Dejavu, nebavili jsme se už na tohle téma?

Moje historie vražd na postavách je poněkud krátká (dřív jsem se tomu snažil vyhnout seč šlo), ale teď je bez výčitek nechám umřít-umřít když udělají nějakou pitomost (nejnovější případ - zloděj 1. úrovně hodil do jeskyně plné orků nafouklou leklou rybu a pak se divil, že skončil prošpikovaný oštěpy), když nakráčejí do pasti a odmítají z ní zdrhnout (tímto zdravím Roll20 družinu) a když to prostě dává dějový smysl a kostka řekne "time to kill sum PCs, mwahaha" (toliko řečeno, kdykoli mají nepřátelé sebemenší důvod nechat postavy naživu, tak je nechám).

Pokud smrt postavy potřebuju v ději a není to jen výsledek akcí a reakcí, vždycky se s hráčem předem domluvím, jestli je to ok.

wlkeR píše:
když nakráčejí do pasti a odmítají z ní zdrhnout (tímto zdravím Roll20 družinu)
Přesnější by bylo "když nakráčejí do pasti, ze které se nedá zdrhnout".

Nezabíjím rád, ale občas se to tak povede. Nijak si to neospravedlňuju...to bych mohl dělat v případě, že bych to udělal úmyslně. což nedělám

Shari: Lies. Doppelganger zdrhnul úplně v pohodě :D

Píše:
Jako GMové (DMové atp.), jak moc a v jakém kontextu se cítíte oprávněni nebo povinni zabít hráči jeho postavu?

Obecně postavy nezabíjím v kampaních (plot imunity). Naopak ve oneshotech se tomu nebráním, pokud to "padlo na kostkách", tak se tak stalo (cítím se oprávněn). U hororových/Cthulhu oneshotů považuji TPK za součást žánru (cítím jako povinnost pokusit se o TPK, pokud mi k tomu hráči dají příležitost). Ospravedlňuji si to tím, že jsem o tom několik předchozích let povídal, že "jednou" budeme hrát takové hry (šťastnější umírají ihned, ti ostatní na svůj děsivý zážitek nikdy nezapomenou). Jsem v tom s hráči na jedné vlně, takže až na jednu výjimku* s tím nikdy mezi hráči nebyl problém.


*Mám jednoho hráče, který se hororům systematicky vyhýbá jako žánru, který v rpg hrát nechce. Myslím, že velký podíl na tom bude mít i jedno kvalitně odvedené My life with Master na Gameconu. :)

V tomhle ohledu bych jen rád zmínil věc, kterou zmiňovali v 13th Age jako vykrádačku z 7th Sea. Postavu může zabít jen pojmenovaný záporák. Běžní nohsledi sráží postavu do bezvědomí a zpravidla odnáší k nejbližšímu záporákovi k zvlášť bolestivému obětování atd.

Možná bych to aplikoval do svých her.

Píše:
Jako GMové (DMové atp.), jak moc a v jakém kontextu se cítíte oprávněni nebo povini zabít hráči jeho postavu?
Nejde o kontext. Postava zemře, když jí dojdou životy.

Píše:
A čím takový tah "ospravedlňujete"?
Ty pravidla jsme si vybrali, tak podle nich hrajeme. Ospravedlňování výběru je asi na jiné téma.

Každopádně představa, že může vypravěč rozhodnout, kdy a kdo umře, je absurdní. Pokud za sebou hráč neuvidí sérii přehlédnutých varování, špatných rozhodnutí, smolných hodů a/nebo dobrovolných voleb, které ke smrti vedli, tak ti potají nastrká petardy do cigaret a načůrá do bot. A bude v právu.

wlkeR píše:
Shari: Lies. Doppelganger zdrhnul úplně v pohodě :D
Pokud DM opakovaně odmítá zodpovědět dotazy týkající se jediné možné únikové cesty, tak to beru jako dost jasné znamení toho, že je úplně jedno, co postavy udělají, prostě se od tama nedostanou. Tudíž nemá cenu se o nic pokoušet. To, že nějaké NPCčko zrdhlo, je absolutně nepodstatné.

Tady chce někdo někomu načůrat do botiček :)

Nebudu se hádat.

Tak trochu se tímhle zabývá zrovna čerstvý článek na Wizardsech. Mluví o dvou režimech vedení hry, kdy jeden je "filmový" - tedy postavy by neměly umřít, a když už, tak velmi drmaticky - a druhý "přirozený," tzn. co se stane, to se stane, prostě příroda, no.

Zatímco se snažím o první, tíhnu spíš k druhému, takže chaos XD

Postavy v mých kampaní docela umírají. Hrajeme fantasy pro dospělé. V aktuální kampani umřeli 3 postavy a další spáchala úspěšnou sebevraždu. Jednu postavu zabil božský bastard-Dračí jezdec v souboji, kterého se účastnila skoro celá družina a takticky hrála mizerně. Další umřela po dračím dechu, když po oživení od kněze nehodila resurection survival (2 jiné ho hodili). Poslední v boji podlehla vlastní chamtivosti a snažila se uzmout šupinu z umírajícího draka, byla přenesena do jeho sluje, kde se hrdinsky vrhla na zničení jeho vitealu (nebo jak se tomu říká...) a byla ubodána uctívači draka (viteal zničen). Sebevraždu spáchala postava, která neunesla infikování od lykantropí barbarské královny poté, co odmítla naplnit přísahu. Odvíjí se to od drastické obtížnosti hry (hráči ji nazývají Nightmare podle starého Doomu) pro hráče/postavy. Veškeré hody kostkou proti postavám hážu otevřeně, aby nebyly naprosto žádné pochybnosti. Hráči si nyní myslí, že mám prokleté kostky a odmítají se jich dotýkat. Sám musím říct, že mi dost často přijde při sledování výsledků hodů jistá nezpochybnitelná neúprosnost mých hodů. Sám to v poslední době komentuji, že osud se nedá obejít a hráči většinou souhlasně pokyvují hlavami. Kritikaly mi padají každou hru několikrát, vždy v pravou chvíli. V rámci obtížnosti NPC pod mým dohledem zcela nekompromisně trestají taktické chyby hráčů/postav a využívají je pro získání výhod. Kampaň je plná nepříjemných zvratů, zalůdného vystupování NPC, nepřehlednosti kdo je s kým a psychického tlaku na hráče s cílem vymáčknout z hráčů maximum jejich RPG schopností. Často mi přijde, že jsou u stolu nějakým zvláštním způsobem hypnotizování a fascinování. Dokonce se mi stalo, že jsem jednomu z nejlepších hráčů u stolu vehnal slzy do očí, hru jsme museli přerušit, protože se mu lámal hlas a nebyl v tu chvíli schopen pokračovat. Myslím, že v některých okamžicích je hra pro hráče/postavy přímo strašlivá. Sám to prožívám velmi intezivně a přímo se mi svírá srdce, když sleduji, co se děje a k čemu scéna neúprosně spěje. Už jsem dvakrát otevřel téma, jestli hráči nechtěji snížit obtížnost, ale vždy mě razantně odmítli s argumentem, že to je nejhustší hra, co kdy hráli.
Poslední dobou mi přijde, že už nějak vše samo zapadá do sebe a celé to prostředí je hmatatelně reálné a plně uvěřitelné v podání všech u stolu. Určitě je důležité pro toto vzájemné souznění, s tvrdým jádrem družiny hraji přes dvacet let a od počátku byla kampaň nastavována společnou diskuzí (zejména obtížnost). Plot imunity neexistuje, oživení by DM neexistuje.
Oprávnění zabít: v rámci společně nastavené obtížnosti zcela nekompromisně a usiluji o to pokaždé, když takticky chybují.
Povinnost zabít: toto zcela přenechávám kostkám a otevřenému házení - to je prostě osud. Na druhou stranu musím říct, že postavy na pokraji smrtí umí vybičovat hráče k neuvěřitelným výkonům.
"Ospravedlnění": ? toto mě naprosto míjí. Nikdy jsem nezabil žádnou postavu s tím, že bych si to usmyslel, nebo o to usiloval cíleně. Takže si nemám co ospravedlňovat.
Ale sám za sebe musím říct, že smrt postav nesu dost těžce. Prožil jsem s nimi všechny jejich osudy a vždy mě to vezme. Většinou pak nenápadně odložím další hru, abych si mohl dát měsíc oraz a trochu se z toho sebral. :-) Taky to dává hráčům čas se s tím vyrovnat, protože ta kampaň je opravdu psychicky a emočně velmi náročná. Sám jsem po každé hře naprosto vyšťavený. Není to prostě žádné sranda tlachání u stolu. :-)

As far as I remember u mě nikdy žádná postava neumřela.

edit: Možná bych měl doplnit, že to není tím, že bych cheatoval hody, nebo tak něco, poslední rok a něco ostatně hrajeme zcela otevřenou hru. V prvé řadě je to tím, že hráči jsou povětšinou docela zkušení a opatrní. Druhý důvod je, že celá hra je postavena na tom, že se společně snažíme budovat dojem opravdu kompetentních postav - nenechávám hráče dělat neinformovaná rozhodnutí, když jde někde do tuhého a postava to vzhledem k jejím zkušenostem a specializaci ví, tak to hráči řeknu. Další bod je, že pravidla nastavený poměrně velký "safety buffer", neumírá se na nule hp. Technicky vzato hrajeme s plot immunity, ale nikdy ho zatím nebylo potřeba aplikovat.

Mě by zajímalo, jak řešíte smrt postavy. Začíná hráč od začátku s úplně novou postavou na 1. úrovni, nebo může "začít" s tou samou? Kladete nějaká omezení na to, s jakou postavou bude pokračovat/začne?

Co jsem hrával s jiným PJem, kde se (z počátku) dost umíralo, tak jsme dělali nové postavy. Když budeš totiž začínat "s tou samou", tak to zas ztratí ten pocit opravdové ztráty. Problém taky je, když se umírá moc často, protože pak ti na nových postavách přestane záležet a opět jde pocit nebezpečí do háje.

edit: Jinak teda mám zkušenost, že postavy nemusí nutně umírat, aby se o ně hráči báli. Jde spíš o to, nakolik je to nebezpečí věrohodné a nakolik ti na postavě záleží. Když postava umře na kámen spadlý z nebe, útok ze zálohy, který neměl žádný zřejmý důvod, nebo něco podobného, tak to velice rychle přestaneš brát vážně. Zatímco když už postavu hraješ dlouho, naštval jsi někoho mocného a následně dostáváš ze všech stran informace o blížícím se nebezpečí a dlouhodobě jsi jen o krůček před pronásledovateli, tak je strach ze smrti velice reálný.

ShadoW: Preferuju novou postavu na buď stejný nebo o 1 nižší úrovni, podle toho, jak daleko je "jádro" družiny daleko od přestupu. Ve 4e jsem jel podle milestone pravidla, tam měli všichni stejně.

U nás se odjakživa začínalo vždy na jedničce, ale je to tak brutální, že od předminulého týdne povolujeme začínat na trojce, pokud je zbytek grupy 4+.

stejný level, jiná postava

Mohou si vzít pouze postavu, která bude už nějak spjatá s aktuálním dějem, nebo NPC ze hry. Žádný úplně nová rasa v družině a poslední svého druhu. :-) Nová postava začíná na stejném levelu, jako aktuální nejnižší level v družině. U nás je aktuálně nejnižší 4. a nejvyšší 9., postavy jsou v tom rozmezí nějak rozprostřené. Ty na nižších rychleji postupují, všichni dostávají čárky za docházku, takže postupně dohánějí rozdíl. Kdo chodí pravidelně, má víc čárek. Velmi občas dám čárku i za zcela vyjímečný výkon ve hře. Ale to se ze session musí stát one man show.

Ebon Hand píše:
Ale to se ze session musí stát one man show.

Za to by sis měl jako GM v prvé řadě připsat velký černý puntík ;-)