CREET: Renesanční fantasy svět

Znáte ty hororové situace, kdy máte za pět minut hrát ve světě, o němž nevíte zhola nic? Pro případ, že máte za pět minut hrát v Creetu je zde stručný úvod do základních fakt o Creetu, který můžete v případě potřeby rozdat hráčům k přečtení.

Creet je temně laděný fantasy svět plný zrady, intrik a všemožných druhů nebezpečí. Postrádá jasné odlišení dobra a zla, přítele a nepřítele, krásy a ošklivosti, bílé a černé. Je to svět v němž magie umírá a je nahrazována a vytlačována rozpínající se lidskou civilizací a lidskými náboženstvími.
Ona původní magická kultura Creetu, představovaná stvořeními jen zpola si uvědomujícími sama sebe. Víly, divoké bytosti lesa, tajemní skřítci, o jejichž existenci se lidé dodnes přou, neb nikdo doposud žádného prokazatelně neviděl, či draci, hroziví obávaní lovci, nečekaně útočící na ty, kteří narušují magickou rovnováhu. Postrádají sice umění, literaturu ba i řeč v onom běžném smyslu slova, ale jsou spojeni se samotnou existencí Creetu s jeho magickým nábojem, aurou. Jejich chování není povětšinou vedené rozumem, ale instinktem a mnozí v nich spatřují jakési přechodné stádium mezi zvířaty a lidmi.

Creet není původní lidskou domovinou. První lidé do této panenské země připluli před mnoha staletími přes moře, ze svého prakontinentu – Terra. Po dávno zapomenuté válce prchali Latinové v zoufalství před hrozbou pronásledování a jisté smrti. V nově objevené zemi pak založili Věčné impérium a obnovili svoje dávná umění, proslulou vojenskou mašinérii a díky svému typickému sebeovládání rychle ovládli velkou část kontinentu. Latinové vyznávají Pětici bohů – Rega (vládce), Selunu (osud), Solarise (kováře), Triu (válečnici) a Timnii (lásku). Vnitřní napětí v Impériu i vnější okolnosti nakonec vyústili v jeho částečný rozpad oddělení menších států a ztrátě četných území.

Jistým protikladem Latinů jsou Crussoňané, jejich pronásledovatelé již z Terry. Jejich přistání v Creetu však zdaleka nebylo tak úspěšné a rychle se vrátili ke svému povolání nomádů a pastevců. Crussoňané vyznávají Jediného boha, jehož hlasatelem se stal Nesmrtelný prorok, kterému se podařilo sjednotit pod svou korouhví téměř všechny rozhádané kmeny a zastavit nebezpečí jejich z ničení z náruče Impéria.

O mnoho staletí později připluli z Terry ještě poslední přistěhovalci – Seveřané, přinášející příběh o její zkáze i novou víru v Plačící bohyni, která se rychle šíří i mezi prostým latinským lidem k velké nevůli tamního kléru. Jsou to zřejmě potomci Crussoňanů i Latinů z původního kontinentu. Žijí v kmenových společenstvích, mluví starodávnou řečí, kterou pamatují již jen vzdělanci a byli to právě oni, kdo zasadil rozhodující úder rozpadu Věčného impéria v dobách jeho slávy, když se vylodili v jeho severních koloniích.

Lidé se také začali mísit s původními obyvateli. Potomci nečistých spojení lidí s magickými tvory jsou právem obávaní i obdivovaní pro svoje magické schopnosti kombinované se zrádným lidským intelektem. Zatímco sylvánky (dcery víl) se věnují zejména bylinkaření a léčení neduhů a jsou proto obvykle ctěny a velebeny, podvrženci (potomci skřítků) jsou při odhalení zabíjeni již v kolébkách. Jsou to tajnůstkáři a podvodníci užívající své magie šalby a klamu ke svému obohacení nebo jednoduše ke škodě jiných. Nejstrašlivější a nejobávanější jsou však luciferi (potomci draků) vládnoucí magií živlů. Co je však ještě obáváno asi nejvíc, jsou lidé slabé krve – infamité, jejichž spojení s magií leží někde v hloubi jejich rodokmenu. Jejich povaha je snad ještě pokřivenější než podvrženců a přitom je nelze tak snadno odhalit. Jejich magická moc je malá, ale jsou neustále puzeni zkoumat a hledat způsoby, jak ji pozvednout. Obvykle nejsou tyto způsoby právě společensky vhodné.

Creet je rozdělen na řadu různých území, jejichž vzájemné vztahy jsou poměrně komplikované. Výhodnou polohu zhruba uprostřed stále zaujímá Věčné impérium s hlavním městem Heliorou, jež drží i řadu dalších menších přidružených území včetně autonomního ostrova Auguria a pirátského hnízda Ostrovů pánů moří, přináležejících Říši spíše jen formálně. Území Impéria je místy stále ještě pokryto původní divokými lesy, ale mnohé z nich byly proměněny v pole a louky. Přežít zde vyžaduje kus tvrdé práce, ale je snazší, než mnohde jinde.
Bývalým územím Impéria je jižně ležící Atlantské spojenectví, sdružení pěti městských států – Atlantei, Corvanu, Lirrei, Ridellu a Telonu. Spojenectví čelí řadě problémů, zejména nebezpečí války se svým dalším severním sousedem – Crussonem, který již jednou obsadil a podrobil jeden z členských států – Meance. Je to jeden z nejbohatších státních útvarů Creetu, hojně osídlený, plodící a příjemně poetický.
Již zmiňovaný Crusson s centrem v Menfru leží na východ od Impéria a vznikl násilným sjednocením několika bývalých kalifátů pod praporcem Nesmrtelného proroka. Jediný, kdo si jakýmsi zázrakem uchoval autonomii je Ascarský kalif, ale i ten pouze ve zdech svého města, neboť veškeré ostatní území mu bylo odňato. Je to kraj suchý a kamenitý, většina početné populace se tak soustředí v okolí několika životadárných řek, jež tudy tečou
Severně od hranic Impéria se rozkládají bývalá severní teritoria – Hibernie s neformálním centrem v Nocturně. Ta je nyní převážně v rukou Seveřanů a tato ztracená území jsou zvána divokou Hibernií (Hibernia Ferix), kde nevládne žádné právo, nežli právo silnějšího. Je to chladné a povětšinou ledem a sněhem pokryté území bohaté na zvěř, ale chudé na lidské osady či obydlí.
Takřka panenským územím pak je Silvanie tvořící jihozápadní cíp kontinentu. Je to místo, kde již několikero pokusů o osídlení ztroskotalo na neprostupnosti zdejších lesů a neustálém záhadném mizení zdejších osadníků. Silvanie se ze všech míst kontinentu nejvíce uchovala původní magický nádech Creetu.

Nejsou to však zdaleka jen velké státy a jejich armády, co má vliv na osudy Creetu. Nejrůznější organizace, které se zde utvořily, se také snaží utrhnout si svůj díl. Konkláve, sdružující magicky nadané silné krve se aktivně snaží zasahovat do politiky a stejně tak její protivník – Říšští mágové vedení naopak povětšinou Infamity.
Ani církve však nejsou ušetřeny podobných organizací. Uvnitř církve Pětice vznikla skupina Osvícených (Seluniných kněžek), aktivně manipulujících osudové události tak, jak jim prý zjevila jejich bohyně. Půltváře naopak slouží Jedinému bohu jako jeho smrtonoši, nájemní zabijáci, těch, kteří se znelíbili.
Půltváře však musí zápasit s Atlantskými zloději, dnes již mocnou zločineckou organizací, s níž se za záhadných okolností dostali do křížku. O Mercantě, obchodnickém sdružení by také leckdo neváhal prohlásit, že jsou to zloději. Kdysi svým bohatstvím doslova koupili vládu nad Meance. Poté, co byla dobyta Crussonem vede Mercanta s tímto státem vleklou, leč na první pohled nezřetelnou válku všemi prostředky. Toho využívají menší obchodnické a jiné cechy, např. Zlatý jednorožec nebo Arte della Lana, které se snaží dosáhnout podobného vlivu a bohatství.
Creet má i své rytířské řády. Jde o Vznešený řád, ochránců Večného impéria, svázaných nesčetným množstvím regulí a předpisů či svatých přísah a kteří tvoří železné jádro Imperiální armády. Poněkud sporným uskupením je Řád růže, kdysi zasvěcený ochraně Spojenectví, nyní se však věnující svým vlastním prapodivným a těžko pochopitelným zájmům a i proto mnohými nahlížen jako velmi podezřelý.