Po návratu všichni kompletujeme informace dohromady a porovnáváme to s kamerovými záznamy. Leese si udělal i přímý přístup, takže již není nutné, aby tam chodil osobně. Zároveň i stáhnul nějaká data, takže dohledáváme genové linie a další informace. Vede to ke dvěma matkám na domovském světě, které jsou pravděpodobně původkyně forcerové linie.
Podle těchto indicií to vypadá, že i čtyři členové rady mají stejné smýšlení a brzy by tak mohla temná strana ovládnout kmeny. Vzhledem ke způsobu jejich vzestupu k moci jenž je provázen spoustou rituálního zabíjení a jinými negativními emocemi. Toto je muselo poznamenat.
Zároveň každý kmen má takzvanou starší matku a lovkyně, se kterými se dvakrát ročně rituálně páří právě na místě, které jsme objevili kousek od vrcholku. Jejich obvyklou cestou, vypěstováním z vajíček, totiž nevznikají ženy. Lépe řečeno lovkyně, protože jsou jim předávány všechny dívky.
Abychom ověřili, jak jsou postiženi temnou stranou, tak se domlouváme na dalším pokusu, kdy s Rak Dol zkusíme ověřit temnější a Jedi vezme o něco méně temné.
Po zjištění, opět proti záznamům, máme ověřeno. Všichni forcerový generálové v paláci, spolu s náčelníkem, jsou temní. A několik dalších lovců mimo palác, včetně Matky, která pobývá nahoře. Dokázala se přede mnou skrýt, ale již ne před Rak Dol, z čehož tak usuzujeme.
Náhle se ozve poplach. Spojí se s námi fregata. Na orbitu se blíží několik neidentifikovaných objektů. Tvarově připomínají vrtákové, výsadkové lodě. Tyto ale vypouštějí ještě nějaké biologické látky. Leese se podívá na velitele letky přes náramkový komunikátor a nařizuje. „Tak tam jen tak nečumte a sestřelte je! Pro jistotu použijte torpéda, ať se toho co nejvíc zlikviduje.“ Vzápětí vyhlásí i bojovou pohotovost na naší základně a informuje i lovce. Poté zapne ve městě stav ohrožení biologickým napadením těsně před tím, než se tři objekty mají provrtat dovnitř.
Jak jsou na tom lovci? Zkusím se podívat světlíkem, ale je to dost omezené, tak se zeptám Leese. Všichni mizí na základny. Alespoň podle sítě, na kterou je napojen. Asi vědí proč.
Na ulice prší nějaký sajrajt. Plevel, který je ještě chvíli vidět v nějakých spárech na chodníku, rychle mění svou barvu na žlutou, hnědou a v zápětí se se syčením hroutí na hromádku podivné hmoty. Tam se mi nechce.
Všechny tři jsou sestřelené. Jedna dokonce zůstala na plášti města. Chtělo by to nějaké vzorky, ale v kapsách nemáme nic, do čeho bychom je dali. Rak Dol s Marnsharou tedy odbíhají do blízké lékárny, aby něco nakoupili. Leese se mezitím jde poohlédnout po nějakém vhodném dopravním prostředku a já se dívám, zda někde neuvidím lovce, který by nás někde sledoval, ale nikoho nenacházím.
Za chvíli je Rak Dol s Marnsharou zpátky a do toho i Leese. Jedi zjistí, že tam jsou jen čtyři místa, tak usoudí, že se s ním nepočítá, rozloučí se a taktně zmizí, že zůstane na příjmu. Cestou nám Leese vyjedná povolení průletu, ale musíme to vzít venkem.
Když dorazíme na místo, všichni v oblecích, jen já bez, tak se mne Leese optá. „Můžeš se nějak ochránit?“
„Maximálně zadržím dech, snad to bude stačit.“
„No OK, jdeme na to. Tak ho tedy zadrž.“ Netváří se moc přesvědčeně.
Kousek vedle je vyhodím a jdou zkoumat a brát vzorky. Sama se před tím uvedu do klidu. Silou vůle distribuuji kyslík jenom k potřebným orgánům a vyčkávám. Po chvíli mají problémy s vytahováním, tak se přes zprávu nabídnu, že posloužím s autem jako jeřáb. Nejsou to žádné obtížné pilotní manévry. Alespoň mne obtížně nepřipadají. Všechno jde hned snadněji. Jenom nemohu mluvit. To by spotřebovalo moc vzduchu, takže jen zprávami. Ale stejně již uplynulo dost času, čtyřicet minut, a musím se nadechnout. Snad se nic nestane.
Tak, zatím je vše dobrý. Snad to brzy dokončíme. Po nějakém čase tahají i droidy. Tedy jejich zbytky. Chvíli na to přilétají kmeny na vlastní plošině. V tom mi dochází, že jsem zapomněla sledovat lovce a zkusím se rozhlédnout s poodhalením závoje sloužícímu k maskování.
Nad našimi vidím dva lovce, co jen vše sledují a vyčkávají. Radši pošlu ostatním zprávu, ať jsou také na pozoru a ať radši nedělají hlouposti.
Domluví se, že se droidi prozkoumají společně na jejich základně. Na místě se mne Leese zeptá. „Tak co Zoro, jak jsi to zvládla.“
„No, jednou jsem se musela nadechnout, ale zatím se zdá být vše v pořádku.“
Vytřeští oči. „Jen jednou!“ A radši mi odebere vzorek, který pošle na naši základnu k rozboru včetně vzorků té látky. Kmeny nemají nic, čím by mne mohli prověřit, tak mne navlečou do obleku. Obrácená karanténa. Tak to na nich asi opět nevyzkouším, zda z nich dokážu něco vytáhnout. Ach jo.
Každopádně z droidů zjišťujeme, že to byl komplexnější útok na předem známé pozice. Letělo asi sto objektů. Na planetu šedesát. Když se ozve rozrušený komunikátor jednomu z techniků.
„Co se děje?“ Optá se Leese.
„Máme nějaké problémy na povrchu“ a přepne kameru. Je vidět, že tam jsou někteří poleptaní vojáci, co jsou nakaženi nějakou variantou Raghoulího moru. Leese jim doporučuje používat oheň. Marnshara přidává plamenomety. Chvíli se poradí, pak řeknou nějakou zkratkou a vyběhnou pryč. Leese toho využije a napojí se na jejich systémy, kde varuje i ostatní a obyvatele města.
Do toho přijdou výsledky. Dle hlášení nemám v krvi Corelianskou horečku, která slouží jako nosič, ale zvýšená aktivita imunitního systému tam je. Neváhám ani chvilku a rychle sundávám kus obleku a píchnu si baktu. Jen pro jistotu. Marnshara a Leese se na mne podívají a rychle zapínají své obleky. Příště nás varuj dopředu. Omluvím se, ale myslím, že to chápou. Také nemají tuto variantu nákazy rádi.
Podle hlášení to ale vypadá, že napadla asi jen pět set kmenů. Nikoho jiného. I na ostatních místech planety jsou likvidovány pouze kmeny a se zbytky si hravě poradí domobrana. Tady to měli mírnější díky zapnutému systému.
Leese si ještě domlouvá spojení s někým důležitějším. Bude domluvené setkání v paláci. Pak opouštíme základnu opět do skladiště. Snažím se dívat, zda někde neuvidím lovce. Ale buď nás nesledují, nebo se lépe schovávají. Cestou se domluvíme s Dexem, který tam také zamíří.
V krátkosti ho seznamujeme se situací a s jejich obrázky. Do toho Marnshara připomíná ty forcerové signály z kanálů. Rak Dol je ověří a stále tam je asi sedm výskytů a blíží se k nim dalších osm. Dohodneme se, že je na čase to prověřit. Sice se pravděpodobně jedná o odboj, ale kdo ví. Vydám se tedy na cestu. Sice bych ráda zkusila zjistit něco v paláci, ale třeba se stihne obojí. Zároveň to bude určitě jen dobře. Další šance na to si prověřit tu schopnost někde reálně v terénu, aniž bych ohrozila přátele, či někoho jiného. Kdybych to zkusila v paláci a mělo to nějaké neblahé následky, nemuselo by to dobře dopadnout.
Seberu motorku, naplánuji trasu včetně možných odskoků, kdyby byly problémy a vyrazím. Cesta není složitá, ale i tak je zdlouhavá. Snažím se to urychlit a trochu riskuji, ale moc to tady kvůli těm točkám stejně nejde. Asi za třicet minut jsem na místě a začnu prohledávat stěny pro klasické tajné vstupy, které nám již ukázaly. Se štěstím brzy jeden objevuji a otevírám kus stěny ke dvěma vyděšeným vojákům.
„Stát! Ani hnout!“
Vypadají na odboj, tak sebevědomě pokračuji a prohlásím. „Ale hoši, potřebuji si jen s někým promluvit. Mezitím by asi nebylo vhodné nechávat tu motorku venku a zároveň by od Vás bylo milé, kdybyste laskavě zavřeli ty dveře, aby to tu náhodou neobjevil někdo další.“ Do toho se mile usměji a pokračuji dál. Je vidět, že je mé chování vyvedlo z míry, ale brzy zavírají dveře a jeden mne doprovází k velitelce. Je to opět ta zrzka. Takže potvrzeno, je to odboj.
Také se na mne podivně dívá a povzdechne si. „Jak jste nás tu našli?“
„Vy tu máte nějaké forcery?“
„Nikoho takového tu nemáme.“
V rychlosti ověřím, kde je ta skupina a ostatní. Vypadá zničeně. Klidně bych ji utěšila a přitom to vyzkoušela, ale má odkrytou jen helmu. I tak ji poplácám po rameni. „Tak tu máte asi forcou nadané jedince. Má se k Vám teď vracet nějaká skupina? Alespoň osmičlenná?“
„Ano, dvacetičlenná skupina se brzo vrátí.“
„Tak v ní máte také osm nadaných. Normálně by to ničemu nevadilo, ale takhle vás může kdokoli objevit přes sílu.“
„Tak takhle jste nás našla.“
„Již minule jste podotkla, že jsem jedi. Ale to je teď jedno. Hlavní je, že vás stejným způsobem mohou vyhledávat i lovci. Někteří od nich jsou také uživatelé síly, ale ne v dobrém smýšlení.“
„Tím se vysvětluje, že nám jsou neustále v patách. Myslela jsem, že máme uvnitř špeha. Proto ani nikdo nechodí samostatně ven. Krom toho, že je to i nebezpečné.“
„Tak teď už to víte. Ale lze to i otočit proti nim. Můžete někam připravit tuto skupinku lidí a přepadnout ty, kteří k nim půjdou.“
Chvíli se zaposlouchá a pak mi oznámí. „Vy jdete do paláce? Alespoň ostatní od vás tam jsou.“
Trochu mne překvapí, ale ne na dlouho. „Ano. Máme tam nějaké jednání za účelem vytěžení informací a předpřipravením akcí na zbavení Mandaloru kmenů. Vy náhodou nemáte nějakou spojku v paláci?“
„Ne, mají tam jenom kmenové příslušníky, takže se nám tam zatím nepodařilo nikoho dostat.“ Vypadá to, že mluví pravdu.
„Tak se jdeme projít, abych vám alespoň pomohla s identifikací některých osob a zbývající vám budu moci dozjistit později. Určitě vám pak pošlu jejich popis, či jména, když si na ně vzpomenu. Momentálně je budu moci určit jen přibližně na základě lokací.“
S tím mi předává zabezpečený komlink. „Použijte pak tento. Děkuji za informace. A jak je na tom vlastně lékařské vybavení?“
„Jsme přeci přátelé. Vybavení je již na cestě, ale doufám že i k těmto věcem přihlédnete, až spolu budeme v budoucnu jednat. A teď již neztrácejme čas. Prosím, veďte mne.“
S tím postupně procházíme podzemí. Když identifikuji jedno dítě jako aktivní v síly, tak se zděsí. „To tam mám poslat jako dítě?“
„Pokud bych tím zachránila ostatní děti, které tu máte a zaručila větší bezpečnost ostatních, tak bych neváhala. Zároveň to bude i pro vás bezpečnější, i pro to dítě, když budete vědět, kde asi udeří. Ale rozhodnutí je na vás.“
„Nevěděla jsem, že v republice jsou tak pragmatičtí lidé.“
A s tím pokračujeme dál. Porůznu si s lidmi podávám ruku a přitom i zkouším, zda se něco dozvím. Z počátku mne vždy zaplaví hrozný chaos, který potlačím a nic se z něho nedozvím. Postupně se mi to daří lépe kontrolovat, až se soustředím jenom na specifické informace, které doluji na povrch. V zápětí vím umístění všech jejich známých základen. Těch použitých a i těch, které ještě nepoužily. Při tom se soustředím na toho chlapíka, zda nepostřehnu nějaký náznak, že by na to přišel. Buď je tak dobrý herec, nebo pravděpodobněji o ničem neví.
Postupně to vyzkouším i u dalších. Hlavně, abych si ověřila, že to není jen smyšlená informace, ale daří se mi tu stejnou vytáhnout i od ostatních. Momentálně to neplánuji nijak využít. Šlo jen o to lépe pochopit tuto schopnost jemného procházení myslí. Ale i tak se to může někdy hodit.
Tím bych měla ujištění, že je to bezpečné, jak pro dotyčného, tak i z hlediska odhalení. Alespoň co mé pokusy zatím naznačily. Jenom nevím, proč mám pocit, že to nějak silně souvisí s mou drahou sestřičkou. Alespoň pokaždé, když na to pomyslím, nějak se mi do podvědomí vkrádají myšlenky na ní. No, to budu muset odložit. Asi bych o tom ani neměla zatím říkat ostatním. Možná jen pár konkrétním lidem, ale znám Marnsharu už poměrně dobře. Hned by mne podezřívala, které její kontakty již znám, co všechno vím a že jsem hrozba, kterou nelze nikam brát, protože by hrozilo prozrazení moc informací. To tak. Mne nikdo nikde zavírat nebude.
Postupně doprojdeme všechny a pak se rozloučím, nasednu a zase vyrazím. Nazpátek uháním rychleji, abych se zkusila do paláce dostat včas. Teď už mám poměrně jistotu v této schopnosti a alespoň generálové pravidelně neměli zbroje. Když se blížím k povrchu, tak mi zapípá komlink. Nepřijatá zpráva od Leese. Máme se s nimi sejít za dvacet minut, ale pokračuj v průzkumu. Tahle informace mne nic dalšího neřekla, ale alespoň mne zkusili kontaktovat a informovat.
Za pár minut již přistávám na střeše paláce, kde hlídají dva kmenoví vojáci. „Jdu za zbytkem velvyslaneckého týmu. Mohli byste mne laskavě doprovodit. Nerada bych se tu ztratila.“
„Ale rádi, tudy.“ Když se náhle rozlehne alarm. Mne již povědomí. Někde v paláci došlo ke střelbě…
PS: Zora má přepnuto na stun, protože neměla čas to předtím řešit a tak často se zbraněmi nepracuje, aby si to uvědomila, než poprvé vystřelí.
PPS: S tím alarmem / příchodem nevím, jak to přesně bude…O:-)
