Když v roce 2001 získal Sovereign Press od Wizardů licenci na vydávání herních materiálů pro svět Dragonlance, rozběhla se o pár let později série příruček v systému d20. Vedle základních knih nechyběly ani doplňkové příručky věnující se jednotlivým aspektům Krynnu. Po úspěšných
Věžích Vysoké magie tak vyšly i
Rytířské řády Ansalonu. Pojďme se tedy podívat, co čtenáři a hráči přinášejí.
Vzhled a design
Začneme nejprve kabátkem, do něhož je příručka oděna. Kniha na první pohled nezapře z jaké série vychází: zachovává si design celé knihovny Sovereign Press (SP), jenž by se dal asi nejlépe shrnout slovy "skromný, ale decentní". Skromný pro své rozpočtové možnosti. Přesto je design docela vkusně vyvedený. Inu, i s málem se dá odvést slušná práce. Knížka je přehledně uspořádaná, ačkoliv se nezapře (chvályhodné) úsilí vložit do dostupných stránek co největší množství informací. Když už je řeč o úpravě, nelze nezmínit ilustrace. Ty jsou, stejně jako celý interiér, barevné, nicméně často spíše jednoduššího provedení a moc mne nenadchly. V jejich řadách ovšem září jeden skvost, lišácky vynesený až na samotném konci příručky: Elmoreova perla v podobě celostránkové truchlící Laurany nad padlým Sturmem na zasněžených ochozech Věže Nejvyššího kněze. Paráda. Tento majstrštyk dává do značné míry zapomenout předchozím výhradám.
Stručný přehled
A teď již k tomu, co přináší samotná příručka. Rozdělena je do čtyř kapitol: první je povídání o rytířích obecně, druhá je věnovaná Solamnijským rytířům, třetí Temným rytířům (alias Rytířům Takhisis) a konečně čtvrtá kapitola se zaobírá Ocelovou legií. Internetem se rovněž šíří legendy o "ztracené" páté kapitole. Ta existuje, nicméně slovo kapitola je ve skutečnosti nadneseným pojmenováním pro několik doplňků na webu www.dragonlance.com, v nichž naleznete třídy dalších rytířů, kteří nespadají do uvedených řádů: Ergothské kavalíry a Rytíře Božského kladiva.
Podrobnější pohled
Úvodní kapitola v sobě skrývá obecně pojatý výklad o rytířích. Právě obecné zaměření je velkým plusem, které se dá zužitkovat nejen při hraní ve světě Dragonlance, ale hodí se pro každého rytíře i v jiných prostředích. Čtenář se tak seznámí s tím, co dělá rytíře rytířem, jak se jím stát a co vše to obnáší (vazalské povinnosti, správné oslovování, starost o výzbroj i oře atd.), jak v časech míru, tak v dobách války. Kapitola je dokonce propracovaná i o heraldický exkurs a nechybí tipy pro vypravěče, jak využít při hraní významné momenty v kariéře rytíře – ať již jde o pasování či správu rodového hradu. Jednoduše řečeno, je to dobrý základ, který se vám bude hodit pro vytváření minulosti a zázemí rytíře bez ohledu na to, ke kterému Řádu se chcete připojit.
Rozebírat jednotlivě Ocelovou legii, Temné a Solamnijské rytíře mi nední zase tolik nutné, jelikož kapitoly jsou sepsány ve stejném duchu: čtenář se dozví o historii Řádu až do současnosti, tj. doby po skončení Války duší, a také právě o současném postavení daného Rytířstva: jak si stojí v jednotlivých koutech Ansalonu (tj. kde je vítáno a kde už méně), kdo se řadí k jeho spojenců a kdo se počítá mezi nepřátele. Rozveden je rovněž postoj každého Řádu k bohům Dobra, Neutrality a Zla, jaké vztahy rytíři chovají k příslušníkům jiných povolání... jednoduše mnoho užitečných střípků informací, které byste chtěli pro hraní svého rytíře znát.
Trocha pravidel v záplavě fluffu...
Vedle pohledu z vnější nechybí ani exkurze do struktury každého Řádu, velení a duchovních principů Řádu. Zde se dostáváme k druhé části příručky. Zatímco předchozí informace, které tvoří drtivou většinu knihy, jsou podány formou fluffu, ke každému Řádu se váže i přímočařeji využitelná část: něco přes tucet prestižních povolání a také tzv. náhradní úrovně, kterými lze nahradit (či lépe řečeno rozšířit) ty stávající. Co mne ovšem překvapilo je fakt, že v příručce chybí šablony pro Rytíře Lebky, Trnu a Lilie – přitom jejich solamnijské protějšky jsou uvedeny normálně. Je to vcelku škoda, protože mi připadá zbytečné kvůli tomu muset listovat
Campaign Settingem, když vše ostatní je v samotné příručce.
Dalším prakticky využitelným bonusem jsou statistiky význačných rytířů: máme tu tak slavného Humu Drakomora, Vinase Solamna, Ocela Ostroměče, Pána Ariakana, či současníky z doby kolem Války duší. Bohužel, nějak se vytratil Sturm Ostroměč, který by si své místo v galerii ikon také zasloužil – co na tom, že byl popsán někde jinde. Zase se mi vkrádá na jazyk argument, že je trochu hloupé muset si listovat v další knize, když člověk může mít vše pěkně pohromadě. Nicméně je to spíš taková maličkost.
Když už jsem zmiňoval, že
Rytířské řády Ansalonu jsou dovedeny až do doby po konci Války duší, je dobré to mít na paměti, protože při četbě na vás bude zestručněný text sypat jeden spoiler za druhým. To není výtka, protože jinak by to příručku nešlo ani napsat, ale je užitečné to mít na paměti, chcete-li si nejprve přečíst samotné romány a vychutnat si jejich zvraty.
Hodnocení
I přes uvedené drobné výhrady jsou
Rytířské řády podařeným úlovkem do sbírky fanouška Dragonlance. Pokud hledáte informace k hraní rytíře, první kapitola vám nabídne pěkný a ucelený obecný přehled. Stejně tak pro samotná dobrodružství příručka nabízí nové třídy, jimiž můžete rozšířit možnosti své postavy a vybrat jí unikátní osud. Kdo by si nechtěl zkusit, jaké je to být obávaným Soudcem kodexu Temných rytířů?
A pokud vás přímo neláká hraní, kniha ještě obsahuje jeden velký klad: důkladné informace k fungování jednotlivých Řádů a často málo známé podrobnosti, které dokáží obohatit již tak pestrou mozaiku světa Dračích kopí.