Během několika málo dalších dní bylo jasné že viroza má nám neznámý původ(virolog původce nezná).
V každém případě jsme zahájili další fázy přežití dalších deseti let.
Několik našich týmů(neboli všichni doktoři) zvažovalo postupy co dál.
Jako fázi jedna jsme si dali za úkol sehnat dostatek stavebního a lékařského materiálu.
Pro ten lékařskej jsme vyrazili do relativné blízké lékařské a přírodovědecké fakulty UK na Albertově a v jeho okolí.
Jednalo se o akvárka, přístroje a potřeby na pěstování rozličných kultur.
U botaniků jsme si pořídili nějaké semena a nástroje.
Zatím co jsme se potloukali liduprázdným městem jeden z vojáků na hlídce na termu zaznamenal teplo v budově.
Pomalu a obezřetně jsme tam vyrazili abych zjistili kdo tu měl takové štěstí.
A k našemu překvapení jsme to byli mi.Nalezli jsme několik dalších externích vědeckých pracovišt se spoustou
strojového vybavení které určitě a rádi využijem.Krom jiného se jednalo o dva malé fůzní americké motory.
V každém případě toho bylo dost na tři cesty s velkým autem pokud nechcípne motor,posádka nebo obojí.
Nicméně původcem tepla byla jiná budova která skrývala velkou kotelnu pro blok místních budov
a stala se pro nás zdrojem spousty náhradních dílů.Ve vrátnici kde byla teplota jen pár stupnů pod bodem mrazu
jsme našli v hromadě talárů a akademických pláštů zamotanou postavu zřejmě vrátného.
Pod oblečením měl zasunutou spoustu papírů jako izolaci a jeden z nich byl i titul phdr.
To hloupé hovado tam leželo s úsměvem na tváři a čerstvím titulem a nejspíš sám si ručne ten titul dopsal
do občanky,soudě podle rostřihnutého obalu průkazu a toho že ji držel v ruce až do svého konce.
Povzdechla jsem si nad lidskou hloupostí, na druhou stranu umřel štastný a to mu můžeme všichni závidět.
A jak jsem se začala zvedat zničeho nic otevřel oči, chytl mne za ruku a zasípal.
A já jako klasická bloncka v hororu příšerně zařvala a uskočila tak blbě že sem si kecla na zadek.
Naštěstí voják co mne hlídal byl profesionál takže mu mozek rostříknul po podlaze a okolí jenom dvěma kulkama.
Pak se zeptal co se stalo,ehm no co sem mu asi tak měla říct?
Vždyt první pomoc tomu chlapovi byla očividně zbytečná, když obsah jeho hlavy byl všude kolem.
Takže jsme se zvedla a poděkovala mu.O chvilku později sem se vrátila abych si sebrala vzorky tkáně.
Protože jsem myslela že mrtví byl už před tím,opravdu bych za to dala ruku do vlažné vody.
Později nám suroviny z tohodle nájezdu umožnili upravit dva ze zabavených tunelů na biofarmy.
Houby a plísně které jsme zde pěstovali na našich výkalech a nalezenejch "zmzlinách" se stali hlavní složkou naší stravy.
A tady jsme měli jedno velké morální dilema:Nakolik je správné naše mrtvé použít k výrobě jídla?
Nakolik je to správné stále nevíme ale nakonec se shromáždění jednomyslně rozhodlo že to je lepší než umřít hlady.
A kanibalismus to nebyl,tedy zatím.A tak jako kdysi ti sportovci v letadle jsme někteří nahlas a jasně vyjádřili přání ,
aby místo pohřbu použili naše těla pro dobro všech.Stejně jako jsme řekli že ti kdo to neudělají nebudou perzekuováni.
Naštěstí tady jsme ještě byli jednotní.
Druhá část,získat stavbní suroviny byla větší problém.
Nevěděli jsme kde poblíž je nějaký sklad a tak nakonec chlapci vyrazili na dlouhou tůru přes celou Prahu.
Prošli několik velkoobchodů se stavebninama kde jsme se částečně napakovali v průběhu dalších dnů.
Nakonec jsme se stali sprostředkovaně svědky toho co z lidí dělá samota,odloučení a zoufalství.
Na dvorku jedné stavební firmy hlídka našla několik ohlodaných lidských koster.
Ty podle všeho patřili nepřizpůsobivým spoluobčanům,na druhou stranu jak se mrazu kolem -50 přizpůsobit jinak než se naučit rusky?
V každém případě v přilehlém velkoskladu byli palety srovnané taky aby vytvořili přístřešky pro několik rodin.
Těm nakonec také došlo jídlo a podle všeho se zde strhlo něco co vojáci nazvali rvačkou o maso.
Z původně pěti skupin přežila jen jedna a tu naši vojáci popravili za zločiny proti lidskosti.
Jo kanibalismus se nevyplácí a my museli začít řešit jak tomu zabránit u nás,nemluvě o ponorce.
(Takže já,Petrova a Jirkova rodina to máme za sebou,jestli se chce někdo přidat ozvěte se mi :D )
Zatím co se situace kolem jídla stabilizovala,zhoršovala se situace po psychycké stránce.
Na nějaký čas jsme to vyřešili tím že i doktoři a sestřičky sloužili jako ostraha na perimetru a nebo dělali s vojákama výjezdy.
Co nejvíc jsme je protáčeli ale stejně to byla otázka času.A začali se dít sem tam sebevraždy.
A nakonec nás dost rozkmotřila infekce.Viroza nechtěla ustoupit a tak jsme nakonec pro bezpečí ostatních jeden z tunelů
vyhlásili za infekční oddělení a všichni kteří jsme se necítili dobře jsme tam dobrovolně šli.
A tehdy to začalo být natolik zajímavé že jsem se vrátilak datování zápisků.
11.8.2055 / D+75
První z nemocných upadl do bezvědomí,uložili jsme ho a začali živit nitrožilně.
Během sedmi hodin ho následovalo dvanáct dalších.Žádný z testů nám nedokázal říct co se s nimi děje.
Vojáci ten virus nazvali FEV (Fatál Evžena Vejvody - posledního vrchního velitele naší armády a našeho úžasného a milujícího prezidenta)
Ostatním vojákům jsme alespoň doporučili zvýšit příděl vitamínů a minerálů.
No a naše biofarma dostala za úkol zvíšit podíl těchto látek v potravinách.
12.8.2055 / D+76
Několik z nás (celkem 32) nemocných začalo cítit různé závratě,bolesti kloubů,zubů.
tři z nich všechno sestřičky nahlásili ztrátu barevného vidění.
Prozatím tohle zhoršení stavu bereme s klidem,udělali jsme všechno co jsme dokázali a ted už jen ukáže čas jestli to bude stačit.
14.8.2055 /D+78
7,28
Náš první pacient v bezvědomí začal trpět epileptickým záchvatem.
Ten byl potlačen medikamenty ale přístroje hlásí že svalové křeče v omezené míře pokračují.
13,24
Během dne jsme zaregistrovali že pacintovi se mění ochlupení těla.
krom toho že vlasy zbělali po těle mu vyrašilo něco co skoro připomíná srst.
15,30
Teplota tělo pacienta se zvedla na 42,7 a drží se i přes podané medikamenty.
Tělo pacienta na zvýšenou teplotu nereaguje,skoro jako by jí akceptovalo.
15,48
oči pacienta stratili také barvu a tvoří nyní bílí povlak
ochlupení po celém těle narůstá do příjemného zimního kožichu.
Byl informován vojenský velitel,na celé oddělení byla uvalena zvýšená karanténa.
K vchodu byla postavena stráž která dostala rozkaz zastřelit kohokoliv kdo vyjde bez mého výslovného povolení.
Pacient byl přikurtován k posteli zdvojenou sadou pout,což se nakonec ukázalo jako prozíravé.
16,13
pacient je pokrytý po celém těle včetně obličeje hustým bílím kožichem,sklidnuje se a probouzí.
Teplota je konstantních 44 stupnů celsia.
Skupina čtyř zubů by udělala radost Spilbergovi a jeho čelistem.
Na hrudi mu dorostli další dva páry bradavek.
Nabízíme mu lehké nemocniční jídlo a on registruje svůj stav a panikaří.
16,15
aplikována dvojitá dávka sedativ aby se pacient uklidnil.
Snad ho prozatím nebudeme potřebovat.No v nejhorším ho někdo zastoupí,porodník tu zatím snad není potřeba.
V následujících šesti dnech jsme si prošli očistcem, pacientovo tělo odmítlo jakoukoliv formu potravy kterou máme, včetně nitrožilní.
přestalo reagovat i na běžná sedativa,vojáci došli do zoo pro sedativa pro zvířata a ani ty nezabrali.
20.8.2055 /16,15
pacientovy selhávají postupně všechny vnitřní orgány a umírá.
Následující pitva prokázala významné změny ve truktuře biologické stavby těla.
Infekčním oddělením se začíná šířit panika a děs.A co hůř nikdo nám nemůže nijak pomoct.
Náš hlavní biolog si dělá pečlivou poznámku,změny jsou natolik významné že se podle něj jedná o noví živočišný druh.
Na našem oddělení jeho nadšení nikdo nesdílí.
Po dohodě s velitelem Horníkem zesiluje stráž a posiluje dveře o několik dalších mechanických "zábran".
S největší pravděpodobností jsme jako viníka našeho stavu určili meteor a změna na mimozemštany těší jen málo z nás.
Voják kterej doufal že by se z nás mohli stát klingoni dostal službu navíc.
22.8.2055 / D+86
Další z pacientů v bezvědomí začali vykazovat fyziologické změny,okamžitě jsem je začala pumpovat sedativy.
Pro jistotu začínám pravidelné kontroli všech na oddělení.
Několik sestřiček,doktorů a vojáků registrují nárůst váhy i tělesné hmoty.
Oproti tomu dva kupodivu registrují zmenšování.
Několik lehčích případů jako jáneregistruje nic,bohužel nás to nijak neuklidňuje.
23.8.2055 / D+87
Během dopoledne zničeho nic zahynuli dva z případů bezvědomí,Jeden voják a jedna sestra.
Pitva prokázala rozsáhlé poničení nervové soustavy u obou.
Odpoledne jsme zaznamenali čtyři případy sebevraždy,tři medici a jeden voják neunesly momentální situaci.
nařídila jsem hospitalizaci dalších tří případů abych předešla dalším sebevraždám.
Jedním z nich je Naše sestra Krystína,jedna z nejhezčích sester před infekcí.
Nyní třímetrová bytost s tělem plným bradavic a zuby kterých se lekne i grizli.
Jak jí říct že jí máme pořád stejně rádi nevím náš psychiatr je z našeho stavu v troskách a potřebuje pomoct sám.
Jak se Major Horník zmínil náš zdravotní stav začal dělat problém i lidem vedle.
A aby toho nebylo málo přibyli nám další tři případy.
25.8.2055 / D+89
dva ležáci se probudili ostatní upadli do komatu a nemáme je jak probudit.
Ti z nás kteří přežili to čtrnáctidenní martirium jsme nyní jako rodina.
Seděli jsme vedle sebe celou dobu a čekali kdy si umřeme v náručí.
Stala jsem se coby velitelka takovou Matkou smečky ,všichni říkají že se v mojí blízkosti cítí lépe.
Já se sice díky tomu zájmu cítím mnohem hůř ale dělám všechno pro to aby to na mě nešlo poznat.
(pravidelné sesílání plošného zlepšení nálady :D,počkejte až to bude mnou propagovaný orgasmus)
Dalším pozitivem bylo že jsme zjistili že mnozí z nás vidí jinak.
těch několik větších vidí v termálním spektru a to menší/ostatní vidí při slabém osvětlení jako kočka.
2.9.2055 / D+96
Nakonec jsme po dohodě s majorem Horníkem izolaci ukončili,Z třiceti pěti pacošů jich polovina umřela vlastní rukou nebo vlivem viru.
Ostatní dělíme do tří skupin velcí bradavkáči které jsme pojmenovali Obři,menší hromotluci které jsme pojmenovali na přání jednoho vojáka Goblini.
Třetí skupinku tvoříme mi na kterých ty změny vpodstatě není vidět,říkáme si štastní,nazvali jsme nás nicméně uzdravení.
Byla ještě skupinka zmenšených kterým jsme říkali trpaslíci ale kupodivu to nikdo z nich nepřežil.
2.9.2057 / poslední autorizovaný záznam v deníku
Dnes má naše komunita která časem zhubla o spoustu našich bratrů a sester další výročí.
Narodilo se nám první dítě.Dostalo jméno Barbara,rodiči jsou dva z našich goblinů.
Škoda že se toho nedožil major Horník.Sežral ho přerostlej lední medvěd když byl s oddílem na hlídce.
Velitelkou tábora poslední naděje jsem prozatím já.
Necht nám jsou duchové našich předků nakloněni.
