sirien: To byl příklad. Ale jinak jo, tempo hry (včetně toho jestli je zrovna o danou scénu zájem nebo by už půlka skupiny raději řešila něco jiného) je možná největší argument proč se neomezovat jen na konfliktové nebo jen na úkolové řešení.

Jerson píše:
Mno, myslím, že odpověď, kterou jsem hledal, jsem tak nějak našel, jen si ji budu muset trochu zažít ve hře.
A na co jsi nakonec přišel? Jestli máš ještě nějaký jiný nápad jak to řešit (nebo nějaké kompromisní řešení), docela by mě zajímal.

Odnesl jsem si z toho, že když hráči uspějou, měli by zjistit pravou povahu hrozby i v případě, že se na její odhalení přímo nesoustředili, nebo alespoň dostat jasný náznak o tom, že podstata hrozby je v něčem jiném, než se domnívají (ale i tak by při úspěchu měli hrozbu odstranit.) Pro Omegu to bude znamenat, že pokud bude hrozba náročnější než jak ji zpočátku popíšu hráči, nechám žetony odpovídající nastavenému riziku ležet na neotočené kartě, popíšu výsledek činnosti postavy (třeba že střílí do nepřítele, kterému zásahy zjevně nic nedělají) a zeptám se hráče, zda chce nastavené riziko navýšit, aby mohl dosáhnout efektu, který původně požadoval. Nebo mu řeknu, proč jeho akce nemá efekt, který požadoval.

...zrovna jsem dočetl jednu poněkud zmatenou a celkově nepříliš užitečnou sérii o vyhodnocování v RPG a přitom jsem si dohledával některé věci tady, přičemž mi došlo, že jsem nikdy nekomentoval ten článek samotný. Takže trocha nekromancie po deseti letech:

Rozhodně stojí za přečtení i dnes. Není to nějaká suchá teorie, jsou to fakt pěkné náměty co se dají opravdu vyzkoušet při hře a kdyby pro to nebyl žádný zájem, je to docela zajímavé i jako prosté rozšířené obzorů na téma "jak se dá taky hrát". A co je obzvlášť pozitivní, přesto že se tam řeší pojmy jako konfliktové/úkolové řešení, tak i pro ty, kdo už toho mají v podání některých teoretiků plné zuby, to stojí za přečtení protože vše je tam krátce a srozumitelně vysvětleno, a nechybí ani tak "samozřejmé" info jako k čemu je to vůbec dobré. Část "Praktické rady..." jsou pak pure gold a fakt cenný návod, jak zkusit hrát úplně obyčejné D&D/[dosaďte svoji oblíbenou hru] zas trochu jinak.

Když o tom mluvíš, tak těch pár odstavců o vyhodnocování v tomto článku mi také přišlo mnohem užitečnější a srozumitelnější než pět částí článku v Drakaru o vyhodnocování v RPG.

Teď koukám na RPGF a vidím že jsme nejen četli ten samý článek, ale že bych se opakoval s hodnocením.

A jinak ano, a už jsem si zvykl, že lidi kolem rpg, kteří skutečně stojí za přečtení obvykle moc nepíšou nějaké teoretické statě, ale obvykle vyvsvětlují velmi konkrétní věci na celkem běžných situacích ze hry.