Takže první pokus o deníček doktorky Marie,pokud bude zájem bude i pokračování :)
Už týden posloucháme s holkama co se děje na obloze.
Teprve ted vlády přiznali že už o tom nějakou dobu vědí a chystají se na všechny možné scénáře.
Mi jim jako obvykle nevěříme a chystáme se do práce.
Moje jednotka dostala na starost evakuační tábor na kavčích horách.
Ke stovce lékařského personálu se tu připojili skoro dvě stovky vojáků.
Já velím doktorům a major Horník vojákům.Přivítal mne v táboře takže to vypadá že to není úplnej debil.
Když vláda přiznala že vaulty poberou jen třetinu naší populace strhla se oprávněná vlna nevole u toho zbytku.
Jo demokracie je v tomhle ohledu pěkně na pytel.
Jak to vypadá snědí spoluobčané do vaultů nebyli vůbec zařazeni takže nám ted běhají po okolí rabují a vypalují.
Naše bojové sondy létají po okolí a větší skupinky rabujících zmenšují.Kupodivu na rozdíl od míst ve vaultech je munice mnohem víc.
Hned první den po oficiálním zveřejnění katastrofy si z nuseláku zaskákalo skoro třista lidí.
Záchranáři to nakonec přestali zbýrat a sněžným pluhem to jen schrnují bokem na hromadu.
Alespoň že to nedělají sněžnou frézou.
Na dětském hřišti přistávají koleoptery české armády se zásobama nebo lidma a mi tu děláme sklad a schromaždujeme lidi co měli štěstí.
Jedno z mích děvčat vyhrálo zelenou kartu do amerického vaultu se slzama v očích sme se s ní rozloučili a
popřáli jí hodně štěstí.Slíbila že hned jak to půjde se k nám vrátí.
Tenkrát jsme všichni doufali že to bude opravdu jen těch deset let.
Došlo k prvním přestřelkám s davem zoufalců jak to vypadá konečně si pořídili střelné zbraně a mi máme naneštěstí konečně co na práci.
Raněných přibývá a venku se kupí mrtví.
Ten měsíc uběhl jako voda a práce s evakuací skončila.Skupinky zoufalců už nás obchází obloukem,munice je ještě pořád dost a mi jsme za solidním opevněním.
Velitel nechal několik okolních domů strhnout.Opravdu nemáme za potřebí aby z jejich střech na nás někdo střílel.
Taky jsme zabavili budovu ČT.Vždyt ted už se na televizi odsud stejně nikdo nedívá.
Ty kurvy televizní si totiž taky vybudovali vault.Mi si alespoň zabavili střechu a několik úklidovích robotů.
Na střeše se usídlila skupinka našich odstřelovačů.A lůza kolem nás začala chodit ještě větším obloukem.
Děvčata to zatím zvládají dobře,stejně jako vojáci.Sice ta střelba zabrnkala na naše nervy ale držíme se protože víme že evakuace přijde už za pár dní.
Den D -1
Večer jsme si já i velitel vzali u večeře slovo všem jsme poděkovali a poblahopřáli k vzorné službě.
Ráno začne evakuace takže poslední večer venku trochu oslavíme i když jsme všichni stratili spoustu známích.
Můj kamarád z Nuslí který se se svojí paranoiou chystal na apokalipsu celou dobu co ho znám to nakonec nevydržel a s celou rodinou se přidal k davu skokanů.
Do rána jsme balili a sklízeli většinu doby.A sem tam jsme se objímali a přáli štěstí.
Den D
00,11 / 26.5.2055
Asteroid vstoupil do atmosféry a severozápadní nebe se rozhořelo všemi možnými barvami.
I přes spoustu slz jsme zůstávali víceméně klidní.Byli jsme spolu a měli jsme plán.
Tlaková vlna oběhla třikrát zeměkouli než stratila sílu a nebe se ráno nerozjasnilo protože vodní páry a popílek behem zbytku noci zastínilo nebe.
Teploty začali klesat a nemělo se to zlepšit příštích deset let.
Do rána jsme všichni poslouchali správy v rádiu které prošli.Jak to vypadá meteor jen těsně minul moře a trefil gronsko.
Připili jsme si na zdraví všech tučnáků kteří jsou nyní vypařený v tučnáččím neby kde je spousta ryb a žádná kosatka.
A pak i za ty co z gronska nestačili utéct.Přílivová vlna smetla Japonsko jak mýdlo z těla a z japonska už nepřišlo nic .
Jejich vaulty snad vydržejí víc.A Nizozemí je ted taky mořem a to by mě zajímalo jak odtamtud tu vodu dostanou.
Květa říkala že na nešndžeografik byl dokument o přepouštěcích komorách vyvíjených speciálně pro nizozemce tak uvidíme za deset let.
8,00 / 26.5.2055
Evakuace byla odložena o hodinu ,rabující sebrali zbytky sil a staví po městě barikády aby se nikdo nedostal nikam.
Děvčata se zatím baví,posedávají po zavazadlech a klábosí s vojáky.Někteří z nich jsou nicméně pořád na stráži.Lůza je naším jediným nepřítelem.
8,24 / 26.5.2055
Doráží sonda mojeho přítele v záznamu má..jedinou větu.."už nemohu splnit slib".
Do očí mi vyhrkli slzy a já rychle smazala správu a šla pro zbytek Johnyho do svého stanu.
Major Horník přišel o pár minut později sednul si ke mě a koukal se jak dojíždím láhev.
Když jsem mu řekla že pro nás nikdo nepřijede ani se moc nedivil a mě nechybělo moc abych ho tou láhví nevzala.
Popadl mne za klopy a zvedl, tváří se dotýkal té mojí když říkal seš důstojník tak se podlo toho chovej.
10,00 / 26.5.2055
Další kontakt s velením ,oddálili evakuaci pro pouliční boje o další hodinu.Horník začal obcházet svoje muže a bylo vidět že z něj nejsou štastní.
Víc mi ale vadilo že nejsou překvapený.
Doktoři to nepřekvapivě nesnášeli dobře během hodiny jsem ukliňovala nejednoho ze svého personálu a dokonce došlo na pár facek.
13,00 / 26.5.2055
Velení odložilo evakuaci na příští den s tím že nám pošlou zásoby.
Naděje umírá poslední ale někdy to kurva bolí.Slíbili pomoc a jediné co dorazilo bylo několik sond na obloze.
Jak asi ftipně dodali vojáci "budme rádi že na nás nestřílí pro naše dobro".
A mi skutečně byli rádi.Major rozeslal několik průzkumných týmů na výzvědy do okolí.Munice si brali vážně dost.
Zase jsme rozbalili několik stanů kde jsme se společně tlačili aby nám nebyla taková zima.
Nyní už to taková sranda nebyla ale pořád jsme ještě nebyli zoufalí.
17,00 / 26.5.2055
Spojil se s náma nějakej radioamatér z moravy ,jak to vypadá motorizovaná rota poručíka Procházky z brna taky nebyla evakuovaná.
A tak se ti hajzlíci zakopali ve viném sklípku jeho strýce se spoustou dalších moraváků.
Když zjistili že máme polní nemocnici pozvali nás k nim.A mi jako trotlové dál věřili že velení neodepíše svojí nemocnici i s lidma.
Moraváci slíbili že když si na nás vzpomenou budou si připíjet na naše zdraví.
Zasraná morava je plná těch sklepů už několik století vybudovat během měsíce vlastní vault je pro ně brnkačka ,prostě další sklípek.
Pitomí ožralové.
21,00 / 26.5.2055
Vrátili se první z našich průzkumníků jak to vypadá dostali za úkol najít obchody se zimní výbavou.
V několika dalších dnech městem procházeli a projížděli naše tými a rabovali co zbylo jenže místo chlastu a jídla zimní bundy a lyže.
Jídlo už bylo dávno pryč.Vojenské jídlo sme se rozhodli šetřit a tak naši průzkumníci vystříleli v Troji Zoo.
Česnek je dobrá přísada k čemukoliv a kůže ze zeber a lvů se stali terčem našich smutných vtipů v následujícím období.
Den D +1
8,00 / 27.5.2055 Velení nám oznámilo že vrtulníky dorazí po poledni.
zase jsme začali balit a plni naděje že včerejšek byl jen hrozný sen čekali na pomoc.
13,00/ Pro špatné počasí se odlet odložil na sedmou odpoledne.
Když jsem velitele letecké základny požádala o rozhovor se svým přítelem nešlo to protože byl údajně odvolán do mise.
Den D +6 /2.6.2055 Velení už po 11 odložilo naší evakuaci.
Po táboře ti co ještě mohou trousit jedovatosti odhadují důvod pro který to nepůjde tentokrát.
Stále se nemohu spojit se svým přítelem,jak to vypadá není v čechách jediná vzdušná mise u které by nechyběl.
To že za mnou přišel jeho duch v té krátké chvilce kdy jsem spala si nechávám pro sebe.
nejen že to je nesmysl ale morálce by to jen stěží pomohlo.
Den D +11 / 7.6.2055
Naše jednotka se přesunula o kilometr dál do stanice metra Pražského povstání a neprodleně tu začala budovat tábor a opevnění.
okamžitě jsme začali zabírat a opevnovat tunely.
Tedy po tom co několik chlapců pro nás úspěšně nesehnalo několik souprav ve kterých se ubytujeme.
Protože jsme očekávali že nuselák to nevydrží zasekli jsme se v tunelech před vyšehradem.
Odtud jsme skusili vybrakovat hotel forum a spojit se s vaultem pod vyšehradem.
První mise byla vojenskej problém protože sondy přestali reagovat na naše vojenská ID
a začali nás považovat naprosto správně za rabující dav.
Ten druhej byl softvérovej problém protože vyšehrad na naše volání neodpovídal.
Den D +41 / 7.7.2055
Naše jednotka se rozrostla o lidi z vězenské správy a stráže.
Nebylo to daleko a byl celkem dobrý předpoklad že tam budou nějaké zajímavé zásoby.
Krom zastřelenejch věznů a několika pracovních robotů tam byli i ti zminovaní dozorci.
I je nikdo neevakuoval a i jim to bylo docela dlouho slibováno.
Tak i mi každé ráno zavoláme velení že pořád čekáme a oni nám pokaždé slíbí že přijdou hned jak bude lepší počasí.
Zoo jsme sežrali a musím říct je mi z toho smutno.Ale alespoň neumřeli ti chudáčkové jen tak.
V našem táboře se začíná šířit podivná viroza,Antibiotika nezabírají a skoro 10% lidí leží v horečkách.
Alespoň tu je tepleji a venku -50.
