Chmur píše:
Já samozřejmě vím, že ve světě je spousta násilí, utrpení a různých sexuálních uchylek. Hrdinové seriálu Californication žijí ve světě, který je mi vzdálený a neláká mě se na něj dívat.
Nápodobně, párkrát jsem to zahlíd, nepohoršovalo mě to, ale nějak jsem nedokázal pochopit, proč to sledovat.

Já taky pocházím z tradiční rodiny (ve smyslu úplné), ale nevidím nic špatného na tom, když se vztah rodič - dítě zakládá na přátelském postoji než na tom ryze autoritativním. Samozřejmě to musí být oboustranně férový vztah, nikoli, že rodič dělá dobráka a dítě toho zneužívá. Rozhodně jsem pro větší otevřenost, je lepší, když rodiče děti poučí o různých věcech dřív, než se to dozví od někoho jiného a udělá si o tom třeba i mylný názor. A jinak si myslím, že záleží na každém individuálně, jak se k daným věcem staví. Dokonce bych to přirovnal k ohluchnutí, když dítě ohluchne v ranném věku, tak si na to rychle zvykne, když třeba v 17, tak ho to dokáže rozhodit víc. Pokud dítě má rozvedené rodiče třeba od 2 let, tak si na změnu zvykne rychleji dříve, než třeba 10 let staré. Mít oba dva rodiče nablízku je samozřejmě mnohem lepší, děti z rozvedených rodin velice často končí díky často mylnému předpokladu, že matky dokáží dítě lépe vychovávat, v péči matek, které se je navíc snaží držet dál od jejich otců, takže dítě má pak často problém uznávat autority obecně apod... Genetické predispozice naše chování samozřejmě ovlivňují, ale já za určující beru především vliv výchovy a prostředí ve kterém člověk žije, a tady může selhat stejně tak jeden vychovávající rodič, jako kompletní rodina.

Rozhovor Colomba a Alnaga o socializaci atd. mě skutečně pobavil. Bravo pánové.

Chmur: A co myslíš, kdo má pravdu? Rejpnul si Alnag, nebo nerejpnul? To je oč tu běží. :-)

Chmur píše:
naše psychika je do budoucna nejvíce ovlivněna prenatálním vývojem a raným dětstvím.
Tohle se kdysi dávno rádo tvrdilo, co si tak vybavuju tak čim novější teorie osobnosti, tím zdrženlivější k tomuhle je a tím víc dává důraz na průběžný vývoj a aktuální vlivy

Flanker.27 Zábavné, tak pro začátek nic moc neukazuje na to, že by tradiční model rodiny byl zárukou (případně naopak že by absence jednoho z rodičů nebo netradiční rodinný model vedly k...) deviantnímu nebo problémovému chování (drogy, týrání zvířátek...)

Kdysi dávno Voltaire tvrdil, že "kdyby Bůh nebyl, museli bychom si ho vymyslet". Myslel tím, že Bůh jakožto konečná garance Pravdy a Spravedlnosti umožňuje existenci společenského systému. Ukázalo se, že se mýlil, společenský systém funguje minimálně stejně dobře i bez boha na systému reciproce a racionálního konsenzu většiny.
Později se protěžoval význam rodiny. Zdá se, že dlouhodobě, jenže to není pravda, protože chápání pojmu "rodina" se průběžně měnilo - nejprve se tím myslela široká rodina, pak užší rodina, ve 20. století už prakticky jen nejbližší rodina - rodiče, děti, možná prarodiče.
Můžeš si v historii všimnout jednoznačného trendu, a to je postupná individualizace - z komunity přes širokou rodinu k elementární rodině - až k jedinci. To by bylo k té dedukci - ignorování rodiny (resp. manželského svazku) státem (daňové výhody a jiné srandy) je prostě v souladu s dlouhodobým trendem ve společnosti.

Základní argument pro to, že je tradiční rodina přežitek je pak především to, že nejsou žádné argumenty které by nějak ukazovaly, že tomu tak není.

Induktivně se pak můžu odvolat ke statistikám - rostoucí počet svobodných matek, rostoucí počet rozvodů, chladnoucí zájem lidí o svatbu.

Samozřejmě, netvrdím, že cílová oblast je nějaká společenská anarchie, kdy souloží každý s každým a o děti se nestará nikdo. Tvrdím, že rodiče mohou klidně plnit svou úlohu, aniž by byli oddáni, dokonce aniž by žili v jendé domácnosti nebo se zříkali odlišných životních partnerů než je druhý rodič.
Tvrdím, že podpora tradičního rodiného modelu ze strany státu nemá žádný dopad na porodnost nebo na kvalitu rodiných svazků, jde jen o snahu o umělé sociální inženýrství, založené na ideologiích (křesťanství), ale postrádající statistický důkaz své užitečnosti (která není, statistika mluví opačně)

Tvrdím také, že lidé co spolu žít chtějí spolu žít budou a ti co nechtějí tak nebudou, svatba nesvatba. Tradiční model dvou rodičů v dlouhodobém stabilním svazku v němž vychovávají své děti se dlouhodobě rozpadá, ukazuje se, že ho není v naší společnosti zapotřebí a společnost je již několik desítek let připravena jej opustit zcela, brání jí v tom ale konzervativní ideologické proudy*).


*) které obecně nejsou úplně na škodu, protože zajišťují, že vývoj je postupný a že společnost neskáče sem a tam jako po místnosti naslepo hozenej hopík.

Seriály? (Promiňte, že vám tak jako odbočuju od tématu.) Black Books. Jak nevydržím epizodu Přátel v kuse, Black Books jsem schopná odkoukat jak maraton.

A Cold Case.

To já zase na Přátele nedám dopustit, v podstatě jsem na nich vyrostl. :-D

Já je prostě nějak nemusím, stejně jako nemusím HIMYM. Přijde mi to takové přímé, předvídatelné. Californication jsem chvilku sledovala, neurazilo mě to, ale nějak dlouhodobě neupoutalo.

Přátelé jsou výborní a povětšinou i (pro mě) lepší než celé slavné HIMYM, které mělo excelentní druhou a třetí řadu a pak šlo neskutečně do háje.

Sleduje tady někdo animované Star Wars: Clone Wars? A jak se případně líbí?

Co já vím, tak to byl animovaný film, ne?

Film (co šel i v kinech) byl pilot k tomu seriálu. Teď začíná třetí série.

CW jsem sledovala aktivně až na poslední dva díly druhé řady, nějak jsem neskousla pidiklony. Velké finále řady na mě prostě nezapůsobilo. Nějak si zvolna doplním vzdělání, jak se teď rozjíždí třetí řada.

A tedy zodpovědět položenou otázku - některé díly se mi líbily velmi, jiné vůbec. Zajímavé je, že ty, co se mi nelíbily, nenesou nutně Jar-Jara jako spojující prvek.

Nevada píše:
Sleduje tady někdo animované Star Wars: Clone Wars? A jak se případně líbí?

Zbožňuju SW, takže Clone Wars sleduji poctivě. Scénáristická kvalita jednotlivých dílů je dost rozporuplná (od naprosto strašných po mírně nadpůrměrné...) a občas to IMO i popírá některé dané věci SW univerza (ale to je ve SW běžná věc). Nic z toho nemění moje oddané sledování.

Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o remake klasicky animovaného seriálu mě opětovné sledování v podstatě téhož už moc neláká. Mám raději filmy a nebo hry ze série Knights of the Old Republic (které jsou mimochodem lepší než první dvě filmové episody :-D).

Já taky sleduju pravidelně. Přesně jak píšete, jednou je to nahoře, podruhé dole. Ale i tak pokračuju v jízdě. Celkově se mi to jako fanouškovi Star Wars infantilně líbí :o)

Ušatá™ píše:
sem neskousla pidiklony.
V těch dvou se motá z malých už jen převážně Boba Fett.

Olorin píše:
Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o remake klasicky animovaného seriálu

O tom nic nevím... s původním seriálem to má společného, že je to SW a podobný název.

Viděli jste ty televizní filmy Duna a Děti Duny. Sice to nejsou oficiálně seriály, ale jsou rozkouskované na několik dílů, takže takový miniminisérie. :-D Navíc tam hraje dost našich herců. Není to sice nic moc, ale mě se to líbilo víc než verze Duny od Davida Lynche.

Black Books - Bernard Black je můj idol (skoro :-)) - aneb jak se uživit prodejem knih bez práce - potřebujete Mannyho!
Přátelé - po pár dílech mě začli hrozně nudit.
Clone Wars - sice je jejich kvalita jako na houpačce a scénáristé neustále znásilňují kontinuitu Expanded Universa, ale stejně koukám, jen někdy hodně nadávám :D

Olorin píše:
Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o remake klasicky animovaného seriálu
Jestli myslíš, že myslím, že myslíš, tak to není pravda. Tartakovskyho Clone Wars tuhle sérii tak jako... časově obalují, ale nejedná se o předělávku téhož.