Jerson: mě je celkem jedno, jak moc se z jedné vlastnosti stává jiná. Tohle je bohužel notorické pro skillové systémy. Snaží se nějak "logicky" vychytat postup po úrovních, který nemají/skrývají.
Podstatou toho problému je situace, kterou kritizují například ve 3E - postavy jsou pořád looseři, vždy je tu hráč, který je silnější/neporazitelný.
Dám obecnější příklad, který souvisí hlavně s levelovým systémem.
Mám tři opponenty, kteří v kampani stojí proti postavám. Protože tak nějak předpokládám, že napřed půjdou na oponenta A, pak B a nakonec C - mám totiž určitou představu o příběhu - tak je připravím pro daný level.
Oponent A přijde na řdu první, někdy na začátku hrdinské úrovně, udělám ho tedy level 6. Postavy budou tak lvl 2-3, je to pro ně těžká výzva, ale je to v rozmezí porazitelnosti.
Oponent B bude na řadě po delší části příběhu, řekněme level 12, protože na něj půjdou tak na 8. levelu. Opět je to těžká výzva.
Oponent C pak je jde příběhově na řadu kolem levelu 15, dám mu tedy ve své úvaze level 20, aby byl těžkou výzvou.
vycházím z následujícího
- aby byla výzva zajímavá a uvěřitelná, musí být závěrečný enemák obtížný, ale uhratelný. Držím se tu pravidla level_družiny+4.
- rozhození oponentů do úrovní je čistě příběhové. Neříkám, "král musí mít level 20, jinak není král", naopak říkám "král by měl být skutečnou výzvou, budiž to těžké střetnutí". To že tak nemusí být teď není podstatné.
Mám ted jistou představu a v podstatě konstantní obtížnost bez ohledu na úroveň. Obtížnost střetnutí v příběhu mi graduje až k finálnímu oponentovi. Je tomu tak potud, pokud postavy nepřijdou na nějaký zajímavý způsob řešení, který jeho obtížnost sníží - artefakt, spojenec, proroctví. Pak mohu pohnout obtížností níž, ale to je jednoduchá oprava obran a útoků, to se dá udělat za minutu.
Každý plán ve střetu s realitou selže. Takže moji hráči se rozhodnou, že jim příběhově připadá jednodušší, jít na oponenta B. Prostě dojdou k závěru, že musí být odstraněn dříve. Otázka je, mohou ho porazit? Má přece level 12 a oni jsou možná na 5. úrovni.
Já tvrdím jedno, v tuto chvíli má oponent B úroveň takovou, aby byl obtížnou výzvou. To že jsem mu ve své úvaze přisoudil jinou obtížnost není podstatné, protože hráči chtějí, aby se příběh odvíjel jinak. Pokud je to možné - oponent není Sauron, Darken Rahl - tak by to neměl být problém.
Otázka, kterou tenhle přístup vyvolává je zřejmá. Proč tedy postupuju, když se nic vlastně nemění.
Já tvrdím že mění, že dobré hry rozšiřují paletu možností. Jinými slovy, pokud se oponentem B setkám na 5. úrovni, bude mít menší výběr schopností, když ho potkám na 12. bude ji mít větší. To platí i pro postavy. Válečník na 12. úrovni umí více powers (DnD 4E)
Není to tedy o bonusu k útoku, nebo obranách co je cílem hry. Tato záležitost by měla zůstat konstatní. Jde o schopnosti, kterými disponuji.
DnD 4E tohle podporuje, je takto postavena a podle mě je to i způsob, jakým se má hrát.
sry za wall of text