Kazit Gul
Byli jsme zrovna v místnosti s vodní sférou, když nám imaskarcana oznámila, že Nemera je uzdravena. Allyks se vydala dovnotř a našla Nemeru v živém rozhovoru s eladriním léčitelem ze Žárné Rovanem Atkinem zvaným Sličný. Rovan plakal v rohu a vykřikoval něco o tom, že tohle nemá zapotřebí, on že nikomu žádné zbraně nekrade a vůbec by se rád vrátil do Žárné ke své práci a svým přátelům. Allyks vysvětlila Nemeře, že zbraně nemá záměrně a že bychom rádi věděli co je zač, protože není to, na co vypadá. Nemera zalhala a tak ji tam Allyks nechala přesně, jak jí slíbila. Pak jsem si s ní promluvil já. Když jsem se dozvěděl vše potřebné, propustili jsme ji a dál se vydali společně.
Pomocí portálu Allyks jsme nahlédli do další místnosti. Přímo před sebou jsme měli hromadu pěti lidských koster. Nebyly posekány, spíš jako by je cosi dočista obralo. Dál tu byly dvě kalužiny zelenavého slizu na podlaze, oltář pokrytý runami a po celé jedné stěně se táhl závěs, za nímž cosi bublalo. Okolí bylo osvětleno, tak jako zatím v celém komplexu nazelenalým přísvitem vycházejícím ze stěn a stropu. Nemera vyzkoušela vlastnosti slizu lebkou a jídlem. Zatímco lebka jen zapadla do jedné z kalužin, tak jídlo bylo rychle stráveno – jednalo se o kyselinu. Delgar se vydal nabrat si sliz do jedné ze svých baněk. Ten se však choval jako živý, malá část kapaliny se oddělila a vydala se směrem ke kostem. Přece jen se mu ji alespoň částečně podařilo nabrat, ale zbytek slizu dál pokračoval směrem ke kostem. Duchapřítomně jsem je rozšlapal napadrť. Sliz se zbytky kostí pokusil spojit, ale neuspěl a tak se na mě alespoň pokusil vlézt na nohu. Pomocí jednoho úlomku kosti jsem jej odkopl zpět do kalužiny, ze které vzešel. Mezitím se Nemera a Allyks vydaly rozhrnout závěs, ale to už jej na druhé straně na příkaz Delgara spaloval ohnivý elementál. Za závěsem byla postel, psací stůl se svitky, kamenná fontána s černým slizem a čarodějka v rudé róbě, která se nám představila jako Sarkalla. Namluvili jsme jí, že jsme od Szase Tama, ale z její řeči jsme pochopili, že je šílená. Slizovité kaluže nazývala svými „dětmi“ a prozradila nám, že o kus dále, za chodbou je místnost s jejím nejlepším dílem – Pánem slizu, strašlivým a neporazitelným. Chtěla, abychom ho strážili. To jsme nemohli udělat, z jejích nepřirozených pokusů se mi dělalo špatně a tak jsem ji za její zvrácenosti napadl a společně jsme ji i její slizovité děti zabili. V tom nám hodně pomohl ohnivý elementál. Jen Delgar měl smůlu. Sliz v jeho baňkách ukrytých v róbě explodoval a začal jej leptat. Peblíg poručil elementálovi, aby Delgara zbavil slizu. Ten tak učinil rychle, ale zároveň zbavil Dlegara i róby, která shořela na prach. Stál tu jen ve svém spodním prádle a bezradně hleděl kolem sebe, dokud jeho pohled nepadl na róbu červené čarodějky. A od té doby nás doprovázel gnómský čaroděj v poněkud plandající rudé róbě. Mezitím Allyks s Nemerou pročítali svitky na stole a Allyks zjistila, že pán slizu má být opravdu asi „neporazitelný“. Proto jsme se vydali zpět do sálu s koulí vodní sféry a zamířili skrz východní stěnu pomocí portálu.
Jako bychom pronikli do jiného světa. Světa stvořeného zvrácenou myslí nekromanta. V obrovském sále na dubových stolech ležely kusy masa, kosti. Někde i celá torza těl sešitá neuměle dohromady z různých kusů. Dokonce tu stáli i celí hotoví, jen neoživení, golemové z mrtvého masa. Zápach rozkladu byl dusivý. V rohu místnosti byla klec z černého železa a její pláty byly popsány runovým písmem. Nekrotická energie z ní přímo sálala. Jediný, kdo se mohl zdržovat bez větší újmy v její blízkosti byla Nemera. Toto bylo zřejmě zařízení na oživování mrtvých těl. Z tohoto sálu vedly stále otevřené dveře (zajištěné balvanem) do dalších prostor.
V téhle síni to bylo jiné. Po strach byly obrovské haldy hlíny a na protější straně obří démonická lebka. Uprostřed stál nedokončený hliněný golem a kolem něj pobíhal jakýsi trpaslík, plácal na něj hlínu a prozpěvoval si nějakou píseň. Musím uznat, že na trpaslíka měl školený hlas a píseň sama byla velmi krásná. I oči mých společníků zvlhli dojetím. Leč píseň skončila a my se rozpomenuli, proč jsme tady. Vyzpovídali jsme trpaslíka a prý byl unesen červenými čaroději, aby jim připravoval golemy pro armádu Szase Tama. Allyks ale prohlédla jeho lež. Nemera tedy začala vyslýchat Gorvana (tak se ten trpaslík jmenoval) silou. Přiznal, že nebyl zajat, ale najmut. Také že červení čarodějové procházeli démonickou lebkou kamsi dále. Nakonec odhozen Nemerou na jednu z hromad hlíny se proměnil v hliněnou sochu. Škoda takového pěvce… Někoho napadlo oživit hliněného nedokončeného golema pomocí imaskarcany. A tak jej, bohužel, Peblíg dokončil k obrazu svému. Imaskarcana tak získala tělo hliněného golema.
Delgar přesvědčil démonickou lebku aby nás pustila dál, jinak že ji golem zničí. A ta se otevřela. Za jejím chřtánem jsme uviděli třetí sál. Obrovskou kovárnu, kde kovali Ifrít s jakýmsi obrem kovové golemy a za nimi, v průchodech, jsme zahlédli podzemní les! Hlavně bylo vidět, že z tohoto sálu vede cesta do prvotního chaosu. Ohnivý elementál poprosil o propuštění a Delgar mu vyhověl. Rozhodli jsme se vrátit do místnosti Tarula Vara.
Napadlo nás udělat tunel okolo portálu na severní stěně, takže bychom se dostali do místnosti za portálem vedoucím do odporné svatyně s krakenem a torzy těl. Díky hliněnému golemovi se tunel povedlo vyrobit bleskurychle. V další místnosti nebylo nic zajímavého, ale z chodby vedoucí na východ se ozýval hluk. Pomocí portálu jsme nahlédli do další místnosti (z ramen golema já a Nemra). Byla to jakási noclehárna a v ní deset červených čarodějů a mezi nimi náš zámý Aaron Tlustý! Vskočili jsme dovnitř a po krátkém boji jsme všech devět nepřátelských červených čarodějů pobili. Až na Aarona, který se přidal hned zpočátku na naši stranu. Vysvětlil nám, že Szase nenávidí a rád mu uškodí, zemřela díky němu celá jeho rodina a navíc Aaron sám vidí, jak Szas Tam zničil řád Thaye jen pro své osobní důvody. Pak nám vysvětlil, co se vlastně kolem Szase Tama děje.
- Tato Pokladnice zkázy funguje v podstatě jako továrna na armádu pro Szase Tama. Proto ti golemové. Proto také vodní sféra se žraločími lidmi, které chce Szas Tam použít pro získání nadvlády na moři.
- Szas Tam uzavřel pakt se samotným bohem Banem. Ten ho obdaří nadpřirozenou mocí a za tisíc let propadne Szas Tamova duše Banemu a ten ji pohltí. Proto je tak mocný a proto se tak rychle otřepal z porážky. Tato moc bude postupně mizet a tak ji chce Szas Tam využít co nejlépe a co nejdřív.
- Szas Tam samozřejmě nechce Baneovi dát svoji duši a proto hledá způsoby, jak ho přelstít. Chce se stát bohem. Zkusil to už jednou, chtěl využít k tomuto rituálu zničení elfů v letohradském lese, ale střetl se s armádou Shadovaru (tou, která tam hledala svoji první bázi). A tak byl tento pokus určen k nezdaru. Teď to zkouší znovu. Pomocí toho zrůdného rituálu s vyvolenými bohů a s krakenem chce přenést jejich moc do fylakterií sobě oddaných Lichů a odtud tuto moc přenést do své fylakterie a stát se novým bohem.
- Pak chce proti Banemu (a případně komukoliv dalšímu) použít jakousi „tajnou“ imaskarskou zbraň (na mysli nám vytanul „fialový“ nepřítel).
- Pokud mu to překazíme, dost mu uškodíme. Protože Szasovi Tamovi se tento rituál už nepovede zopakovat a jeho moc bude nižší.
Tohle mu musíme překazit. Bylo nám jasné, že hrajeme o čas. Poděkovali jsme Aaronovi za jeho pomoc a Allyks ho požádala, jestli by nedokázal změnit rituál se žraločími lidmi tak, aby se z nich stali pacifisté, což by bylo v pravý čas pro Szase Tama dost ošklivé překvapení. Slíbil, že to zkusí a když to nepůjde , alespoň zařídí, aby nemohli škodit (zničí celou tu sféru).
A my se vydali zpět do místnosti se Szasovým rituálem a vydali se vstříc neznámu čekajícímu za duhovými barvami teleportačního portálu.
Ocitli jsme se mimo sféry v jakémsi jehlanovitém prostoru v astrálním moři. Proti nám byla komoda se spoustou různých předmětů, v nichž jsme poznali fylakterie Szassových lichů. Některé chyběly. A před námi byl jakýsi uzavíratelný jehlan, z něhož sálala stejná energie, jaká proudila skrz portál. V ní tedy už byly nabité fylakterie. Chtěli jsme ji sebrat a zmizet, když tu se nám kdosi vysmál a nechal zmizet portál.
A tak jsme se setkali s Kazit Gulem, tvůrcem Pokladnice zkázy, demilichem a nyní i spolupracovníkem Szase Tama. Pokusili jsme se ho obrátit proti Szasovi, ale nemělo to žádný účinek. Nebyla odsud cesta ven. Vše tu nahrávalo ve prospěch Kazitovi, který v podobě lebky s rubíny místo očí se jenom vysmíval naší snaze se dostat pryč.
Vzkypěla ve mně zlost, nikdo nebude držet beztrestně v zajetí mě ani mé druhy. A udělali jsme něco zoufalého, napadli jsme jednu z nejmocnějších bytostí, se kterými jsme se kdy setkali. Chvíli to vypadalo, že se nám povede docela dobře, ale pak nás štěští opustilo. Kazit Gulův vliv na prostor kolem něho a každého koho napadl byl neuvěřitelný. Pomocí kletby velmi oslabil Delgara a Peblíga a i když jsme ho napadli vším co jsme se naučili, bylo to dobré jen k tomu, abychom hleděli do bezmocných očí Dlegara a Peblíga hroutících se bezvládně k zemi. Nějak jsem vycítil, že jejich duše byla pohlcena smaragdy v očích Kazit Gula. Vztek nám vlil sílu do žil a porazili jsme jej skoro vzápětí. Pro gnómy už ale bylo pozdě… Sféra se kolem nás hroutila do nicoty a vír energie nás vtahoval do neznáma.
Hlavou mi vířili myšlenky:
- Jak jen mohli zemřít? Nedovedu si představit budoucnost bez nich. Stali se z nich mí přátelé a teď jsou mrtví.
- Szas Tam nás bude nenávidět, protože se jeho zničení Banem opět přiblížilo. Navíc když se máte stát bohem a někdo vám to překazí, asi ho milovat nebudete.
- Nevím, kam nás ten vír přenese a je mi to zrovna v tuhle chvíli jedno, truchlím za své přátele a raduji se z naděje, jakou jsme dali světu. Protože Szas Tam jako bůh by přinesl zkázu, zmar a další válku. Válku mezi bohy a při té by nesmrtelníci umírali společně se smrtelníky v potocích krve.
