Deset členů kmene stojí před námi, ale nebrání nám v odchodu. Alespoň toto dodrželi. Nechtěla bych se teď s nimi přetlačovat, kdo je silnější. Dopotácíme se k našemu transportu. Je vidět, že všichni máme dost, ale Marnshara chce závodit k baktě. Možná umí běhat rychle na delší planetární vzdálenosti, ale závod k baktě stejně nedá. Na to se chci zbavit toho kulhání moc vehementně. Projdu prostorem a objevím se přímo na baktě, když Marnshara probíhá dveřmi.
Nejdřív vykulí oči, pak něco zakleje a pokračuje dovnitř, než ji Dex přiměje odejít. Že dvě bychom v baktě neměly být. Je to příjemný pocit. Podobný tomu, když jsem v meditaci. Spousta droboučkých organismů se mi prohání po těle a kůži a napravují, co se rozbilo. Nemohu sice skrze ně cítit svět, ale od toho tu jsou jiní drobečkové.
Uchýlím se do meditace, když se ozve příprava na přechod do hyperprostoru. Už jsme asi dost daleko, aby něco poznali a zároveň si vzpomenu, jak jsou poničení ostatní a jak i Marnshara se sem chtěla dostat s tím, že na fregatě jich je víc. Takže když se ponořujeme do hyperprostoru, tak se napojím na jiné drobečky a s jejich pomocí propojím obě místa. Vzápětí mne volá Dex, ale to nějakou dobu počká. Teď je potřeba odpočívat.
Máme poradu, co dál. Leese zmiňuje, že jsou asi překvapení tím, že nevybuchla technologie, co jsme si vzali. Proč by trofeje také měly vybuchovat, že. Při tom mne napadne, že si vlastně hrál jen s tím jedním kanónem a vůbec ne s těmi meči, ale o to se asi postaral, když jsem odpočívala. Přeci jen těmto věcem rozumí lépe. Marnshara s Rak Dol se baví o dětském hřišti. Copak nevědí, že takové věci do lodí nepatří. Nejlepší by bylo, kdyby tam byla jen jedna pilotní kabina s průhledem všude okolo. A možná nikdo další. Alespoň na nějakou dobu, přeci jen jsem celkem společenská osoba.
Přemýšlím, jak se to řeší u pilotů. Pokud bych se chtěla přidat k jiné eskadře, tak nejlepší způsob by byl vyzvat jejich velitele. Bývá nejschopnějším pilotem a minimálně bych ostatní ukázala, že se ho nebojím. Nehledě na to, že bych ho porazila a musel by minimálně uznat moje letecké schopnosti stejně, jako zbytek jeho eskadry. Pak by stačilo zapracovat na pár lidech a mohla bych by to být pouze jeho bývalá eskadra. Samozřejmě, jestli by na mne vůbec oni udělali dojem, ale to je teď vedlejší.
Možná by něco podobného mohlo fungovat i zde. Navrhuji tedy vyzvat jejich šéfa a zkusit tak převzít velení nad zbytkem. Alespoň dočasně. Když všechno řeší souboji, tak by tam měl být ten nejschopnější a takto ostatním ukážeme, že jsme lepší a proto se nás vyplatí následovat.
Dex to převzal hned na sebe, ale ošívá se, že by to chtělo minimálně morální podporu od Leese, občas dokáže člověka nakopnout k větším výkonům, a nejlépe i nějaké další výhody od ostatních. Proti jednomu by to asi dal, kdyby na to přišlo, ale není si jistý, zda by jich nebylo víc a nebo by nezvolili typ zbraně. Stejně tak nás asi nebudou podceňovat při příštím souboji a možná nás i donutí tam jít z několika různých stran, takže než se spojíme, mohou nás naopak oni lovit jednotlivě.
Dex zmiňuje Savanu a pak se opraví na mé jméno. Asi bych měla pociťovat víc k mé sestře, ale cítím tam jen takové prázdno. Nějaké city se k ní vážou, ale nemohu si to vybavit. Ani mi nepřijde, že by to byly čistě vřelé city. Ale těžko hádat. Je to, jako by to byl cizí člověk. Přitom bych ráda měla sestřičku, živou a zdravou. Tahle to asi nebude, ale třeba si nepamatuji ještě na někoho. Třeba co se stalo s rodiči, proč mne nehledají. A proč si Dex pořád plete mé jméno s jejím. Měla bych si s ním o tom promluvit, ale to počká.
Vzpomínám si, že jsem někde četla o podobném problému. Možná by něco podobného zafungovalo i tady. Pomocí nějaké urážky, nebo jiné pobídky podobného typu, ho přimět, aby on vyzval nás. Pak bychom si minimálně ty zbraně mohli asi zvolit.
Každopádně se dohodneme, že se pokusíme vyzjistit další informace konkrétním průzkumem na Mandaloru a případně část sil zkusíme odeslat někam jinam.
V rychlosti je vyjednané povolení a letí vstříc nehostinné, okupované planetě. Sice je na ní opět teplo, ale alespoň by tam neměli být žádní pijáci krve, jako v té džungli. To bude úleva.
Přilétám ke kupoli, která je uprostřed pouště. Odsud se asi pěšky neutíká. Pokračujeme k přistávacím hangárům, kde mne Marnshara upozorňuje na jejich loď. Nevím, co s tím mám dělat, když vzápětí nasedáme do vznášedla a letíme vstříc městu. Moc tu toho nelétá. Na různých místech jsou specifické, předfabrikované plošiny, které si sem pravděpodobně dovezli. Letíme rovnou k hotelu, kde se ubytujeme v luxusním pokoji. Každý se pak vydává za svými úkoly. Leese mi předává štěnici, ať ji zkusím dostat k jejich počítačům a pak si připravuje půdu, aby to sám zkusil. Marnshara s Rak Dol jdou nakupovat. Správně by Rak Dol měla vyzjistit něco od drobečků, kteří tu s nimi musí pobývat a Marnshara tu asi kdysi byla a má nějaké kontakty, co by mohly něco vědět o jejich kultuře a vybavení. A já? Já dolaďuji poslední lehké tahy řasenkou a vydávám se trochu pobavit do ulic. Omrknout ty baráky, něco zjistit a třeba tam i umístit tu štěnici.
Rozhlížím se po okolí. Je to tu takové ponuré a zatuchlé. Vadí mi i ta absence hvězd a je to znát i na místním obyvatelstvu. Vypadají sice silně s celkem pružnou chůzí, ale mají chmurnou a zkroušenou náladu. Občas se na ně usměji a pokouším se jim trochu zlepšit náladu. Takto to působí moc depresivně. Samozřejmě to není jediný důvod. Když někdo naváže hovorem, tak toho využiji a rozpovídám ho o něco více. Brzy zjišťuji, že ty plošiny mají kolem továren a že chodí do specifických barů se pobavit. Všechno muži. Sic jsem se těšila si vyzkoušet, zda dovedu okouzlit jejich lovkyně, ale postačí i lovci.
Do klubu se dostanu snadno. Evidentně tam pouští kmeny a přitažlivé ženy. Mají podivnou modrou barvu a jsou normálního vzrůstu. Nepřijde mi, že by to byli lovci. Tak ani ty nevyzkouším. To musí pořád nosit zbroje?
Přisedám a pokouším se ho rozpovídat. Trochu vylepšuji i okolní vzduch příjemnější vůni, abych naladila atmosféru a přebírám hovor. Sice se nějaké věci dozvídám, ale je čím dál zaraženější a zdráhavější mi platit drinky. Evidentně si chtěl povyrazit a není moc zvyklí, že by žena přebírala otěže. To jsem podle těch lovců a lovkyň nečekala. Budu muset příště změnit způsob a nebýt tak dominantní. V tichosti to zahraji do autu a vypařím se do jiného klubu.
Teď už to probíhá lépe. Je to nějaký technik od sensorů. V každé plošině, kde je asi pětset lidí tvoří víc než polovinu technici a obslužný personál. Vchod je přímo z továrny přes hlídaný vchod a i do továrny je omezený přístup. Každopádně v továrně nikoho od kmenů nekontrolují, takže by mělo stačit vypadat jako oni. Ještě by nemuselo být špatné vědět, zda je potřeba nějaká přístupová či identifikační karta, ale jediný způsob, jak to zjistit, který mne napadá, je, že bych s ním zašla na pokoj. Tam se s ním odreagovala a přitom mu prohlédla věci, ale na to teď nemám náladu. Nehledě na to, že bych se sice zvládla za něho namaskovat, ale tím, že tam pracují jen muži a nenosí masky, tak bych musela i udělat změnu pohlaví, což mi přijde dost složité a pracné. Zkusím to potom nejdříve po svém.
Dovídám se ještě další podrobnosti o jejich životě, o tom, že tam staví lodě, že ženy jsou hlavně pro potěšení. Proč mám pocit, že se jedná o dvě různé hiearchické kultury. Spousta neužitečných dělníků, hospodyň a pak kasta válečníků, kam by se chtěli dostat. Každopádně bude mít noční, jestli tu vůbec něco jako noc může nastat, když je to tak oddělené od světa venku tou kupolí. Jsem s ním domluvená na schůzku na ráno u jednoho východu. Když to do té doby nezvládnu, tak to můžeme zkusit takto a alespoň i bude čas na to si vše připravit a domluvit se i s ostatními. A možná mohu říct Leesovi. Co jsme se tenkrát maskovali za vědce, tak mu to také celkem šlo. Co si pamatuji, tak pár věcí na tom jeho přestrojení by se dalo vylepšit, ale vesměs to s očnímu stíny umí také dobře. Rozhodně mnohem lépe, než Rak Dol či Marnshara a to jsou ženy. No, když si pořád hrají na vojnu, co naplat. A alespoň nebude muset řešit pohlaví a konstituci postavy.
Rozloučím se s ním a zamířím v jiném baru na toaletu, odkud se obklopím drobečkama, pomocí nichž nechám přenášet světlo na opačnou stranu mé postavy. A když jsme v tom, tak i rozkmitám vlastní tělo tak, že mu molekuly běžných věcí ustupují a nechávají dostatek prostoru, kterým se lze protáhnout. Kráčím skrze stěnu přímo směrem k továrně. Náhle si povšimnu podivné postavy, která mne pozoruje. Sic nevypadá na kmeny, ale mohla by mne prozradit.
Zabočím tedy stranou a pokouším se ztratit v davu, když přede mne předjede dodávka. Najednou se za mnou objeví ten chlápek a pokouší se mne natlačit dovnitř, ale v tomto stavu se mu snadno vyhýbám. Uvnitř to vypadá na dalšího, ale v Dexově zbroji. Namíří na mne nějakou zbraň a znovu vystřelí. Mine a zasáhne sloup s osvětlením. Podívám se, co ta látka s ním udělá. Pokud ho začne leptat, tak by je to mohlo zabolet. Zdá se, že na něm jen ztvrdla. Mohla by to být příležitost, jak se něco dozvědět. Evidentně mne nechtějí zabít a případně nevědí, co umím, tak proč ne.
Shodím, přemluvím, droboučké organismy, takže už mne přestávají maskovat. A s úsměvem a slovy, že stačilo požádat a ráda se s nimi svezu, vcházím do dodávky. Rychle nastupuje i ten druhý a rozjedeme se pryč. Pokouším se je rozpovídat a zjišťuji, že pracují pro odboj. Alespoň nemám pocit, že by mi lhali. Mají mne sice za Jediku, která je tu na nějaké misi a sic jsem jim to zkusila rozporovat, tak mi to nevěří. Bude snadnější je přitom nechat. Já se snažila to vyjasnit.Že prý nevrhám stín a prohmátla jsem stánkem na občerstvení. A i on mnou prý prohmátl. To jsou jen pomluvy.
Každopádně bych mohla nechat zkoordinovat Leese postup s nimi. Přeci jen má velet, tak se mi nechce něco domlouvat za jeho zády. Trochu je rozptýlím a pošlu mu zprávu. „Odboj.“ Vzápětí mu chci zavolat komlinkem, ale to se jim nelíbí, že by nás mohl někdo odposlouchávat. Sic jim sděluji, že je zabezpečený, ale jsou neoblomní. Nakonec se domluvíme na osobním setkání později, kam si mohu přivést dva lidi, kterým důvěřuji. S tím mi zastaví, rozloučí se a já vyrážím k hotelu. Pro dnešek toho bylo dost a nějaké informace mám. Když otevřu dveře, tak na mne Marnshara s Rak Dol míří zbraněmi. Šiblo Vám? Kdybych vás chtěla dostat, tak o tom nevíte a rozhodně nevkráčím v klidu dveřmi. Sic je pravda, že Marnshara si to asi uvědomila včas, že jsem to jsem asi já a zavolala na mne. Nebo právě proto tam byla s těmi zbraněmi?
No, každopádně jim sděluji nějaké informace o odboji, když se chce Leese projít. Někdo navrhuje zoo. Co to s vámi je? Každopádně jdu ven, kde nám Leese sdělí, že nás venku pozorují a pravděpodobně mají směrový mikrofon. Je to poměrně daleko, takže si není jistý, ale bude lepší to prověřit. Cestou jim povídám další informace včetně těch dvou setkání a továrny, když už jsme na místě. Leese nám otevře a podrží dveře a my vcházíme dovnitř. Když tam výtahem vyjedeme, tak zamíříme k tomu chlápkovi s novinami.
Vypadá vyplašeně a vystřelí po Rak Dol, která ho vzápětí zvedne do vzduchu. Ach jo, toť k nenápadnosti.Nepotřebuji být spojována s nějakým forcerem a tak ji říkám, ať se uklidní a schová ten meč. Chlápka si nevšímám, je vyděšenější, než my. Konečně ho pustí, tak ho usadíme a aby nedošlo k nějakému nedorozumění, tak mu radši usedám na klín. Mohla bych ho i šikovně rozptylovat a třeba se podřekne a něco prozradí, když Marnshara předává sluchátko Leesovi. Má prý hovor. Zvedáme se a vydáme se k výtahu. Protáhnu svou ruku pod jeho, jako by mi nabídl rámě a druhou ho poplácám. „To bude dobrá, uvidíš.“ Snažím se ho uklidnit. Nepotřebujeme, aby začal panikařit, když si Marnshara přisadí, ať mu nelžu.
Je vidět, že vůbec neumí jednat s lidmi a je více zvyklá na staré, opuštěné hrobky s neprostupnými lesy, než lidskou společnost. Ještě, že nevyjednává někdy ona.
Cestou zastavujeme stařence, která Rak Dol pleskne přes prsty. To jí patří, ale moc ji to nezabolí. Opět má zbroj. Proč se za ní pořád schovává? Také ji mohu dát nějaké lekce, aby vypadala lépe a nebude se muset pořád halit do takového množství kovu. A snad se nestydí za své dítě?
Dole nás čeká delegace, která s námi zajde jinam. Tam probíhají rozhovory a my zjišťujeme, že jsou z jakési jednotky Death Watch. Škoda, že ne Death Witch. Bylo by to stylovější a třeba bych se k nim přidala. Takto je to nudný název. No, mohla bych ale dál sledovat rozhovor. Prý je chtějí dostat pryč násilím a pokud se chceme přidat, tak jim máme pomoci. Spojit se s nimi můžeme přes jistou prádelnu nedaleko.
Vracíme se zpět a já si uvědomuji, že nám ten pokoj vybrali oni. Radši si najdeme jiný, který se prohlédne. Brzy nacházíme štěnici, kterou teď vypneme. Evidentně jsou ve všech pokojích.
Vyslechnu si informace od ostatních a doupřesňuji ty svoje. Včetně možnosti se převléknout za tohoto konkrétního týpka s celkem bezpečným přístupem do továrny. Dál už by to mohlo být složitější.
Marnshara zmiňuje něco o tom, že to Leese zvládne, že je pro něho snadné se za ně namaskovat. Řeknu jí, že to není složité a také bych to zvládla, když mi dojde, jak je prosťoučká a ž si asi ani nedovede představit, jak se někdo může vydávat za opačné pohlaví. Je sice pravda, že tenkrát jsem se vydávala za ženu, ale asi bych jí to mohla někdy předvést. Jako kanadský vtípek se převléknout za Leese, Dex je moc snadný, jak je pořád ve zbroji, a vyzkoušet, jak bude reagovat. Nebo ji alespoň dát nějaké základní lekce v líčení. Třeba by pak nebyla tak naježená, kdyby jí posádka věnovala více pozornosti. I když na to by bylo potřeba zapracovat i na jejím chování a trochu milejším přístupu. Ach jo, to je tu mám všechny, kromě Leese, učit, jak o sebe pečovat, když jdou někam do společnosti?
