Taaaak, je to zápis o 3 hry zpět, berte trochu s rezervou, nemám tak dobrou paměť, abych vše interpretovala tak, jak to bylo, tudíž už se můžeme v pohledu na události trochu rozcházet. Na druhou stranu, je to zápis za Marnsharu, ta si to takhle pamatuje, takže případně napište svůj :P.
Di´kut! Chakkar! Hut´uun! Shab, docházej mi nadávky! Vždycky jsem za ním pevně stála, nezpochybňovala jeho rozhodnutí a šla bych za ním do nitra samotného pekla, ale co do něj vjelo teď, to by mě zajímalo!
Stojím v jakémsi skladu v Sundari a zoufale sleduji záda partě Mandalorianů, ze kterých se Leesovi povedlo nejspíš udělat naše nepřátele a to se nám snažili dole nezištně zachránit ty naše shebse. Koušu se do rtu a přemýšlím, zda ještě můžu celou situaci zachránit, ale nechci před nimi vypadat, že nerespektuji svého velitele. Rychlá výměna pohledu s Rak Dol mi prozradí, že jí se honí v hlavě to samé. Přemýšlím tak usilovně, že mi uteče celá Leesova věta, kterou ještě prohodí do zad odcházejícím válečníkům, zachytím něco jenom o Vizslovi. Ten v pískovém brnění by se na něj asi byl ihned vrhl, kdyby ho jeden z noshledů nezastavil. Polknu, vzteky. Mám chuť našemu diplomatovi jednu ubalit, protože takhle arogantně a povýšeně se snad ještě nechoval.
Jen co se za Skiratovci zavřou dveře, otočím se nasupeně na politika, protože nic jiného, než di´kutlovský politik není a pustím se do něj. A neberu si servítky. Ale místo, aby uznal, že se choval jako zatracený auretii, tak se ještě tváří, jako co udělal špatně a o co mi jde, že všechno byla chyba toho Skiraty. Zírám na něj v naději, že to snad myslí jenom jako špatný vtip, zatímco už se mi otvírá kudla v kapse.
„Uvědomuješ si, že jsi jim právě řekl, že se to tu chystáš převzít?“ zavrčím.
„Choval se arogantně a mě už nebaví se nestále někomu klanět a dělat mu šaška,“ odsekne.
„Tak jsi se ale choval ty! Snad aby se ti poklonili a zlíbali ti ruce! Děkujeme Ó velký zachránče!“
„Hele, na tohle nemáme čas,“ utne hádku a já po něm málem skočím. „Jdeme na hotel, potřebujeme si všichni trochu odpočinout, než se pustíme do další části plánu.“ S tím vykročí ven k našim nedaleko zaparkovaným speedrům.
Dlouze vydechnu a doufám, že se mu to cestou trochu rozleží v hlavě a uzná, jaký hut´uun byl.
Neuzná. Poté, co jsem se mu pokusila do hlavy nalít další várku rozumu, si stále trvá na svém.
„Potřebuji odeslat nějaké zprávy na fregatu. Odtud to nepůjde, takže musím na loď.“
Trhnu s sebou a prvotní instinkt jít s ním a nenechat ho samotného zadusím hned v počátku. V hlavě se mi rodí jedno z nejtěžších rozhodnutí za celou tu dobu, co jsem s Adrou, ale v srdci vím, že je to tak správně.
„Ok,“ odvětím a ani se nehnu, abych se k němu připojila. Mám plán a on do něj prozatím nepatří. A pokud se rozhodne do něj nepatřit, jeho problém. Ale tohle je Mandalor. A je mi stydno, jak jsem se ke Skiratovcům zachovali, když oni riskovali svoje krky, aby nám pomohli.
Ani se neohlédne a zmizí venku.
Naberu spoustu vzduchu do plic a zhluboka vydechnu. Přitom si uvědomuji každý sval v těle a tupou bolest v hlavě. V boku po té ráně mečem mě tahá a lehce pobolívá, ale zjevně se to dobře hojí. Asi mi zůstane nepěkná jizva, ale co už. Zavřu oči. Aspoň na chvíli vydechnout, na chvilku… Ohlédnu se na Zoru, která spokojeně medituje. Nejraději bych ji přiměla nám nějak pomoct, všichni tu jedeme do padnutí, ale chápu, že to z nás schytala nejhůř a že se z toho potřebuje dostat.
Pátravě se Rak Dol zadívám do obličeje a doufám, že do toho, co chci udělat, půjde se mnou.
„Můžeš se spojit s tím forcerem?“ zeptám se jí. Pochopí, kam tím mířím, a přikývne. „Zkusíme to s nimi ještě jednou,“ nadhodím. „Pošli mu nějak zprávu, že se s ním chceme ještě jednou sejít, ale nějak pokorně, s náznakem omluvy, jestli můžeš.“
Zvedne palec, „Jasan.“
Napjatě čekám na odpověď a snažím se ignorovat nutkání se Zorou pořádně zatřást a přinutit ji něco dělat. Něco užitečného. A stále se vracím zpět k rozhovoru s Leesem. To prostě nemohl myslet vážně…
„Sejde se s námi ve skladu,“ přeruší moje nepěkné úvahy kel dorka.
„V jakém?“ Pak mi cvakne. „Jo, nejspíš v tom stejném, co prve.“
Odcházíme a na chvilku zauvažuju, že bych Zoru probrala a přinutila jít s námi. Ale i když by nejspíš šla, jsem si vědoma, že se s Rak Dol pohybujeme za hranicí, a za tu nechci krásku tahat.
Je mi to proti srsti, Leese takhle obcházet, ale situace si to vyžaduje.
O chvilku později zastavujeme speeder kousek od skladu. Pátrám po okolí, zda se nám někdo nepověsil na paty, mám pocit, že bychom mohli být trnem v oku všem Lovcům a oni by mohli mít tendenci si na nás vysloužit ostruhy. Na druhou stranu, s Rak Dol jsme ta údernější část týmu, utěšuji se. To si snad dvakrát rozmyslí, na nás zaútočit. Za to Leese… Rychle ho a myšlenky na to, jak končí s dírou v zádech, zasažen jedním z Lovců, vypudím z hlavy. Ničemu mi nepomáhají a já se musím soustředit.
Ve skladu je jen ten v zeleném armoru. Není nijak vysoký na člověka, a celkově menší, než ti zbylí, co tu byli se Skiratou. Svůj buy´ce má zavěšený na opasku a můžeme tak vidět tvář velmi mladého muže se světlými na krátko ostříhanými vlasy.
„V první řadě,“ začnu dřív, než nastane nějaké rozpačité ticho, „bychom se chtěli omluvit.“
„To víte,“ naváže Rak Dol, „došlo mu kafe, tak je trochu nevrlý.“
„Houby mu došlo kafe,“ mávnu otráveně rukou, „prostě se choval jako di´kut a nás to mrzí.“
Pozorně si mladíka prohlédnu. Působí takovým zvláštním vyrovnaným dojmem. Na svůj věk, tipuju něco málo přes dvacet, možná až příliš. Přitom si povšimnu předmětu, který byť částečně skryt, je mi příliš znám.
„Ano, pan Dailen Buira opravdu urazil a svými výroky jeho i chlapce naštval,“ přikývl mladík.
„Chtěli bychom minimálně jeden z jeho výroků uvést na pravou míru. V žádném případě to tu nemáme v plánu převzít. Leese se hrozně špatně vyjádřil.“
S tím mu pak společně s Rad Dol vysvětlíme pointu našeho plánu. Přidáme veškeré znalosti, které jsme o Lovcích nasbírali. Zaujme ho informace o snášenlivosti soniky s jejich létajícími baťůžky.
„Hm, a myslíte, že by to fungovalo i proti jejich lodím?“
Zaváhám s odpovědí. Nemám tušení, na jakém principu fungují jejich lodě, ani Rak Dol si tím není moc jistá.
„No, upřímně, nejsme si jistí… Tak velkou sonickou zbraň stejně nemáme.“
„My jsme totiž našli nějaké pár století staré dělo a máme v plánu ho proti nim použít,“ prohodí zamyšleně.
„My bychom zase byli rádi, kdybyste se jeho užívání zdrželi. Bylo by nemilé, aby se začalo střílet, když my možná budeme na palubě některé z těch lodí.“
„No, buir už je s kluky na cestě najmout žoldáky.“
Vyměníme si s Rak Dol pohledy. Tak tohle Leese opravdu nedal.
„Zkusím s ním promluvit, aby vám dal potřebný čas a prostor na uskutečnění vašeho plánu,“ přislíbí.
„Díky,“ vděčně přikývnu. Vážně s nimi nechci být na kordy. Taková škoda…
„Znovu promluvíme s Leesem, teď někdy by měl z lodi posílat zprávy na fregatu,“ zamumlám spíš k Rak Dol.
Mladík se zarazí. „Z Vaší lodi, co máte v hangáru?“
„Jo,“ přikývnu překvapeně. „Proč?“
„No…“ zaváhá. „Tu vám totiž buir a kluci zrekvírovali a letí v ní najmout ty žoldáky,“ přizná.
Chvíli na něj zírám s otevřenou pusou a v hlavě vidím Leese, jak pomalu přichází na fakt, že mu někdo sebral loď.
Začnu se smát. „Tak to je pecka!“ Rak Dol se ke mně přidá.
„Ok,“ utřu si slzy od smíchu. „Co se dá dělat. Ať jim dobře poslouží. S Leesem to nějak zaonačíme,“ mrknu na něj.
Vypadá to, že se mu trochu ulevilo. Šáhne do jedné ze svých kapes na opasku. „Tady je komlink na mě. Je zabezpečený, když budete potřebovat, zavolejte.“
Přístroj si vezme Rak Dol a poděkujeme.
„Proč se vlastně staráte o to, co se s kluky stane?“ zeptá se. Trochu jsem tu otázku čekala.
Dlouze vydechnu. „Protože mají právo na budoucnost a svobodou, jako kdokoliv jiný.“
Přikývne. „S tím souhlasím. Kluci už se dívali po nějaké oblasti na Mandaloru, kde by mohli přistát a žit, aniž by ta oblast komukoli patřila a zároveň vyhovovala. Zatím máme něco vytipovaného, ale to bychom upřesnili, až to bude aktuální.“
„Díky moc.“ O jeden problém méně.
„No nic, už budu muset jít,“ kývne hlavou k náklaďáku, který stojí zaparkovaný u otevřených dveří do skladu.
„Jsi Jedi?“ vyhrknu, protože mi to nedá.
Ruka mu napůl automaticky sjede k meči zavěšeným na boku.
„Byl jsem,“ přikývne zachmuřeně. „Teď už jsem Mandalorian. A vás chovám ve veliké úctě, Mistryně Rak Dol,“ vážně se jí ukloní.
Rak Dol se na ten projev úcty zakření. „Já žádný Jedi nejsem. A mám na to papír!“ dodá hrdě. Taky se neubráním úsměvu.
Už nejJedi se zatváří zmateně. „Papír?“
„No ano,“ pokračuje kel dorka zvesela. „Podepsaný celým Jedi Councilem.“
Jak ze sebe sype další a další detaily ohledně svého statusu mezi Jedi, sleduji jak se mladík tváří čím dál zmateněji, ale aby to nevypadalo jako neúcta, nejspíš se na podrobnosti sám nezeptá.
„Má ho pověšený ve svém chrámu na fregatě na zdi,“ přisadím si.
„Jojo, ale někde tu mám kopii. Až se příště uvidíme, ukáži vám ji,“ mrkne na něj.
„To budete, eh… moc laskavá,“ zakoktá se trochu. Je mi ho na jednu stranu líto, vážená mistryně Rak Dol je ve skutečnosti střelená ženská a na první dojem vůbec nepůsobí tak, jak ji většina zná z vyprávění či z kusých zpráv na holonetu. A co teprve ti, kteří mají tu pochybnou a mnohdy smutnou čest poznat také druhý dojem, třetí dojem… O nás chudácích, co s ní žijem, ani nemluvě… Doufám, že mi čte myšlenky.
„Budu se snažit udržet buira a kluky tak, aby vám dali ještě šanci provést váš plán. Vy se prosím snažte udržet toho vašeho megalomanského politika,“ mrkne na nás.
Usměju se. „Nebojte, o toho se postaráme.“ Pak už se jenom ukloní Rak Dol a je pryč.
Zhluboka vydechnu. Šlo to lépe, než by se zdálo. Ještěže se tam mezi nimi našel někdo rozumný, kdo byl ochoten s námi mluvit. Teď hlavně, aby se rozumně začala chovat ještě jedna osoba. Jak já bych ho chtěla vidět v moment, kdy zjistil, že nám „někdo“ ukradl loď.
Aktivuji komlink a začnu vytáčet Leese. Zvedne to skoro okamžitě. Hned v první chvíli se ho chci zeptat, jestli našel loď, ale to by asi hned věděl, že o tom víme a že jsme s Rak Dol dělaly něco, co jsme neměly.
„Podařilo se ti odeslat zprávy?“ zeptám se nevinně.
„Tak o tom se přeci nebudeme bavit tady.“ Poznám mu na hlase, že je naštvaný. „Pobavíme se o tom na hotelu, ne?“
Ne. „Ok, tak na hotelu.“
„Musíme nějak zakamuflovat náš výlet, Rak Dol.“
Přikývne. „Tak co dojít pro ten stroj na výrobu popcornu?“
Na hotelové recepci se na nás dívají s vysoce pozdviženým obočím, když kolem nich na repulzním vozíku táhneme náš zbrusu nový stroj. Na to ale s Rak Dol kašleme. Ve výtahu to chce trochu manévrování, zjevně nejsou na rozměrnější náklady stavěné, ale nacpat se nám ho tam podaří, k jisté nelibosti portýra, který musel zůstat tentokrát venku.
Cestou do našeho patra přemýšlím, zda to celé chci opravdu uchovat před Leesem v tajnosti nebo s ním budu jednat na rovinu. Dilema si vyřeším hned, jakmile strčíme hlavu do dveří. Ale než stihnu cokoliv říct, Rak Dol prohlásí cosi o klaunech. Že by to na armorech vypadalo skvěle. Jak mi přetrhla nit, nedaří se mi reagovat nijak smysluplně.
„Vidím, že jste zase nakupovaly.“ Leese. Snažím se odhadnout jeho náladu a řekla bych, že je opravdu naštvaný. Ten úsměv, co má na tváři, je fakt strojený. Nezávislý pozorovatel by mu to asi sežral, ale ne my.
„Jojo,“ zahlaholí bodře Rak Dol. „Tohle je jenom prototyp na zkoušku. Jaký si dáš, máslový?“
„Ukradli nám loď.“
Uběhne vteřina, kdy ani já, ani Rak Dol neuděláme nic.
„Nepovídej,“ pozdvihne překvapeně obočí kel dorka.
„Nene,“ protáhnu ve stejnou chvíli. Ale já si dám záležet, aby to vyznělo ironicky.
Teď chvíli mlčí Leese.
„Takže o tom víte.“
Přikývnu. „Setkali jsme se s tím jejich Jedim a zkusili to znovu. Jsme dohodnutý, že se vynasnaží Skiratu přesvědčit, ať nás nechají udělat naši část plánu s tím, že se nám nebudou motat v cestě ani zkoušet nic sami.“ Snažím se z jeho postoje vyčíst jakékoli vodítko, co bude následovat dál. Pohybujeme se s Rak Dol v neprozkoumaném terénu, protože tohle ještě nikdo před námi nejspíš neudělal. A já nemám jedinou představu, co bude následovat.
Překvapivě se otočí na ni. „Takže o to tu jde?“ Rak Dol se zatváří nechápavě. „Chystáte se to převzít? Protože jsem si všiml, že proběhlo nějaké povyšování.“ Teď se podíval i na mě.
A mně je to naprosto jasné. Zešílel. Naprosto. Jinak si to neumím vysvětlit. Tohle zabolelo. Jedna věc je, že se bude chovat arogantně a povýšeně vůči všem ostatním, ale že takové chování bude aplikovat i na nás…
Během další hádky mezi mnou a Leesem Rak Dol zapípá komlink. Poodejde stranou, párkrát přikývne a rozloučí se s Dexem. To trochu odvede moji pozornost, protože Dex dostal úkol získat postavení jakéhosi vyslance u jednoho z Kmenů a já teď jenom doufám, že je v pořádku.
„Říkal, že kloni už vyskakuji z hyperprostoru a blíží se na oběžnou dráhu Mandaloru. A potřebují přistát co nejrychleji, jinak nepřistanou vůbec,“ informuje nás Ral Dol.
Zkousnu si ret. Brzy, příliš brzy. Nemáme nic dořešeno a ještě ke všemu tu bojujeme mezi sebou.
„Rak Dol, tak zavolej tomu Jedimu, že už jsou tady a že bychom tedy potřebovali nějaký ten flek pro ně.
„Ok, a neměli bychom třeba taky Kmeny upozornit, že jsou tedy tady? Aby nám je nesestřelili…“
„Leesi?“ To je úkol na něj. A hned je mi jasné, že se bude dál vzpínat.
„Dali jste si snad uši do zadnic?“
1, 2, 3, 4, 5,…
„Všechno už je dávno domluvený.“
…6, 7, 8,…
„Jak domluvený?“
Jestli se bude ještě chvíli chovat takhle, omráčím ho.
„Už na začátku se řeklo, že je Kmeny nechají přistát.“
„To ano, ale bylo by fajn si to z jejich strany potvrdit a říct jim, že tohle jsou ty naše lodě a ať je nechají přistát.“
„Tak proč nepožádáte Dexe?“
„Protože ten je na misi kdo ví kde?“
„Ne to není.“
…9,10, 11,.., Kdo jsi a co jsi udělal s racionálně uvažujícím Leesem?
Vzdávám to s ním.
„Dobrý Rak Dol, tak si nějak poradíme bez něj, když nechce spolupracovat.“
Je mi do breku. Ze vzteku a zklamání. Už jsem s ním zažila leccos, ale tohle tedy překračuje všechny možné, spíše nemožné hranice. Jak se na něj potom můžu v budoucnu spolehnout? Jestli spolu máme nadále spolupracovat, jak mu mám věřit, že zase nezačne chovat jako naprostý hu´tuun? Asi bych měla ještě jednou pořádně zvážit jeho nabídku…
Z chmurných úvah mě vytrhne Rak Dol. „Bardan říká, že se nám za pět minu ozve.“
Takže Bardan. Jedi už má taky jméno.
„Tak teď ty Kmeny.“
„Měli jste pravdu,“ zamumlá tiše politik. Jestli mi bude brada padat takhle často, budu si muset nechat opravit panty.
„V čem?“ zeptám se chladně.
„Že Dex na lodi není. Opravdu jel někam na misi…“ V tu chvíli vypadá strašně unaveně. A mnohem starší, než ve skutečnosti je. Jakoby se mu poslední události během mžiku vepsaly do tváře. Která vlastně ani není jeho, pomyslím si.
„To jsme ti říkaly,“ opáčím.
Doufám, že se omluví. Neříkám, že to očekávám, to bych asi chtěla moc, ale doufat v to můžu.
„Zavolám těm Kmenům, pro jistotu.“
S Kmeny je vše dohodnuto, vědí, že jsou to naši a nechají je přistát, jak bylo dohodnuto. Otázkou zůstává kde. Bardanovi nakonec trvá šest minut, než se ozve zpět.
„Kluci byli trochu překvapení, nečekali je tu tak rychle,“ začne.
„To nikdo z nás,“ zamumlám.
„Ale našli dvě příhodná místa, z nichž si jedno máte vybrat. Jedno je zemědělská úrodná oblast, ale není to místo vhodné pro nějakou efektivní obranu nebo schování se. Ta druhá je v hornaté části na severu/jihu Mandaloru. Skvělé pro skrytí se před příliš zvědavými oči a dá se velmi dobře bránit. Život tady ale nebude žádný med.“
Hned jak si kluky představím, je mi jasné, co by si nejspíš zvolili. Hlavně být v bezpečí a mít možnost se zakopat. Leese sdílí můj názor, Rak Dol nejspíš taky. Ale stejně posíláme zprávu klonům, kteří se zde mají usadit, ať si sami vyberou, kde chtějí být. Jsem za to ráda, když už máme plnou pusu toho, jak jim přejeme, aby se mohli rozhodovat sami za sebe, bylo by dost pokrytecké tuto zásadní záležitost rozhodnout o nich bez nich.
Volí tak, jak jsem předpokládala a během několika minut už první lodě dosedají v hornaté a zalesněné oblasti.
Vydáváme se za nimi a vypadá to, že válečná sekyra mezi mnou a Leesem je prozatím zakopána. Opět působí a vypadá, jako starý Leese, ale pro mě je to ještě nevyřešená záležitost.
Podmínky, ve kterých museli přiletět, mně zděsí a přepadne mě lítost. Zároveň nezbývá, než před nimi smeknout klobouk. Tolik houževnatosti, vytrvalosti a odvahy se nevidí. Zbytek galaxie by se od nich měl učit.
Některé lodě jsou od pohledu neprovozuschopné, ostatní budou vyžadovat více či méně zásadnější opravy. Pár jsme jich ztratili nadobro.
Dorážíme, když už kloni organizují první práce v jejich novém domově a Leese jim s tím jde pomoct. Já si potřebuji pročistit hlavu. Vychladnout. Srovnat si myšlenky. Když se tak rozhlížím kolem, vidím, že se organizují průzkumné oddíly do terénu. Ano, to není špatný nápad. Oznámím to ostatním a za chvíli už se drápu do skal.
Už tak dlouho jsem nebyla nikde sama. Ticho, klid, jenom větřík šumí ve větvích stromů, kolem skřehotá něco ptactva. Rozeznávám stopy větších i menších zvířat, ale jsem si celkem jistá, že mě tu nic nesežere. Hory jsou prošpikovány jeskynním systém, některé končí po pár metrech, jiné pokračují hluboko do nitra. Do tohoto průzkumu se moc nepouštím, přeci jen na to nejsem vybavená. Nicméně si vše pečlivě zaznamenávám do mapy. Do průzkumu jsem se zabrala natolik, že až stmívání mě přimělo zamyslet se nad tím, že bych se taky mohla někde utábořit. Abych se vrátila do tábora sice připadá v úvahu, ale v žádném případě se mi nechce. Jenom já, stromy a hvězdy nad hlavou.
Ale nebude to tak jednoduché. Je vlhko, zima a mně se nedaří rozdělat oheň. Ať se snažím zahřát jak se snažím, chlad mi proniká pod kůži až do morku kostí a jenom se třesu. Chvíli uvažuji nad tím, že bych zkusila vyhledat jednu z těch průzkumných skupin, ale absolutně netuším, kterým směrem koho hledat a to bych pak mohla hledat do rána. Nakonec to vzdávám a vracím se na avizovaný meeting do tábora ještě hodně za tmy.
Má to jedno pozitivum. Jsem první v provizorní kantýně a první, kdo si může dát relativně čerstvé kafe. Také jsem první na meetingu a můžu si vybrat, kde budu sedět. Po jídle a horké kávě se mi udělá líp. V tu chvíli ale plně pocítím vyčerpání za poslední asi 2 dny a cítím snad všechna utrpěná zranění a modřiny. Není ale čas na odpočinek. Dovnitř se nahrne Leese s Rak Dol a i Dex, který už někde stihl vyhrabat sekyru.
Podařilo se mu dosáhnout toho, čeho chtěl, všechny dva, kteří odpověděli na jeho výzvu, už dál nikoho vyzývat nebudou a on je tedy velvyslancem onoho kmene. Takže už jsme jenom jeden krok od toho být uznaný jako Kmen. Pak nám ale dojde ještě jedna věc, že když budeme uznaný jako Kmen, tak už na ně nemůžeme případně zaútočit. To se mezi Kmeny nedělá. A ten kdo to udělá, bude čelit následkům, kdy se proti němu spolčí ostatní Kmeny a zradu po zásluze potrestají…
Nakonec docházíme ještě k jednomu překvapivému závěru. Určitě mezi sebou mají uživatele Síly, ale protože to jejich komunita nese velmi nelibě, jsou nejspíš jenom tajemným spolkem v pozadí. Trochu to dává smysl, jenom, kde je najít?
A korunu tomu všemu nasadí Rak Dol.
„Tak to dost možná můžou být ti, co lítají v Sundari,“ prohlásí.
S Leesem na ni nechápavě koukáme.
„No proč jinak by asi tak trvali na bezletové zóně?“
Stále na ní s Leesem nechápavě zíráme a já protože to zjevně nedošlo jemu, mám pocit, že si Rak Dol jenom dělá srandu.
„Proč jsi to neřekla už dávno?“
„Já myslela, že je to naprosto jasný všem,“ usměje se kel dorka nevinně a pohladí si bříško.
