Když jsem jako malý chlapec četl Knihu džunglí, v níž Mauglí opouští své přátele, málem jsem brečel. Když jsem četl Růži pro Algernon bylo mi hodně smutno. Smutno mi je také u Martinových povídek, Zlomeného šípu atd. U čeho je smutno vám?
I já jsem brečela, když umřel Brumbál a taky když umřel Sirius. Potom jsem brečela, když umřel Eddard, Robb a Catelyn, nemluvě o Branovi a Rickonovi(naštestí planý poplach). Taky jsem si pořvala u Není římského lidu, Navzdory básník zpívá a na konci Romeo, Julie a tma:-)to není vše...
Nejvíc naměko jsem asi byl v poslední době z Pomsty trpaslíků od Markuse Heinze. Tahle bible všech trpaslíkozpytců mě opravdu vzala u srdce a sledovat, jak se celý jejich svět hroutí a spěje do pekel, aby to celé skončilo smrtí hlavního hrdiny (naposled ho viděli planout v dračím ohni), bylo velmi smutné :-(
Trochu mi bylo smutno u "V srdci Třetí říše" od Alberta Speera (pro neznalé to byl ministr zbrojení v nac.Německu). Sice si nedělám iluze o tom, že dost věcí zamlžil nebo nepřesně popsal, přesto je ale z knížky cítit ta změna myšlení, když on i mnozí jiní prozřeli z nacistické propagandy a zjistili, čemu se doopravdy upsali a čeho se dopustili. Některé pasáže jsou hodně emoční a lidské a bylo mi smutno z toho, že stačí tak málo a svět se zvrhne do....
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více
<<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více
<<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více
<<