Korunní války



Před přibližně 13 000 lety začalo období Korunních válek. Přes 3 000 let, kdy pět velkých elfích konfliktů vedlo téměř ke zničení celé rasy. Celé to začalo, když eladrinská vládnoucí rodina království Aryvandaar, klan Vyshaanů, odhalila údajné spojení mezi nimi a vládnoucí rodinou temných a divokých elfů z Miyeritaru. Coronal Ivosaar Vyshaan si začal nárokovat vládu nad celým jejich královstvím, a když to nešlo mírovou cestou, plně ho obsadil. Zbylá elfí království byla šokována, jak agresivní politiky jsou elfové schopni.



Druhá Korunní válka, temní elfové z jihu ve snaze vymanit své severní bratry z pod nadvlády Aryvandaaru útočí na okolní malé elfí říše. Po nich zůstává jen smrt a oheň. Pověsti o přemrštěné brutalitě těchto útoků se rychle šíří a temní elfové začínají být nazýváni dhaerow, zrádci. Pro temné elfy to nevypadá dobře, čelí nejen partizánské válce ze strany Aryvandaaru na severu, ale i odvetným útokům na jihu.

V této době si temných elfů všímá Lolth a ve chvíli, kdy jsou pod největším válečným tlakem vysílá na jih mocného balora, Wendonaie, který je učí víru Lolth. Pod vlivem Pavoučí bohyně se válečná situace začíná otáčet a menší elfí království jsou temnými elfy srovnávána se zemí.



Třetí Korunní válka, Aryvandaar se prohlašuje za Vyshaantarské císařství, a přestože pořád okupuje Miyeritar, otvírá druhou válečnou frontu proti Shantel Othreier, další z pěti největších elfích říší. Tu se mu nakonec daří zabrat, ale vzájemné boje naruší třetí strana. Horda více jak 100 000 orků se rozhodne využít chaosu a bojem oslabených elfů a zaútočí. V jediné bitvě umírá více jak 70 000 elfů.

Nikdo neví, že ve skutečnosti klanu Vyshaanů z Aryvandaaru pomáhá padlá solar, kdysi nejvyšší z andělů ve službách Seldarine, Malkizid, který byl Araushnee sveden ke zradě Corellona a po duelu s ním byl svržen do Devíti Pekel. Tam si rychle získal pozici arciďábla, ale poté upadl v nemilost Asmodea, a i z Devítipeklí byl vyhoštěn. Říká se, že dodnes se mstí drowům i elfům za to, že Lolth zapříčinila jeho pád a Corellon neprokázal žádnou shovívavost. Možná dokonce i podporuje některé jednotlivce Eldreth Veluuthry.



Čtvrtá Korunní válka, Vyshaantarské císařství se skládá z Aryvandaaru, Shantel Othreier a již od První korunní války oficiálně také Miyeritaru, tedy tří z pěti největších elfích říší. Ve skutečnosti se však Miyeritar nikdy plně nepodvolil. Vyshaantarské císařství tak vytahuje do boje Vysokou magii. Nastává Temná pohroma, podivná magická bouře, která během tří měsíců promění celý zalesněný Miyeritar, říši temných a divokých elfů, v pustinu.

Bohužel pro temné elfy, nikdo nedokázal najít žádný důkaz, že za to opravdu mohou Vysocí mágové z Aryvandaaru, naopak, historii píší vítězové, a tak Temná pohroma byla považována za nepovedený pokus ubránit se Vyshaantarskému císařství. Rozhněvaní temní elfové veřejně přiznávají víru v Lolth a divoce útočí na Vyshaantarské císařství, během dvou měsíců vypalují 70% lesního porostu na území bývalého Shantal Othreier. Něco takového považují zbylá elfí království za nejhorší zvěrstvo a více jak tisíc Vysokých mágů a kněžích se spojují v rituálu s prosbou o Corellonovu pomoc. Corellon vyslyší, vede magii elfů a mění všechny temné elfy, ať už zkorumpované či ne, na drowy, které zahání do hlubin Podtemna.



Corellon sám se rozhoduje ukončit války a sjednává mírové jednání Elfího dvora. Krátký mír je přerušen, když se Elfí dvůr shodne na plné vině klanu Vyshaanů za tisíce let válek. Vyshaantarské císařství divoce útočí, bez rozmyslu vyhlašuje válku naprosto všem a okupuje všechna elfí království kromě Keltormiru. Nakonec samotné šlechtické rody Aryvandaaru povstanou proti klanu Vyshaanů a během dvou set let je Pátá korunní válka ukončena. Aryvandaar je zničen, jeho sídlo, Vysoký hvozd, je opuštěn, a slovo Vyshaan je dodnes stejně smrtelnou urážkou jako slovo dhaerow.



Přeživší ze zničených království zakládají tajnou zemi a útočiště běženců, Everesku. Elfové si stále udržují velký vliv na Faerunu, ale ukončení elfích válek dává prostor rozvoji jiným rasám. Jako první zažívá rozkvět trpasličí civilizace, ale po dalších 6 000 letech musí i elfí a trpasličí říše dát prostor lidem, nastává Věk lidí.

Assassin píše:
Vypadá to, že se ti většina zápisu přehodila na kurzívu.
Už jsem to spravil, omylem byl odmazán kousek textu a ejhle, kurzíva jede. ;)

Endrey píše:
Co se Pebligovi honi hlavou...
Přidáno na konec zápisu.

Assassine, jestli bych si mohl vymrčovat, nemohl by být krátký článeček o tom, co pronesla ta elfka, než zmizela s tím mečem?

hadrian píše:
Assassine, jestli bych si mohl vymrčovat, nemohl by být krátký článeček o tom, co pronesla ta elfka, než zmizela s tím mečem?
Tuším, že jsme se na tom domlouvali už včera, je to v plánu jako závěr mé trilogie o elfech. Zatím jsem postnul Korunní války. Ješte doupravím obrázky, nějak blbnou.

Edit: Tak už neblbnou, zvláštní. Kdyby je někdo měl mrňavý, tak se prosím ozvěte.

Mám ty obrázky malý.

Díky za ten článek, dobrá práce a moc zajímavý počtení. :) Seš machr.

Snad opraveno

Asi bych ještě dodal, že Lolth a Araushnee jedno jsou a někde by se tam hodilo dodat kde byla Araushnee finálně zapuzena a v Lolth proměněna.

Assassin: Jo, už to vidím. Díky.

Vojtěch píše:
Asi bych ještě dodal, že Lolth a Araushnee jedno jsou a někde by se tam hodilo dodat kde byla Araushnee finálně zapuzena a v Lolth proměněna.

Píše:
Přibližně v této době, tedy asi před 31 000 lety bohyně Araushnee vyvolala Válku Seldarinu. Za tento čin byla vyhnána ze Seldarinu do Propasti, kde se stala bohyní Lolth.
Citace sebe sama ze svého článečku Historie světa. Myslím, že takto ve zkratce to mým hráčům naprosto stačí. Nemám ambice svými články mířit na širokou veřejnost. Zejména proto, že naše FR využívá panteon z 4e Points of Light a ignoruju několik velmi důležitých událostí s tím spjatých (Time of Troubles a Spellplague), takže se někde záměrně odkláním od originálu.

Dle Cormanthor: Empire of the Elves Harfeníci vznikli roku 324 DL, kdežto Myth Drannor už roku 261 DL.

Píše:
chrochta: mám dojem, že jsem někde četl, že harfeníci byli založeni na Elfím dvoře. Ale to bylo o tisíc let dřív, než se stala zmíněná událost.
Zmíněnou událostí jsem myslel zničení Hellgate Keep.
chrochta píše:
Dle Cormanthor: Empire of the Elves Harfeníci vznikli roku 324 DL, kdežto Myth Drannor už roku 261 DL.
Podle stejné knihy vznikli Harfeníci na Elven Courtu, dalším z velkých sídel v lese Cormanthor, a nikoliv v Myth Drannoru. Hadriana jsem opravil, protože dle jeho textu to vypadalo, že pocházeli z Myth Drannoru. To, že tam nějakou chvíli byli už imho nehraje roli.

Každopádně, ač nechci působit nezdvořile, nevidím žádný důvod, proč na tomto místě pro mě a mé hráče debatovat o takových detailech ze světa FR. Pokud chceš na toto téma vyvolat diskuzi, pak to prosím udělej v místě pro to určeném, možná se připojím (ale spíše ne, mnohem více než detaily FR mne zajímá zábavnost a komplexnost mé kampaně.)

Následující článeček jsem sepsal s ohledem na to, že o něj projevil Mirek výjimečný zájem. Je díky tomu trochu rozsáhlejší a detailnější než by musel být. Doufám však, že i díky tomu pomůže k inspiraci a k rozvoji postavy Hirkala, kterému by události popsané v článku mohly být blízké. Všem ostatním se moc omlouvám, pokud z tohoto důvodu pro ně bude článek nudný, nezajímavý či snad nečitelný. Snad i vy ostatní si z něj něco odnesete, pokud se odhodláte k jeho přečtení.

Cormanthor

Více než 5 000 let uplynulo od konce Korunních válek, ale elfové se stále musí potýkat s následky. Jsou rozdělení a napadáni drowy z Podtemna. V této době, před více než 5 000 lety, elfí prorok Seldarine pronáší památnou řeč:
Píše:
"Pokud máme přežít, jeden Coronal musí sjednotit kmeny této země. Jeden Coronal musí sjednotit slunce a měsíc, oblohu a moře, zemi, stromy a kořeny, a slíbit všem, že v jednotě je dlouhotrvající mír a síla."
Na základě těchto slov jsou pomocí elfí Vysoké magie a s posvěcením Seldarine ukuty tři elfočepele, Čepel vládce, Čepel války a Čepel umění, mocné a inteligentní dlouhé meče, které si velmi přísně vybírají své nositele.

Prvním komu se daří pozvednout Čepel vládce je Kahvoerm, hlava rodiny Irithylů, a s podporou šlechty se stává Coronalem všech elfích kmenů v Cormanthorském pralese. O 17 let později, pomocí moci samotného meče, ze země pozvedává Vládnoucí věž, základ hradu a města Cormanthor, hlavního města Cormanthyrské říše. Další dva nositelé elfočepelí jej následují a pozvedají věž války a věž umění. Kahvoerm vládne říši více než 1 000 let, pod jeho vedením je říše mocná, prosperující a nedobytná. Za jeho vlády také elfové z Cormanthyru ukradli jednu sadu Netherských svitků a ukryli je ve škole magie hlavního města. Kahvoerm je však neuvěřitelně prastarý elf a nakonec přenechává své místo mladším a umírá.

Kahvoerm Irithyl před svou smrtí zvolil za nového Coronala svého prvorozeného syna. Když se však ten pokouší pozvednout Čepel vládce, považuje jej za nehodného tohoto postavení a zabíjí jej zeleným plamenem. Teprve Kahvoermův nejmladší pravnuk, Sakrattars Irithyl, úspěšně zvedá Čepel a stává se druhým Coronalem Cormanthyru.

Sakrattars pokračuje téměř 1 000 let v úspěšném rozvoji Cormanthyrské říše, za jeho vlády je však drowy postavena Zkroucená věž na východu z Podtemna na okraji Cormanthorského pralesa, odkud vedou útoky proti celé říši. Přes četné útoky elfů se drowy nedaří porazit, naopak škody, které působí drowové v lese jsou ohromné. Druhý Coronal ukončuje svoji vládu prastarým kouzlem částečně zakázané elfí krvavé magie, kdy se sám obětuje k vytvoření obrovského krvavého draka, který ničí hordy drowů poblíž Zkroucené věže.

Potomek druhého Coronala, Sinaht Irithyl, zvedá meč a na šest století se stává dalším elfím vládcem, kterému se sice nedaří proniknout do Zkroucené věže, ale úspěšně ničí všechny drowí síly v lese a zahání je zpět do Podtemna. Když umírá, je nahrazen dalším členem rodiny Irithylů, Miirphysem, knězem Sehanine, který sice pozvedá Čepel vládce, ale jen jednou, aby dokázal, že je hoden být vládcem, dále Čepel ani jeho Vysokou magii nevyužívá.

Čtvrtý Coronal Miirphys vládne přes 500 let převážně mírově. Nejvíce se proslavil, když společně s několika Vysokými mágy uvěznil do magického vězení Trio hanebných, trojici mocných démonů ve službách padlého solara Malkizida, které vyvolal netherský arcimág, aby rozptýlil elfí obranu a vzal zpět ukradené Netherské svitky. Neúspěšně. Za vlády Miirphyse se také elfí Vysoká magie dostala na vrcholnou úroveň a Cormanthyrská říše tak magicky i technologicky téměř dorovnala Netherskou říši.

Za tento rychlý rozvoj ale ani tak nemůže Miirphys Irithyl, jako spíše legendární eladrinka Srinshee, dle mnohých jedna z nejstarších žijících eladrinů. Ta se za vlády čtvrtého Coronala plně zapojila do běhu Cormanthyru a pomocí Vysoké magie se dobrovolně stala baelnornem, eladriním lichem, aby překonala nutnost odpočinku a další potřeby žijících tvorů a mohla se naplno věnovat ochraně říše. Tohoto se zhostila opravdu zodpovědně. Chránila pokladnici, poskytovala znalosti, vyučovala nejmocnější elfí Vysoké mágy, radila Coronalům, odhalovala politické intriky, ...

Pátý Coronal, Tannivh Irithyl, konečně úspěšně ukončil válku s drowy dobytím Zkroucené věže. Během boje však zemřel Lord Orym Jestřábí píseň, nositel Čepele války a jeho tělo i meč byly odneseny prchajícími drowy do Podtemna a nikdy nebyly nalezeny. I Tannivh s vděčností využívá pomoci Srinshee, ale teprve k šestému a poslednímu Coronalovi Cormanthyru má opravdu blízko.

Tímto elfem je Tannivhův sedmý syn Eltargrim. Srinshee již od jeho narození sleduje, jak roste v mocného válečníka, který více než tři staletí sloužil v Cormanthyrské armádě. A poté, co pozvedává Čepel vládce a stává se Coronalem jej Srinshee začíná učit i elfí Vysoké magii. Eltargrim věří ve sjednocení, o kterém mluvilo dávné proroctví a všímá si, že věk elfů skončil, většinu velkých dávných elfích říší dnes ovládají lidé. Udělá tedy první z mnoha velmi kontroverzních rozhodnutí. Podepíše oficiální loajalitu lidem a tento velký čin vešel do historie vytvořením nového kalendáře, který se od tohoto roku 0 používá dodnes. Coronal si tímto zajistil mír na více než 200 let. Stále však nebyl spokojen.

Myth Drannor

Eltargrim stále přemýšlí, jak aplikovat 4 000 let staré proroctví na tehdejší dobu. Zejména slovní spojení: "jeden Coronal musí sjednotit kmeny této země." Nakonec přichází s velmi neoblíbeným názorem, že sjednocení musí zahrnovat i ne-elfí rasy. Přes odpor většiny elfí šlechty se rozhoduje otevřít město Cormanthor lidským druidům a mágům a všem ne-lidským osadníkům. Ve chvíli, kdy je situace natolik vyostřena, že hrozí povstání elfí šlechty a dokonce i snaha zavraždit Coronala zasahuje Srinshee.

Mocným kouzlem se navrací zpátky do života, ale již ne jako prastará eladrinka, ale jako mladá elfka. A také spolu s Coronalem a dalšími dvanácti mágy vytváří mythal kolem celého města. Mythal, jehož vyvolání sama vede, je natolik precizně zvládnutý, že nejenže ani neublížil žádnému z mágů, ale navíc je nejmocnější, jaký kdy byl vytvořen. Šlechta je zastrašena obrovskou mocí Srinshee, mythalové město je dle tradice přejmenováno na Myth Drannor a otevřeno dle Coronalova plánu.

Mnoho elfů opustilo Myth Drannor citujíc "Coronalovi šílené sny o jednotě", ale pravda je taková, že od této doby, po přesně 400 let, bylo město Myth Drannor nejen vrcholem elfí říše, ale vrcholem civilizace celého kontinentu, hlavním městem kultury, umění a vědy, kde žily všechny dobré rasy ve vzájemné prosperitě. Samotný Coronal byl často vídáván, jak si spokojeně vykračuje městem po boku mladé elfky. Málokdo věděl, že to není jeho milenka, ale učitelka Srinshee pyšná na svého ochotně naslouchajícího žáka.

Po těchto čtyř staletích se Coronal Eltargrim rozhodl zemřít. Po všem, co se mu povedlo, ve věku 1 273 let, byl šťastný, odpočatý, kompletní. Všechny jeho sny byly splněny, a tak jednoho dne ráno vstal, oblékl ceremoniální zbroj, vyšel ven a při zpěvu písně pozvedl Čepel vládce ke slunci a s úsměvem ve tváři vystoupal do nebes. Po sobě zanechal jen Čepel vládce, kterou, jako bezdětný, odkázal své pra-neteři Aravae Irithyl.

Aravae nebyla připravena stát se novým Coronalem, a tak vyhlásila pět let smutku, během kterých bude Čepel vládce levitovat ve vzduchu nad věží vládce. Bohužel je po třech letech zavražděna hamižnou šlechtou. Srinshee vyhlašuje zvolení nového Coronala na konec smutku tak, jak původně plánovala Aravae a doufá, že se vyhne občanské válce.

Po skončení smutku je Čepel vládce znovu pod dohledem Srinshee a Vysokých mágů zpřístupněna k pokusům o její pozvednutí. Během několika týdnů meč zabíjí mnoho elfích šlechticů snažících stát se novým Coronalem. Občanské nepokoje začínají být citelné, a to zejména poté, co se o pozvednutí Čepele vládce pokusí několik ne-elfů, i když neúspěšně. Nakonec se šlechta rozhodne, že nový Coronal bude zvolen i bez Čepele vládce, neschopni se však shodnout se střetnou v rychlé magické přestřelce, při které zemře 40 elfů a celá věž vládce je zničena. Tohle představení Srinshee úplně stačí, přistupuje k Čepeli vládce a s lehkostí ji zvedá do vzduchu.
Píše:
"Lide, slyšte má slova. Podívejte se na své dílo a propadněte zoufalstvím. Dokázala jsem, že toho jsem hodna, ale... Vaším Coronalem se nestanu. Nebudu vládnout z trůnu, ale ze srdce. Nedívejte se na mne jako na vládce říše, lidu nebo dvora. Dívejte se na mne jako na vládce války a nenávisti mírem a láskou. Až se tento sen stane Vaším vlastním, vrátím se. Až elfové i všichni ostatní opravdu přijmou tento dar, který si teď nezasloužíte, vrátím se. Až se pokusíte nastolit mír a jednotu a najdete tak mír a jednotu ve svých srdcích, vrátím se. Až pochopíte, co bylo ztraceno a poučíte se z toho, vrátím se. Až budu opravdu chtěna, vrátím se. Až budu opravdu potřebována, vrátím se. Lide, slyšte má slova. Podívejte se na mé dílo a doufejte.
Jakmile dořekla tato slova, zlatá zář meče zkrystalizovala kolem ní a čtveřice Vysokých mágů do podoby obrovského energetického pole ve tvaru diamantu. Věž vládce se v pár okamžicích znovu poskládala do původní podoby a ve víru magie zlaté diamantové magické pole zmizelo spolu se Srinshee, čtveřicí Vysokých mágů a Čepelí vládce.

Po této události se sice vlády ujímá Rada dvanácti složená z Nejvyššího mága, dvou dvorních Vysokých mágů, Maršála zbraní, Maršála umění, tří představitelů elfí šlechty a zástupce lidí, trpaslíků, gnómů a půlčíků, ale město pomalu upadá, mythal slábne. Ještě pár desetiletí se daří město udržet, ale když se z magického vězení po téměř dvou tisíciletích osvobodí trojice démonů uvězněných čtvrtým Coronalem, Trio hanebných, jejich plán pomsty je úspěšný.

Obrana Myth Drannoru je ale neústupná. Jakmile jsou obránci pobiti, Josidiah Starym, nositel Čepele umění, poslední z elfočepelí, která zůstala v Myth Drannoru sesílá s požehnáním Sehanine obrovský blesk, po kterém Josidiah, věž umění, samotná Čepel i armáda nepřátel jsou zaplaveni ohněm a kompletně zničeni. Dva z Tria hanebných jsou zabiti a bitva vyvrcholí duelem mezi jejich vůdcem a legendárním elfím válečníkem, kapitánem Fflarem Hvězdonošem Melruthem. Ve férovém duelu oba soupeři umírají. Avšak sen, kterým Cormanthyr byl, skončil.


Zleva: Čepel vládce, Čepel války a Čepel umění


Srishee


Josidiah Starym


Duel Fflara a Aulmpitera

hadrian píše:
Prosím tě, jak bylo to proroctví Srishee v angličtině, myslím tu část "Dívejte se na mne jako na vládce války a nenávisti mírem a láskou."?
Ano, tato věta je trochu kostrbatá. Asi to má znamenat, že se snaží řešit válku a nenávist pomocí míru a lásky. To je sice dost utopická myšlenka, ale to v tomto kontextu není až tak důležitý. Já myslím, že se tento citát nedá vnímat jako proroctví, jako spíše výčitka a slib. Řeč naštvané maminky, kterou její děti hrozným způsobem zklamaly, a chce jim to dát sežrat. Ale také jim chce dát naději, že až napraví svoje chyby, tak se vrátí a bude zase dobře.

Srinshee nečeká, že elfové budou nějací svatoušci, jejich boje o moc a intriky považuje za těch mnoho tisíc let, co je sleduje, za docela legrační. Ale ve chvíli, kdy začnou jednat zbrkle a pošetile, stejně jako lidská rasa, kterou přesně za toto odsuzují, tak ji to dokáže vážně naštvat.

Její řeč jsem přeložil dost volně, protože byla rozdělena do dvou částí a přišlo mi to zbytečně dlouhý, ale tady je originál:

"Peoples, attend me. Look ye upon your works and deign to despair. A great gift was given to ye, and it lies ashambles. A gift given freely is to be treasured, but one scorned and abused is a gift undeserved. Two score have lit the heavens and scored the Weave in their arrogance. Two score have tried to uphold peace and unity but were found wanting of peace and unity in their own hearts. The spurned gift might have allowed one to rise above to truly become Coronal and rule well. Instead, the Coronal's Rule lies ruined under my feet. In time, ye shall understand what has been lost. In time, ye shall either forget or learn a lesson of it. I reach for the responsibility, for my slight shoulders can more bear its weight. Carry not I the onus of yore. Should I prove less than worthy, the Claiming shall continue. The gift and ye earn their own fates thereafter. Should I prove worthy, I would make ye so. Should I prove worthy, I shall give ye hope."

"I have proven worthy, but... Coronal I will not be. I shall not rule from the Throne but from the Heart. Look not for me to rule the realm, people, or Court. Look for me to rule war and hate with peace and love. When the dream truly becomes your own, I shall return. When elf and N'Tel'Quess alike truly accept the gift, I shall return. When Oacenth's Vow is fulfilled in the stars above and below, I shall return. When I am wanted truly, I shall return. When I am needed truly, I shall return. Peoples, attend me. Look ye upon my work and dare to hope."

EDIT:
Slovníček:
Claiming - odkaz na Claiming Ceremony, obřad volby nového Coronala.
N'Tel'Quess - uctivý elfí výraz pro všechny, kdož nejsou elfové.
Oacenth's Vow - proroctví o sjednocení

Assassine, moc se mi líbilo, jak jsi nás provedl až do Myth Drannoru. Máš to perfektně připravený a ta elfí linka - to je prostě něco pro Hirkala. :) A i pro mě. :) A ten moment úžasnosti - rituální oslovení všech Tel-quessir - to bylo.... Prostě seš fakt dobrej.

Jen teďka budu strašně nedočkavej. Už aby Hirkal mohl zkusit sevřít jílec Čepele války. :)

Děkuji za pochvalu,

v Myth Drannoru jste se seznámili s Lady Ilsevele Miritar a jejím manželem, kterým je Araevin Teshurr.

No a na konci jste se střetli s padlým solarem Malkizidem, jehož obličej stále krvácí ranou, kterou mu udělil Corellon:
Píše:
Ve skutečnosti klanu eladrinů, který vyvolal Korunní války pomáhá padlá solar, kdysi nejvyšší z andělů ve službách Seldarine, Malkizid, který byl Araushnee sveden ke zradě Corellona a po duelu s ním byl svržen do Devíti Pekel. Tam si rychle získal pozici arciďábla, ale poté upadl v nemilost Asmodea, a i z Devítipeklí byl vyhoštěn. Říká se, že dodnes se mstí drowům i elfům za to, že Lolth zapříčinila jeho pád a Corellon neprokázal žádnou shovívavost. Možná dokonce i podporuje některé jednotlivce Eldreth Veluuthry.



Co nás čeká v budoucnu?
Delgar zjistil, že Szass Tam získal dvě Imaskarkany z imaskarské pouště Raurin. Na stejném místě prý pátrá po těle Pandoryma, prastarého zla, a podle čarodějů ze Zkroucené runy je pravděpodobné, že tam i ukrývá svoji fylakterii.


První a pátá imaskarkana


No a také máte problém s nedodrženou dohodou s Telamontem, což chcete definitivně vyřešit v mrtvém Oreme, kde Zeměvidec spí.

A také by se měl vyřešit mythalový portál mezi Peklem a Propastí, ale krystal strážce brány je znovu ztracen.

Myth Drannor

Doběhli jsme ke Květinovému pahorku. Uprostřed ležel drakolich a uvnitř jeho hrudního koše plál temný plamen. Kalich života nebyl nikde vidět. Proč tomu tak je jsme zjistili, když Allyks ovládla na malý okamžik jeho mysl a on ustoupil. Přímo pod ním ležel Kalich života. Pokusil jsem se ho získat, ale drakolich mě srazil tlapami. Drakolich přiznal, že nás má jenom zdržet. Allyks vyslovila slova moci a drakolich sám odhodil Kalich života od sebe, kde se ho zmocnil Sadness a jedna z jeho kopií se rozeběhla směrem k chrámu. Jenže my museli zůstat a čelit obrovské, víc jak dvacetimetrové nemrtvé stvůře. Snad nás posilovalo místo souboje samotné, snad za to mohl můj spalující vztek, nakonec jsem mu rozdrtil jeho lebku a on se rozpadl v prach. Šlo jen o odklad, protože dosud nemáme jeho fylakterii.
V chrámu velekněžka Idril vyvolala avatara Rilifane Rallathila, který se zhmotnil v podobě obrovského éterického dubu. V našich myslích se rozezněl hlas prastaré arcivíly. Vycítil, že v blízkosti jsou tři nebezpečí. V sopce se snažila Koliada zmrazit a uspat primordiala. Na místě, odkud se ozýval hlas Szasse Tama cítil velké nemrtvé zlo. Ale ta třetí věc byla nejhorší - cítil, že k sopce míří zdroj strašlivé nekrotické energie. Hned nás napadlo Orcusovo jméno. Požádali jsme avatara Rilifane Rallathila aby zastavil Koliadu. Pokud by uspěl, tak by primordial nebyl uspán a ať už byly plány Orcuse jakékoliv, mohlo by je to překazit.
Náhle jsme pocítili otřesy. Okamžitě začala evakuace Žárné.
Peblíg pomáhal při evakuaci a sám prošel portálem. Já, Delgar, Allyks na gryfovi a Sadness jsme se vydali k onomu kráčejícímu zřídlu nekrotické energie. Ale než jsme ho dostihli, teleportovalo se to přímo do kráteru. Delgar vycítil, že něco bylo odteleportováno z kráteru směrem, kde měl být Szass Tam.
Allyks se rozhodla, že vstoupí do kráteru nám známou chodbou a pomocí Krystalu Strážce brány se pokusí zastavit to, co se tu děje. Ale to mohlo skončit jen její smrtí. Zem se chvěla a bylo znát, že sopka mohla vybuchnout každou chvíli. Delgar se nabídl, že on se toho úkolu zhostí, přece jen má jisté schopnosti, které mu mohli pomoci. Ale Allyks odmítla. (Zřejmě proto, že nechtěla tuto zodpovědnost předat nikomu jinému, i když by to zanmenalo její smrt.) Delgar pak odlétl tam, kde měl být Szass Tam. Pokusil jsem se ji zastavit, její rozhodnutí se ale nezměnilo a ona vstoupila do nitra vulkánu spolu se Sadnessem. Myslel jsem, že jsem ji viděl naposledy a vydal jsem se za Delgarem.
Delgar využil svoji magickou moc a dostal se k Szass Tamovi během chvilky. Uviděl, jak Szass Tam chystá portál pro sebe a Koliadu. Szass se ho pokoušel zlákat ke změně „strany“, ale Delgar celkem bez zájmu pohrdl jeho nabídkou. Delgar sice zkusil zrušit jeho portál, ale nepovedlo se. A tak Szass Tam s Koliadou prošli nejspíše do jeho sídla.

Delgar si jen všiml, že Szass Tam má na sobě podivnou korunu a žezlo vyzařující magii v podobných vzorcích , jak už to někde viděl. Později si vzpomněl – byly to imaskarkany.

Když jsem se k Delgarovi konečně dostal, začala se země třást. Výbuch byl nadosah. Okamžitě jsme prolétli portálem a ocitli jsme se v jedné ze studoven ve Věži Větrné písně.

Kdysi stála Věž Větrné písně v Myth Drannoru, ale byla zničena. Nicméně část jejích prostor zůstala zachována v jiných částech jsoucna a tak je lze znalými využívat.

Mezitím Allyks a Sadness sestoupili až k místu, kde byl primordial. Na lávové řece se vzdouvaly tvary vzdáleně připomínající údy monstrózního těla. A nad ostrohem stál samotný Orcus se svojí holí, na jejímž konci zářila sinavým světlem obří lebka. Allyks chtěla zabít Orcuse a v nastávajícím výbuchu zemřít a oslovila své nitro a pátrala po Corellonovi. Zpívala nábožnou píseň a když se dostala do transu, Corellon ji oslovil. Ale ukázal jí na primordiala. Byla rozčarovaná. Tolik chtěla, aby to skončilo. Poslechla nakonec Corellona a pomocí Krystalu strážce brány zabila primordiala. Orcus, který se ho zřejmě pokoušel ovládnout rozzuřeně zařval a seskočil z útesu k Allyks a Sadnessovi, aby je zabil. Ale osud byl toho dne k nám všem víc než štědrý. Allyks prošla skrz kámen, jako by to byl jen závoj. Ne tak už její gryf, který uhořel, když se po nárazu do skály svezl do lávy dole. Orcus se ohnal holí, ale ne proto, aby Sadnesse zabil. On s ní praštil do země a celá podzemní jeskyně se začala hroutit. Sadness úpěnlivě pohladil Mephasmův prsten a byl odměněn, ocitl se hned vedle Allyks na povrchu. Vydali se k teleportačnímu kruhu a prošli za námi do studovny Věže Větrné písně.
Nevěřil jsem vlastním očím – Allyks i Sadness žijí. V rychlosti nám Sadness, řekl co se stalo a my potom vyšli do slunečního jasu. Ocitli jsme se přímo v Myth Drannoru.
Myth Drannor byl znovudobyt a obsazen silami elfů a eladrinů pod vedením lady Ilsevele Miritar a jejího manžela Araevina Teshurra. Allyks z něj cítila, že je částečně arcivílou, tak jako ona sama. Oba nás přivítali. Araevin byl vysoký zlatovlasý elfí čaroděj s dlouhým mečem a v mitrilové kroužkové zbroji s rudým pláštěm. Ilsevele, mágyně luku, měla kaštanové vlasy přecházející do barvy mědi s bledou tváří v níž zářily její smaragdově zelené oči. Oděná byla do kožené zbroje, vyzbrojená dlouhým lukem a párem krátkých mečů. Na první pohled se mi líbila. Jeden by se mohl ztratit v jejích nádherných očích, v jejich hlubokých zelených tůních se třpytily zlatavé skvrnky.
Když jsme řekli, kdo jsme a odkud přicházíme, celá se rozzářila. Hodně o mně slyšela. Řekla, že podle zvěstí bojuji, jako bych byl vtělením Fflara Hvězdonoše. Araevin nevypadal příliš potěšeně zájmem Ilsevele o mne. Později jsem se s ní domluvil, že večer spolu cvičně zkřížíme zbraně.
Oba nám řekli, že se chystá rituál, kdy někdo nadaný mocí seldarine promluví ke všem Tel-quessir (elfům a eladrinům na Faerunu). Hned jsem se přihlásil a vydali jsme se k místu rituálu. Ceremoniální kruh byl obstoupen kněžími Seldarin a magie a moc víry byla tak velká, že jsem cítil mravenčení po celém těle. Vstoupil jsem do kruhu. Náhle sjel z oblohy sloup světla přímo na mne a já slyšel hlas samotného Corellona. Řekl mi, že mám všem Tel-quessir dát na výběr. Nastává čas boje s Orcusem. Každý má možnost volby. Kdo nechce bojovat, může odejít do země věčnosti, kde budou všichni ochráněni před Orcusem díky Sehanine. Ale ti co chtějí bojovat, mají přijít sem. A tak se i stalo. Promluvil jsem ke všem Tel-quessir na Faerunu a řekl jim o slovech Corellona a řekl, že v Myth Drannoru dojde k obnově Cormanthyru a obnově myšlenky znovusjednocení.
Ilsevele nám prozradila, že ochranné magické bariéry kolem Myth Drannoru ukazují, že Čepel války by měla být někde na povrchu nedaleko Zkroucené věže. Zkroucená věž by měla být po svém vyplenění opuštěná, ale už několik elitních elfích válečníků se ztratilo, když se pro Čepel války vypravili.

Allyks po rituálu odešla, s pomocí jednoho čaroděje, portálem do Svítící tvrze za sestrou. Její rodina byla stále s ní. Allyks ji požádala o uzavření portálu do Propasti, ale sestra se zdráhala to udělat. Allyks navrhla, že by se jí sestra pokusila znovuobnovit Skylliny vzpomínky, což vystrašilo její sestru snad ještě víc. Allyks ji tam zanechala, aby na ni počkala a zkusila na něco přijít a vydala se do Athkatly, kde požádala sira Williama, zda by se řád Bahamuta nepodílel na společném boji s Orcusem a zda by nechtěli pomoct přímo v Myth Drannoru. William a potažmo i zástupci Hlubiny už na něco podobného mysleli. Po rozhovoru s Williamem byla klidnější. Pak se vydala zpět za ostatními.

Večer se Sadness zašel podívat za Araevinem a promluvit si s ním ohledně Mythalu. Zjistil, že moc dobře ví, že je ďábel. Napadlo ho: „Co jsem taky čekal, když jsem se procházel v mythalu, že?“ Araevin mu prozradil, že Mythal stále zdaleka neovládá, ale pracuje na tom. Dovolil Sadnessovi zde zůstat a ocenil jeho pomoc elfům. Poté se Sadness vydal hledat Delgara, kterého našel na podivném místě ve městě, jak sleduje strážné. Pomohl mu je odlákat aby se dostal do jakéhosi portálu, který vedl nejspíš někam do zkroucené runy a dohodli se spolu, že se optá na pár věcí pro Sadnesse. Sadness jen doufal, že na to Delgar nezapomene, nebo odpovědi nezkomolí, byl by se snad i modlil, ale malovat pentagramy uprostřed Myth Drannoru mu nepřipadalo jako dobrý nápad.

Delgar nejenže našel portál do sídla organizace Zkroucené runy, ale také si všiml, že u portálu stojí eladrinní stráž. Zřejmě nevěděli, co vlastně stráží. S pomocí Sadnesse se dostal dovnitř. Zde prozradil, na co si jen vzpomněl (což, jak si sám uvědomoval, zdaleka nebylo vše, co říci mohl) a za to se dozvěděl, že fylakterii drakoliche nosí Szass Tam stále u sebe. Samotý Szass Tam by mohl mít svoji fylakterii v poušti Raurin, kde má základnu a kde se snaží také nalézt tělo Pandoryma! Zjišťoval i pro Sadnesse informace o Orcusově žezlu (vytvořeno Orcusem, s ním je téměř neporazitelný, po smrti díky žezlu může být znovu vzkříšen), neustále si opakoval, že nesmí zapomenout, cože to po něm Sadness chtěl. Pak se vrátil zpět.

Peblíg vyhledal Sadnesse a řekl mu, ať mu vydá Mephasmův prsten. Nechtěl prozradit, na co ho potřebuje. Ale pak ze sebe vysoukal, že by chtěl dát Allyks nějaký dárek. Že si všiml, že není ve své kůži a tak jí chce udělat radost. Že by do toho prstenu zaklel obrázky a útržky dějů svých vzpomínek na Allyks z minulosti, že by jí to třeba mohlo pomoci. Sadness o tom pochyboval a dost možná se nechtěl vzdát prstenu i z jiných důvodů. Nakonec ale prsten Peblígovi dal, ten jej upravil a kostrbatě ho předal Allyks. Ta trochu zbledla, procedila po chvíli mlčení skrze zaťaté rty rozpačité „….Díky…“ a strčila jej bezmyšlenkovitě (po kratičkém vyzkoušení) do kapsy. Tedy ten prsten. Nárok rozumět gnómské mysli si nikdy nedělala. A pokud mu rozuměla správně, pak by mu musela asi ublížit.

A pak nastal večer. Schůzka s Ilsevele byla… Prostě úžasná, tak, jako ona sama. Bylo vidět, že je spíše zvyklá na luk, než na své dva krátké meče, ale nakonec jsme skončili tak, že jsme si povídali na lavičce u cvičiště a kolem nás se snášel soumrak. Trochu mě rušil pocit, že nás cosi potměšilého sleduje z křoví, ale pak to zmizelo.

Ráno jsem ještě promluvil s Ilsevele a Araevinem. Řekl jsem jim, jak nahlížím na proroctví Srinshee. Že by bylo dobré vyslat posly ke všem dobrým národům Faerunu a než si zvát všechny rasy k žití (vojenská pomoc je něco jiného) do nově vznikajícího Myth Drannoru a Cormantyru, bude lepší vytvořit koalici, samozřejmě s vůdčí rolí Cormantyru (ale nechovat se odměřeně, dosáhnout toho politickými způsoby) v boji proti nebezpečí, jež Faerunu hrozí. Díky Allyks už bylo vpodstatě zahájeno jednání s Hlubinou, stačí poslat posly. Jako první vstřícné gesto se veřejně zříct myšlenek Edreth Veluuthry, odsoudit tuto organizaci a stvrdit (což je snadné, drtivá většina těch zbabělců uprchla do země věčnosti – zákeřně vraždit lidi to ano, ale bojovat s Orcusovými silami, to se jim ruce špinit nechce).
Taky by bylo dobré vyslat posly s žádostí o pomoc do Everesky, stále tam mohou žít velmi zkušení jedinci, kteří by při obnově Myth Drannoru a jeho slávy mohli být užiteční.

Byl čas vyrazit. Rozhodli jsme se nejdřív prozkoumat Zkroucenou věž. Vplížili jsme se dovnitř. Všude byla poházená mrtvá těla elfů a eladrinů v troskách nábytku. Jakoby je něco rozsápalo. Zápach byl téměř hmatatelný. Z horního patra jsem uslyšel kroky. Náhle zvenku bylo slyšet hlasy mluvící řečí ďáblů. Skryli jsme se a dovnitř vešli tři ďáblové. Bavili se o tom, že zatím elfové nikoho dalšího nevyslali. Okamžitě jsme se na ně vrhli a v rychlosti dva z nich poslali mrtvé k zemi. Z horního patra se k nám ale snesla Ohavnost. Sám Malkizid, se stále krvácející ranou v obličeji. Podle pověstí mu ji uštědřil Corellon.

Malkizid, kdysi nejvyšší z andělů ve službách Seldarin. Malkizid, který byl Araushnee sveden ke zradě Corellona a po duelu s ním byl svržen do Devíti Pekel. Tam si rychle získal pozici arciďábla, ale poté upadl v nemilost Asmodea, a i z Devítipeklí byl vyhoštěn. Říká se, že dodnes se mstí drowům i elfům za to, že Lolth zapříčinila jeho pád a Corellon neprokázal žádnou shovívavost. Možná dokonce i podporuje některé jednotlivce Eldreth Veluuthry.

Několikrát zranil Peblíga, který se za ním neohroženě vrhl na schodiště, když se Malkizid odteleportoval nahoru. Když jsem vyběhl na schodiště, Malkizid byl pryč.
Ale stejně jsem zůstal stát jako přikovaný. Přímo přede mnou ležela na stole Čepel války. Po nádherném, dlouhém a štíhlém ostří přebíhaly modrostříbrné blesky. Jsem hoden ho uchopit? Co si vlastně pamatuju o Čepeli války?

Hlavou mi vířily myšlenky:
- Ilsevele, nemůžu ji dostat z hlavy. Sotva ji znám a přesto mám pocit, že se mi zaryla pod kůži.
- Musím si promluvit s Allyks o tom, co se to s ní děje.
- Pokud vyřešíme Čepel války a Malkizida, nastal čas na cestu do tajemného Oreme a pak se můžeme vypořádat se Shadovarem.
- Bude třeba zavřít portál do Propasti a to co nejdřív.
- Musím, prostě musím najít a zničit fylakterie Szasse Tama a jeho drakoliche a pak je oba zabít. Je víc než pravděpodobné, že spíš zemřu, než aby se mi to povedlo.
- Pořád nevíme JAK se kletbě požírající duše bránit. Víme už mnohé o jejím vzniku a to, že se to nikomu nepodařilo. Svítící tvrz nepomohla zjistit nic o obraně proti ní, musíme hledat dál. Snad by onen Zeměvidec mohl vědět víc. Vždyť se asi jedná o bytost starší, než dějiny elfů na Faerunu.

Přidán zápis. Prosím o připomínky, doplňující texty, opravy atd.

Snad se bude líbit. ;)

Opravil jsem pár zjevných překlepů.

Díky moc. Pár poznámek:

Píše:
Allysk vyslovila slova moci a drakolich sám odhodil Kalich života od sebe, ...
Píše:
Pokud by neuspěl, tak by primordial nebyl uspán a ať už byly plány Orcuse jakékoliv, mohlo by je to překazit.
Uspěl?
Píše:
Její rodina už byla pryč v zemi věčnosti, ale její sestra stále otálela.
Neříkal jsem, že její rodina počká s ní ve Svítící tvrzi?
Píše:
Sadness jen doufal, že na to Delgar nezapmene, nebo odpovědi nezkomolí, ...
Píše:
(vytvořeno Orcusem, s ním je téměř neporazitelný, po smrti díky žezlu může bát znovu vzkříšen)
Píše:
Náhle zvenku bylo slyšet hlasy mluvící řečí démonů.
ďáblů
Píše:
Skryli jsme se a dovnitř vešli tři démoni.
ďáblové

Super :)) díks