Prohlížíme pár posledních záznamů, stahujeme kódy k lodím a já vyrážím na cestu. K lodi se dostanu celkem bez problémů a vše se zdá, že funguje. Domlouvám se s Leesem na načasování a pak to provedeme. Máme malou rezervu, ale ještě vyzvedneme speeder a prolétáme oknem ve štítu.
Zkontaktuji Rak Dol, kde jsou. Prý na místě. Otáčím tedy autobus směrem ke klonům, když mi Leese vypne systémy. Automaticky to vyrovnávám, když vzápětí naskočí, sic to s lodí stále lehce hází. Leese jen pokrčí rameny a že prý EMP.
Klony najdeme, ale oni tu nejsou. Tak jim chvíli necháme a pak pošlu Marnshaře zprávu, že „Domů“ a vzápětí dostanu od Rak Dol „Základna“. Co zase blbnou. Dohodneme se, že tam pro ně zaletím. Alespoň si vyzkouším novou věc, se kterou jsem experimentovala. Jak okolo sebe ohnout prostor, aby přede mnou mizel a za mnou se objevoval. Převlek Caitrin si ponechám, co kdyby byl potřeba.
Doletím s jedním klonem k jejich motorce, ale oni nikde, takže on tu počká a já vyrážím. Zatím se jeví vše v pořádku. Energii nenahodili, tak snadno procházím kolem vypnutých droidů a mírného kráteru. Celkem mi trvá je najít, až si všimnu vyříznutých dveří pomocí lightsaberu, nebo svářečky. Jdu dovnitř.
Když se k nim přiblížím, tak jim říkám, že měli jít domů, ke klonům, kde jsme na ně čekali a ne být tady. Na to se na mne spustí střelba od Marnshary a Rak Dol se mnou třískne o kávovar. Au. Tak to úplně dobře asi nefunguje, když o mne vědí. Křiknu na ně, ať na mne přestanou útočit a na Marnsharu to doplním vnitřním hláskem.
Přestali. Po chvíli si to vysvětlíme a jdeme ven. Tam čeká skupinka z tábora. Že jsem prý mrtvá. Rozhodně si tak nepřipadám. A můj manžel taky, nu což. A že se tu prý střílelo. Svádím to na poruchy na přístrojích a daří se mi je přesvědčit, že není potřeba chodit dovnitř, ale prověřit ostatní lodě, zda tam někdo nezkejsnul. Po chvíli se vytratím na záchod a vrátím se k nim. Odcházíme, když zavolá Leese a navrhne rovnou pokus o infiltraci druhé základny. OK, můžu to zkusit, třeba to vyjde. V rychlosti pronesu info k Marnshaře a rak Dol a vracím se ke skupině.
Po deseti minutách odlétáme a já se pokusím vyzvědět co nejvíc o té základně, příletových protokolech a dalších věcech, co by se mohly hodit. Po přistání doprovázím projektového maníka k vyřízení těchto záležitostí. Pokouším se být viděna u co nejvíce osob, aby se pak nedivili, když se tu někde vyskytnu. Po chvíli mne pošle s jedním technikem do elektrárny, ať se porozhlídnu po věcech, co by se nám mohli hodit. Pro jednodušší přístup mi zvednou oprávnění.
Jdu si odskočit a přitom dostanu zprávu, že jsou na stanovišti. Předpokládám, že buď uvnitř objektu anebo poblíž. Když už jsem v centrální elektrárně, zkusím to využít a udělat zmatek, případně shodit štít. Posílám jim zprávu „Tma“. Snad pochopí, když je noc. S vnitřním pobídnutím technikovi povídám, že by měly odstavit na hodinu elektrárnu, když se provádí revize. S tím mne opouští a já hledám východ směrem do čtvrti s hangáry, kde pravděpodobně bude uskladněn prototyp.
Po chvíli tu začne být zmatek a štít se vypne. Nechtějí mne pustit, tak se vrátím s lámáním prostoru a průchodem skrze nehmotný prostor. Jsem ve čtvrti s hangáry. Zkontaktují mne, že už jsou na místě a prohlídku nechávají na mně. V prvním, centrálním hangáru, narazím na prototyp stíhačky, ale vytušil mne droid. Radši rychle mizím. Je tu poplach, ale nevidí mne a proplížím se pryč.
V dalším najdu obyčejné stíhačky a pokračuji k tomu největšímu, za kterým se schovávají ostatní. V dálce vidím záblesk, slyším střelbu a povyk. Asi o nich vědí. Uvnitř uvidím další prototypy, teď už spacetransporty, pár droidů a skrze díru v jedné zdi u stropu proskakují dovnitř ostatní...
