Powerplaying a pravidla D&D

Powerplaying v D&D - fatální chyba pravidel, nebo je za tím něco víc?
Napsal andtom
Mezi pokročilejšími hráči pen&paper RPG her se lze poměrně často setkat s despektem k systému Dungeons&Dragons. Mezi jedny z nejoblíbenějších výtek patří otázka odolnosti proti powerplayingu.
Powerplaying je dobře známý pojem, je to jednání hráče motivované pouze a jen pravidlovou výhodou pro jeho postavu. Myslím, že všichni z praxe víme, o co jde, pojďme proto hned k problému.
Kritici vyčítají D&D nízkou odolnost proti powerplayingu, či přímo jeho podporování. Sami se pak zabývají hledáním či tvořením takových herních pravidel, která vykazují co největší blbuvzdornost proti powerplayingu.
K tomu je nutno říct několik věcí:
Dokonalá poweplayingová blbuvzdornost neexistuje. Pokud jakýkoliv RPG systém používá určitým způsobem definované vlastnosti postavy (je jedno zda slovy, nebo čísly), vždy pro hráče existuje lákadlo exploitovat pravidla na úkor roleplayingu. Pokud chcete systém bez možností powerplayingu, hrajte večer u ohýnku slovně něco podobajícího se spíš čisté adventuře na PC (tj. žádný ocenitelný vnitřní/vnější vývoj postav, žádné náhodné prvky v rozhodování).
Každý hráč na začátku powerplayoval a kdo říká že ne, powerplayuje dodnes. Powerplaying prostě patří k "dětství" hráče pen&paper RPG. Naprosto normální úkaz. Je nereálné očekávat od začínajícího hráče, že bude vyzrálý jako víno a nebude alespoň jednu sezonu přirozeně tíhnout k pravidlové nabušenosti, nepodloženému heroizmu své postavy, že nebude toužit po úžasných magických věcech apod. Pokud je někdo takto slepý a hluchý k přirozenému charakteru začínajícího hráče, chová se jako rodič, který chce ve svém dítku potlačit to samé, čím kdysi prošel, a nechápe, že není hned dospělé. Možná v tom bude schován i kus frustrace (dle mého však naprosto bezdůvodný) z vlastního powerplayingu v minulosti.
Osobně si myslím, že u hry se začínajícím hráčem je dobré powerplayingu tohoto hráče nechat určitý volný průběh a ukázat takovému hráči roleplaying pouze příkladem a samotnou hrou. Postava zkušeného roleplayujícího hráče ve skupině bývá ten nejlepší způsob - příklady táhnou. V nouzi, např. pokud vedu samé začátečníky, lze hodně dobrého učinit třeba přes NPC vedenou DM, která se připojí ke skupině. Začínající hráč se v klidu realizuje, nabaží powerplayingu a nenásilně vyzrává vedle roleplayingově vedené postavy/postav.
D&D právě na toto sází. Chová se k DM inteligentně a nechává mu plně v rukou vedení hráčů k roleplayingu. Tvůrcům je jednoduše jasné, že u začínajícího hráče je tíhnutí k powerplayingu naprosto přirozená a citlivá věc.
Dobrá, mohl by někdo říct, ale pokud by pravidla restrikcemi proti powerplayingu a odměnami za roleplaying tvrdě tlačila hráče k roleplayingu a byla by tak co nejvíc powerplaying-blbuvzdorná, neulehčilo by to DM tak, aby se mohl lépe soustředit na jiné aspekty hry? K tomu řeknu následující a považuji to za klíčové: bylo by to Pyrrhovo vítězství pravidel. Pokud by totiž snad mělo být pro hráče motivem k jeho roleplayingu to, že mu hra jednak restrikcemi brání v powerplayingu a na druhé straně roleplaying odměňuje, pak staví na roleplayování hráče ze zištných důvodů. A hle, máme na světě powerplaying! Ve snaze rázně potřít powerplaying do něj takováto pravidla sama směřují, když motivují hráče roleplayovat skrze pravidlové sankce a odměny. Kruh okázalého tažení takových pravidel proti powerplayingu se elegantně uzavře a taková pravidla takříkajíc nakopnou sama sebe do zadnice.
Někdo ovšem namítne: "Co je to za blbost, spousta lidí bude přece u takových powerplaying-blbuvzdorných pravidel roleplayovat ze svého vnitra, ne z důvodu pravidlových restrikcí a odměn." Já říkám: "Fajn, tak na co tam potom ty restrikce a odměny toužíte mít?"
Prostě kdo chce roleplayovat ze své podstaty, protože je na to zralý, ten roleplayuje, na to nepotřebuje powerplayingovou blbuvzdornost pravidel. Na druhé straně kdo momentálně neroleplayuje sám od sebe ze svého nitra a pouze ho k tomu pravidly přinutím/odměním, vychovám si z něj tak akorát pokřiveného powerplayera přes roleplaying a jeho "roleplaying" nebude mít hloubku a charakter. Neboť tvrdím, že kdo nutně potřebuje ke svému roleplayování systém, který ho nutí/odměňuje směrem k roleplayingu, ten ještě roleplayingově nedospěl.
Dungeons&Dragons je systém, který v otázce roleplaying vs. powerplaying počítá s inteligencí a citem DM. A také respektuje přirozené jednání a motivaci hráčů. Nevodí za ručičku a jeho pravidla nejsou zcela odolná proti powerplayingu, protože jak jsem výše uvedl, pro začínající hráče je to nejenom nereálné, ale kontraproduktivní, a pro skutečné nezištné roleplayery je to zbytečné. Tímto svým přístupem jde paradoxně dál, než systémy, jež se snaží powerplaying v pravidlech co nejpřísněji potírat.
- převzato z Czechdnd Reloaded -
Napsal andtom 08.02.2006
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 101 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.12714385986328 secREMOTE_IP: 3.238.57.9