Pěkné shrnutí. jeden z mála článků co mě od tebe zaujala. :)

Od 11. století se vztahy živí - mrtví ještě zintenzivnily (ale v křesťanství církev tvoří jak živí, tak mrtví a ještě nenarození), aby s "vynálezem" očistce se stali mrtví mrtví na živých - a živí na mrtvých - životně závislí (reciprocita "já ti pomůžu z očistce do ráje a ty mi budeš přímluvcem"; revenanti jako poslové z onoho světa). Viz pohádka O Podivuhodném Janově příteli (i zfilmovaná), kde hlavní hrdina zaplatí za mrtvého dluh, takže ten může být v klidu pohřben, a ten ho na oplátku neúpoznán doprovází, pomůže mu překonat kouzelné nástrahy a získat za manželku princeznu. Nebo oblíbené téma kazatelů: rytíř se pravidelně při návštěvě hřbitova modlil za mrtvé, a když se dostal do smrtelného ohrožení a zdrhal před nepřáteli přes hřbitov, vděční mrtví pronásledovatele zahnali.

Přemisťování ostatků je známé z raného středověku, přemístění ostatků sv. Vojtěcha v roce 1039 Břetislavem. Ale už dříve bylo relikvie v Římě a v Hvězdně.

wraiths píše:
jeden z mála článků co mě od tebe zaujala
Neděkuj mě :) . Více viz Dahlheim, W.: U kolébky Evropy, str. 93-96.

Chrochta píše:
s "vynálezem" očistce
To bude Le Goff, J.: Zrození očistce, 2003 (asi)

Chrochta píše:
revenanti jako poslové z onoho světa
Smith, J.C.: Revenanti, 2002.

Jinak revenanti jsou docela dobře "nadesignované příšery" - mrtvý, který po nesprávné smrti povstane z hrobu, aby vykonal pomstu na těch, kteří mu za života ublížili. A jedná se obvykle o silného nemrtvého (tuším někde něco, že má mírně nadpřirozené schopnosti).

... jinde je ztvárněn i jako typická chaotic evil příšera, konající náhodné zlo.

Mimochodem, víte že každá kultura si uchovává nějaký mýtus o příšeře, která je silná, vysává energii živým a děsí/demoraluzije je? V tomto je revenant podobný vampírům. Psychologické studie říkají, že všechny tyto ztvárnění jsou mýtičnění člověka-parazita, který emocionálně využívá a trápí ostatní :)

Chrochta píše:
rytíř se pravidelně při návštěvě hřbitova modlil za mrtvé, a když se dostal do smrtelného ohrožení a zdrhal před nepřáteli přes hřbitov, vděční mrtví pronásledovatele zahnali.
Hezké, ač nepřekvapující. Vždyť je to rytíř :) .... kdyby to byl žid, tak se to asi odehraje jinak.

Lotrando píše:
Přemisťování ostatků je známé z raného středověku, přemístění ostatků sv. Vojtěcha v roce 1039 Břetislavem. Ale už dříve bylo relikvie v Římě a v Hvězdně.
Sv. Vojtěch byl přemístěn poprvé od polabských slovanů, kdy si ho za "hromadu zlata" koupil Boleslav Chrabrý. A Vojtěchovu packu pak věnoval Otovi III.

Je zajímavé, jak se nakládalo s ostatky svatých. Někteří panovníci (i Karel IV.) měli své vlastní sbírky kostí a kostiček, aby si zajistili lepší šance na vykoupení/spasení/posl. soud.

Bylo to asi tak: měl jsi kostru svatého. Přijel nevýznamný panovník, dal jsi mu třeba článek prstu. Přijel významný panovník, tak jsi chtěl zapůsobit a dal jsi mi třeba půlku ruky.


.... a co třeba otázka hrobů prostých lidí?
1) jaký byl ve středověku postoj k vykrádání hrobů?
2) co je vůbec zač ta naše kutnohorská kostnice?
Toto jsou otázky, na které se mi nepodařilo najít dostatek materiálu, tak kdyby to tu někdo zkusil zodpovědět, byl bych mu vděčný :)

Když už někdo byl jednou pohřben, tak se nebralo jako něco špatného po přeplnění hřbitova (městské hřbitovy měly omezenou kapacitu, zato nebožtíci neustále přibývali) přemístit ostatky do kostnice a na jejich místo pohřbívat další zemřelé.
Náboženské vysvětlení k tomu nemám (snad že i kostnice je posvěcená půda, takže je to jedno), ale je to běžná praxe v celé Evropě.

Co já vím, tak jedním z prvních typů pohřbívání bylo pod podlahu domů. Toto se vyskytuje jak v pravěkých (starověkých) městech (alspoň co jsem viděl jeden dokument o jednom z prvních velkých měst, překvapivě údajně vzniklo dříve než zemědělství), tak to byla rozšířená praxe v celé Mezoamerice. V oněm dokumentu to odůvodňovali posílením vztahu mezi půdou/domem a rodinou a také to, že předci zůstávali s nimi a mohli tak případně pomoct.

1) Vykradače hrobů neměli rádi přinejmenším v období, kdy se do hrobů dávala nějaká hrobová výbava (v českomoravských zemích do roku 1000); kdo plundroval hroby v kostele, byl rovnou považován za svatokrádežníka a rouhače (?).

Ke svatým doporučuji buď "Ecyklopedii středověku" nebo "Středověký člověk a jeho svět", obé od Le Goffa. J.-C. Schmitt ZÁSAH. Skusím o víkendu převést své výpisky do zveřejnitelného stavu a upíchnout je tady jako článek.

V jednom nedávném dokumentu jsem viděl, že například egyptské hrobky se vykrádaly pár let po pohřbení faraona

Egyptské hrobky se vykrádali často ještě před uzavřením či dokonce před pohřbením faraona:D Častokrát to bylo tak, že si samotní stavbaři (a často i stavbyvedoucí a byrokrati atd.) při stavění hrobky udělali i vlastní vchod, aby to mohli všecko vykrást.

O egyptském vykradačství jsem četl teorii, že z egyptského pohledu byly milodary určené k naklonění si mrtvého, ale když mrtvý zlobil (tj. potomkům se nedařilo), tak nebylo nic špatného na tom, že se na předkovi neplnícím své úkoly hojili.

... a ešte ho aj vyhodili z hrobky a mal po posmrtnom živote. Hérodotos toto uvádza ako definitívny koniec staviteľov veľkých pyramíd.
Neviem, či viete, ale zaujímavo sa pochovávalo napr. na Cintoríne Neviniatok v Paríži, ktorý snáď pamätá ešte Keltov. Miestna mikroklíma a zloženie pôdy viedli vraj ku skeletizácii do asi 7-14 dní a tak asi o 2 týždne po pohrebe sa mŕtvolka vykopala a buď sa rovno hodila do ossária (cintorín bol obstavaný budovami ossárií), alebo sa na arkáde ossária nechali ešte nerozložené zbytku domumifikovať. Keď v 18. stor. cintorín rušili a ossáriá odstránili, ukázalo sa, že okolitá pôda je asi o 1,5 m vyššie ako v okolí cintorína... pochovávalo sa tam možno aj 2 tisícročia.
Za veľkého moru v Paríži cca. okolo doby upálenia Jeanne d'Arc a narodenia F. Villona mali miestni pekný zvyk to, že vôbec ešte žijú, oslavovať tancovaním po cinťáku, okolo kostola, kde sa na pridaných drevených lešeniach dosušovali "klienti spred týždňa" čo na to umreli. Vraj im vysušené pozostatky pripadali nejako zaujímavé či zábavné, už si tú formuláciu nepamätám... zdroj - niektorá z nemenovaných kníh o danom období, ktorú som čítal kvôli môjmu obľúbenému Ferovi Villonovie.
A keď sme už pri tom Paríži a Villonovi (ktorému povedzme 2-3x hrozil povraz), tak zaujímavý handling bol aj s mŕtvolkami vyprodukovanými slávnym stabilným popraviskom Mountfaucon - jeho podstava bola zároveň budovou "mŕtvolária", kam odpadnuté (obesenci sa nechávali visieť kým neodpadli) zbytky proste hádzali na hromadu.
Kresťanstvo sa celkove postaralo o prepad verejného zdravia o takých 2000 rokov dozadu... resp. v dobe agresívneho nástupu tak o 700 rokov a kým malo moc tak ten level kam to zhodilo aj držalo.