Vystupuji ze stíhačky. V hangáru už stojí Rak Dol, helmu v podpaží a culí se. Buď má radost, že mě zase vidí, ale ten lehce provinilý odraz emocí v Síle napovídá, že je to kvůli další zničené věci. Poměrně hrdě prohlásí, že ty stíhačky dneska už nic nevydrží a rozpadají se strašně snadno jako zbroje… Káravý pohled, ale v duchu to nehrotím, jsem rád, že to přežili. Technika se dá nahradit, přátelé ne…
Dolévám si z dávkovače v kantýně vitaminový koncentrát do vestavěné čutory a odmávnu pozdravy od vojáků, co mají akorát večeři. Spokojeně se ládují steakem z Banthy a vydatně ho zalévají čajem z Dantoinských plantáží. Jo, je to dobré jídlo, ale pořád mě to nutí přemýšlet, jak se pak tváří v poli, když jsou jen na bojových dávkách. K obědu cihlička sice moc nadšení nepřidá, ale všichni jsme na to již zvyklí. Ve zbrojnici ještě vyzvednu náhradní popruh na demoliční batoh, co jsem roztrhl, když jsem ho cpal v rychlosti do stíhačky.
V hangáru akorát dokončují nakládání ponorek do našich dvou transportů. Nastupujeme spořádaně. Jediný kdo zase blbne je Rak Dol, ale to je tak nějak zvykem a chechot ostatních vojáků na společné frekvenci stojí za to. Konečně najde svou ponorku a přestane se cpát do cizích. Leesova zpráva nás poslala na planetu řešit obrovské ničivé miny připravené zatopit vězně v případě potřeby. Na taktické mapě jsme oblast rozdělili, určili si náhradní místa setkání a odlétáme. Fregata se zatím bude věnovat získávání dílů z křižníků.
Loď se zatřese, zhoupne to s námi i přes inerciální tlumiče a je slyšet rachot palby laserů. Pilot hlásí zničenou podvodní platformu, která se nás pokusila sestřelit. Rychle do vody, hlásím a pilot nás vysype dle připraveného scénáře. Od ostatních týmů máme k našemu cíli náskok. Úmyslně, budeme pak ostatním dodávat data k jejich vyřazení.
Pod vodou je sranda. Bublinky, vrčící minispeeder a klid. Asi si udělám dovolenou na Mon Calamari, až tahle válka skončí. Heh, co to plácám, určitě si po tomhle najdu jiný konflikt, kde zostřit mandalorianské schopnosti. Marnshara provádí průzkum základny a ta nová zelená. Kruci, už zase jsem zapoměl jméno. Budu jí asi říkat Zelda… Jo, Zora se jmenuje, myslím… Ehh… Tak jako tak nabízí přesun až dovnitř základny. Nasedám do ponorky k ní a jedeme. Svět se zkřiví jako při přestupu do hyperprostoru a pak náraz. Škubne to s námi a zůstaneme venku. Něco nám tam překáží, oznámí a tak nechávám Rak Dol, aby si hrála s mečem. Za chvíli jsme uvnitř a hrajeme si na demoliční četu. Pak na učitele, všechno natáčíme, sdělujeme postup a pak provádíme. Tak tak to dáme a podaří se nám zneutralizovat minu. Ostatní by to měli s návodem zvládnout také. Jestli ne, no, to určitě zjistíme.
Další úkol, zjistěte od vězňů, kde byli drženi. Dorážíme na menší ostrov v moři. Platformy se nás pokusí ničit, ale jsme připraveni a snadno je zničíme. Protože ale nevíme, jestli jsou na ostrově přátelé, nebo ne, nebo například další ukryté obranné systémy, nabírám rychlost a doslova vyletím z vody. Sprška vody, repulsory naplno a hladké přistání. Nikdo po mě nestřílel. Jsem překvapen. A trochu zklamán, ty platformy se nedají za hrozbu snad ani považovat. Ne pro mě. Ne s touhle zbrojí, schopnosti a výbavou. A to tu mám i další z klanu. Ve zbroji se ušklíbnu, bláhový jest ten, kdo Mandaloriana dráždí.
Místní jsou zubožení, ale jinak v pořádku. Podvýživa, nedostatek čerstvého ovoce, lehké odřeniny a kožní problémy od slunce a soli ve vodě. Skenery ve zbroji pročesávají krajinu, hledají hrozby. Jejich těla zdobí implantáty a nejistý přístup změním na výhodu. Vyžádám si velitele, seznam členů a pak prohlédnu implantáty. Vstupují zdá se do mozku a nervové soustavy. Hmm, bylo by dobré to pak doprohlédnout.
Ostatní jim dávají své potravinové příděly. Nedávám jim žádné, jsem připraven je ošetřit, kritické stavy ale nemají. Pomůžu několika zásobami pro nemocné a pomůžu s plánem léčení, ale jinak své zásoby držím přísně pod dohledem. Prioritou mise není zachránit tyhle, ale ostatní členy Adry. Sekundárně, pokud vše půjde dobře, pak ano. Navíc máme kritické časové okno před předpokládaným příletem posil. A pokud bychom tu uvízli, protože Fregata bude zatlačena, budeme ty zásoby potřebovat. A těmhle nijak zvlášť nepomohou, potřebovali by několik kilo zásob, aby se to projevilo. Balím medkit a dávám rozkaz k odchodu.
Bublá ve mně přesvědčení místním Quarenům zatopit za to, že nechávají ty muže takhle trpět. Ale to bude muset počkat. Navíc si realisticky uvědomuji, že by to nikam nevedlo. Nejsem separatista, nebudu popravovat civilisty jen proto, že jsou to zbabělci, nebo že tolerují takové věci. Nejsou to Mandaloriané. Sice si nezaslouží lítost, ale ani hněv a pomstu. Vyrážíme směrem k nejbližšímu městu směrem, ze kterého vězně sem údajně přivezli. Leese mezitím pracuje na potvrzení místa laboratoře, či základny, ze které je odvezli. Tam by snad měli být členové Adry.
Město na podmořské vyhaslé sopce a uvnitř sopky laboratoř, či základna. Navíc k dispozici Fregata s dvěma podvodními super torpédy. Plán přístupu, návrhy ostatních, končíme u přímého útoku. Došla mi trpělivost, prvního separatistu, kterého potkám, zabiju. Mračím se a postupuji vpřed. Nastavím komlink v ponorce na všesměrové vysílání a oznámím, že oblast s městem je nyní v jurisdikci Projektu Daidalus a hrozí jí okamžitá zkáza 5. stupně. Všem civilistům se nařizuje oblast evakuovat. Kdokoliv zůstane je považován za regulérní vojenský cíl. Temně si přeji, aby tam nějací Quareni bláhově zůstali.
Elektrotunel. Jasná cesta dovnitř dle plánku od Leese. Akorát probíjí energií. Kompenzátory ve zbroji spokojeně hučí a dobíjí repulsorové baterie. Miniponorka to ale nezvládne a vypne se pod tou smrští iontové energie. Mě silné stínění chrání a repulsory na zádech nesou zákrutami v tunelu. Ostatním hlásím, že se to projít dá, ale že jim to vypne ponorky, ať je proto nechají venku. Nečekám na ně. Zlost ve mně stále bublá. Skoro cítím temnou energii blesků v konečcích prstů. Blastdorové dveře neodolají světelnému meči. Postupuji do nitra. Bezpečnostní místnost, křižovatky, hlavní hala se stovkou, možná i víc těl v bioválcích. Nařizuji plošný průzkum, rozdělit a zlikvidovat. Zlost roste, je to všechno technologie z Kamina. Ti vytáhlí bastardi jsou i za tímhle? Skoro cítím, jak se ten jejich křehký krk láme v mé rukou. Představované lupnutí obratlů mě uspokojuje. Procházím kontrolní místnost, horní patra, klušu. Energie mám přebytek, chci někoho zabít.
Síla tomu asi chtěla, že na nikoho nenarazím, postupně vychladnu. Stále cítím přítomnost Temné strany Síly, stále cítím energii nenávisti v prstech, ale už to není tak naléhavé. Když potkám ostatní v laboratoři, kterou chrání tři speciální droidi, nenávist mě přejde. Nahradí ji tichá rozhodnost. Smrtelná, chladná, efektivní.
Překračuji trosky a vrážím do další místnosti, co bránili. Asi šest Quarenů a vědec z Kamina. Dva kroky a jsem u něj. Těžká pěst dopadne na jeho křehkou hlavu a já si zpomaleně vychutnávám, jak se otáčí, vzduchem letí sliny a on se v otočce odporoučí k zemi. Překvapivě se začíná sbírat a tak dostane ještě jednou. Už nevstává. Cítím se dobře, spokojeně. Tohle mi stačilo. Otáčím se ke Quarenům, je čas na pár otázek a vypadá to, že jsou v náladě horlivě odpovídat…
