Lodní zbraně: Boj bez střelného prachu

Jedním z „drobných“ problémů spojených s námořním bojem jsou zbraně. Přesněji řečeno skutečnost, že lodě spolu mohou bojovat buď:
  1. abordáží, kdy se snaží dostat spolu do kontaktu a vysadit na nepřátelskou palubu výsadek, aby loď bojem muže proti muži obsadil
  2. taranem, kdy se snaží speciálně k tomu upravenou přídí udělat do trupu protivníka na čáře a pod čárou ponoru díru, aby se potopil
  3. střelbou na dálku, kdy se snaží protivníka rozbít natolik, aby se buďto vzdal nebo potopil
Taran je specifikem veslových lodí a zejména starověku a raného novověku, protože už veslové galéry vrcholného středověku útočily abordáží a později střelbou. Výjimkou byla bitva u Visu roku 1866, kdy početně a technicky slabší rakouské císařské námořnictvo potopilo taranem vlajkovou loď nepřátelské flotily (nějakou dobu se pak taran stal opět řádnou bojovou metodou a vyráběly se dokonce speciální lodě). Případně může jít o nouzové východisko, kdy těžce poškozená loď poháněná motorem narazí do nepřítele, aby šli ke dnu oba (viz norské tažení, kdy takto zaútočily dva torpédoborce na německé bitevní křižníky). Eventuelně jde o účinný, ale riskantní způsob potápění vynořených ponorek (jejich plášť býval vcelku křehký a blízké setkání s rozjetým torpédoborcem, ale klidně i menší bojovou lodí, pro něj bývalo osudné – poškození útočníka bylo nepoměrně menší).

Abordáž je oblíbena dodnes, a to zejména u pirátů a korzárů, případně různých přepadových jednotek. Ale nejpozději od 13. století (viz bitva mezi anjouovským a aragonským loďstvem u Malty roku 1283) se hlavní zbraní stalo ostřelování. Nejprve z luků, kuší a praků, po zvětšení dostřelu a zrychlení palby (někdy v 16. století) z děl. A tady je problém. Ve fantasy světech střelný prach nebývá a námořní boj máme všichni díky řadě knih, filmů a seriálů zafixovaný v podobě fregat, galeon, řadových lodí a karibsko-anglických pirátů, popřípadě středomořských turecko-křesťanských galér.

Jak spojit RPG podmínky s naším očekáváním? Řešení je několik. Vyhýbat se větším námořním bojům a spokojit se s piráty, hrát v prostředí anticko-vikingském či něčím „substituovat“ střelný prach jsou ta nejjednodušší řešení. A také vcelku na nic: první dvě nepříjemně omezují svobodu a u posledního (použitého například ve Forgotten Realms, kdy Lantaňané objevili „alchemical powder“ a arkebuzy) je problémem vysvětlit, PROČ se daná látka nepoužívá i na souši (dělo je mnohem účinnější válečný prostředek než katapulty i než šípy – Francouzi s jejich pomocí v závěrečné části ve svůj prospěch rozhodli stoletou válku). Poněkud sofistikovanějším řešením je systém „střelný-prach-ale-bez-střelného-prachu“. V podstatě jde o náhradu chemie a techniky magií. Představte si třičtvrtě tunové monstrum z magického bronzu pokrytého runami, reliéfy a mystickými obrazci, kam se předem zasune váleček z magicky upravené směsi drcených granátů, berylů, kafru a tří desítek dalších tajných látek, na něj střela, a to celé po aktivaci posádkou obsahující vysoké procento magických povolání s karmínovým zábleskem vypudí střelu na cíl takovou silou, že to je schopné rozbíjet i kamenné hradby, natož křehčí lodní trupy. Vodící kanál pak lze vytřít vytěrákem napuštěným specifickou směsí olejů, a lze naládovat novou dávku; případně lze přístroj ošetřit k tomu zvlášť vyvinutým rituálem, aby nadále bezproblémově šlapal...

Tak takhle zajisté také ne. To by mohlo být skousnutelné ve světě Eberronu nebo nějakém renesančně založeném, nikoli ve Forgoten Realms, Greyhawku, Asterionu a dalších klasičtějších.

Pátým řešením je kombinace magie a hrubé síly. V podstatě jde o to, že klasické válečné stroje budou očarovány vhodnými kouzly a obsluhu budou tvořit uživatelé magie (zvyšování fyzických vlastností obsluhy nebo snižování odporu materiálu při napínání), bytosti či konstrukty nadané značnou silou (golemové, nějací vhodní obři, nemrtví…), respektive jako válečné stroje se budou rovnou používat konstrukty (vhodné jsou oživlé předměty). Řešení to je elegantní a nikoli v rozporu s psanými pravidly i duchem světa. Nevýhodou je poměrná omezenost (svět nebo civilizace musí být slušně magicky vyspělá, musí být dost sesilatelů kouzel v populaci, společnost musí mít také jisté charakteristiky umožňující využívat nemrtvé či otroky…) a nejsem si jistý, zda by to bylo skutečně prakticky použitelné, když nepřítel může použít rušení magie (střelný prach sice může navlhnout, ale taková katastrofa to není; v poli rušícím magii si ale nezabojuje nikdo). A to jsem nejspíš ještě pár problému přehlédl. (Ehm, kolik že to váží obři? A jakáže je nosnost lodi?)

Šikovnějším řešením by mohla být „magická technologie“. Jde o to, že magie je schopná nahradit část technologických postupů při výrobě. Dokáže zajistit dostatečnou teplotu, aby se jisté látky vytavily a zkapalnily do stádia, kdy je lze mísit stejně snadno jako vodu. Dokáže zajistit, že vznikne skutečně dokonalá a homogenní suspenze, a onu suspenzi dokáže inkorporovat do předmětu nejen mnohem rychleji, ale i mnohem kvalitněji, než by bylo možné běžnými postupy. Dokáže vyrobit „chemické“ látky vhodných vlastností. A tak dále a tak dále. Navíc i technická zručnost ve fantasy světech není právě malá: přinejmenším trpaslíci budou mít rozsáhlé znalosti o metalurgii, geologii, fyzice a chemii. I lehce podprůměrně magický svět tak dokáže vyrobit nemagické a magii nepotřebující látky a předměty vhodných parametrů. Výsledkem tak budou i válečné stroje postrádající řadu nevýhod těch z reálného světa: tětivy nebudou vlhnout kvůli hydrofóbnímu nátěru, kovové části budou z nerez oceli, případně nerez oceli zvlášť odolné k namáhání, vlákna tětiv budou mnohonásobně pevnější…

Tím jsme vyřešili část problému, čím nahradit děla. Bojové stroje se na lodích ve Středomoří používaly běžně v antice a slušné části středověku (i když šlo o nikoli standardní výbavu). To ale stály na horní palubě, a děla byla umístěna především v podpalubí. Vynález dělové branky je v případě, že budou existovat vhodné stroje, skoro automatický, takže tady problém není. Ale jaké stroje jsou ty „vhodné“? Za prvé a především, musí být schopny poškodit protivníkův trup. Za druhé, nesmí střílet horní skupinou úhlů (dnes třeba minomet). Druhou podmínku splňují pouze balisty. Vyřešení první podmínky je těžší. Není problém vyrobit – zvláště za pomoci „magické technologie“ – balistu s dostatečnou průrazností; problém je, jak ji rozumně obsluhovat, protože odpor při napínání bude extrémní. Řešení jsou dvě: lepší napínací systém a protizávaží. V obou případech dojde ke zvětšení posádky (nic nenormálního, nejtěžší raně novověká lodní děla měla obsluhu sestávající ze 14-16 mužů). U prvního řešení vycházím z toho, že maketu středověkého trebuchetu dokázal tucet lidí (nadšenců) během deseti minut připravit z klidu ke střelbě. Ke stahování ramene se použil velký rumpál s úchytnými kolíky ve směru osy otáčení, který byl obsluhován pomocí dvou tyčí. Ty se zaklesly mezi kolíky ve vhodném úhlu a na volný konec trčící vzhůru se zavěsila obsluha, která tak vlastní silou a vahou rumpál pootočila. Bližší informace: šlo o jeden z dílů nedávno proběhnuvšího českého seriálu o hradech Štíty království českého díl 5 (Hrady nedobyté) a onen trebuchet je někde v Německu. U druhého řešení dojde navíc i ke zvýšení hmotnosti stroje (nic nového – už zmíněná děla vážila tři tuny) a problémem bude nejspíš i nutnost zvýšit strop (nebo vůbec celá vnitřní konstrukce lodi: otevřená štěrbina přes všechny paluby vyjma horní, kde by se pohybovala po svých (dlouhých) drahách závaží všech strojů v podpalubí?), aby protizávaží bylo dostatečně efektivní.

Závaží by snad šlo použít i jinak, ne jen k napínání tětivy. Provazy by šly k ústí stroje, odkud by se vracely ke kapse pro střelu. Hlavním pohonem nepoměrně jednoduššího stroje by byla kinetická energie padajícího závaží a nikoli krutný moment napjaté tětivy. Ale je otázka, jestli by to fungovalo.

„Kapitáne, zápalné lodě na pravoboku!“

„Střelecký, rozkazy pro Adolfa hlavní a Adolfa a Bertu první – loď nejdál vlevo! Berta hlavní a Cyril první – loď uprostřed! Cyril hlavní a Dora první – loď vpravo! Kormidelníku – změna kurzu… !“

„Kurz změněn, pane!“

„Baterie připraveny, pane!“

Fregata ladně změnila kurz a k přibližujícím se člunům se natočila bokem, aniž by přitom přerušila ostřelování zakotvených lodí a obránců přístavu. Na povel sebou škubla a jedenadvacet střel opustilo stroje vstříc blížícím se obráncům. Lodní střelci oprávněně patřili k nejlepším z flotily, takže většina střel vzdálené cíle zasáhla. Dva čluny se začaly potápět, třetí, i když zasažen, plul dál. Ne dlouho, další salva ukončila i jeho pouť.

„Kormidelníku, srovnat kurz! Střelecký, připravit k palbě na pevnost! Celý pravobok, hlavní – hradba, první Adolf a Berta – rohová věž, Cyril a Dora – hradba!“

Rozkazy byly provedeny. Věž příliš poškozena nebyla, ale hradba už po první salvě utrpěla viditelné šrámy. Ještě chvíli ostřelování a vytvoří se průlom. Obránci nemají naději, orkům už nic nezabrání smést toto lidské pirátské hnízdo z povrchu světa a nastolit oprávněnou vládu Velké hordy…
Napsal chrochta 09.06.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 53 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.17812299728394 secREMOTE_IP: 54.83.81.52