11. prosince 2008, NYc
Dneska jsem se sbalil, zítra odjíždíme znovu na střelnici.

21. prosince, NYc
Sára s Tommym si docela zatrénovali, já až tak moc ne, pořád mám na sobě hromady stupidních obvazů a bandáží. Dodělal sem nějaký technický detaily na tom rychlosnímkujícím fotoaparátu, jsem zvědavej jak bude fungovat. Kromě toho jsem se postaral o alespoň náznak místního zabezpečení - udělat to kompletně by stálo děsný prachy, ale na to, že to tu je utajenej výcvikovej prostor, to je byl dost děs. Nějaké senzory pohybu a kamery na příjezdovou cestu a tak.
Taky jsem sem hodil nějaké IT vybavení, satelitní telefon, poměrně rozumný počítač, tiskárnu se skenerem a takové nesmysly, kdo ví, kdy se to může hodit.

Dali jsme dohromady nějakou rozumnou společnou taktiku pro krizové případy, protože minule to nebyla zrovna ukázková spolupráce.

23. prosince, Illinois
Včera jsem dorazil k rodičům a sestře na Vánoce. Vlastně ani nevím, proč to píšu sem, nicméně tenhle deník stejně nebude číst nikdo kdo je příčetný a zároveň nedotčený skutečností, takže myslím, že kdokoliv to bude číst, pochopí, že sem nepíšu vždycky čistě profesní zápisy.
Měl jsem diskusi s otcem ohledně mojí budoucnosti, navrhoval mi přes známého nějaké místo šéfa ochranky na nějakém letišti. Po všem tom, co se tu dělo, mi připadalo, jakoby se mi realita vysmívala do očí. Chvíli mi trvalo, než jsem vůbec pochopil o čem je řeč, ale pak jsem mu docela rozumně vysvětlil, že svojí budoucnost vidím trochu jinak. Popsal jsem mu, jak asi vypadá kariéra úspěšného soukromého detektiva, zakončená vlastní agenturou nebo příjemným místem v soukromé sféře, vypadal s tím poměrně spokojeně. Mám ale takové tušení, že to není to, co by mě čekalo.

26. prosince, Illinois
Oslava Vánoc v kruhu širší rodiny a přátel je napůl úžasný oddech, ale ne takový, jak bych řekl. Nedokážu se uvolnit. Stále mám v hlavě představu všeho toho, co se děje v New Yorku. Jenže na tom teď moc nesejde, Tommy se s rodinou odklidil na Sicílii a Sára je s babičkou na Vánoce u Nathana. Slíbil jsem, že se tam stavím na Silvestra.
Včera se mě sesetra ptala, jestli bych jí nepomohl začít v New Yorku, že bych jí třeba zaměstnal jako asistentku nebo jí tam něco dohodil u známých. Nikdy předtím mi nedošlo, jak je realita velkoměsta vzdálená venkovu. Zejména ta moje. "Ségra sorry, ale víš, tenhle měsíc mi zabili přítelkyni jen protože se mnou chodila a všude kolem mě je Ruská mafie strkající frňák do okultních nesmyslů, kromě toho po mě nejspíš pase místní policie a FBI a tak a nedávno vlastně i vtrhli ke mě domů a vůbec..." mi nepřišlo jako adekvátní vysvětlení toho, proč jí nechci pomoct. Ono i kdyby se zeptala před rokem, nebylo by to lepší, moje přítelkyně byla vnučka jednoho z šéfů čínský mafie, kamarádi se kterýma normálně chlastám, jsou Irové, vůbec moc normálních lidí kolem mě není. Jenže jsem žádné lepší vysvětlení nenašel. Tuším, že ze mě asi nebude nejmilovanější bratr v historii.