Nerhinn píše:
No, jestli jsi to udělal, tak navzdory výslovnému přání Skylly, která ji chtěla vzít do Suldanesselaru a použít jako páku proti lidem. Dokonce mám pocit, že jsme ji předali jednomu z (dříve) Phorcysových (nyní mých) mužů, aby ji tam vzali, k Ellesime.
Souhlasím. Tuhle část bych ze zápisu smazal a definitivním rozhodnutím o osudu Cyriany bych začal příští hru.

EDIT: Mapka pro orientaci:

Opravy a změny zapracovány. Díky za ně Assassine a Nerhinn. :)

Nerhinn píše:
Jenom poznamenávám, že Allyks se myšlenka, že začneme novou kapitolu krvavou magií, moc nekoštuje. Nota bene zalití posvátného semenáčku smrdutou orčí krví.
Allyks má jiné představy o Seldarin než Hirkal.
Úvaha:
Hirkal je vnímá jako spíše dravé bohy, než bohy klidu a míru. Vysvětlím svůj a Hirkalův pohled. Corellon miluje krásu, ale ve všem. I v boji na meče, i v boji dvou čarodějů. Nejen v krásných dílech a věcech. On obdivuje život. A život nejenom tvoří, ale i ničí a v obojím je krása hodná Corellona.
Život žije jen díky dravosti s jakou zajišťuje vše pro své potomky. Ať už je to strom svými kořeny prorůstající skály, nebo Corellonovi vyvolení elfové ničící nepřátele jejich rodu a zároveň tvořící nádherné věci.
Corellon je nejen úžasný tvořitel, ale i nádherný ničitel - a přesně tak ho vnímá Hirkal. Jako dravce. Který umí být krásný, ale i strašlivý. On je jako orel.
Sehanine - to je bohyně milující noc, měsíc, noční tvory a tajemství. Chrání Corellona před stíny. Je lstivá, jako noční šelma, je tichá, je Noční lovec. Je jako sova. Také miluje nádheru noci, ale také umí být nemilosrdná. Ona je jako sova, nebo puma, cokoliv.
Hirkal vnímá elfy jako rasu Faerunu, která je stvořená nejen k tvoření krásy a budování magie, ale i k boji (viz pověsti o tom, že jsou vpodstatě z krve Corellona po bitvě s Grůmšem, dál války s draky a pak s orky).
Proto si Hirkal je poměrně jistý, že oběť v podobě nejvyššího uctívače Grůmše - smrtelného nepřítele - Corellona potěší. Kdyby byl ještě někdo obdobný za drowy, i Sehanine by byla velmi potěšena. To není jen krvelačnost - to je oslabení někoho, kdo ohrožuje rod elfů - už ze své podstaty. A to je zákon přírody.

Neříkám, že Hirkalovo vnímání seldarin je jediné správné, jen říkám, že se asi dost liší od pohledu Allyks. Což neznamená, že oba nemáme pravdu. Bohové mohou mít mnoho tváří.

Nerhinn píše:
No, jestli jsi to udělal, tak navzdory výslovnému přání Skylly, která ji chtěla vzít do Suldanesselaru a použít jako páku proti lidem. Dokonce mám pocit, že jsme ji předali jednomu z (dříve) Phorcysových (nyní mých) mužů, aby ji tam vzali, k Ellesime.

Upravil jsem text, proberem to na hře. Za sebe vím, že Hirkal byl nakonec proti - časové hledisko, hledisko důvěry. A nakonec taky - lidská šlechta by okamžitě řekla:
a) elfové ji unesli a kdovíjak přesvědčili/ovlivnili - je zaprodaná/ovlivněná těmi zákeřnými elfy. Nedá se jí věřit a ani jim. Pojďme se spojit a ukázat jim, kdo je tu pánem, nebo pojďme si zvolit vlastního krále mezi sebou (a utopit Tethyr v občanské válce).
b) královna je mrtvá a ta, co je u nich je jen magicky upravený dvojník, známe ty proradné elfy, poojďme si zvolit krále mezi sebou (a utopit Tethyr v občanské válce).

Královna už tak je nakoloněná elfům, stačí ji později požádat, není nutné brát ji do Suldanessellaru, jen by to oslabilo její pozici v Tethyru. Co spíš jí poslat "rádce" z řad elfů? Nebo spíš velvyslance? A požádat aby ustanovila někoho takového i u elfů - s příslušnými výsadami - když stanoví nějaký opravdu silný šlechtický rod z Tethyru, získá tak oporu.

Však to probereme na začátku hry. Už aby byl úterek. :)

Shoonské impérium
Shoonské impérium byla jedna z největších lidských říší na Faerunu, nicméně její trvání bylo příliš krátké na to, aby vešla do legend jako říše netherská nebo imaskarská. Její počátek se datuje do doby před přibližně 1500 lety v Calimshanu a během 500 let existence se jejím vládcům, tzv. Qysarům - "vládcům králů", podařilo ovládnout většinu jihu a západu Faerunu včetně Tethyru.

Vládci Shoonského impéria pocházeli z calimshanské šlechtické rodiny Shoonů, která byla známá svým obrovským talentem pro magii, který se dědil z generace na generaci. Většina Qysarů byla nejen politickými génii, ale také velmi mocnými čaroději.

Shoon
Dle Darlana Morta, půl-elfího hraničáře, člena elitní jednotky Sira Edgara, ale tajně také stínového mága a hlavně spojence Zkroucené runy, je jiná členka Edgarovi družiny, elfí zahalená čarodějka Zallanora, zdánlivě mladá a nepříliš mocná, ve skutečnosti jednou z rodiny Shoonů a zároveň, dle měřítek Zkroucené runy, jednou z nejmocnějších bytostí na světě.

Díky Assassine. A díky všem i za hru, ta gradace na konci byla velmi silná.

Kometa

Královnu Cyrianu jsme předali kapitánovi stráží a nechali jsme je přenést do Suldanessellaru. Tam jim měli být přiděleni další elfí ochránci a spolu s vyslancem Suldanessellaru měli být přeneseni do města dle výběru královny.
Aaron Tlustý nám řekl, že Szass Tam ukryl pravděpodobně tělo Pandoryma do říše Chessenta. Je tam prý kult Entropie, oni si myslí, že je to „prvorozený“. Nemohl nám pomoci dostat se pod Saradush a tak jsme se rozloučili a on odešel portálem pátrat do Chessenty.
Otočil jsem se na Sadnesse a řekl mu pravdu o Orcově žezle, zasloužil si ji. Čekal jsem, že se naštve a zmizí a zpoloviny jsem měl pravdu. Naštval se. On slovo prý drží a že by nám pomohl dokonce i bez toho. Ďábel trpící nesobeckostí. Záhada.
Seldarin mě a Allyks poslali zprávu, že vězení pro fylakterii Szasse Tama je připraveno a tak jsme jim ji předali.

Mezitím v Athkatle byl Peblíg svědkem utvoření elitní jednotky a nalodění vzducholodi. Rozloučil se s Maralií a portálem se rozletěl do Saradushe se zprávou, že pomoc se blíží. Vyběhl z portálu a uviděl zničené město, všude nemrtví a obři, mizející zástupy lidí v portálech a uprostřed ostrůvek klidu, kde stál Hirkal, Allyks a Sadness.

U jednoho z posledních portálů stál starý čaroděj a mladý šermíř. Pozorovali zvláštní čtyřčlennou skupinu, ke které zrovna přiběhl ohnivý obr převyšující i své pobratimy a řval, že se chce utkat s pánem města. Elfka odpověděla, že to ona, ale to se mu zdálo jako nesmysl. Pomalu se k němu rozešel tmavovlasý elf a řekl, že to tedy asi bude on, ten pán města. Obr zařval že sežere jeho srdce, aby získal jeho sílu a že to bude rovný boji. To už se kolem čtyřčlenné skupiny srocovali další obři. Mladý šermíř zašeptal. „Ty, Gaelrasi, tohle není hrdinství, to je sebevražda. I kdyby ho zabil, tak ostatní je zamlátí do země až po krk“.
„Poslouchej, ty jsi Fiasco Hadra, že? Ten šermíř z Luskanu? Já už o nich něco slyšel. Počkej a uvidíš.“
Souboj netrval dlouho, elf se proměnil ve vlkodlaka a svým falchionem sekl obra přes šlachy. Kulhající obr se na svou velikost oháněl obouručním mečem překvapivě lehce, jako by držel rapír. Ale elf se podsmekl pod čepelí, dostal se obrovi na tělo a vyryl mu do něj zářícím mečem další brázdy. Nakonec ke zděšení obrů jejich vůdce padl. Na nepatrnou chvíli po pádu jeho těla bylo ticho. A proměněný elf vyskočil na jeho hruď, vyrval jeho ještě tlukoucí srdce a uhryzl z něj kus. Hleděl upřeně do očí dvou pobočníků mrtvého vůdce obrů a ti ustoupili o jeden krok. Pak o druhý a nakonec se otočili a utíkali pryč a s nimi i ostatní obři. V panickém běhu rozšlapali mnoho nemrtvých.
Fiasco fascinovaně zíral na bojiště. „Jak to udělal? Jaké kouzlo použil“ Vždyť by je i přes jejich umění byli ubili jen svým počtem.“
„To nebylo kouzlo.“ Řekl Gaelras. „Řekni mi sám, proč utekli“. Fiasco nebyl hloupý, zamyšleně si hladil tenký knírek a pak odpověděl. „Myslím, že když přijal jejich zvyk, že snědením srdce lze získat protivníkovu sílu, a pak se díval upřeně na pobočníky jejich vůdce, nezastrašoval všechny obry. Jen ty dva. Vnutil jim myšlenku, že by sice mohlo být možné je čtyři zabít, ale oni dva by se toho nemuseli dožít a tak zvolili útěk jako menší riziko. Koneckonců si to o náčelnické místo mohou rozdat jindy a jinde a radši čelit jeden druhému než tomu elfovi. No nic, nebudeme otálet, rychle pryč!“ A zmizeli.

My se přenesli do chrámu Baneho na jih pod městem. Kolem pobořeného chrámu bujel les. Poznal jsem, že kolem chodila nějaká bosá žena, nejnovější stopy byly den staré. Z chrámu byla cítit směs energie Baneho smíšená s mystickou mocí. Vešli jsme na nádvoří porostlé bodláčím a plazivými keři. Jinak zde nic nebylo. Zato v prvním patře jsme našli oltář Baneho ověšený rostlinami, zvířecími kůstkami a větvičkami umně spletenými dohromady. Na něm ležela stará lidská žena a podle krve kolem ní mrtvá tak minimálně jeden den. A před oltářem byl na zemi rituální kruh, sloužící k teleportaci. Peblíg zjistil, že ho někdo před hodinou použil a to úspěšně na teleportaci „někam“ skrz „něco“. Hned nás napadlo, že Szass se odsud dostal k Sarukhům.
Allyks požádala Corellona o pomoc a ten slíbil, že pokud se nedostaneme skrz, alespoň se více dozvíme o podstatě rituálu a o tvorech na něm zainteresovaných.
Peblíg spolu s Allyks se pokusili znovuzprovoznit rituál a i když to bylo Peblígovo mistrovské dílo, přesto se to nezdařilo. Zjistil, že magické toky míří pod Saradush a tam že je bariéra bránící vstupu. Je to bariéra tvořená pradávnou mocí Sarukhů a že tam přibyla i jiná bariéra – bariéra tvořená mocí Zkroucené runy. Bariéra byla dvojicí mocných mágů narušena a jen jeden prošel.
Vydali jsme se zpět do Saradushe. Všude se váleli nemrtví, tentokrát už definitvně mrtví. Allyks zjistila, že byli zničeni vlnou nekrotické energie. Já vešel do zbytků paláce a do místa, kde měl být portál Zkroucené runy, vykřikl: „Proč jste nás nepustili do chrámu, když jsme se tam chtěli dostat?“
Odnikud vyšel lich, představil se jako Rhangaun. Řekl, že Szass Tam byl kýmsi posílen a prorazil bariéru. Také řekl, že to kouzlo, které Szass Tam seslal v Žárné a zarezonovali po něm imaskarkany, že nebylo sesláno na ně. Ony ho odrazili zpět. Bylo to plošné kouzlo imaskarského původu. Jakási značka. Svolil, že nás tedy přenese do komplexu Sarukhů, probudí Miven a že za námi dokonce pošle i Nemeru, kdyby se objevila.
Peblíg nás vzal na svůj astrální ostrov. Zde si vzal na sebe plášť, protože u toho jsme si jisti, že ho Szass Tam nedržel před námi.

Ihned měl vizi neustále se rozšiřujícího kráteru a v něm obrovské, rostoucí černé koule nicoty.

Víme, že meč před Szassem držel Charybdis, Knihu určitě Szass Tam neměl, ale u Lutécie to není jisté a tak jsme meč a Lutécii nechali tam, aby je proti nám Szass Tam nemohl zneužít.

Rhangaun nás pak přenesl do nitra země. Objevili jsme se v kamenném sále. Kolem nás se zvedali obří sloupy tvořené stočenými hadími těly. Kolem jednoho z nich byla obtočena kostra snad padesáti metrového hada a stále slabě doutnala. Někdo tu asi před hodinou použil tak silnou ohnivou magii, že se z tohoto hrozivého strážce doslova odpařilo všechno maso. Peblíg zjistil, že kouzlo využilo jako prazáklad magii ďáblů a bylo posíleno mocí vzdálených říší. Nehnul jsem ani brvou, ale zatrnulo mi. Szass Tam odposledně trochu posiloval a nepoužíval povolené prostředky. Zahrávat si se vzdálenými říšemi není legrace.
Prošli jsme chodbou o ocitli se na rozcestí. Zprava jsme ucítili silný zdroj moci. Když jsme došli na konec pravé chodby, byla před námi místnost se šesti katafalky. Z jednoho z nich bylo cítit to ohnisko silné moci. Z místnosti nevedl jiný východ než ten, kterým jsme přišli. Na protější stěně byl také zdroj slabé magie. Peblíg zjistil, že to po něm chce nějaká čísla, ale protože jsme nevěděli jaká, vydali jsme se prohledat druhou chodbu. V tu chvíli se u nás objevila Nemera. Pověděli jsme jí v krátkosti, o co jde, a vydali se chodbou dál.

Nemera se se zaklením rozhlédla kolem sebe. Jen rudá pustina tvořená prachem a stejně rudé „nebe“ nad hlavou. „Do pekla…“ To ji trochu rozesmálo a tak se vydala nazdařbůh k jakýmsi nízkým skaliskům. A tam, po několika hodinovém putování, ji našli dva ďáblové. Slovo dalo slovo a tak je nezabila, ale naopak se od nich nechala přenést. Byli to totiž služebníci Sadnesse. Asi ne ti nejchytřejší. První pokus o přenos selhal. Ale napodruhé se objevila v Saradushi v rozbořeném paláci, kde stál proti ní lich. Představil se jí jako Rhangaun. Řekl jí, že je ze Zkroucené runy, ale že se nemusí bát. Naopak ji pošle za námi přímo do sarukhského podzemí. A tak souhlasila a ocitla se v sále s kostrou hada doslova vpečenou do jednoho ze sloupů. Vydala se chodbou dál a uviděla čtyři známé postavy a s nimi Miven, Sadnessovu učednici.

Došli jsme do podobné místnosti, jako byla ta předchozí se sarkofágy. Rozdíl byl v tom, že tři sarkofágy měly otevřená víka a na zemi ležela mrtvá sarukhská těla v podivných pancířích. Stěna naproti byla proražena magickým ohněm. Otočili jsme se rychle zpět a proti nám se plazil sarukh. Ale vypadal jinak, než ti na podlaze. Byl mohutnější, na hlavě měl korunku a v ruce držel oštěp tvořený svazkem magické energie. Allyks mu rozuměla a tak jsme se dozvěděli, že se jmenuje Sath´fiss´ith (prý mu můžeme říkat „Svazonebec“, i přes vážnost situace mě to rozveselilo, zřejmě netušil, jak to nám, nástupnickým rasám, v obecné řeči zní).
Zlo se prý nesmí dotknout artefaktu uloženého za místností se třemi mrtvými sarukhy. Prý se jedná mocný artefakt neznámé ničivé síly, nikdy nebyl sarukhy použit. Proběhli jsme ohořelým otvorem a ocitli se ve starobylém chrámu. Jak nám později Allyks řekla, byly zde nápisy varující před artefaktem zde uloženým a před pokusem jej vzít – byl by zničen celý komplex a to ihned. Také se tam psalo, že toto kouzlo nebylo ani vloženo do Netherských svitků.
Nad oltářem uprostřed chrámu visela ve vzduchu obrácená malá pyramida. A kousek od ní stál Mlha. Prohlížel si ji a když nás uslyšel, otočil se na nás. „Mlho, odstup od toho oltáře“ řekl jsem tiše. A on se usmál a řekl, že nemůže. Myšlenky mi hlavě dělaly obří vír.
Mlha měl na sobě fialovou korunu a žezlo. Poznali jsme další dvě imaskarkany. Řekl nám, že jen tak tak dokáže teď odstínit vliv, kterým je ovládnut. Byl ovládnut a vyslán Szassem Tamem pro tento artefakt. V případě jakéhokoliv napadení, nebo pokusu mu sebrat imaskarkany se má teleportovat okamžitě k němu. Allyks ho zkusila ovládnout, ale kouzlo držící Mlhu bylo příliš silné, zmizel. A my věřili, že musíme spěchat. Pomocí portálu nás všechny, kromě Allyks, vzal Peblíg na svůj ostrov v astrálním moři spolu se Sath´fiss´ithem. Allyks vzala z podstavce artefakt a bloky kamene a zeminy prošly skrz ni, když ochráněna procházela závalem na povrch. Když se konečně dostala na sluneční světlo, zjistila, že stojí v půlce obřího kráteru.
A na dně stála zářící postava, viděla avatara Corellona, který pohlédl na ni a ji oblil úžasný pocit, že splnila úkol, pro který byla vyvolena. A on jí řekl „Pojď sem, mé dítě. Odevzdej mi artefakt.“

Mezitím jsme se z portálu začali vynořovat my ostatní v pořadí já, Nemera, Peblíg, Sadness se svojí učednicí a sarukh. Nikdo z nás prvních třech nepochyboval o Corellonově avataru a pak už bylo pozdě na cokoliv. Jakmile Allyks předala artefakt, stalo se toho spousta. Z očí jako by mi spadly šupiny. Náhle jsem viděl, že artefakt nedrží Corellonův avatár, ale Mlha! A letí s ním k Szassovi Tamovi, vznášejícímu se nad ním. Pocítil jsem, jak se ta magická značka ve mě odstranila. Tak tohle bylo to prokleté kouzlo? Pojistil si nás a tohle celé byl jeho dlouhodobý plán.
Jakmile Mlha předal artefakt, zhroutil se k zemi. Szass Tam vyvolal rituál, který ničil veškerou božskou moc a magii. V posledním záblesku vědomí jsem zahlédl vysoko na obloze vzducholoď a pak mi svět zčernal.

Probral jsem se na lehátku v nějaké kamenné budově. Na oknech mříže a zvenku dubové okenice. Uvnitř byl ještě Peblíg a nad námi stál sir Edgar. Obvinil nás ze zrady, že jsme agenti Szasse Tama a že nás čeká poprava. Před ní tedy samozřejmě soud. Szass Tam prý započal zkázu světa a mi mu k ní dali klíč v podobě artefaktu – dobrovolně. Řekl jsem mu naši verzi, ale nechtěl jí věřit. Pověděl jsem mu, kam si ten soud může nacpat. Když je rozhodnuto předem, není žádné moci se hájit. A že když je tak přesvědčený o svém právu, pak že volím boží soud, s ním, že pak uvidíme, čí bůh je silnější. Trochu mu zkysly rysy, pronesl něco o tom, že můj návrh přednese a konečně vypadl z pokoje. Bylo mi jasné, že žádný souboj se konat nebude. Dav chtěl viníky, chtěl krev, nemohli nás vyhlásit za nevinné, ani kdyby bylo sto důkazů pro naši nevinu. Byli jsme spoutáni magickými pouty, jež nešla přetrhnout, ani sundat. Takhle silnou magii jsem dlouho necítil. Trochu překvapující na Athkatlu. Peblíg přišel na to, že by mohl zmizet na astrální ostrov. Popřál jsem mu šťastnou cestu a pohodlně jsem se natáhl a zavřel oči. Ale klid byl jen hraný. Uvnitř mě vřel vztek jako rudé moře. Szass Tam nás neustále vodí jak hloupé osly za mrkví, kterou nám pověsí před oči.
Protáhl jsem si pouta pod sebou a dopředu. Po proměně na vlka mi pouta spadla. Přivolal jsem si meč války. Soustředil jsem se, nechal své tělo projít proměnou umožňující průchod zdmi a vydal se na průzkum…

Peblíg se hned na svém ostrůvku zbavil pout a vydal se do Suldanessellaru. Tam způsobil poprask, protože prošel přes všechny ochranné bariéry a rovnou běžel k Ilsevelle, která jej vřele přivítala. Když jí řekl, že je Hirkal v nebezpečí, že ho chtějí v Athkatle popravit, okamžitě povolala velitele a elfí armáda se začala přesunovat před brány Athkatly…

Allyks se probudila v neznámé kamenné místnosti. Cítila, že je spoutána pouty takové moci, že je nemá jak sdělat. Uvědomila si, že není sama. Nad ní stál William. Prozradil jí vše o kometě, o čtrnácti dnech bezvědomí a čtrnácti dnech do zničení světa. Také jí řekl o obrovském rituálním kruhu, pomocí něhož chtějí kometě zabránit ve srážce. Nakonec si nechal zprávy o chystaném „soudu“ a popravě. William věřil v její nevinu, bohužel byl asi jediný v celém městě. Allyks byla zdrcená, úplně jí to vzalo veškerý elán. Sklesle seděla na posteli, když tu se objevil Hirkal s mnoha ranci a hodil Allyks její vybavení. „Oblékej se, dělej, musíme zmizet. Á nazdar Williame, rád tě vidím“. Ale Allyks byla apatická. Cítila se využitá, cítila se po pravdě dost hloupě. „Mám ti snad do toho pomoct sám?“ Allyks konečně zvedla hlavu a v očích jí trošku zaplálo“ „No, počkej..“ „Takhle se mi líbíš“. Zakřenil se Hirkal. „Ale dělej, nemáme na to moc dlouhou dobu."
William pohoršeně zíral na Hirkala a požádal ho, ať se otočí, když se dáma obléká a Hirkal se tedy otočil kolem dokola, takže skončil tváří směrem opět k Allyks a nechápavě se díval na rudnoucího Williama. Nakonec byla Allyks oblečená a připravená na cestu. Hirkal ještě přinesl Mlhu, který byl stále v bezvědomí a zeptal se Williama, kam ji chce a on si vybral pravou stranu. A tak ho Hirkal vzal přímo tam a zanechali bezvědomého Williama na podlaze a sami uprchli do noci, bezvládného Mlhu mezi sebou. Vystoupali na obloze, zahlédli obří rituální kruh a zamířili k hradbám, kde zahlédli elfí vojsko a nad ním vzducholoď.

Nemera se probudila sama. Posadila se na pelesti a zjistila, že je spoutána magickými pouty tak, že je nemožné se osvobodit. Náhle vstoupila zahalená čarodějka. Byla to ta mladá elfka s nepříliš velkou mocí, která byla v družině sira Edgara. Ukázala jí na nebi rudou kometu, která zabírala velkou část oblohy. Prý se přibližuje k zemi a do dvou týdnů zničí celou planetu. Také jí prozradila, že jsme čtrnáct dní spali. Čtrnáct dní! A nakonec si nechala informace o soudu a popravě, vlastně prý Nemeru čeká rovnou ta poprava a to právě teď. Všechno v ní křičelo“ Je to past! Je to Zkroucená runa! Ale přesto byla donucena jít. Dovedli ji bouřícím davem na nádvoří, když tu se snesla nepřirozená tma. Někdo Nemeru odpoutal od špalku a provedl ji davem do bočních uliček. Byl to půlelfí hraničář. Řekl, že on je spojenec Zkroucené runy, ale že ta slabá čarodějka Zallanora je ve skutečnosti jednou z nejmocnější bytostí na Faerunu – Shoon. Dle Darlana Morta, půl-elfího hraničáře, je Zallanora jednou z rodiny Shoonů a zároveň, dle měřítek Zkroucené runy, jednou z nejmocnějších bytostí na světě. Také jí řekl, že sarukh zajat nebyl a ani ďábel s jeho učednicí.
Nemera se má sebrat a utíkat ke vzduchlodi, která ji zachrání, už ji viděla na konci uličky, rozeběhla se k ní. Tady ji přivítala Maralie a Oswald, vzlétli do noci a zamířili k hradbám. Uprostřed města bylo vidět popraviště a u něj na vyklizeném prostoru obrovský rituální kruh. Za hradbami zahlédli mlčenlivou elfí armádu a v jejím středu u vysoké nádherné elfky poskakujícího Peblíga…

(Shoonské impérium byla jedna z největších lidských říší na Faerunu, nicméně její trvání bylo příliš krátké na to, aby vešla do legend jako říše netherská nebo imaskarská. Její počátek se datuje do doby před přibližně 1500 lety v Calimshanu a během 500 let existence se jejím vládcům, tzv. Qysarům - "vládcům králů", podařilo ovládnout většinu jihu a západu Faerunu včetně Tethyru. Vládci Shoonského impéria pocházeli z calimshanské šlechtické rodiny Shoonů, která byla známá svým obrovským talentem pro magii, který se dědil z generace na generaci. Většina Qysarů byla nejen politickými génii, ale také velmi mocnými čaroději.)

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Celé to bylo jen šaráda. Celou dobu nás Szass Tam vodil kolem dokola a dával nám k řešení jen vějičky a my byli neustále dva kroky pozadu. Ale teď se předvedl. Udělal z nás dokonalé pitomce. Vše jsme mu naservírovali až pod nos.
- Zajímavé je, že na to, jak se Zkroucená runa chvástá, tak nedokázali poznat, že se jim dovnitř teleportoval Mlha a ne Szass Tam. Že by změnili stranu? Že by proto už nechtěli Nemeru ke svému plánu? A také proč nás rovnou nepustili do Sarukhského chrámu z Baneova chrámu a pustili nás až po našem návratu do Saradushe? Získávali čas pro Mlhu?
- Co se stalo s Aaronem a co je to za věc v Chesentě? Může to být něco důležitého pro nynější dny, nebo jen prozatím odložená hračka Szasse Tama? Nesouvisí „počátky světa“ s tím, že Entropii tam říkají „prvorozený“?
- Co s Athkatlou? Athkatlští nejsou mí nepřátelé, to ten, který nařídil naše popravy pro uklidnění davu, do smrti se bude muset ohlížet přes rameno.
- Kde vůbec je Szass Tam teď? Jak ho máme najít? Stal, nebo nestal se bohem?
- Mám takový pocit, že bychom se měli zastavit. Nadechnout se a vydat se někam, kde by to nečekal. Protože my se honíme za zajíci, které nám on vypouští před oči a nevíme o jeho skutečných plánech nic. Kupříkladu najít Charybdise a pokusit se ho přesvědčit, aby nám pomohl a zajistil, aby Szass Tam nemohl imaskarkany zneužít proti nám. A třeba bychom se pak dostali k něčemu, co by nám proti němu mohlo pomoci. Kéž by ho prašivina sklátila. Nebo najít Aarona a něco se dozvědět od něj.
- Nebo požádat o pomoc a radu bohy? Nevím, po naší poslední akci a jejích výsledcích bych se rozmluvě s těmito entitami radši vyhýbal, pokud to nebude nezbytně nutné.

Přidán nový zápis, prosím o opravy, postřehy atd.

EDIT: přidáno, že Mlha byl také odnesen z Athkatly.

Skvělý! Je vidět, že družina už ušla dlouhou cestu a každý její člen je opravdu mocný.

Píše:
Tam jim měla být přiděleni další elfí ochránci a spolu s vyslancem Suldanessellaru měli být přeneseni do města dle výběru královny.

Píše:
Pomalu se k němu rozešel tmavovlasý elf a řel, že to tedy asi bude on, ten pán města.
Píše:
Fisco fascinovaně zíral na bojiště.
Píše:
Z charmu byla cítit směs energie Baneho smíšená s mystickou mocí.
Píše:
Allyks požádal Corellona o pomoc a ten slíbil, že pokud se nedostaneme skrz, alespoň se více dozvíme o podstatě rituálu a o tvorech na něm zainteresovaných.
Píše:
Peblíg spolu s Allyks se pokusili znovuzprovoznit rituál a i když to bylo Peblígovo mistrovské dílo, přesto se to nezdařilo Zjistil, že magické toky míří pod Saradush a tam že je bariéra bránící vstupu.
Píše:
Všude se váleli nemrtví, tentokrát už definitvně mrtví. Allyks zjistila, žeže byli zničeni vlnou nekrotické energie.
Píše:
Odnikud vyšel lich, představil se jako Rhangaun. Řekl, že záměrně pustili Szasse Tama.
Szass Tam byl posílen obrovskou magií jiného tvora (Mlha) a na okamžik prorazil magické obrany Zkroucené runy. Záměr Zkroucené runy v tom nebyl.
Píše:
Také řekl, že to kouzlo, které Szass Tam seslal ve stínopádu a zarezonovali po něm imaskarkany, že nebylo sesláno na ně.
Tuším, že to nebylo ve Stínopádu, ale v Žárné, kde jste bojovali s Koliadou.
Píše:
Pocítil jsem, jak se ta magická značka v e mě odstranila.
Píše:
Když jí řekl, že je Hrkal v nebezpečí, že ho chtějí v Athkatle popravit, okamžitě svolala hotovost a elfí armáda se začala přesunovat před brány Athkatly…
Píše:
Uvědomila si, že ení sama.
Píše:
„Mám ti snad do toho poct sám?“
Píše:
Ukázala jí na nebi rudu kometu, která zabírala velkou část oblohy.

Díky, zapracováno.

Poslední zápis je hozenej do článku.

Moc pekne ted mne bude moc mrzet ze s vama nemuzu hrat dalsi hry, ale i tak moc dekuji za ty dve ktere jsem mohl. Doufam ze se zase doma ukazu driv na nejakou z dlasich her :))

Taková malá hříčka s Erevanem. Trošku tajemství tam přidat a tak.

Hostinec "Nakopnutý goblin" v Athkatle. Těsně po přesunu ze Saradushe.

U stolu seděl důstojně stařec v rouchu čaroděje a naproti němu se pohodlně rozvalil mladý šermíř. "Gaelrasi, to bylo něco ten souboj... Takového učitele šermu bych potřeboval. Nikdo nemůže být rychlejší. Já..." "No, Fiasco, vidím, že jsi unešen. Hirkal je vážně velmi dobrý, znal jsem jen jednoho, který by se mohl rovnat..."
Fiasco se napřímil. "Koho myslíš?" Čaroděj si povzdychl. "Fiasco, neexistuje nikdo jako nejlepší šermíř. Vždycky se nakonec může najít někdo lepší. Hirkal je velice dobrý. Řekl bych, že teď by se už mohl vyrovnat Erevanovi, Černé smrti ze Žárné..."
Fiasco zbystřil. "Počkej, ale Erevan je přece mrtvý, podle bardů ho zabil právě Hirkal a tehdy prý byl nejvýš jen nadprůměrný. Zabil mu kdysi rodinu. Prý se bili někde na severu."
Gaelras jej chvíli tiše pozoroval a pak tiše pronesl: "Já nevím, co se tehdy stalo, řekni ty mě jestli Erevana dohnalo svědomí a nechal se zabít, nebo měl Hirkal tehdy štěstí, nebo co se vlastně stalo. Nevím. Jenom se zamysli, zdali sis Fiasco zvolil dobré povolání jako nájemný meč."
Oba zamyšleně mlčeli, ale když se k nim přitočilo děvče a dolilo jim poháry pravým lentrijským vínem, Fiasco se rozesmál a plácl ji přes zadnici, když se otočila zpět k výčepu. "Nevím, jestli jsem si vybral dobře, ale vím, že jsem přežil Saradush a vzduch mi teď chutná jako víno a tohle víno jako mana samotných bohů. Cítím se tak nějak víc naživu, jestli mi rozumíš. Myslím, že se s životem nějak poperu. Stejně se život nedá přežít."

Moc pěkné :)

Včera se mi hra moc líbila, díky všem za ni. I máta a wasabi chipsy překvapili. Zápis nahodím asi až o víkendu, aspoň si rozmyslím, jak ho zjednoduším. :)

Jména možných NPC do střetu v rubikově kouli za Hirkala:
- Sadness
- Sadnessova učednice
- Erevan ( ;) ) - ještě něco dopíšu ohledně dvojky Gaelras a Fiasco Hadra

Deví matematička Augusta, přáteli oslovována jako Ada.


Tohle se docela trefuje do mé představy nové Lutécie.

Assassine, pár otázek mi vrtá hlavou:
1) Když zabijeme Szasse, tak dojde k obnoveníé Havraní královny? Nebo ho musíme zabít někde u jejího těla? Vím, že jsme se o tom bavili, ale vypadlo mi to z hlavy. :(
2) Řekl nám nakonec někdo jméno toho demiliche z Bezanturu? Mohl by ho znát Shoon VII, Zkroucená runa, Aaron, Seldarin, Augusta "stále odhalená"? A říct nám o něm něco (odkud se vzal, příběh, cíle atp.)?

1) Dle Solara stačí zabít Szasse Tama jakkoliv a kdekoliv. Naznačil, že k obnově Havraní královny pak bude nutné ještě splnit další záležitosti, ale to by se vyřešilo až poté.

2) Zkroucená runa má více info: Demilich je Ythazz Buvaar, první Zulkir, zakladatel Thaye, geniální architekt, ale hlavně jeden z nejmocnějších velmistrů magie vyvolávání všech dob. Povídá se, že čas od času po Thayi hledal schopného učedníka, ale nikdy nenašel nikoho, kdo by za to stál. Jiní zas vypráví, že ve skutečnosti hledá vhodného hostitele pro svou duši, který by jej vrátil znovu do světa živých (to co se povedlo jinému demilichovi, Shoonovi VII).

Zkroucená runa neskrývá, že střet s ním je hned z několika důvodů extrémně nebezpečný:
a) Je to demilich, Zkroucená runa sice má ve svých řadách lepší čaroděje, ale v soubojových podmínkách jsou demilichové prostě vždycky rychlejší, odolnější, nesvázáni fyzikálními limity čarování humanoidů. Asi jako když si dají závody závodní Ferrari a Fiat Punto, může v něm být 2x lepší řidič, ale bude to mít fakt těžký.
b) Dokázal se stát demilichem, aniž by se specializoval na nekromancii. Ale už to, že to dokázal znamená, že nekromancii bude umět dokonale a ještě k tomu je jeden z nejlepších vyvolávačů na světě. To z něj dělá velmi přizpůsobivého soupeře, na kterého se bude dost těžko dát připravit.
c) Manipulace s dušemi. Nejhrozivější schopnost, kterou musí lich mistrovsky ovládnout, aby se mohl stát demilichem. Přesně ta schopnost, co zabila Peblíga i Delgara.

Rudý červ

Mlhu jsme poslali do osady, kde se snad dá trochu do pořádku, protože nyní má mysl jako nemluvně a to se vším, co to obnáší. Doslova.
Stáli jsme před Athkatlou a na ochozy kolem hradeb začaly proudit jednotky paladinů. Z brány vyjel sir Edgar na bílém hřebci a ve zlaté zbroji, která dávala najevo, že povýšil na jednoho ze tří prelátů Bahamutova řádu.
Allyks s ním jela vyjednávat na bílém jednorožci a zatímco jsme všichni čekali diplomatickou katastrofu, soudě dle jeho předchozích výlevů na náš účet, rozhovor to byl překvapivě civilizovaný. Allyks vyjádřila lítost nad tím, co se stalo. Nebyla to naše vina, ale že je nám velice nepříjemné stát se nástrojem plánu Szasse Tama, a tak uděláme vše pro to, aby byl zastaven. Sir Edgar překvapivě řekl, že nám věří a že nyní stejně nemá smysl tyhle věci řešit. Že si ale přeje, abychom se pak, až bude po všem, dostavili do Athkatly k soudu. Allyks to slavnostně přislíbila, dokonce dodala, že osobně udělá vše pro to, aby se tam dostavili i ostatní.
To se týkalo všech kromě mě, předtím jsem vyžadoval soud bojem, a sir Edgar mi jej nyní jel dopřát, což v praxi znamenalo, že jel na smrt. Zaútočil na mě rozjezdem na koni. Uskočil jsem a v odvetném protiútoku jsem ho zkrvavil a srazil ze sedla.
Jakmile proti mně ztěžka bodl kopím (zoufale mimo), popadl jsem kopí za ratiště a zlehka se řízl na noze. Pak jsem mu kopí prostě sebral a zahodil. Stejně tak i jeho a svůj meč a jeho dýku. Víc zbraní naštěstí neměl. Prohlásil jsem souboj za remízu. Sir Edgar se pokusil odjet pryč s tím, že skládá funkci preláta řádu. Byl unavený, frustrovaný z mého jednání, prostě na dně. Dohnal jsem ho a promluvili jsme si. Došlo mi, že pozná, když bych lhal a tak jsem mu řekl pravdu, tedy alespoň její část.

Řekl jsem mu, že měl pravdu, když mluvil o temnotě v mém srdci a temných činech v mé minulosti a že těch činů lituji. Nakonec se vrátil zpět a funkci nesložil. To bylo moc dobře, protože pokud svět neshoří, bude si sir Edgar pamatovat (stačí, že jen podvědomě), že to díky mě neztratil tvář a život před lidmi z Athkatly a takový spojenec se bude lady Ilsevelle víc než hodit. Co jsem tomu dobrému muži neřekl bylo to, že se vzpomínkami nebičuji tak, jak by asi očekával. Co se stalo, nedá se odestát, minulost je jako včerejší voda v potoku, dnes ji už nenabereš, ale určitě se můžu postarat o to, abych tu dnešní vodu nabral tím správným způsobem.

(Z hradeb pozoroval souboj ještě někdo. Starý čaroděj a mladý šermíř. Šermíř vypadal rozčarovaně z výsledku souboje, zato čaroděj si zamumlal pro sebe. „Vyrostl jsi… „ Čaroděj seskočil z hradeb a sám zamířil do temné uličky. Sundal si svůj klobouk a jeho věkem ohnuté tělo se narovnalo, uši prodloužily a v jeho očích přeběhl fialový záblesk. „Na to se musím podívat zblízka“ zašeptal a rozplynul se v noci jako přízrak.)

Peblíg náhle v mysli uviděl nahého elfa ve společnosti dvou spoře oděných půlelfek na posteli a podle výhledu z okna poznal, že je to v Secomberu.

Od jihu přijel zvěd z Athkatly, že se blíží Sythilisova pětitisícová armáda. Z Athkatly, z místa rituálního kruhu vyšlehl záblesk světla, rozlehla se silná rána, Allyks a Peblíg se shodli, že to musela být elfí vysoká magie, byť slabší, než byla Araevinova. Rozletěli jsme se dovnitř a nalezli u kruhu spoustu mrtvých zahalených čarodějů. Na nohou stály jen tři postavy. Zallanora s kůží barvy obsidiánu bojovala s Euryalé, která krvácela a Deino, kolem které byla zbroj z podivně pokroucených větví. Bojovaly spolu, ale bylo vidět, že Zallanora má navrch.
Přiběhli jsme k nim a dočasně ten souboj zastavili. Allyks se okamžitě postavila k sestrám a dala se do léčení Euryalé.
Zallanora nám řekla, že ve skutečnosti se jmenuje Shoon VII a posedl její tělo. Byl dávným vladařem shoonské říše. Poté, co se z lidského čaroděje stal lichem, se mu podařilo najít elfí tělo, které si přivlastnil, a tak dosáhl nesmrtelnosti. Chce nyní dokončit rituál, aby zničil kometu, na které cestuje Nihal – rudý červ. Nihal cestuje vesmírem a ničí planety.
Vzpoměli jsme si na druidy, s nimiž odešla Akasha. Allyks se s nimi spojila. Řekli nám, že pokud odstraníme účinky rituálu, který spustil Szass Tam (zabitím Szasse Tama), pak sice kometa stále bude padat na zemi, ale že sama planeta bude moci proti tomu bojovat. Sice nebude vyhráno, ale šance bude větší.
Shoon VII nám řekl, že nám dá maximálně dva až tři dny (zbývá jich celkem 14 do dopadu). Nechal si tam Deino jako záruku. Nakonec máme jen den a půl.

Nemera se vzducholdí a s jednotkami elfů pod vedením s Ilsevelle se vydali vstříc armádě Sythilise.

My ostatní jsme se vydali za Zkroucenou runou. Dozvěděli jsme se, že Szass Tam je v astrálním moři. A není sám. Z pod Thayského města Bezantur unikl mocný demilich, odešel do astrálního moře a to do místa, kde má být vězení pro fylakterii.
Demilich je Ythazz Buvaar, první Zulkir, zakladatel Thaye, geniální architekt, ale hlavně jeden z nejmocnějších velmistrů magie vyvolávání všech dob. Povídá se, že čas od času po Thayi hledal schopného učedníka, ale nikdy nenašel nikoho, kdo by za to stál. Jiní zas vypráví, že ve skutečnosti hledá vhodného hostitele pro svou duši, který by jej vrátil znovu do světa živých (to co se povedlo jinému demilichovi, Shoonovi VII).

Díky Peblígovi jsme cestovali do Astrálního moře. V doméně Corellona nám jeho avatar sdělil, že bohové nyní vůbec neodpovídají a neposkytují svoji moc smrtelníkům. Szass Tam jim vyhrožuje, že pokud něco podniknou proti němu, nebo kometě, pak okamžitě spojí Pandorymovu mysl s tělem.
A tak bohové soustředí všechnu svoji moc, aby omezili rozpínání entropie, což je důvod, proč lidé ve světě Středu přestali cítit jejich moc.
Takže konec světa nastane tak jako tak. Szass Tam se ukryl v astrálním moři v místě chrámu Vecny. Za ním pak odletěl demilich, který před tím prozkoumal vězení pro fylakterii Szasse Tama. Hned po jeho příchodu do chrámu celý chrám obalila obří kovová koule a nic a nikdo se skrz ni nemůže dostat. Ale Corellon cítí jeho strach, šíří se astrálním mořem. A tak jsme se tam vydali a nalezli zde jednu devu. Seděla uprostřed mnoha pergamenů na povrchu té kovové koule a to téměř nahá. Byla nebesky krásná se stříbřitou kůží, modrými vlasy, bílýma očima a malými ocelovými křídly nad jejími rameny.
Rukou jsem Peblígovi uvedl bradu, která mu spadla dolů. Augusta, jak se nám představila, zkonstruovala vězení pro fylakterii. Ythazz Buvaar si ho prohlédl a kolem chrámu Vecny vytvořil dokonalejší verzi. Augusta řekla, že snad do týdně až dvou by mohla najít způsob, jak se dostat dovnitř. To nás zaskočilo a rozhodně nevylepšilo náladu. Tak jsme se rozhodli alespoň vyřešit něco jiného – imaskarkany.

Avatar Corellona nám také řekl, že Lloth a Grůmš se přidali na stranu Szasse Tama. Ale mnozí drowové se proto od ní odvrátili. Požádal jsem Corellona, zda by je nepřijal zpět, pokud vše dobřče dopadne a on váhavě svolil, že část z nich by mohl zpět změnit v Temné elfy.

Vzali jsme si k srdci Peblígovu vizi, kterou mu zjevil jeho imaskarský plášť a vydali se do Secomberu. Tam jsme také nalezli Charybdise. Byl to takový divný moment. Charybdis zcela nahý ve společnosti dvou nazrzavo obarvených půlelfek a proti němu Euryalé a Allyks s jejich vlasy barvy mědi. Laciné napodobeniny proti originálům. Rozpaky by se daly krájet. Kdyby elfové nějaké cítili.
Nakonec nám Charybdis pomohl a dal pokyn imaskarskému meči, aby nepomáhal nikomu jinému, kdo ho měl po Charybdisovi. Společně na ostrově v astrálním moři jsme nechali spojit postupně všechny imaskarkany, Lutécie se nám měnila před očima. Nejdříve se proměnilo její tělo. Jakoby byla sochou z namodralého čistého ledu. Ruce se jí potom protáhly do dvou bodáků. Nakonec po absorbci pláště se kolem ní rozlila zlatavá záře. Otevřela oči a v nich kromě inteligence sídlilo něco nového. Vlastní vůle a nezávislost. Naštěstí se však nevyplnily naše obavy. Z Lutécie se nestalo vraždící monstrum, ale logikou, byť chladnou, řídící se bytost. Neprojevovala jakékoliv znaky nepřátelství. Nenechala by se námi zastavit ve svých dalších krocích, ale souhlasila, abychom ji doprovodili.
Lutécie odešla portálem pro sedmou imaskarkanu – klíč. Vydali jsme se s ní do Inuprasu. A tam, po odemčení sedmého obrazu, v malé místnůstce ležel klíč, který do sebe Lutécie vstřebala. „Nyní vím vše“ řekla. Pandorym byl přitáhnut Bukharskými věžemi a imaskařani toho později trpce litovali. Szass Tam podle Lutécie sedí ve svém hnízdě a strachuje se.
Imaskařani nikdy neměli v úmyslu imaskarkany spojovat, vzniklo něco nového. Prý nám pomůže dostat se tam, kam potřebujeme, až ji budeme potřebovat, máme za ní jít k Bukharským věžím. Do srdce Vecnova chrámu v astrálním moři nás dokáže dostat a bude to pro ty, kteří jsou uvnitř velké překvapení.
Když jsme se jí zeptali, proč to vše dělá, řekla, že chce zachovat tento svět a že naše úmysly jsou logické a v souladu s jejím přáním.

Nakonec svolila, že by mohlo být užitečné, kdyby až bude po všem s námi zůstala a nějaký čas se podílela na znovuobnovení a funkci akademie Bílého lotosu.

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Szass Tam je uzavřen před světem. Ale také je uzavřen tak dokonale, že je v podstatě vězněm Ythazze Buvaara. Protože co víme, tak Ythazz se specializoval na boj s nemrtvými a lichy zvlášť. Proto také proti němu nechce otevřeně pomoci Zkroucená runa. Szass Tam musí být opravdu zoufalý, že přijal pomoc někoho takového.
- Musíme si s sebou pro boj se Szassem Tamem vzít nějakou pomoc, ale koho? Sadness a jeho učednice, ale kdo ví, zda bude ochoten on, nebo ona pomoci. Ilsevelle a ostatní elfy brát s sebou nebudu, jejich duše by jen demiliche posilovaly. Místo toho je s co největší výbavou nechám přesunout k Bukharským věžím. Kdyby se vše pokazilo, aby je Lutécie spolu s Ilsevelle dokázala poslat skrz Bukharské věže někam, kde na ně Nihal nebude moci.
- Co se stalo s Aaronem a co je to za věc v Chesentě? Nesouvisí „počátky světa“ s tím, že Entropii tam říkají „prvorozený“?
- Co s rituálem Shoona VII? Nechat ho to zkusit, i když výsledek je nejistý? Nebo požádat Zkroucenou runu, aby mu ten rituál překazili a doufat, že druidové měli pravdu a země si snad dokáže poradit sama po zabití Szasse Tama a zrušení vazby sarukhského rituálu?

Super super, děkuju za zápis. Pěkně shrnuto. Jen pár detailů k opravě:

Píše:
Zallanora s kůží barvy obsidiánu bojovala s Euryalle, která krvácela a Deyno, klem které byla zbroj z podivně pokroucených větví.
Euryalé, Deino, kolem
Píše:
Bojovali spolu, ale bylo vidět, že Zallanora
Nedokončená věta.
Píše:
Shoon VII nám řekl, že nám dva maximálně dva až tři dny (zbývá jich celkem 14 do dopadu). Nechal si tam Deyno jako záruku.
dá, Deino
Píše:
Vzali jsme si k srdci Peblígovu vizi, kterou mu zjevil jeho imskarský plášť a vydali se do Secomberu.
imaskarský
Píše:
Nakonec po oabsorbci pláště se kolem ní rozlila zlatavá záře.
absorbci

Díky za chválu i opravy, vše zapracováno. :)

Doplněn text o Nemeře, vzducholodi, elfech a jejich výpravě proti Sythilisovi.