Mocnosti Ardy

Kněží na Ardě nejsou; alespoň ne takoví, jak jsou popisováni v klasických pravidlech. Ve Středozemi neexistuje žádná církev, oficiální náboženství ani náboženská hierarchie či organizace. Mocnosti Ardy, neboli Valar, jak je elfové nazývají, se totiž do záležitostí smrtelníků ve Třetím věku Ardy už vlastně vůbec nemíchají. Když oslovili elfy a pozvali je k sobě do Valinoru, zapříčinili tím mnoho jejich běd a strázní a ve válce s Melkorem rozvrátili svět a málem zahubili vše, elfy i lidi, kvůli nimž vlastně bojovali. Nyní tedy dávají svou přízeň a vůli najevo jen nepřímo a přes prostředníky.

Pokud je někdo natolik moudrý a ochotný zasvětit svůj život službě těmto bohům, je to jeho věc a jeho vlastní cesta. Přestože moudrost a poznání na Středozemi upadá, stále ještě na ní žijí vznešení elfové, kteří spatřili Světlo stromů a mluvili s Valar tváří v tvář. Od nich se takovéto postavy mohou dozvědět dlouhou a bolestnou historii vzniku Ardy a tvorů, jež jí obývají, stejně jako povahu a moc jednotlivých bohů.

Žádný kněz nemá za úkol rozšiřovat poznání a uctívání svého boha; naopak, často svou moc i víru skrývají, aby je Nepřítel neodhalil a nezmařil jejich záměry. Magická moc takovýchto postav vyvěrá z nich samých a z jejich víry, není propůjčena Mocnostmi Valar. Přesto tyto postavy mohou cítit silné spojení s některým z Valar a plnit jeho vůli tak, jak si představuje, že by měla být vykonána.

Mimo obecně dobrých postav, sloužících Avatarům, čili mocným mezi Valar, existují ještě Gorimové. To jsou zkažené, zvrácené postavy, jež propadly zlu Morgotha, Temného pána a Nepřítele Valar. Ačkoliv ponejprv patřil mezi největší z nich, Morgoth záviděl Eruovi i ostatním Valar jejich dílo a snažil se zkazit vše, co udělali. Bitvy mezi ním a Avatary byly dlouhé a strašlivé, nakonec však byl poražen a vsazen do vězení v Mandosových síních, z nichž nemůže uniknout nikdo, člověk, elf ani Vala. Když uběhly dlouhé Věky světa, Valar uvěřili, že Morgoth byl napraven a pustili ho. On však byl nyní zlý už definitivně a opět povstal proti elfům i lidem. Svou záští a nenávistí však byl sám pohlcen a oslaben tak, že mu byli důstojnými protivníky elfové a lidé i bez přímé pomoci Valar. A když nakonec přece jen vyhrával a zkáza Středozemě se zdála neodvratitelná, lidé vyslali posla, půlelfa Ëarendila, jenž prosil Valar o pomoc a odpuštění pro všechny lidi i elfy Středozemě. Byl vyslyšen a když vojsko Valar vyrazilo proti Morgothovi, znovu ho zajali a po soudu vyhostili do Vnějšího okruhu světa, odkud není návratu. Jeho zlé dílo i valná část moci však na Středozemi zůstala a dodnes pokouší mnohé, aby získali moc na úkor druhých. Gorimové těží z Morgothovy moci, kterou nevědomky zanechal ve Středozemi a touto mocí zkaženi pak používají jeho služebníky, aby po celé zemi rozsévali zmar a zkázu.

Postavy uctívající Valar se svou povahou od sebe navzájem velmi liší, každý je totiž jiný, podoben tomu z Valar, jemuž slouží. Vzhledem k povaze své moci ani nemusí vyloženě uctívat jen jednoho boha, mohou jich velebit několik nebo všechny. Každá postava však obvykle tíhne k jedné konkrétní Mocnosti.

Valar jsou velcí mezi duchy, jež budovali Ardu; nazývají je tak elfové a lidé je často nazývali bohy. Jsou to Mocnosti Ardy a pánů Valar je sedm a Valier, jejich královen, je také sedm. Takto se jmenovali v elfském jazyce, jímž se mluvilo ve Valinoru, přestože v jazyce elfů ve Středozemi se jmenují jinak, a mezi lidmi mají mnoho jmen. Jména Pánů v náležitém pořádku jsou Manwë, Ulmo, Aulë, Oromë, Mandos, Lórien a Tulkas, a jména královen jsou Varda, Yavanna, Nienna, Estë, Vairë, Vána a Nessa. Melkor se již mezi Valar nepočítá a jeho jméno se na Zemi nevyslovuje.

Hlavní moc a váženost mezi nimi mělo devět, ale jeden je odstraněn z jejich počtu a zůstává osm - Aratar, Vznešení Ardy; Manwë a Varda, Ulmo, Yavanna a Aulë, Mandos, Nienna a Oromë. Přestože Manwë je jejich král a je pro ně zástupcem Eruovým, v majestátu jsou si rovni, a nesrovnatelně předčí všechny jiné, ať z Valar nebo z Maiar nebo z jakéhokoli jiného řádu, který Ilúvatar poslal do Eä.

Typická oblast kouzel (v pravidlech uvedená jako kněžská doména) těch, kdo uctívají konkrétního Aratara, Vznešeného Ardy

Manwë - Cestování, Ochrana, Přivolání, Vzduch, Zákon
Varda - Myšlení, Ochrana, Psychická, Slunce, Věštecká
Ulmo - Válka, Voda, Věštecká
Aulë - Oheň, Tvorba, Válka, Země
Yavanna - Rostlinná, Léčení, Zvířata, Země
Oromë - Cestování, Strážná, Válka
Mandos - Čísel, Nekromancie, Věštecká
Nienna - Opatrovnictví, Psychická, Věštecká

Následuje popis jednotlivých Aratarů a jejich služebníků ve Středozemi:

Manwë

Manwë byl druhý nejmocnější z Ainur, hned po Melkorovi, jenž byl jeho bratr. Ale Manwe byl Ilúvatarovi nejdražší a nejjasněji chápe jeho záměry. Byl určen, aby se v plnosti času stal prvním ze všech králů: pánem říše Ardy a vládcem všech, kdo na ní bydlí. Na Ardě jsou jeho potěšením vítr a oblaka a všechny vzdušné kraje od výšin do hlubin, od lemu Závoje Ardy po vánek v trávě. Má přízvisko Súlimo, Pán dechu Ardy. Miluje všechny rychlé ptáky se silnými křídly a oni přilétají a odlétají na jeho rozkaz. Jeho ženou je Varda a ti dva se málokdy rozcházejí a zůstávají ve Valinoru. Jejich síně jsou nad věčným sněhem na Oiolossë, nejvyšší věži Taniquetilu, nejvyšší ze všech hor na zemi. Když tam Manwë vystoupí na svůj trůn a rozhlédne se, má-li po boku Vardu, vidí dál než všechny jiné oči, mlhou a tmou, přes nekonečné míle moří.

Ti, kdo ho uctívají, jsou moudří a trpěliví, mají tušení věcí příštích ještě než se stanou a dokáží číst v nejasných znameních bohů lépe než ostatní smrtelníci. Někteří jsou předurčeni vládnout stejně jako Manwë vládne Valar, ale většinou se nejlépe cítí v roli nejbližších rádců význačných panovníků.

Učí se obvykle zacházet s lehkými a středními zbrojemi a všemi typy štítů. Ovládají většinou alespoň jednu válečnou zbraň. Dávají přednost zbraním, které jsou reprezentativní a hodí se tudíž nejen k boji, ale i pro slavnostní příležitosti. Mají tedy raději žezla, zdobné hole nebo meče.

Tyto postavy bývají dobré v Diplomacii a Odhalení úmyslu.

Varda

S Manwëm bydlí Varda, Paní hvězd, jež zná všechny končiny Eä. Její krása je příliš veliká na to, aby byla sdělena slovy lidí nebo elfů; v její tváři totiž stále žije Ilúvatarovo světlo. Světlo je její moc a její radost. Přišla z hlubin Eä na pomoc Manwëmu; znala totiž Melkora ještě před provozováním Hudby, odmítla ho, a on ji nenáviděl a bál se jí víc než všech ostatních, které učinil Ilúvatar. Manwë a Varda se málokdy rozcházejí a zůstávají ve Valinoru. Jejich síně jsou nad věčným sněhem na Oiolossë, nejvyšší věži Taniquetilu, nejvyšší ze všech hor na zemi. Když je tam s ní Manwë, slyší Varda jasněji než všechny jiné uši zvuk hlasů, jak volají od západu na východ, z kopců a z údolí a z temných míst, jež Melkor udělal na Zemi. Ze všech Velkých, kteří bydlí v tomto světě, chovají elfové v největší úctě a lásce Vardu. Říkají jí Elbereth, vzývají její jméno ve stínech Středozemě a vyvyšují je v písni, když vycházejí hvězdy.

Ti, kdo uctívají Elbereth, vidí hluboko do srdcí tvorů, kteří žijí pod světlem hvězd a sluncem Středozemě a protože v jejich uších zní Hudba Ainur, s pomocí své bohyně dokáží občas předvídat vývoj událostí i role jednotlivců v osudu Ardy. Nenávidí Morgotha za to, že zradil své bratry a postavil se proti vůli Erua; hlavně ho však nenávidí za to, jak moc pokřivil některé jeho děti, když do Ardy přinesl zlo a nenávist. Jeho služebníky buďto odsuzují nebo je hluboce litují - záleží na tom, jestli mu slouží dobrovolně anebo z donucení.

Vždy a hlavně pak bojují proti němu a snaží se odhalovat jeho skutky očím ostatních, pokud jsou slepé a podléhají jeho lákadlům.

Pravý vyznavač Elbereth bývá znám též jako Světlonoš, protože světlo je jeho odznakem a hlavním nástrojem, s nímž odhaluje zlo a s nímž ho zahání na útěk nebo ho ničí. Jeho odznakem je diamant vsazený do nějakého šperku, který nosí. Kdykoliv pak používá svou moc, činí tak většinou skrze něj, a on se přitom rozzáří jasným světlem.

Světlonoši se zaměřují na kouzla světla, dobra a léčení. Většinou se příliš nevěnují rozvoji svých schopností v boji tváří v tvář, spoléhají obvykle na svou magickou moc.

Bývají dobří v Odhalení úmyslu a také ve Všímání.

Ulmo

Ulmo je Pánem vod. Je sám. Nikde nebydlí dlouho, ale pohybuje se po libosti všemi hlubokými vodami okolo země a pod zemí. Mocí je druhý po Manwëm, a než byl postaven Valinor, žil s ním v nejužším přátelství, ale od té doby zřídka přicházel do rady Valar, ledaže se probíraly velké věci. Choval totiž v mysli celou Ardu a není mu třeba odpočinku. Nerad také chodí po zemi a málokdy se obléká tělem po způsobu svých druhů. Kdykoli ho Eruovy děti viděly, naplnilo je to velkým děsem; příchod Krále moří byl totiž strašný jako přílivová vlna, jež rázuje k souši v tmavé přilbě s pěnovým chocholem a v brnění z mihotavého stříbra, mizícího v zelených stínech. Manwëho trubky jsou hlasité, ale Ulmův hlas je hluboký jako hlubiny oceánů, jež viděl jen on.

Přesto miluje Ulmo elfy i lidi a nikdy je neopustil, ani když na nich spočíval hněv Valar. Časem přichází neviděn k pobřežím Středozemě nebo proniká hluboko do nitra souše mořskými zálivy a tam hraje na své veliké rohy Ulumúri, jež jsou vyrobeny z bílých lastur; a ti, k nimž ta hudba dolehne, ji v srdci slyší už navždy a nikdy již je neopustí touha po moři. Ale Ulmo s obyvateli Středozemě ponejvíce mluví hlasy, které jsou slyšet jen jako hudba vody. Vždyť pod jeho vládou jsou všechna moře, jezera, řeky, prameny a studánky, takže elfové říkají, že Ulmův duch koluje ve všech žilách světa. Tak docházejí Ulmovi i do hlubin zprávy o všech potřebách a strastech Ardy, které by jinak byly Manwëmu utajeny.

Ti, kdo uctívají Ulma, se obvykle stejnou mírou učí zacházet se zbrojemi, zbraněmi, jako sesílání kouzel. Dávají však přednost zbraním těžkým, zejména drtivým. Mají tedy raději palice, hole, kladiva nebo sekery.

Přirozeně mají rádi vodu, zejména moře a širé oceány, ale mají také v úctě a často i oblibě vše, co pod vodou žije. Nemusí být nutně námořníky, přestože mezi nimi jsou běžní.

Aulë

Aulë má trochu menší moc než Ulmo. Panuje nad všemi látkami, z nichž se skládá Arda. Na počátku hodně spolupracoval s Manwëm a Ulmem, a jeho dílem je utváření všech zemí. Je kovář a mistr všech řemesel a těší ho zručná práce, i kdyby to byla maličkost, stejně jako někdejší mohutné budování. Jeho jsou drahokamy, které leží hluboko v zemi, a zlato, které je líbezné v ruce, stejně jako hradby hor a nádrže moří. Noldor se naučili nejvíc od něho a on byl vždy jejich přítelem. Melkor na něho žárlil, protože Aulë mu byl nejpodobnější myšlením a schopnostmi, a dlouho byl mezi nimi boj, v němž Melkor stále kazil nebo ničil Aulëho díla a Aulë se unavoval opravami Melkorových rozvratů a nepořádků. Oba také toužili vyrábět své vlastní věci, na něž nikdo jiný nepřipadl, a těšila je chvála jejich dovednosti. Aulë však zůstal Eruovi věrný a vše, co udělal, podřizoval jeho vůli; nezáviděl jiným jejich díla, ale hledal a dával rady, kdežto Melkor utrácel svého ducha v závisti a nenávisti, až nakonec nedovedl dělat nic než pokřivené obrazy myšlenek jiných, a ničil všechna jejich díla, jak jen mohl.

Aulë je mistr řemesel, nejvíce ho uctívají samozřejmě trpaslíci. Velké oblibě se ale těšil též u Noldor.

Yavanna

Aulëho manželkou je Yavanna, dárkyně plodů. Miluje všechno, co roste na zemi a pamatuje si všechny ty nespočetné podoby - od stromů podobných věžím v dávných lesích po mech na kamenech nebo skryté tvorečky v humusu. Těší se největší úctě mezi královnami Valar hned po Vardě. V ženské podobě je urostlá a chodí v zeleném, někdy však na sebe bere jinou podobu. Někteří ji viděli stát jako strom pod nebesy, korunovaný sluncem; ze všech jeho větví se lila na holou zem zlatá rosa a země se zelenala obilím; ale kořeny stromu byly v Ulmových vodách a v jeho listí mluvil Manwëho vítr. V eldarském jazyce má přízvisko Kementári, Královna Země.

Yavannu mají v úctě a oblibě všichni dobří tvorové Středozemě, kteří ji znají, neboť ona dala Zemi život a zeleň stromů. Mezi její nejlepší a nejoddanější služebníky patří entové. Velmi ji ctí i řada elfů.

Mandos

Je to starší z Fëanturi, pánů duchů, bratrů Náma a Irma. Nejčastěji se jim však říká Mandos a Lórien. Námo bydlí v Mandosu, který je západně od Valinoru. Je strážcem Domu mrtvých a povolává duchy zabitých. Nic nezapomíná a ví všechno, co bude, kromě toho, co ještě patří do Ilúvatarovi svobody. Je Hlasatelem soudu Valar, ale své soudní výroky pronáší jen na Manwëho pokyn.

Přes jeho nepochybnou moc a důležitost nemá Mandos žádné přímé ctitele; jemu to ovšem nevadí, stačí mu, že se ho uvnitř každý obává, jeho Soudu, ať už je to člověk nebo elf.

Nienna

Je to sestra Fëanturi; bydlí sama. Zná zármutek a truchlí pro každou ránu, kterou utrpěla Arda Melkorovým kazisvětstvím. Tak velký byl její žal, zatímco se Hudba rozvíjela, že se její píseň dávno před koncem změnila v žalozpěv a naříkání bylo vetkáno do nápěvů Světa dříve, než začal. Nepláče však nad sebou, a ti, kdo jí naslouchají, se učí soucitu a vytrvalosti v naději. Její síně jsou západně od Západu, na hranicích světa, a ona málokdy přichází do města Valimaru, kde vládne radost. Raději chodí do síní Mandosu, které jsou blízko jejích, a všichni, kteří v Mandosu čekají, k ní volají, protože přináší duchu sílu a obrací zármutek v moudrost. Okna jejího domu hledí ven z hradeb světa.

S tím, jak plyne čas, začíná její žal chápat a splývat s ním mnoho elfů žijících ve zmenšující se Středozemi. Pokud neupadli v sobectví a pýše příliš hluboko, nepropadnou bezúčelnému zármutku, ale posilněni představou návratu do Valinoru pracují pak neúnavně proti Nepříteli.

Oromë

Oromë je mocný pán. Má-li méně síly než Tulkas, je v hněvu strašnější, kdežto Tulkas se stále směje, ve válce i při hře, a v bitvách před zrodem elfů se smál i Melkorovi do obličeje. Oromë miloval širé kraje Středozemě, opouštěl je nerad a přišel do Valinoru poslední. Kdysi často přejížděl přes hory zpátky na východ a vracel se se svým průvodem do kopců a plání. Je lovcem netvorů a šelem, libuje si v koních a psech a miluje všechny stromy; proto mu říkají Aldaron, a Sindar zase Tauron, Pán lesů. Jeho kůň se jmenuje Nahar, na slunci je bílý a v noci stříbřitě září. Valaróma je jméno jeho velikého rohu, jehož zvuk je jako východ slunce v šarlatu nebo šíp blesku roztínajícího oblaka. Zvučel nade všemi rohy jeho průvodu v lesích, jež Yavanna vypěstovala ve Valinoru. Tam totiž Oromë cvičil svůj lid a svá zvířata k pronásledování Melkorových zlých stvůr.

Ti, kdo ho uctívají, jsou bojovníci, lovci netvorů a zrůd, které stvořil Morgoth nebo jeho služebníci. Takové stvůry poznají vždy a na první pohled, pokud nejsou maskováni nějakou svou mocí. Nemají s nimi žádné slitování a vždy je bezodkladně zabíjejí. Přestože mají vždy na mysli dobro obyčejného lidu a zejména kvůli němu je bez oddechu pronásledují, s lidmi samotnými občas mají trochu problémy dobře vycházet. Milují totiž naprostou svobodu a volnost a jsou poněkud divočejší, než bývá zvykem i u lovců. Mají v oblibě halasnou zábavu a mnoho dobrého pití, vyprávění příběhů a legend.