Sandstorm (Písečná bouře)

„Teploty, větrné bouře a další nebezpečí ohrožují poutníky v prostředí pustin. Od vyprahlých pouští a sopečných oblastí po popelem se dusící podzemí a lávou vyplněná podlaží Gehenny, poutníci mohou padnout za oběť číhajícím nástrahám.“
Napsal chrochta

Sandstorm (Písečná bouře)

autoři: Bruce R. Cordell, Jennifer Clarke-Wilkes, JD Wiker
rok vydání: březen 2005
Pravidla: D&D 3.5e
Pro středoevropského našince má cizina magickou přitažlivost: moře, pláže, palmy... Některým stačí dokonce jen ty písčité pláže a palmy, jen když je teploučko. Patříte-li mezi tyto nadšence, pak vás Sandstorm: Mastering the Perils of Fire and Sand rozhodně nepotěší. Ne že by nebylo dost písku a tepla – chybí palmy, slunečníky a chlazené nápoje. Ovšem nechybí-li vám odhodlání – nebo nemáte-li na výběr – vítejte. Snad přežijete.
Na úvod musím předeslat, že jsem čtenář a ne hráč. Proto se necítím povolán posuzovat herní statistiky a jejich vyváženost, genialitu nebo zbytečnost. Mne zajímá poušť jako prostředí, prezentovaná slovy a obrázky, a ne systémem hodů a velikostí čísel.
Kniha má 220 stránek, dělí se do sedmi kapitol a jsou do ní vlepené čtyři destičky terénů s pouštní tematikou (oáza, sluneční chrám, krypta s mumií a rozeklaná pustina).
První kapitola (Pustina) seznamuje s tím, co to vlastně pustiny jsou. První čtyři podkapitoly (Vznik pustin, Přirozené prostředí pustin, Podzemí a jeskynní systémy a Extraplanární pustiny) mají spíše teoretický nádech a mimo jiné obsahují i slovníček pojmů (celkem 29 výrazů z oblasti geografie a geologie). Další dvě kapitoly (Přirozené nástrahy pustin, Nadpřirozené nástrahy pustin) přecházejí od teorie k aplikaci herních mechanismů. Vedle dehydratace a věcí spojených s větrem a pískem tu je extra oddíly věnované horku, slunci a ostatnímu (fata morgána, záplavy vyvolané přívalovými dešti, bloudění). Z nepřirozených věcí je jedna „příjemnější“ než druhá: je zcela jedno, jestli poutníka zabijí ďábelské duny, slipsand nebo pohltí fey oasis, vražedné je všechno. Poslední dvě podkapitoly (Terény divočiny, Terény podzemí) se věnují druhům terénu, kterým se dobrodruzi mohou pohybovat. Každému terénu je věnováno od půl do jedné strany.
Druhá kapitola (Rasy, povolání a odbornosti) se věnuje životu v pustinách. Jsou tu obligátní úpravy pro jednotlivá povolání, 10 nových božstev vhodných k uctívání nebo nepřátelství plus dva kompletní panteony, přizpůsobení se jednotlivých hráčských ras prostředí (trpaslíci z Badlands, Malovaní elfové, půlorkové ze Scablands) a dvě nové rasy: pod pískem žijící asherati a goblinoidní bhukové připomínající způsobem života indiány z puebel. Odborností je 24, a nejzajímavější z nich je Touchstone, který umožní vytvořit si duchovní pouto s místem nadaným mocí. Těch míst tu je popsaných 16 a jsou zajímavá jak ona sama, tak schopnosti jimi poskytované. Nápad se zřejmě ujal, protože podobná místa moci se objevují i v mladších Mysteries of the Moonsea a Fiendish Codex II: Tyrants of the Nine Hell.
Třetí kapitola obsahuje „nezbytná“ prestižní povolání. Je jich tu šest, každá popsaná na 3,5 - 5,5 stranách. Dragoun na popelčervu (Ashworm Dragoon) připomíná rytíře, pán přílivů (Lord of the Tides) se snaží porozumět elementům a pomáhat tak svým lidem, pískoměnec (Sand Shaper) využívá svých schopností práce s pískem a prachem k mocenským účelům (ale nemusí být zlý – podmínkou je neutrální přesvědčení), potomek Tem-Et-Nu (Scion of Tem-Et-Nu) má silnou afinitu k vodě, právu (možná pouhá dvě přesvědčení) a své božské paní Tem-Et-Nu, škorpióní dědic (Scorpion Heritor) ke štírovi a jeho mystické moci, a chodec po pustinách (Walker in the Waste) k poušti jako takové (prerekvizitou je nedobré přesvědčení). U každé je uveden příklad postavy a možné použití ve hře. Z některých by byli dobří spojenci, z jiných urputní nepřátelé, a z některých obojí.
Čtvrtá kapitola (Vybavení) obsahuje očekávaný mix zbraní, zbrojí a vybavení, pátá kapitola (Magie) informace o zvláštnostech magie dané prostředím a směs kouzel, kněžských domén, psionických sil a magických předmětů.
Šestá kapitola (Nestvůry) přináší 62 potvůrek žijících v prostředí pustin. Je tu drak, hromádka nemrtvých (překvapivě žádné varianty mumie), ježibaba, půldžann, saguaro sentinel, něco havěti. Každý si vybere. Například marruové: stvoření vytvořená pro válečné účely dávno se vyvraždivším lidem, nádherná a dokonalá. Úplně k sežrání... tedy... vypadají, že by někoho s radostí sežrali.
Poslední kapitola (Místa dobrodružství) obsahuje tři místa hodná návštěvy dobrodruhů. Kotlina vražedného prachu překvapivě není o nemrtvých a mumiích, ale taky má jen 6 stran. Harrax: trůn smrti má 12 stran a o nemrtvých je (město mrtvých, kde si nemrtví sami vládnou), stejně jako Mumiina hrobka, záležitost na tři strany.
Samostatnou kapitolou jsou obrázky. Je jich dost a rozhodně patří k nadprůměru. Taky je tvořili lidé jako Ron Spencer, Wayne Reynolds, Matt Cavotta a Todd Lockwood.

Ne všechno, co se třpytí, je zlato

... a ne všechno je dokonalé a bezchybné. Především sama kniha si zaslouží podtitul „sto a jedna věc JAK JEŠTĚ vylepšit tažení v poušti“ a ne „Complete desert“. Tím se naznačuje, že pokud už bylo něco zmíněno jinde, tak to tu – se třemi vzácnými výjimkami – nenajdete. Ty výjimky řádně zdůrazním.
Ale od začátku. Seznam zdrojů obsahuje 10 položek. Jsou tu tři romány, u nichž jako (spolu)autor je Tracy Hickman – proč ne. Jsou tu tři knih o geologii – výtečně. Je tu dílo nazvané „New Martian Nomenclature of the International Astronomical Union“ – proboha proč? Je tu MAZTICA – Wizardi mají na webu starší verzi a rozhodně to není tak užitečné. Je tu AL-QADIM – pravděpodobně naprosto nezbytná věc, protože tam je ta první půlka informací o poušti. A pak tu jsou wizardí stránky a článek o poušti a kouzlech. A to je všechno. Žádné cestopisy, žádné knihy o obyvatelích pouště, žádné monografie. Dovoluji si upozornit, že v USA mají National Geographic Society, hned několik význačných univerzit, muzeí (dlouhodobá a úspěšná práce v Mezopotámii, na Blízkém východě, v Egyptě a Arábii) a pustinných terénů (Badlands, jižní Skalisté hory, pouště při hranicích Mexika a v Mexiku), a že ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska už dlouho funguje British Museum (jeho lidé vykopali starou Mezopotámii) a British Broadcasting Corporation. V angličtině toho musí být přeloženo mnohem víc než jen cestopis Marka Pola, je tu cyklus televizních dokumentů Kamera na cestách (v hlavní roli průvodce Michael Palin – běží i u nás). A ono nic. Vůbec nic. Milí lidičkové, obslužte se jak můžete. A že moc nemůžete neb nevíte čím? Váš problém...
Kapitola 1 se sice snaží podat jakýsi teoretický základ, ale tak nějak jí to nejde. V podkapitole Vznik pustin sice jsou popsány důvody, díky nimž vznikne poušť (desertifikace příliš intenzivní lidskou činností a globální oteplování), ale chybí třeba vázanost na geograficko-klimatické (obratníky – horko, stabilní jasné počasí a vzdušné proudění odvádějící vlhkou vodu pryč), geografické (studené mořské proudy u pobřeží – suchý vzduch nad pevninou) a geologické (propustné podloží – může si pršet jak chce) jevy. Srážkový stín sice popsán je (podkapitola Prostředí pustin), ale není jmenován. Slovníček pojmů umožňuje pochopit, proč se mezi seznam zdrojů dostalo marsografické názvosloví – třetina pojmů je z něj převzatá (kdyby tu nebyly, nic by se nestalo: mons = mountains, planitia = plain, planum = plateau). Další zajímavostí je zkamenělý les jako zvláštní terén. Zvlášť když je jeho vznik vysvětlován přirozenými geologickými procesy a ne mimořádně silnou magií.
Kapitola druhá je také zajímavá. Podkapitola Život v pustinách je docela zajímavá a má dokonce celých 1,75 - slovy JEDNU A TŘIČTVRTĚ - strany. To by nevadilo – kdyby mezi zdroji byly zařazeny knihy podobného zaměření. Vlastnictví AL-QUADIM je opravdu nutností. Podkapitola Třídy postav v pustinách si zaslouží zvláštní pozornost, zejména oddíl věnovaný knězi. Především tu jsou ony tři výše zmiňované výjimky: mezi nejfanatičtější následovníky Zosera (Džosera?) patří dervišové z Complete Warrior, Joramy je blíže popsána v Living Greyhawk Gazetteer, a egyptský panteon v Deities and Demigods. Ale jinak to je katastrofa. Mezopotámský panteon je popsaný jen formou tabulky (jméno – přesvědčení – domény – zbraň), ostatní bohové mají popis od 13 (Aurifar) do 22 (Kikanuti) řádků. U maztického Azula původ napsán není (a přitom je Maztika na webu Wizardů), u egyptského Seta také ne, ale tady to nevadí (jeho popis si mohli odpustit a těch 14 řádků využít lépe). Skutečnou katastrofou ovšem je absence obrázků symbolů jednotlivých božstev – ani v internetových doplňcích nejsou. A odbornosti? Devět primárně zaměřených na boj, dva metamagické, dvojí přízeň boha (Požehnaný Tem-Et-Nu, Vedený Aurifarem), jednou kněžský zlepšující boj s nemrtvými.
Ke kapitole třetí snad stačí uvést jen zařazení prestižních povolání: dvě jsou combat-focussed (dragoun na popelčervu, potomek Tem-Et-Nu), tři strong spellcasting (pán přílivů, pískoměnec, chodec po pustinách), jediné good guys („Příslušníci této skupiny se primárně definují podle svého přesvědčení a pohledu na svět a až pak podle dalších schopností“; potomek Tem-Et-Nu). Škorpióní dědic jim z tabulky jaksi vypadnul (ani na webu není opravená tabulka).
U kapitoly čtyři mi připadá zajímavé oblečení do pouště: desert outfit je relativně normální, ale heatsuit outfit by spíš měli používat lidé ve slévárnách a hutích (když už kvůli ničemu jinému, tak těm tlustým rukavicím), a hydration suit by se určitě hodil mimozemšťanům nebo lidem pracujícím v chemicky zamořeném prostředí. K pouštním dopravním prostředkům si netroufám se vyjadřovat: minimálně sand schooner a sand galley by chtěly obrázky.
Kapitola šest rovněž nepostrádá půvabu. Dobrou věcí je, že se autoři vyhnuli mumioidním nemrtvým, které tady zastupuje jen dry lich. Špatnou je, že na poušti můžete potkat nemrtvou chobotnici (crawling apocalypse). I skupina havěti je zajímavá: obřího mravkolva, obří mravence i přerostlého příbuzného krevet bych čekal jinde. Z hejn pochopitelně nemůže chybět hejno štírů a mrtvých skarabů. Velice zajímavý je i výběr typických zvířat pustin: hrocha, lítého hrocha, líté (pozemní) želvy, krokodýlodlaka, pobaví i zařazení vačnatce diprotodona mezi dinosaury. A čest skupiny fey, kde by člověk čekal opravdu zajímavé bytosti, zachraňuje jediný přízračný mulla (mirage mullah) a jeho fey oasis. Zvláštní kapitolou je formát NPC a obrázky. Do série patří teď už pět knih a daly by se čekat, že jednotná úprava bude dodržovaná ve všech knihách. A ono ne: střídavě se používají dva formáty, stačí porovnat Stormwrack nebo Cityscape se Sandstorm nebo Frostburn. A obrázky? Kvalitní, nádherné a absolutně na nic co se ilustrace života v pustinách týká. Chápu, že na přebalu by to chtělo sexy holku nejlépe v bikinách, ale tohle polooblečení, navíc bez ochrany hlavy, by ty šťastnější velice rychle zabilo a ty méně šťastné zahnalo spálené a toužící po kefíru, okurkách a opiu do stínu.

Závěr

Užitečnost knihy záleží na okolnostech. Pokud chcete jen přidat dalších pět šest rozměrů už existujícímu pouštnímu tažení nebo je-li poušť vedlejší, okrajovou částí dobrodružství, jde o naprosto dokonalou pomůcku. Je-li ale cílem vytvořit zcela nové pouštní prostředí s žijící a uvěřitelnou pouštní kulturou, pak musí nastoupit jiné zdroje. Může pomoci web wizardů, kde jsou volně ke stažení moduly k Maztice a Al-Quadim; maztický modul City of Gold poměrně uvěřitelně podává kulturu indiánů z puebel, kdežto Corsairs of the Sea a Caravans nabízí arabsko-turecké prostředí a Saharu. Zcela jistě pomohou i knihy Miloslava Stingla, Mnislava Zeleného a arabisty Aloise Musila. Pomoci by – snad – mohly i knihy Karla Maye s Karou ben Nemsí a – zcela jistě – Josefa Vágnera (Afrika, snad i Indie) a Michaela Palina (přinejmenším severní Afrika). Ke středoasijským pouštím se snad vyjadřuje Marko Polo, pro Austrálii je docela dobrá kniha Austrálie: země a život od Davida Bergaminiho. Na starověký Egypt je dokonalá Ilustrovaná encyklopedie starého Egypta (nově vyšla ve vydavatelství LIBRI), pro blízký východ a Mezopotámii stejně poslouží Encyklopedie starověkého Předního východu. K jihoamerickým pouštím jsem nic nenašel.
Napsal chrochta 09.10.2007
Zaslat reakci na článek
Velikost okna: [1] [2] [3]
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.7050769329071 secREMOTE_IP: 3.236.112.101