"Nebula" (BELUOSUS, střípky 1 a 2)

Zajímá mě váš názor! První dva střípky z připravovaného textu pro Beluosus, dlouho propracovávané prostředí. Hrál jsem v něm už dvě RPG, textů z něj mám několik. Tenhle je nejčerstvější. Rychlost psaní dalších příspěvků je úměrná tomu jak mě potěší a nabudí vaše reakce, takže se do toho opřete:-) Díky moc!

-1-

Mateo utíkal neznámými ulicemi ztichlého města, zahaleného v mlze. Slyšel za sebou dopady pařátů - něco jej sledovalo. Rozdíral rukama cáry líné mlhy a z plných plic je vdechoval. Píchání v boku a hučení krve v uších omračovalo.
______Na sobě měl světle modré nemocniční pyžamo s bílým pruhem přes hruď. V jamkách loktů mu kůži dřely náplasti. Do bosých nohou zábl vlhký černý asfalt. Strašlivě pravidelné dopady drápatých tlap zněly v hlavě jako pukající cévky.
______Po pár metrech cítil pálení v plicích. Od úst mu přestala jít pára. Svaly začaly dřít, klouby tuhnout...
______Zoufale vykřikl a do očí mu vyhrkly studené slzy. Bolestivě upadl a vyrazil si dech. Z posledních sil se otočil. Kdesi vysoko v mlze zapadalo matné slunce. Zvuk drápů se blížil.
______Přál si, aby to byla noční můra. Přál si vidět lidské tváře. Přál si teplo a ticho. Přál si sílu k běhu nebo k boji. Nebo k probuzení.
______Zvuk drápů zarytých do asfaltu jak věc zastavila. Blížila se zlověstně tiše. Uviděl přikrčený obrys podobný velkému psu. Slyšel vrnění servomotorů. Ze stínu vyletěly dva ploché proudy světla a prozkoumaly jeho tělo od hlavy až k patě.
______"Jsi v pořádku?" ozval se klidný, ačkoliv jasně umělý hlas. Hluboký a mladý, dětsky zvědavý. "Nechtěl jsem tě vylekat, Mateo."
______Bylo to mechanické zvíře. Robot z plastů a kovů, vyvedený ve světlých barvách. V plátech na bocích mu zaplálo uklidňující modré světlo. Napětí v pletencích hydraulických svalů povolilo a stroj se posadil.
          "Co jsi zač?!" zachrčel Mateo mezi přerývanými nádechy.
          "Trundley. Záchranný a průzkumný anibioroid," zazněl z mechanického psa vrnivý hlas. "Jsem rád, že jsem tě našel. Měli bychom se však rychle přesunout do krytu. Tento sektor je velmi nebezpečný. Neměl`s opouštět nemocnici."
______Mateo se zvedl do sedu. Dlaně a nohy měl sedřené, jen zázrakem a díky zázračně odolné látce pyžama neměl rozseknuté koleno. "Nemocnice byla prázdná. Nikde nikdo. Po ulicích jsem musel bloudit celé hodiny. Tohle město je prázdné!"
          "Ano. Evakuované. A nemocnice je přeci plně automatizována."
          "Aha. To mi nikdo neřekl."
          "Výpadky proudu nejspíš způsobily bezpečnostní deaktivovaci ošetřovacích gynoidů."
          "Nemám ponětí o čem mluvíš."
          V dálce se ozvalo něco jako siréna. Spíše však zařvání nebo troubení. Někde blízko odpověděl podobný zvuk.
______"Není čas na vysvětlování. Aplikuj si prosím tento dávkovač," řekl Trundley a jeho drápatá psovitá noha se v několika cvaknutích změnila v šedou gumou potaženou opičí paži.
______Sáhl si k břichu, ve kterém se rozsvítila dvě světélka a mezi nimi vyjela drátěná síť plná nástrojů, balíčků a součástek. Trundley podal Mateovi podlouhlou bílou krabičku.
          Uvnitř byla věc připomínající plastovou propisku. Mateo si její hrot přitiskl ke krku - jak to vídal ve filmech - a stiskl tlačítko na opačném konci. Účinky obsahu pod tlakem vstříknutého do krve ucítil okamžitě.
          Rozlilo se v něm příjemné mravenčení. Zvedl se a zadíval se na rozedrané ruce. Bolest se zdržela někde v jeho nervech. Vydoloval si ostrý kamínek zpod nehtu a pohled na řinoucí se krev jakoby sledoval ze záznamu.
          "Co je to? Co to bylo?" řekl a pomalu mával dlaní před očima. Prsty ruky se mu ve vidění rozvlnily. Přestal se třást zimou.
          Trundley jakoby chvíli uvažoval, na co se člověk ptá. Naklonil přátelsky oblou hlavu na stranu, v automatizovaném gestu psích sympatií. "Nepřítel," zněla první odpověď. "Aktivizační taktický Mediject," zněla druhá. Spokojen se svým výkonem se Trundley zvedl a dal se do klusu.
          "Hmmm..." řekl Mateo otupeně a následoval anibioroida do mlhy. "Malý soudek s rumem bys na krku neměl?"

-2-

Nad hlavou mu prolétlo auto. Čtyřtunový vojenský džíp se vyloupl z mléčné prázdnoty s neznatelným svistotem. Prázdný a pomačkaný, jakoby jeho obsah něco vytrhlo a pak obal zahodilo jako zmuchlaný papír.
          "Éh," komentoval Mateo letící kov. Zřetelně viděl zpomaleně rozevlátý obsah kabiny a tříštící se kusy skla.
          "Utíkej!" vykřikl Trundley. Jeho modré světlo zaplálo žlutě. Mateo se nadechl, jako ve snu si odtrhl z loktů náplasti po injekcích a teprve pak začal sprintovat.
          Za ním zahřměl nejdříve dopad džípu a pak zlověstný řev něčeho, co po nich auto hodilo. Byl to zvuk který rozechvíval vzduch. Brněly z něj kosti a stimuloval nejspíš nějaký bazální mozkový přívěšek, určující zda a kterých zvuků v přírodě se mají primáti obávat. Kombinace sirény před dopadem prvních bomb, vrčení obrovské kočkovité šelmy a skřípění nehtů drásajících tabuli.
          "Utíkej!" řval Trundley. Jeho žluté světlo přešlo do oranžové. Mateo za sebou uslyšel dunění. Znělo to jakoby je lovila obří stonožka. Kolem prolétlo další auto. Otevřené vlající dveře minuly Mateovu hlavu jen o milimetry.
          Roztříštilo se a se skřípěním a ve sprškách jisker klouzalo ještě mnoho metrů před nimi. Mateo přeskakoval vnitřnosti, které za sebou nechávalo. Do nohou se mu zasekávaly drobné kousky skla a kovu.
          Trundley skočil na převrácené auto ještě než se přestalo točit. S několika mechanickými cvaknutími se jeho obrys změnil v něco co připomínalo makaka. Ze sítě na břiše vytáhl dva oválné předměty. Prvním udeřil o nárazník vozu, na druhém nastavil nějaký číselník. Pak je sešrouboval dohromady a zahodil.
          Z první části vzniklého zařízení začala tryskat tmavá tekutina, druhá začala vydávat táhlé pípání a červeně pableskovat. Zmizely v mlze.
          Mateo doběhl k autu. "Co se děje?!"
          "Mlč! Nehýbej se!" zasykl překvapivě lidsky Trundley.
          Asi o dvacet metrů dál vržené zařízení explodovalo. Dunění ohromné stonožky se stočilo a siréna utichla. Vystřídalo ji mlaskavé bublání a zlostné syčivé vrčení.
          Mateo, kterému koktejl z injekce otupil pud sebezáchovy, po čtyřech vlezl do převráceného auta a vyhlédl z rotříštěného okénka spolujezdce.
          V mlze se pohyboval jakýsi tmavý obrys. Zjevně to mělo více nohou, některých chapadlovitých, jiných hmyzovitých. Pohybovalo se to rychle a trhaně, ve spěchu. Každou chvíli se některá z končetin zvedla do vzduchu, jako sloní chobot nebo oči hlemýždě, a dravě zkoumala okolí.
          Slyšel cvakání hmyzích kusadel, funění slizem lemovaných dýchacích otvorů a klapavé zvuky desítek menších končetin. Celá věc byla obrovská, těžiště monstrózního těla bylo ve výšce tří metrů. Každou chvíli z něj odpadávaly menší pavoukovité nebo červovité bytosti a pobíhaly kolem, jakoby hledaly další kořist. Chovalo se to jako stroj spíše než zvíře. Stroj poháněný hladem.
          "Do prdele, co to kurva do prdele..." šeptal Mateo. Mechanická ruka mu jemně přikryla ústa. Některé z končetin se obrátily jeho směrem. Pohupovaly se ze strany na stranu, čichaly a dotýkaly se země, jakoby hledaly vibrace kořisti.
          "Hlavně tiše. Je to zvyklé lovit v temnotě," vrněl Trundley, "Návnada tomu přehltila všechny smysly, ale za chvíli nás zase ucítí a uslyší. Kolem jsou další, některé z těch menších i dobře vidí a reagují na teplo. Takže musíme rychle dál. Pokud tedy máš dost sil. Mohl bych zavolat o pomoc..."
          "Ne. Pověz mi co to je," řekl Mateo a vylezl na straně auta odvrácené od monstrozity. Pak vyrazil.
          "Chthonián. Vlastně jen část Chthoniána," vysvětloval Trundley, "Něco jako kapénka jeho slin ve vydechovaném plynu. Přidej, krizový úkryt je nedaleko."
          "Už bylo na čase," uchechtl se Mateo. Jen díky injekci mu mohl na tváři pohrávat odevzdaný, sebeironický úsměv.
______Věc se za nimi opět vydala. Siréna se blížila. "Tady!" zavrčel Trundley a hodil Mateovi návnadu. Číselník na ní se již otáčel.
______Mateo zpomalil a chvíli běžel pozadu. Zahodil granát daleko do strany.
______"Aport!" štěkl Trundley a dali se znovu do běhu.

---

by SEB
Další střípky v přípravě. A jak jsem psal: Uspíšíte je zpětnou vazbou... to víte, jsem závislej na čtenářích. Mějte se!
Napsal SEBastian_Chum 15.11.2008
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 4 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.1593120098114 secREMOTE_IP: 54.162.154.91