Prostředí

pipux
4.10.2010 14:48
Autorská citace #1
4.10.2010 14:48 - Spize
Nějak mám trochu problém představit si Minarchismus a technokracii ve fantasy.

Minarchismus protože málokdo ve fantasy se nějak zvlášť zabývá tím, jakou volnost maj běžný peasanti a hrdinové jsou tak trochu nad zákonem. Nebo alespoň mívaj moc se tomu zákonu postavit. (A daně zpravidla taky neplatěj.)

S technokracií je zas ten problém, že technici často nemusí být dobrými vůdci. A navíc, většina problémů ve fantasy je povahy vojenské, nějakej stav silnic, veřejný zdravotnictví nebo zemědělství se neřešej. Maximálně tak v zemědělství neúroda raidem k sousedům.

Zaujala mne ta zmíněná nekrokracie jako do extrému dovedená vláda rady starších.
Autorská citace #2
4.10.2010 15:13 - pipux
Spize píše:
Minarchismus protože málokdo ve fantasy se nějak zvlášť zabývá tím, jakou volnost maj běžný peasanti a hrdinové jsou tak trochu nad zákonem. Nebo alespoň mívaj moc se tomu zákonu postavit. (A daně zpravidla taky neplatěj.)

Pokud jsou zůčastnění nad zákonem a neplatí daně, pak se asi jedná o vlastnost settingu (válečný stav a anarchie v zemi), nebo je setting zjednodušený/odfláklý.

Já si příklad minarchismu ve fantasy představuji jako několik opevněných městských států v nebezpečném území, kde se stát stará o udržování hlavní obchodní stezky před bandity. Jeden zákon o odvodě branců z měst ke gardě stezky, toť vše. Jednotlivé městské státy mají své vl. dodatečné zákony - některé posílají za brance např. kriminálníky, jiné zaplacené žoldáky, atp.

Myslím, že třeba v Martinově Ice and Fire byl užit podobný koncept pro obsazování té jejich severní třistakilometrové zdi (The Wall).

Minarchismus je zajímavý jako rozhraní pro další zákony, pro další sociální témata.

Spize píše:
S technokracií je zas ten problém, že technici často nemusí být dobrými vůdci. A navíc, většina problémů ve fantasy je povahy vojenské, nějakej stav silnic, veřejný zdravotnictví nebo zemědělství se neřešej. Maximálně tak v zemědělství neúroda raidem k sousedům.

Tady vzpomeňme třeba kladivouny (Hammerites) z herního světa Thief. Jsou militantní, a jsou posedlí technologickým pokrokem. A neříkej, že tohle jim proti nepříteli nedává výhody: zvýšená, zkvalitněná a zefektivněná výroba za pomocí strojů převálcuje práci lidských rukou.

Zkus si něco počíst např. o tématu parního stroje, objevujícího se v průběhu 19. století. Strojní výroba ve velkém tehdy likvidovala menší továrny, založené na lidské práci. Tuny uhlí v kotlích dokázaly vyprodukovat ohromný výstup energie, lidskýma rukama nepřekonatelný.

Samozřejmě že i strojní práce má své limity - např. specializovaná či umělecká práce se musí stále dělat ručně. A pak je tu i problém s tím obrovským ždímáním energie -> stroje snadno ničí přírodu.
Jinak, pro fantasy průmysl můžeš uvažovat i jiné zdroje energie, ne jen páru či elektřinu. Co takhle magie, že ... a pak ty oblaka reziduální magie nad průmyslovou čtvrtí, které zkracují život a přivádějí obyvatele k šílenství ... třeba, teď me napadlo :)
Autorská citace #3
4.10.2010 15:43 - Spize
pipux píše:
Pokud jsou zůčastnění nad zákonem a neplatí daně, pak se asi jedná o vlastnost settingu (válečný stav a anarchie v zemi), nebo je setting zjednodušený/odfláklý.


Spíš zjednodušený.
Ono, kdo chce ve hrách platit daně a držet se všech těch pitomejch nařízení, že jo.

Myslím, že aby byl tlak na něco podobného vyžadovalo by to poměrně vzdělané obyvatelstvo - což ve světě, kde 90% lidí dře na poli od nevidím do nevidím, mi nepřijde moc pravděpodobné. Je to už takovej... Pozitivnějc naladěnej setting. (Což je, uznávám, proti drsnýmu středověku prakticky každej, takže moje poznámka stojí hodně na vodě.)

ad Technokracie: Myslím, že si úplně nerozumíme. Nepřu se o to, že technologie mi dává výhodu, to je jasný - ať již ji použiju v továrně a ekonomicky zruinuju protivníka, nebo na zbraně a protivníka rozstřílím.
Ale spíš mi nedochází, proč by zrovna lidi, schopný postavit parní stroj měly vládnout společnosti.
Autorská citace #4
4.10.2010 16:29 - sirien
Tohle je myslím pro inspiraci docela hodnotný článek, možná by to chtělo nějakou další stránku s pár příklady?

Některé formy by to možná chtělo rozvést... za technokracii (přesněji technokracii moci) se dneska označuje Čína - moc je v rukou úzké, i když relativně početné skupiny, která mezi sebou volí vůdce především dle jeho schopností, vláda se pak orientuje velmi pragmaticky. Magokracie (Thaumakracie?) může stejně tak dobře nabývat podoby vlády mocnějšího, jen místo svalů a armád se porovnávají kouzla (v takovém světě jsem vedl kampaň, docela sranda systém) nebo podoby akademicné vlády (mágského senátu - viz film DnD)
Autorská citace #5
4.10.2010 17:03 - pipux
Spize píše:
ad Technokracie: Myslím, že si úplně nerozumíme. Nepřu se o to, že technologie mi dává výhodu, to je jasný - ať již ji použiju v továrně a ekonomicky zruinuju protivníka, nebo na zbraně a protivníka rozstřílím.
Ale spíš mi nedochází, proč by zrovna lidi, schopný postavit parní stroj měly vládnout společnosti.

Jasně. Nevyznám se -> prvně jsem do pojmu technokracie spletl technologizaci.

Proč by ti chytří neměli stát v čele vlády? Protože naší premisou ke vnímání společnosti jsou samozvaní, vtíraví, uhlazení jedinci, kteří formují jakousi "širokou společnost" třeba tím, že pár měsíců před volbami vypadají dobře v televizních debatách a vyvěšují billboardy se sliby, jak budou bujovat proti ranní kocovině, plžům, mlžům a hlavonožcům.

Jde o urč. vnímání veřejného života, o onu "širokou společnost", která bude v technokratickém prostředí, předpokládám, pojata trochu jinak.

sirien píše:
Některé formy by to možná chtělo rozvést...

Myslím, že máš korektorské privilegia, že? Klidně si posluš, já se rozhodně neurazím ...
Autorská citace #6
5.10.2010 13:34 - Blaine
Jaj, jeden z mala pipuxovych clanku, pres ktere jsem se dokazal prokousat! *victory dance*
Jinak diky, docela inspirativni. Jenom bych te chtel pozadat, jestli by neslo zabrousit trochu vic do podrobnosti u tech zajimavejsich statnich zrizeni, napriklad.
Pokud budes nejak rozvadet priklady, muzes je prosim aplikovat na low-magic, pripadne no-magic setting, abychom nezabihali do nejakych silenosti? Uplne nejlepsi by byla ciste lidska fantasy.
Technokracie - jak udrzitelna je moc jedince v tomto zrizeni?
Kleptokracie - nemel by se tento druh stau rozpadnout v okamzit, kdy uz proste neni mozne udrzet nadvladu, at uz nejake vrstvy obyvatelstva nebo jinych statu.
Demarchie - nevznikne nejaka vrstva privilegovanych, kteri si svoji moc budou schopni udrzet navzdory losovani? Nebude to skodit spolecnosti?
U techto tri si nejsem uplne jist, jak by fungovali v delsim obdobi. Rekneme takove tri generace. Ci vice.
Autorská citace #7
5.10.2010 14:31 - pipux
Blaine, chápej, že příklady státních zřízení v článku jsou jen abstraktními kostřičkami, více či méně specificky definovanými; skutečný stát může sestávat z více koncepcí uvedených do praxe, spojených dohromady.

Moc jedince v technokracii? Chápu to tak, že jedinec je technokracii prospěšný, když něco umí. Jakmile svoji dovednost ztratí, zastará, či se objeví někdo lepší, výměna je na místě.
Jak dlouho se někdo obecně udrží "u koryta"? To záleží na zájmech těch okolo něho - dlouhodobé působení = stabilita i stagnace, krátkodobé = možnost změny.
Jak dlouho se někdo udrží na svém postu, to taky záleží obecně na dravosti ostatních jedinců -> společnost kolektivní x společnost individualistů.

Ad kleptokracie: každá společnost staví na skupině jedinců. Jedinec vstupuje do společnosti proto, aby z ní získával nějaké hodnoty. Pokud na tom ale bude jedinec opravdu špatně, tj. nikdo se nebude starat o jeho zájmy - což skoro znamená, že se vláda nestará o zájmy urč soc. skupiny - pak je vývoj/rozpad společnosti nasnadě.
I ta pitomá kleptokracie může mít nějaké zásady, nějaké záchranné brzdy a limity, které se nepřekračují.

Vrstva privilegovaných, vznikající v demarchii? Z "lidské přirozenosti" se vždy jeden bude snažit mít lépe, nežli druhý. Sociální diferenciace může vznikat všude - záleží pak na kulturních hodnotách aj., jestli ji dokáží držet při zemi.
Konkrétně v tom řecku to vypadalo myslím tak, že existovaly 4 sociální vrstvy, z nichž vrchní dvě se mohly účastnit losovacích voleb. Tyto čtyři vrstvy nebyly ustanovny jen tak, pro legraci - společnost se rozdělovala dle klasifikace vlastníků půdy (kdo jaké vrstvy může vlastnit kolik půdy). Sociální vzestup byl také držen při zemi - pomocí daní, nastavených pro každou soc. vrstvu jinak.

---

Příklady konkrétních aplikací modelů vlády nebudou ...
Nicméně na Icaenelu chci cca během týdne sepsat článek - náčrt všech významných států a organizací na planetě, jejich vnitřní uspořádání a vnější vztahy mezi sebou. Tam jakoukoliv další diskuzi uvítám ...
Autorská citace #8
6.10.2010 09:45 - Argonantus
Zajímavá a inspirativní směska.
Část těch konceptů pochází z historie, část z nich vznikla původně jako nadávka (kleptokracie, plutokracie) - není tedy ověřeno, že to funguje.

Je jasné, že konkrétní provedení se může lišit o celé míle; téměř všechno si lze představit jako různým způsobem zmutované tyranie.

Zaujala mne absence demokracie a monarchie. Zřejmě jsou příliš všední a nudné.
Autorská citace #9
6.10.2010 11:01 - Blaine
V uvodu bych chtel zacit tim, ze bych se venoval spolecnostem, ve kterych bude vladnouci vrstva uvazovat za pomoci zdraveho rozumu a ve prospech cele spolecnosti, ne sobe samotnym. Protoze jak rekl Argo, pokrivit se da kazdy spolecensky model. Takze uvazujme staty, ve kterych se snazi lide pomahat svemu statu v mezich sveho statniho zrizeni.


pipux: No ohledne te Demarchie - myslel jsem takove ty lidi, ke kterym se budou chodit radit ti zvoleni lide, protoze budou v tom oboru, do ktereho byli vylosovani uplne mimo. Minimalne z pocatku. Ono jde o to, ze pokud si nekdo vybuduje povest experta pres potirani poulicniho zlocinu a za dva roky ho vystrida clovek, ktery to nikdy nedelal, tak se da predpokladat, pokud bude samozrejme novacek nekdo, kdo bere sve nove povinnosti vazne, ze bude chodit pro rady k veteranovi.
Coz znamena, ze v praxi bude, aspon v pocatku, veteran pokracovat ve svem uradu. Nasledne se novacek nauci stejne postupy, ktere ustanovil veteran. A bude ho pravdepodobne povazovat za sveho mentora.
Za dva roky ho vystrida nejaky jiny novacek - a ten si bude take chodit pro rady.

A me jde o to, jestli muze Demarchie fungovat timto zpusobem bez ustanoveni rozvrstveni skupin lidi ve spolecnosti, ze kterych se bude losovat, pripadne, kteri budou ustanoveni "permanentnimi namestky" ve svem oboru. Protoze podle me jinak nemuze fungovat spolecnost, ktera resi slozitejsi veci, jak nejnutnejsi preziti. Nebo dokonce u takto "jednoduche" spolecnosti je to jeste dulezitejsi.

K dalsim modelum spolecnosti se asi jeste dostanu, az si promyslim nejake doplnujici otazky a poznamky.

Na konec bych chtel uvest: V idealnim pripade si nemyslim, ze demokracie je idealni statni zrizeni. Ale pouze v idealnim vesmiru, kdy bude vladce skutecne uvazovat o vyhodach sveho statu a ne o tom, aby pomohl sobe, pripadne svym nejblizsim.
Prosim nediskutujme o tom, ktere statni zrizeni je nejlepsi.
Autorská citace #10
6.10.2010 11:31 - Argonantus
Blaine:

Demarchie a demokracie mají společného překvapivě mnoho věcí. Když jsem o tom poprvé četl u Chestertona, měl jsem pocit, že je to vtip; po mnoha letech přemýšlení nad tou věcí vidím, že demarchie by byla zřejmě schopna produkovat srovnatelné výsledky a fungovat stejně dobře (nebo špatně). Jen tomu tolik lidí nevěří.

Jedna z těch klíčových vlastností je to, že voleni/losováni jsou pouze mocenští zástupci; rozhodně ne odborníci. Vrchního primáře a předsedu soudu nelze volit nebo losovat z kohokoli, protože to musí být zároveň výborný lékař/soudce. Takže pokud volit a losovat, tak jedině z řad lékařů a soudců, jinak nesmysl.
Řadové soudce a lékaře samozřejmě není možno volit vůbec; to je luxus, který žádná země nedokáže zaplatit (muselo by být několik sad "náhradních" vysokolevelových odborníků).

Druhá důležitá věc je časové omezení funkcí; a k tomu se váže otázka délky mandátu. Obecně platí, že "čím odbornější, tím delší" - právě proto, že odborníka nelze vychovávat snadno a rychle, a je jich omezené množství.

Máme vyzkoušeno, že ve většině oborů jsou čtyři roky ministra příliš krátké období. Politiku to degeneruje do stavu, kdy je permanentně "před volbami", takže není možno přijímat nepopulární rozhodnutí (a o ta jde především, jak vysvětlil kdysi J.S.Mill trefně - na populární rozhodnutí není vůbec žádná vláda potřeba).
Osobně vidím délku mandátu odborného mocenského volitelného/losovatelného šéfa mezi 7-14 lety.
Autorská citace #11
7.10.2010 15:07 - DenGrasse
Trochu v těch jednotlivých variantách pleteš společenské zřízení (kmenová společnost) a způsob nominace vládnoucí třídy (gerontokracie, plutokracie), o chování státu (kleptokracie) ani nemluvě. Kmenovému zřízení mohou vládnout jak nejstarší, tak volení, tak nejsilnější... atd. Jinými slovy nejsou to rovnocenné kategorie.

Pravdou je, že zobecňování těchto pojmů je obtížné, protože každý stát byl a je charakterizován několika takovými znaky v různých rovinách. Stejně tak samotný termín "vládnoucí vrstva" je zavádějící. Málokdo si uvědomuje, že velkovezír Osmanské říše, po slušnou část dějin jeden z nejmocnějších lidí světa, byl technicky vzato otrok.

Navíc se náplň některých pojmů v průběhu času měnila, protože pod pojmem tyrannie si rozhodně dnes představujeme něco úplně jiného než Řekové za dob rané antiky. Ranná řecka tyrannis byla jakýmsi vzdáleným záchvěvem budoucí přicházející demokracie, zatímco již pár století poté (a dnes ještě více) ji vnímáme jako její naprostý opak).

Modely použité v dějinách ke všemu jen zřídkakdy byly v čisté formě. Měli Římané demokracii? Teoreticky ano, protože do funkcí, včetně vrcholných, mohl být zvolen kdokoli (pokud, samozřejmě, nebyl žena, otrok, propuštěnec, cizinec, italik nebo chudák). Ale většina republikánských Římanů by si na otázku jestli mají demokracii nejspíš klepala na čelo ("Demokracie? S tou si přece neporadili ani Řekové a ti jí vynalezli, což teprve tak pragmatičtí lidé jako my, Římané). Římané měli republiku. Republika označovala systém, kde se na vládě podílelo víc osob, oproti monarchii, kde se moc soustřeďovala do rukou jediného panovníka. To je jedna rovina, kterou lze posuzovat; ale už na první pohled vidíme, že i v rámci republiky lze získat velkou nebo absolutní moc pro úzkou skupinu osob, nebo i jedince a zrovna tak v monarchii může monarcha být pouhou zástěrkou a moc může třímat někdo jiný. Dokonce může být monarcha volen nebo vybírán losem, případně podle znamení bohů... jedná se pak o monarchii nebo theokracii? Vstupuje nám do toho dělba moci, dělba rolí atd. Já bych řekl, že nejlépe je charakterizovat systém právě podle dělby moci a přístupu k ní. Můžete být téměř na špici mocenské hierarchie, ale není to nic platné, pokud (opět oblíbení Osmani) vás váš bratr, nový sultán, nechá i s dalšími padesáti zardousit jakmile převezme trůn.
Ve státě Inků neexistovala žádná sociální mobilita, kdo se narodil jako rolník, zemřel jako rolník (když byl výjimečně nadaný mohl se stát řemeslníkem), ale nikdy nebylo možné aby postoupil do jiné společenské úrovně. Inkové tvrdili že jsou jiná rasa než porobené obyvatelstvo (a je docela možné že měli pravdu) a kdo nepatřil k Inkům, měl prostě smůlu, podílu na vládě se nedočkal. Příslušnost k vládnoucí kastě byla založena na rodové příbuznosti, ale těžko říct, co to bylo za systém - theokracie, konstituční monarchie?

Prostě si myslím, že navrhované skupiny jsou příliš obecné a ve stavbě světů se s nimi nedá takhle přímo pracovat.
Autorská citace #12
7.10.2010 18:19 - Colombo
Inkové byli naprosto stejný systém jako byl v Egyptě či jiných státech, kde byl panovník i jakýsi nejvyšší kněz (ačkoliv zde jeho funkce jakožto kněze byla pouze formalita, narozdíl třeba od Aztéků).
Autorská citace #13
7.10.2010 20:38 - chrochta
to Colombo: A na to, že Inkovy náboženské funkce byly formální, jsi přišel jak? Je pravda, že u nich fungoval velekněz, většinou Iknkův bratr, ale Inkovy náboženské povinnosti rozhodně nebyly žádnou formalitou.

Navíc v Egyptě byla docela dost prostupná společnost (biblický Josef, cizinec, to dotáhl až na faraonova švagra/ zetě a "vezíra", druhého muže ve státě, a egyptianizovaní Lybijci tvořili společně s Núbijci posledních asi deset vládnoucích dynastií), kdežto u inků si mohl sice člověk polepšit (blýskl-li se v boji nebo jako posel), ale nikdy to nedotáhl výš než na nižšího úředníka (tak "správce nad tisícem") či "nižšího šlechtice".

to DenGrasse: V Athénách taky měli republiku (nebyli králové, zato veškerou výkonnou moc drželi v rukách úředníci volení z celkem široké skupiny obyvatelstva). Naopak ve Spartě měli monarchii (s dvojicí králů), ovšem veškerou moc mělí eforové a gerúsia, rada starších (obdoba římského senátu; senex = stařec). A v Římě skutečně měli demokracii - volen do úřadů mohl být kterýkoli občan splňující nějaká ta kritéria, a nemalou roli hrál lidový setninový (centuriální) sněm. To ovšem nic neměnilo na tom, že zde existovala dědičná aristokracie, která vesele určovala zahraniční politiku státu.
Autorská citace #14
8.10.2010 11:31 - DenGrasse
Colombo: poukazoval jsem na strnulost společenského systému Inků. Prostě kdo nebyl Inka (ve smyslu člena rodu), neměl šanci zaujmout významnější pozici.

Chrochta: jestli najdeš pramen, podle kterého se Athéňané nazývali republikou, rád se poučím. Athény prošly v podstatě klasickým vývojem (v době Temna nejspíše království, posléze šlechtická oligarchie, tyranie a demokracie (a různé další formy za Makedoňanů) ). Ta jejich demokracie nese obvykle v dnešní literatuře přídomek "vojenská" protože se odvíjela od schopnosti (a povinnosti) občana nosit zbraň a bránit polis před útokem. O tom, že by se označovali za republiku nevím. Formou státu v Řecku bylo polis. Je to právě o těch kategoriích, které zmiňuju výše. Demokracie nebo oligarchie je způsob nominace vládnoucí vrstvy, polis, republika nebo monarchie je forma státu. Teoreticky může existovat demokratická monarchie, kdy monarcha bude volen vším lidem.

Jinak u Inků byli ponecháváni ve funkci staří náčelníci podrobených kmenů, resp. jejich synové (staří náčelníci obvykle vedli aktivní odpor), ale byli jim po bok stavěni dohlížitelé z řad Inků (Inkové nebyla jen jedna úzká panovnická rodina, byl to celý klan, dosti početný).

Centuriální sněm Říma nelze považovat za demokratický v dnešním slova smyslu. Neměli do něj přístup všichni občané, pouze majetní. A i z těch byly centurie rozvržené tak, aby se skutečná rozhodovací moc soustředila v rukou centurií první a druhé třídy, už třetí třída se dostávala ke slovu jen výjimečně, Čtvrtá a pátá třída byly v podstatě pro formu.
Mnohem demokratičtější už byl sněm tributní, kam měli přístup všichni občané podle rodů. Nicméně ten byl v praxi dost zatlačován sněmem plebejským, který si postupně osoboval většinu agendy a fungoval stejně, jen do něj neměli přístup patriciové. Vlastně až do nástupu Caesara, který tuto hráz plebejských výsad strhl, když se nechal jako patricij jmenovat tribunem lidu (což bylo do té doby nemyslitelné), hrála v Římě prim plebejská šlechtická nobilita (Metellové atd.).
Autorská citace #15
8.10.2010 11:35 - sirien
DenGrasse píše:
Centuriální sněm Říma nelze považovat za demokratický v dnešním slova smyslu.

jistěže ne, tehdy šlo o čistou politeu (politei?) a o nějakou mizernou demokracii, kterou máme dneska (dle Aristotela "upadlá" forma politei) fakt neměli zájem...
Autorská citace #16
8.10.2010 12:33 - DenGrasse
sirien píše:
jistěže ne, tehdy šlo o čistou politeu (politei?) a o nějakou mizernou demokracii, kterou máme dneska (dle Aristotela "upadlá" forma politei) fakt neměli zájem..

To je hra se slovíčky jako každá jiná... a pokud vím, příliš se ani neujala. To co označuje Aristoteles jako monarchii, představovala ranná řecká tyrannis, kdy se bralo za samozřejmé, že bez podpory lidu se tyran nemůže udržet u moci. Jinými slovy Aristoteles už používá posunutý význam slova.
Už ve starém Římě, který to Řecko na rozdíl od nás ještě pamatoval, se mluvilo o řecké demokracii, zatímco na zmínky o politei jsem nikde nenarazil (opět platí, že si rád rozšířím obzory, pokud takovou najdeš).
Autorská citace #17
8.10.2010 22:06 - chrochta
to DenGrasse: Jistěže Athéňané nenazývali vlastní státní formu republika. V Athénách se totiž mluvilo řecky a nikoli latinsky :)

jinak co se týká literatury: Jochen Bleicken, Athénská demokracie (asi 600stránková monografie věnující se předpokladům, vývoji a organizačním formám athénské demokracie) a Fustel de Coulanges, antickáobec (přes 130 let staré skoro třísetstránkové dílko věnující se organizaci "klasické" řecko-římské společnosti s přesahy ke starým Indům - autor měl encyklopedické znalosti antických autorů a prováděl komparaci s Manuovým zákojníkem - sice už mírně zastaralé (autor byl co se týká vývoje od polis k jejímu rozložení naivně důvěřivý), ale doteď základní co se oboru týká. Ve slušněji vybavené knihovně by měli mít oboje, jinak Antickou obec mám i v elektronické podobě (v případě zájmu pošlu).
Autorská citace #18
11.10.2010 16:54 - DenGrasse
chrochta píše:
Jistěže Athéňané nenazývali vlastní státní formu republika. V Athénách se totiž mluvilo řecky a nikoli latinsky :)
možná tě to překvapí, ale s tím jsem ještě ve svých uvahách počítal :-) pokud mám být titěrně přesný, nevím ani o tom, že by znali pojem adekvátní pojmu res publica. Dokonce ani když už ho od těch římanů slyšeli ho myslím nezavedli.

Pokud máš a můžeš zaslat, rád si počtu (jinak tedy "Athénksá demokracie" v názvu myslím hovoří sama za sebe :-) ).
Autorská citace #19
11.10.2010 20:59 - chrochta
to DenGrasse: Zrovna sedím u špatného počítače, tekže knihu pošlu zítra (ráno).

Řekové měli své vlastní pojmy, kterými říkali totéž, co Římané; a co nevjadřovali filosofickými termíny (isonomia = "rovnost"; homoioi = "(sobě) rovní"), to lze vyčíst ze zákonů (apokryfní Solónovi připisovaný zákon o "stasis" = za nepokojů v obci (polis) je pod těžkými tresty zakázáno zůstat neutrální; každý občan je nejen oprávněn, ale dokonce povinnen podat žalobu na zločin jiného občana, i když se ho netýká - předtím k tomu byl oprávněn jen poškozený nebo jeho příbuzní; za ignorování veřejných záležitostí a zájmů hrozila ztráta občanských práv - stav atymiá, kdy dotyčného mohl kdokoli beztrestně uhodit (poznal ho podle toho, že byl sešvihaný tětivami skythských strážníků namočených v barvě)) nebo z výroků filosofů a politiků.

Podívám se ještě ve své "e-knihovně", jestli se mi tam netoulají nějaké další vhodné knihy o Řecku, a kdyžtak je pošlu.
Autorská citace #20
12.10.2010 16:26 - DenGrasse
Mě spíš přijde, že Řekové tak nějak celkově řešili jiné věci než Římané :-) Je to tak trochu o úhlu pohledu na svět.

Jakékoli zdroje uvítám, zvláště v e-formátu.
Nick:
Velikost okna: [1] [2] [3]
Zobrazit náhled Zobrazit náhled
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.12476205825806 secREMOTE_IP: 54.166.228.35