Na slovíčko s Kasem

Narazil jsem na něj v hospodě U tří pijavic. Seděl sám u stolu, mračil se a pil jedno pivo za druhým. Přisedl jsem si a zaplatil dvě rundy. Teprve potom si mě uráčil všimnout a optat se, co chci. Řekl jsem mu, že jsem dvorní bard Jeho výsosti a že tady na Hranici hledám nějakou inspiraci. K velké výřečnosti ho to nepohnulo, o jeho činech jsem se za celý večer nedozvěděl vlastně nic. Jediná chvíle, kdy se rozpovídal, bylo, když jsem se ho ptal na styl jeho boje. Ty svérázné odpovědi jsem si zapamatoval doslovně, omluvte prosím jeho neuctivý a hrubý jazyk, je to muž z lidu, nevzdělaný a surový. Přesto relativně inteligentní a nade vši pochybnost velmi zkušený, jeho názory na boj vás možná budou zajímat.Co bys poradil jako základní, nejdůležitější věc začínajícímu bojovníkovi?
No, základní je vědět tohle: V boji vítězí ten, kdo prokáže větší sebevědomí a iniciativu!
Takže - neboj se nepřítele. Udeř ho dřív a víc, a neboj se bolesti. V boji jí totiž necítíš; lehkou ránu ani nevnímáš a když dostaneš těžký zásah, jsi tak mimo, že taky ne. No a že můžeš umřít? Smrt v boji je krásná věc, rychlá a čistá, mnohem míň bolestivá než chcípání v posteli. Aspoň většinou.
Jenže na porážku nesmíš myslet. To je k ničemu, je to hovadina. Mysli na to, jak toho hajzla proti sobě dostat na kolena, jak ho překvapit a vyvést z míry. Nemlať do něj jako kovář do kovadliny. Přemejšlej a hejbej se. Dělej věci, který nepřítel nečeká, vyveď ho z míry.Jak bojuješ s přesilou, jakto, že skočíš do hloučku rozzuřených obrů a oni tě neušlapou, naopak, za chvilku je po nich?
Hele, přesila je fajn. Čím víc je jich proti tobě, tím větší je šance, že si budou navzájem spíš překážet. Skoč mezi ně, prvnímu odkrytýmu dej pořádnou ránu a kotoulem nebo skokem pokračuj dál. Když je přesila, tak se musíš furt hejbat. Jak se zastavíš, máš jen jednu možnost - porubat je dřív než oni tebe. A na to potřebuješ hodně dobrej a velkej meč a taky sílu. Já mám obojí :) Takže si můžu vybrat. Nejlepší je je načít, sem tam seknout. A když sou zmatený a hotový, nažhavený tě rozmlátit, zastavim se, rozkročim a vložim se do toho naplno. Než jim dojde, že hraní skončilo a de jim o kejhák, už bejvá po všem.Každej ví, že nemáš rád obry a proti tobě že nemaj šanci. Řekni, jak je to možný, když jeden obr dokáže rozmetat celej vojenskej oddíl?
A kdo tvrdí, že já bych to nedoved??
Koukej, obr je velkej a silnej. Hodně silnej. Spoléhá na to, že nějaký to pohlazení malejma zbraněma lidí ustojí jako nic a pak jim to vrátí něčim hodně těžkym, čím se pořádně rozmáchne. Věřej si tak, že se moc nekryjou, neuměj to. Takže já vim, že mi dovolej přijít a seknout si, než se můžu začít bát, co mi provede. No tak do toho seku dám všechno. Výsledek záleží jenom na síle úderu a na tom, kam to zatneš. U obrů kašli na finesy a parádičky, prostě k němu přiběhni, využij svou rychlost a mrdni mu co největší ránu. Potřebuješ na ně velkou zbraň, nějakou kudličkou je fakt na zem nedostaneš. Miř na kolena, z boku nebo zezadu na spodní část břicha, kde už nemívaj pancíř, nebo na ruce. Hlava je vysoko a hruď nebo stehna maj obrněný a tak svalnatý, že není šance je tam vážně zranit. No a jestli máš fakt pevný nervy a jsi hodně hbitej, tak se jako já můžeš postupem času dokonce naučit i to, jak se uhnout těm jejich velkejm, neohrabanejm zbraním tak, aby ti nepolámaly kosti. Je blbost je srážet stranou, víš. Nebo dokonce krýt! Viděl sem hrdinu, co kryl svym fajnovym zářivym štítem ránu skalnatýho obra obouruční palicí. Hádej jak to dopadlo. Štít na maděru, ruka pod nim jakbysmet a chlap letěl pozadu jak holubička. Před tou ranou musíš uskočit, svou zbraní se od té jeho ODRAZIT, rozumíš, ne ji zastavovat. Využij to, že jsi mnohem lehčí a nech se odhodit kapku dál. Jasně že to bolí, bez šrámů se to neobejde. Ale když jsi šikovnej, tak se udržíš na nohou a nic ti vlastně není. Obr si přitom myslí, že je po boji, už odhazuje kyj a leští si krafáky, těší se, jak si na tobě pochutná. Místo toho zírá na letící ostří a jeho úsměv je najednou o pár stop širší.Říká se, že jsi studoval taktiku boje u mistrů šermu. Je to tak?
Studovat taktiku boje... Pro bohy, a kdy jako? Nemam čas ani náladu na podobný kraviny. Říkám ti, že jeden boj ti dá víc než měsíc šaškování někde na cvičáku. Nemam rád mistry čehokoli; důležitě ti tvrděj jak máš stát a jak se pohnout, kam dát ruku, kam nohu, kam se koukat, kam se nekoukat, na co myslet a na co ne... To než se naučíš, půl života je v pytli. Přitom každej boj je jinej, nějaký šablony ti nepomůžou. Buďto to v tobě je a ty jednáš jak se má, nebo nejni. Když to v tobě nejni, nech meč za pecí a uč se řemeslu nebo tak něco, protože jakmile narazíš na někoho, kdo se ti kapku vyrovná zkušenostma, končíš. A když to v tobě je, tak ti poradim to, co sem řikal už na začátku - nemysli, jednej! Improvizuj a neboj se nepřítele, dávej mu zabrat a uvidíš, že on se začne bát tebe. A pak už je způlky vyhráno.Bojuješ spolu se svými psy. Vážně je to taková pomoc?
To si piš. Pokud si mě poslouchal, tak sem řikal, že nepřítele musíš vyvést z míry. A nic tě nevyvede z míry víc, když tě najednou za prdel chytnou silný tesáky! Raf na to nevypadá, ale je rychlej a chytrej, přiběhne k tobě zezadu a bez milosti se zahryzne. Jasný, že nikoho sám nezardousí. Jenže když na někom visí, dotyčnej fofrem zapomíná na svuj hlavní problém a věnuje se jemu. Určitě víš, co je jeho hlavní problém :) No jasně, já a muj řemdih. Mam pak čas si v klidu rozmyslet, kam mu jí fláknu a ukončím tu frašku.Funguje tahle taktika i na čaroděje? Nebo ty si podáváš jinak.
Čarodějové jsou lidi jako my. Akorát ještě víc nafoukaný a v ještě horší kondici, než bejvá většina. Spolíhaj se na tu svou magii tak, že není problém je něčím zaskočit. A ještě sem nepotkal čaroděje, kterej by byl imunní vůči mýmu Strážci. Účinná je na ně jediná, jednoduchá taktika - sejmout je tak rychle, jak to jenom jde. Nedat jim čas předvést ty svý kejkle, vymyslet nějakou kulišárnu. Je třeba jim zatopit, aby se museli starat o svou ochranu a ne o to, jak tě usmažit, pak už stačí jen nepřestávat, dokud nemaj dost. To je celý.Tak jednoduché to jistě nebude, jinak by se žádný čaroděj do boje nikdy nepustil.
No, a to je právě vono. Že se jich každej bojí a myslí si dovíco neuměj, když maj tu svou "magii"! Stačí si dávat dobrýho majzla a nenechat ty špinavce dokončit svý kouzlíčka. Když stojíš u nich s rozhoupanym řemdihem v ruce, tak si netroufnou na nic. Dal sem si tu práci a naučil se těch pár gest, co pořád dokola používaj, takže poznám, když chtěj čarovat. A jak to zkusí, hned mu jí fláknu, protože vim, že v tu chvilku nevnímá nic kolem. A to už musí bejt jo dobrej chlapák, aby dokončil kouzlo s naraženejma žebrama nebo zlomenou haksnou!Poslední otázka. Narazil jsi vůbec někdy na bytost nebo nestvůru, kterou bys nedokázal porazit?
Jo. A pěkně si mě nasral, žes mi to zase připomněl.
Můžeš mít sebelepší zbraň a bejt seberychlejší, ale když narazíš na šmejda, co je celej udělanej ze železa a přitom se hejbe a rube tě hlava nehlava, tak končíš. Jediná možnost je utéct od něj, nalákat ho do nějaký pasti, aby někam zapad a už nevylez. Nejlíp do hodně hluboký propasti nebo vody. Nezabije ho to, ale plavat ani šplhat vážně neumí. Nemá cenu s nim bojovat, nenaučíte se nic novýho, jeho nic nebolí, nemůžete ho zabít, jedině rozbít. Což je nuda. Radši si to vyřikejte s tim, kdo ho vytvořil, to uspokojí mnohem víc!