Jocho: ah-ha! Už chápu. Well. Jakože...
jajn.
Teoreticky máš pravdu, jenže v praxi je to hodně
semantics, protože to, co Ty označuješ jako stav nezajímavého úspěchu, většina lidí popíše jako zajímavý posun v příběhu. (viz Aegnor #9 výše.) Kdybysme do toho zabředli fakt hluboko, tak by pak asi šlo kategorizovat okamžitou zajímavost (ne)úspěchu a "forward" zajímavost (ne)úspěchu. Což už je hodně hluboká a hodně teoretická analýza a řekl bych že se nakonec dopracuješ tam, co píše Log výše (#12), jen tam dojdeš cestou co je delší, zato hrozně složitá.
Také navzdory tomu, že jsem se o teorii v tomhle díle otřel, Scénáristika je ve skutečnosti hodně pragmaticky orientovaná série (což viz výše Corny #10).
Ale jako samozřejmě ta úvaha, že některé hody se háží víc kvůli šanci dramatického / zajímavého selhání, je samozřejmě správná. Stranou výše uvedeného bych teda asi doplnil, že ten hod tam těží z toho napětí daného hrozbou a zábavnost tam neleží nutně v tom "nezajímavém" výsledku, jako v tom hodu samotném - pořád je ale potřeba, aby i ten slabší možný výsledek byl stále herně/příběhově konstruktivní. Ale to pořád následuje obecný princip toho že je potřeba uvažovat o výsledcích hodu dřív, než hodíš, a výsledky by měly by být nastaveny tak, aby byly všechny herně konstruktivní a hru nerozbíjející (netvořily záseky, slepé uličky, nechtěné ohrožení postav, dojem nekompetence postav aj.)