List a trn - tajný život elfů

Poměrně podrobný popis elfí rasy a elfích zvyků (ještě pro D&D 3e, ale i tak může být třeba inspirativní).
Napsal Alnag
Kdy to ucítím, matko?
Kdy pocítím Corellonův dotek?
Bude to v hřejivém létě?
Za temně modré hvězdné noci?
Bude to v momentě, kdy vzduch je bez pohybu?
Nebo když se vichřice přežene mýtinou?

V kterýkoliv a žádný z těch momentů, mé dítě;
když probudí tě, poznáš.
- tradiční elfí ukolébavka, volně přeložená z elfštiny


Na první pohled to ani nevypadá jako osídlení. Návštěvník vidí jen klidný les obkroužený lenivým potokem. Slyší šustění vrbových větví, s nimiž si pohrává jemný vítr a zpěv ptáků. Pak jeho oči zachytí pohyb. Vidí vysokou postavu, vychrtlou jako břízka, jak k němu kráčí, vyklouzne z lesa podél potoka, v ruce proutěný koš naplněný látkami z pavučinové příze a měsíčního hedvábí. Návštěvník ji pozdraví, neboť je zde znám a vítán. Postava se otočí a zamává a najednou místo ožije životem, jak se dosud nevidění přátelé vynoří z dobře zamaskovaných obydlí, aby jej přivítali. Donese se k němu smích elfích dětí a brzy je obklopen elfy mladými i starými. Ale i tak si vůči nim nechává část srdce uzavřené, neboť ví až příliš dobře, že tito nádherní tvorové mohou lehkomyslně vyvolat jeho zalíbení a opustit jej kvůli momentálnímu vrtochu.
Ví o elfech víc, než mnozí jiní a tím, že odolává sítím lásky, kterou kolem něj bezmyšlenkovitě tkají, připomíná si jejich podivné způsoby. Každý okamžik jejich života od radostného zrození po melancholický skon je odlišuje od lidí.

Ty a My

Elfové se těší ze svojí obojaké povahy. Jejich láska k paradoxům se ostatním rasám může zdát záhadná, ale elfové se nepovažují ani za exotické ani tajemné; je to svět lidí, kteří chtějí věci buď tak nebo onak, co je mate.
Hlavní paradox, který je elfům vlastní, je myšlenka zvaná "Ty a My". Cizinci jej musí pochopit, jinak nemají šanci skutečně poznat elfí mysl. Mladí elfové se jej učí již v kolébce. Říká jim, že musí vyvážit svoje povinnosti k sobě se závazky ke komunitě. Elfí povinnost k sobě je především neustálé úsilí zkoumat vlastní identitu, sbírat zkušenosti a nořit se do hlubin vlastní duše. Závazky ke komunitě zahrnují život v partnerství s druhými a podpora jejich výprav za vnitřními znalostmi. Tyto dvě věci nejsou v rozporu. Bez komunity, která by jej odívala, živila a pečovala o něj, by si elf nemohl vychutnat fyzické bezpečí, které potřebuje při své vnitřní cestě. Bez znalosti vlastního ducha nemá elf žádnou vnitřní hodnotu, kterou by elfí komunitě přispěl. Aby plně ovládl princip "Ty a My", musí se elf stát plně individualistickým, byť bez špetky sobeckosti.

Narození

Duální princip individuality a nesobeckosti se odráží v každé události elfího života, počínaje narozením. Elfové, kteří usilují o harmonii s přírodními vzory, slaví narození jako začátek nového cyklu života. Žádná událost není víc svatá než narození dítěte. Elfí matky udělají všechno, co je v jejich silách, aby dítě porodili v komunitě, v níž se samy narodily. Tento zvyk návratů vlévá do elfí osady nový život a propojuje ji se silami zrození, které udržují svět v chodu. Matka, která byla sama počata daleko od elfího společenství, se, pokud je to jen trochu možné, vrátí do vesnice, kde byla vychována, nebo není-li to možné, do rodiště jednoho z rodičů. V opravdu neřešitelných případech poslouží jakákoliv elfí osada. Pokud není ani ta, je preferován porod v divočině před takovým, který by se odehrál mezi jinými rasami.
Elfí ženy jsou plodné zhruba od dosažení plnoletosti (viz níže) až po zhruba své 550 narozeniny.
Elfí plod se vyvíjí po zhruba dvanáct lunárních cyklů. Během těhotenství si matka vytváří pouto s vyvíjejícím se dítětem. Jak je dobře známo, elfové nespí, nýbrž se ukládají k transu, který obnovuje jejich duše a těla. V nějakém momentě mezi šestým a sedmým cyklem se pučící vědomí dítěte odhalí matce. V následujících cyklech začíná postupně cítit, jaká osoba z dítěte vyroste. Zvolí si pro dítě jméno, které ono pak přijme za své. Jméno je až do momentu porodu udržováno v tajnosti.
Zkušenost zrození je vrcholem velké oslavy společenství. Všichni členové obklopí nastávající matku, pějí prastaré hymny, které jim byly předány bohyněmi jejich zrození. Jak ženy, tak muži, jak mladí tak staří, se této ceremonie účastní a jsou svědky zázraku bytí. Sledují jej bez studu či odporu. Elfy děsí byť jen představa, že by porod byl nějakým způsobem nečistý nebo že by měl probíhat skrytě. Elfí porody jsou také pro jejich matky snazší, než je tomu u jiných ras; a méně bolestivé. (To ale není pravda v případě, že dítě je půlelf, takové porody mohou být bolestivé a nebezpečné.)
Elfové si téměř vždy udržují živé vzpomínky na okamžiky těsné poté, co se vynořili na svět, kdy jsou vyzvednuti před společenství, aby prohlédli. Pamatují si zvláštní píseň, kterou jim pěli jejich sousedé. Když nadejde čas, aby se elf účastnil prvního zrození, zjistí, že píseň zná bez toho, aby se ji musel učit.

Dětství

Elfí vzpomínky na dětství (dalších zhruba padesát let) jsou zřídka kdy jasné. Dětství je čas her a zkoumání, které probíhají pod pozorným pohledem dospělých ze společenství, kteří jsou si zřetelně vědomi nebezpečí, která číhají i v tom nejklidnějším přírodním prostředím. Ačkoliv elfové upřednostňují přímou zkušenost před učením se z druhé ruky, jsou jisté věci, které lze jedině naučit. Děti se učí odhalit nebezpečí před tím, než se vydají na průzkum, odrecitovat jména tisíců elfích bohů a duchů a napodobit starší v řemesle, výrobě oblečení a loveckého náčiní. Ačkoliv se dítě učí rozeznat a doprovázet svou matku a otce, jsou jiné rodinné vazby nedůležité. Děti, které jsou již na cestě ke své individualitě, mají právo vytvářet si vazby k jakémukoliv dospělému, ke kterému se cítí nejvíc vyladěni. Každý člen komunity během ceremonie zrození přísahá, že dá novému dítěti do vínku to nejlepší ze svých znalostí a svého ducha. Pokud z dítěte vyroste sobec, netečný ke kráse nebo suchar, pak celé společenství selhalo. Pokud dítě podlehne nástrahám lesa, pak všichni sdílení tragédii předčasně ukončeného života.
Ačkoliv existují určité drobné rozdíly v životních postojích elfek a elfů (viz níže) jedná se o tendence nikoliv prosazovaná pravidla, která děti musí dodržovat. Dítě není nikdy nuceno naučit se rodinnému řemeslu. V elfí kultuře jsou pokrevní linie nejasné a příbuzenské vztahy jsou otázkou toho, jak vám to momentálně vyhovuje.

Hledání krásy

Elfové věří, že jakýkoliv předmět, který osoba vytvoří, by měl být tak krásný, jak jen jeho tvůrce dokáže. Ty nejužívanější předměty by měly být ty nejatraktivnější ze všech, protože jsou to předměty, na něž se člověk dívá nejvíc.
Elfové pracují v rovině všech svých smyslů, takže nestačí, aby byl předmět pěkný na pohled. Musí být hezky vonět a být příjemný na dotyk. Když je náhodou upuštěn, měl by vydat příjemné zazvonění nebo cinknutí, nikoliv ošklivě řinčet.
Neexistuje předmět natolik prostý nebo bezcenný, že by neměl být ozdoben. I zbraně si zasluhují oddané řemeslné provedení. Ve scéně z elfí epické básně Arranyovi Bratři se orkský generál, prošpikovaný Arranyovými šípy, před smrtí na moment zarazí, aby se podivil nad extrémní dokonalostí jejich designu. Ačkoliv zde zjevně zafungovala básnická nadsázka, odhaluje tato pasáž mnohé o elfím vztahu k umění.
Definice krásy se region od regionu liší. Elfové z jednoho místa mohou upřednostňovat detailní ornamenty a nikdy nebýt spokojeni s kouskem, který má byť i jen čtvereční palce nepokrytý složitými vzory. Jejich vzdálení sousedé mohou upřednostňovat tajemnou harmonii extrémní jednoduchosti.

Role pohlaví

Nakolik se elfové vyžívají ve zkoušení hranic a překračování definic, i oni musí přiznat, že lze učinit určitá zobecnění o rolích žen a mužů v jejich společnosti.
Jak ženy, tak muži si často volí povolání lovců a válečníků. Nicméně někteří muži jsou posednuti touhou putovat a hledat svoje skutečné já výpravami za dobrodružstvími a nebezpečími širého světa. Elfské bojovnice naproti tomu pociťují potřebu získat blízko domova, aby strážily ty, kteří jsou jim drazí. V důsledku toho se často ve svých společenství stávají lesníky, strážemi nebo obránci. Potřeba vyhledat zjevení (viz dále) přebíjí vše ostatní a žádný elf neváhá a následuje směr, který mu udává jeho srdce.
Jak ženy, tak muži mají podobné tendence hrát na hudební nástroje. Nicméně elfové preferují spíše zpěv a dechové nástroje, zatímco elfky inklinují spíš k bicím nebo strunným nástrojům. Smíšený kvartet elfích bardů by prý dokázal přivést k slzám i samotného boha.
Obě pohlaví jsou rovnoměrně zastoupena i v kněžstvu a v řadách kouzelníků. Všichni elfové inklinují k magii a cítí ji v kostech jako snad žádná jiná rasa.
Co se týče jiných řemesel, mnozí elfové rádi vyřezávají ze dřeva, věnují se hrnčířství a vůbec řemeslům zahrnujícím opracování materiálu holýma rukama. Elfky naproti tomu inklinují k malbě, tkaní a řemeslům, která jim umožní uplatnit bohatou obrazotvornost a schopnost jemných tvůrčích doteků. Všichni elfové zbožňují možnost dát nový tvar něčemu, co zrodila příroda. Velmi je baví měnit obyčejné v magické a normální v brilantní a jakákoliv činnost v harmonii s přírodou je vnímána jako ušlechtilá.
Jak už ale bylo řečeno, u elfů je mnohem méně pravděpodobné, že se budou držet nepsaných pravidel svých společenství než příslušníci jiné rasy. Každé společenství se může pochlubit svou dávkou samotářských toulavých lovkyň a k doma vysedávajícím, mírumilovných elfích tkalců.

Dospívání

Padesátý rok je přechodem mezi dětstvím a dospělostí a je považován za nejdůležitější při utváření elfí povahy a určení jeho spirituální stezky. Elfové jej nazývají beryn fin, "čas objevů". Beryn fin, počátek puberty s jejími mučivými emocemi a romantickými nutkáními je ještě zesílen mocným mystickým probuzením.

Sexuální experimenty

Jiné rasy obvykle považují sexuální svobodomyslnost elfů za šokující, nevypočitatelnou a nekonečně fascinující. Lidé vyprávění a zvěsti, které se tradují, jsou ještě skandálnější a barvitější, než realita. Pro elfa je sexuální vyjádření jen jedním z mnoha na dlouhém seznamu zkušeností, které by měl prožít kdykoliv, kdo usiluje o vybudování identity. Experimentování s širokou paletou partnerů není o nic víc či méně zvláštní než chutnání šťávy z tuctu bobulí, sledování stezky značené chmýřím, které vítr náhodně roznáší po lese nebo učení se tajným jménům lesních zvířat. A tak by zkoumání lásky a chtíče mladého elfa mělo být tak úplné jako jakékoliv jiné poslání, za kterým se vydá.
Elfové nemají žádné dvojí standardy co se týče navazování a rozvazování vztahů. Elfové i elfky jsou povzbuzováni, aby plně vyjádřili svoje fyzické touhy. Mladé ženy se mohou bezstarostně oddávat svým bláznivým zamilováním, protože jejich nízká plodnost činí těhotenství silně nepravděpodobným. Navíc děti zrozené mimo manželství nejsou v elfí komunitě předmětem žádných předsudků.
Mladí elfové se jiným rasám zdají přelétaví, protože jsou schopni se od jednoho partnera k druhému přesunout bez toho, že by trpěli bolestí z odloučení nebo neopětované lásky. Neformální vztahy jsou běžnou a akceptovanou součástí sociální interakce. Elf mohl mít v minulosti za partnera řadu současných členů své komunity a necítí kvůli tomu žádné přetrvávající pocity studu nebo trapnosti v jejich přítomnosti. Mohou radostně vzpomínat na staré schůzky, ale nepřikládají jim víc váhy než by dávali vzpomínkám na dobré jídlo, které sdíleli nebo uspokojivému dni šplhání po skalách.

Rostoucí odpovědnost

Vedle hledání slasti se od dospívajících elfů očekává, že se pomalu začnou účastnit na vzájemné pomoci a ochraně, která udržuje společenství pohromadě. Jak muži tak ženy musí zvládnout základy boje, zejména s lukem. Musí se naučit, jak se udržet neustále ve střehu během dlouhé hlídky - což není snadný úkol pro snadno rozptýlitelnou těkající mladou mysl. Dospívající se účastní společného sběru, farmaření a lovu. Během této doby se také musí naučit vytvářet užitečné a krásné věci.

Zjevení

Ale potěcha i krása jsou méně důležité než spirituální pokrok mladého elfa. Elfové nerozlišují mezi každodenním světem a říší bohů. Ačkoliv každý ví, že Corellon Larethian a jeho panteon dlí v bujném a zelenajícím se koutu vnějších sfér, jejich přítomnost se také promítá do materiální sféry. Spirituální dotyk Corellona Larethiana lze najít v jakémkoliv místě, kde elfové žijí v harmonii s přírodou. Elfové nenaslouchají jednoduše tomu, co jim kněží vypráví o bohu. Jdou do divočiny, aby vyhledali jeho přítomnost, aby cítili boží dech na své kůži a aby slyšeli moudrá slova, která šeptá svým stoupencům do uší. Mladí elfové jsou povzbuzováni k tomu, aby strávili hodiny osaměle v přírodě, dokud nenarazí na Larethianova ducha.
Okamžik zjevení, kdy se elfovy vnitřní smysl otevřou a celá jeho bytost je zaplavena vnímáním duchovna je klíčovým momentem života jakéhokoliv elfa. Nepopisuje ji nikomu, ani své nejbližší lásce ani svému dítěti, maximálně vágními pojmy. Proto je tak těžké říct něco o tomto naprosto tajuplném okamžiku. I přes představy určitých neelfích učenců, kteří si událost představují jako obrovskou vizi zářícího avatara Corellona Larethiana, který se zjeví před hledačem, je tato událost ve skutečnosti velmi delikátní. Elf může rozeznat boží přítomnost spatřením zvláštního nepatrného vzoru vypozorovaného v žilkoví rozpadajícího se listu nebo jej vycítit ve zřetelném náboji, který vzniká ve vzduchu těsně před bouřkou.
Elf tráví roky beryn fin v duchovní přípravě na tento okamžik, dostává svůdná náznaky a předtuchy jeho skutečného významu. Obvykle k němu dojde během stovkového roku elfova života. Někteří elfové, zvláště ti, jejichž zrození bylo provázeno příznivými znameními a předzvěstmi, jej ale mohou zažít už okolo pětasedmdesátky. Z těchto jedinců se často stávají vysocí kněží nebo kněžky nebo mocní hrdinové. Některým nešťastným duším se zjevení vyhne, obvykle se příliš snaží, aby takový moment nastal. Většina, poté, co se poradí s knězem, prožije probuzení o dekádu či dvě později. Pár vzácných případů ji nezažije nikdy. S tím, jak se jim od jejich přátel a sousedů dostává soucitných povzbuzení, stávají se tito malawain čili neprobuzení stále zahořklejšími a frustrovanějšími a často volí exil. Opouští svět elfů a usazují se v cizích městech nebo se vydávají na cestu jako nezakořenění dobrodruzi. Malawain jen zřídkakdy přiznávají svoje postavení i těm, kterým může být elfí spirituální vývoj zcela ukradený.
Když elf prožije Probuzení, je proměněn. Prohlásí se dospělým a oznámí svou nově získanou individualitu volbou nového jména. Stane se rovným kterémukoliv dospělému ve společenství.

Dospělost

Elfovi příbuzní se mohou nově zvolenému elfovu jménu přizpůsobovat jen pomalu. U elfů, pro něž je dekáda jen mrknutí oka chvíli zabere, než přizpůsobí svoje vnímání jiných novým okolnostem. Starší slepě milující příbuzní jsou zvláště náchylní k tomu užívat elfovo dětské jméno jako způsob projevu lásky. Někteří jedinci to akceptují, jiní se kvůli tomu naježí.

Píše:
Elfí dobrodruzi
Asi jeden z dvou set elfů stráví část svého života jako potulný dobrodruh při hledání exotických zkušeností; nicméně žádný z nich nevěnuje takové činnosti víc jak jedno či dvě staletí. Elf, který opustí společenství svých druhů, aby se nořil do špinavého podzemí s nevrlými trpaslíky a nerozvážnými lidmi je excentrik. Naštěstí elfové oslavují individualitu a jednají s navrátivšími se dobrodruhy se vzrušenou zvědavostí, nikoliv opovrhováním či strachem.


Proti zlu

Ačkoliv to nevrlý trpaslík či netrpělivý člověk nemusí postřehnout, nově dospělý elf prošel nenadálou změnou. Ztratil nevinnou hravost beryn fin. Ačkoliv stále vyhledává okamžiky krásy a potěšení, činí tak nyní z odlišného důvodu a se změněným duchem. Při dosažení momentu jednoty s elfími bohy také vycítil neodmyslitelnou a lákavou přítomnost jejich opaků, bohů zla a jejich služebníků. Je mu jasné, že jeho úsilí žít na zemi a strážit společenství před nepřáteli je součástí většího úkolu ochránit existenci - zvláště přirozený svět - před krutými a mocnými bytostmi, které neustále přemýšlejí, jak jej zničit.
Elf bojuje proti zlu nejen tím, že je bdělý vůči známkám jeho nákazy, ale i tím, že povzbuzuje krásu světa. Když teď vytváří nějaké umělecké dílo, není to jen proto, aby potěšil sebe sama a ty okolo. Buduje val proti nenávisti a nemyslícímu ničení. Nemůže dovolit, aby byl pohlcen strachem nebo nenávistí k nepříteli, neboť právě skrze tyto zničující impulzy koná zlo své dílo. Musí se stavět zlu na odpor tím, že přináší do světa radost a pokračuje na své cestě k poznání svého skutečného já.

Píše:
Zkorumpovaní elfové
Ačkoliv náboženství a kultura elfů je staví proti silám zla, nejsou elfové o nic víc imunní vůči jeho svodům než jiné druhy. Démoni se obzvlášť vyžívají v možnosti svést elfy na scestí, což často činí tím, že s nimi navážou duševní kontakt během jejich výpravy za zjevením. Někteří se vydávají za Corellona Larethiana a ošálí tak důvěřivé. Jiní nabízejí bohatství a vládu od níž se elfí společnost odvrací. Sebelítostivý malawain, kteří sami sebe přesvědčili, že se od nich Larethian odvrátil, jsou zvlášť náchylní k takovýmto manipulacím.
Elfímu společenství obvykle netrvá dlouho všimnout si divného chování zjevně krutého či šíleného služebníka zla. Ale ti chytřejší mohou vytrvat desetiletí i staletí a jemně nahlodávat důvěru společenství v jejich snahu se ochránit a umožňují rozkladu, aby získal záchytný bod v jejich zemích. Ačkoliv je elfí tolerance nezměrná, člen společenství, který odhalí svou zlou povahu čelí popravě, pokud se mu nepodaří uniknout.


Námluvy a svatba

I po dosažení dospělosti elfové pokračují ve svém sexuálním zkoumání. Nakonec však zjistí, že si jejich srdce vyvinulo schopnost trvalé a výjimečné lásky. Podobně jako mnoho důležitých věcí v životě i toto popisují elfové mystickými pojmy. Věří, že duchovní vývoj osoby se propojil s vývojem nějaké druhé. Tento duchovní spřízněnec je zván thiramin. Poté, co se elf setká se svým thiramin, je jeho srdce naplněno vášní a jistotou. V devadesáti devíti případech ze stan je i druhá strana naplněna stejným pocitem okamžité a věčné oddanosti. (Ačkoliv se tak děje vzácně, neopětovaný pocit thiramin je vždycky zničující, přináší staletí soužení zlomeného srdce. Trpící často páchá sebevraždu nebo podléhá svodům zla.) Elfové téměř vždy pociťují thiramin k lidem, které potkají poprvé: jinými slovy, návštěvníkům z jiných společenství. Sňatky napříč společenstvími posilují svazky a komunikaci mezi osadami a umožňují jim se rychle semknout proti armádám zla, které pochodují zemí.
Snad pět páru ze sta tvoří elfové, kteří se znají od dětství a najednou se do sebe zahleděli a upadli do stavu thiramin. Když se tak stane, je to téměř vždycky situace, kdy byli předtím tito dva elfové nelítostnými soky.
Jistota thiramin nijak nebrání dlouhému a protahovanému období námluv. Zatímco adolescenti skočí na seno při sebemenším podnětu, pár pod vlivem thiramin může zvyšovat svůj okamžik extáze jeho odkládáním po dekády ba i staletí.
Elfí sňatkové obřady jsou vznešené a nádherné a často trvají týdny. Recitace poezie, hudební produkce a divadelní představení vypráví příběhy velkých lásek z elfího folklóru. Neelfové mnohdy shledávají protahovanou důstojnost takovýchto události jako nesnesitelnou. Divoké hýření, které vypukne poté, co se manžel a manželka odeberou na svatební lože je tak může úplně zaskočit.
Ačkoliv rádi zůstávají v kontaktu, jsou sezdané páry schopny přestát dlouhá období odloučení. Pocit spojení, který vzájemně mají umožňuje cítit chybějícího partnera nablízku i když je velmi daleko.

Píše:
Obchod
Některá společenství zcela odmítají obchod s jinými rasami a někdy i se sousedícími elfy. Pár elfích příběhů vypráví o prvních elfech, kteří objevili obchod a kteří přivedli elfí lid téměř ke zmaru. Jiné skupiny jsou otevřenější obchodu, pokud je nenutí plýtvat místní zdroje. I tak ale odmítají nakupovat věci, které si dokážou vyrobit nebo obstarat sami. Činit tak by bylo nejen přiznáním porážky, ale také přijetím závislosti na nespolehlivých cizincích. Elfové, kteří zbožňují krásné a exotické, mají tendenci kupovat hlavně luxusní předměty. Mají rádi krásné drahé kameny, dekorativní šperky, divotvorné magické předměty a neznámé hudební nástroje. Jejich vnímání hodnoty je odlišné od lidského či trpasličího. Mohou nabídnout jako pěst velký nugget zlata výměnou za předvedení písně nebo sklenici světlušek za smaragdy poseté žezlo.
Elfové, kteří žijí v lidských osadách, přijímají nutnost obchodu a standardní hodnotu předmětů, aby dokázali v takovém místě existovat. I elfí dobrodruzi se rychle učí důležitosti nakoupeného vybavení a když se vrátí do své osady, mohou posloužit jako vhodní prostředníci pro zmatené podomní obchodníky.


Vůdcovství a moc

Coby milovníci svobody se elfové děsí jakékoliv moci, která by existovala pro ni samu. Přesto chápou, že v časech krize je občas nutné následovat příkazy moudrého vůdce.
V rámci společenství je vůdcovství neformální. Vůdci společenství nemohou své lidi do ničeho nutit. Spoléhají na svou reputaci a význam svých slov, aby si získali spolupráci. Každý zná každého a lidé vědí, koho požádat o radu, pokud je potřeba. Vyhledávají radu malé hrstky uznávaných starších, z nichž každý má staletí zkušeností a úspěchů v určité oblasti. Jeden starší, obvykle kněz či kněžka, rozumí pěstování plodin lépe, než kdo jiný. Druhý zná místní lesy skrz naskrz a nejlépe dohlédne na obranu společenství. Třetí může mít velké zkušenosti z cizích válek, může vést vesnické válečníky, když se vydají vstříc zlu. Návštěvník, který se zeptá na jméno vesnického vůdce tak může dostat pět nebo šest odlišných odpovědí v závislosti na povaze jeho záměru.
Každé společenství uznává krále či královnu, kteří vládnout nad tuctem někdy i několika stovkami malých společenství. Jejich pozice je dědičná a jejich pokrevní linii lze vystopovat až k elfím hrdinům dávné minulosti a skrze ně až k samotnému Corellonu Larethianovi. Monarchové musí dostát svému posvátnému rodokmenu dobrými rozhodnutími a vítězstvími v bitvách proti zlu. Pokud ztratí respekt společenství může dojít k rituálu odpoutání, který přenese loajalitu k vládci z jiného rodokmenu. Naštěstí berou vůdci svoje povinnosti vážně a děje se tak jen zřídka. Charisma elfích králů je omračující, i neelfové, kteří s nimi stráví trochu času zjišťují, že jim chtějí sloužit.
V časech míru jsou monarchovy hlavní úkoly především ceremoniální. Tráví dvě třetiny roku objížděním komunit, kde provádí rituály, soudcuje soutěže, účastní se představení, přijímá nesčetné básnické poklony a žehná úrodě.
Monarchové nevybírají od svých poddaných daně, ale jsou obvykle zavaleni stovkami luxusní dárků na konci každé ze svých královských návštěv. Odvážejí si je domů, kde jsou vystaveny. V časech velké nouze mohou být směněny, obvykle v lidských městech, za výzbroj.
Když necestují, drží králové a královny dvůr v úchvatném prostředí. Některé elfí paláce jsou prastaré budovy z blyštivého mramoru, jiné jsou magicky propletené živé stromy. Jejich poloha je tajná, jinak by byly příliš lákavých cílem nájezdníků.
Když zasedá dvůr, pořádají elfští vládci štědré oslavy. Financují festivaly a turnaje, aby tak vytvořili bratrské sepětí mezi společenstvími. Monarchové či vysoce postavení dvořané uklidňují rozmíšky mezi elfy z různých společenství. Lidští pozorovatelé často zmiňují nepřítomnost lichotek na elfím dvoře. Ač má elfí královna ráda komplimenty stejně jako kterýkoliv jiný elf (což znamená poměrně hodně), vnímá je jako svůj nárok. Ani ji nenapadne, že by měla ty, kteří ji takto poctí odměnit zlatem či poklady.

Rozvod

Stav thiramin (svazku duší) může občas zmizet stejně náhle, jako začal. Pocit nenadálého rozpojení je opět téměř vždy vzájemný. Konec thiramin nelze téměř nikdy vysledovat k nějaké konkrétní příčině jako je svár nebo nevěra. Spíše je to známka toho, že se spirituální cesty partnerů rozešly a že božský úradek Corellona Larethiana vyžaduje jejich odloučení. Vymizení lásky je přijato s truchlivou rezignací. Pár tiše rozebere domácnost a spoléhá na vůdce společenství, že smutnou zprávu oznámí. Jeden partner obvykle opustí společenství, aby hledal svůj nový osud. Elf obvykle necítí nenávist či hořkost vůči ex-partnerovi, ale i tak pociťuje ztrátu a bolest, když je v jeho přítomnosti.
Thiramin může být občas narušen i vnějšími silami. Rituál známý určitému okruhu zlých kněží dokáže narušit pouto mezi manželem a manželkou. Vyžaduje to získání osobního předmětu vlastněného společně oběma partnery. Odvážní přátelé takto rozštěpeného páru mohou kouzlo zlomit a obnovit manželské pouto získáním předmětu a zničením nástrojů kněžského rituálu. Nešťastní partneři v tom obvykle nepomáhají, neboť ztratili veškerou touhu svazek obnovovat.

Cesta do soumraku

Počínaje elfovým šestistým rokem se krev začíná zpomalovat, myšlenky se zamlžují a kosti slábnou. Elfové jsou po celý svůj život trénováni, aby přijali smrt jako nevyhnutelnou součást přírodního cyklu. I tak obvykle shledávají obtížným přizpůsobit se slábnoucím smyslům, které jim ztěžují zakoušení slasti. Poslední roky elfího života jsou obvykle melancholické. Může je trávit komponováním svých pamětí ve formě eposu v naději, že si jej jeho potomci zapamatují a budou je opakovat dalším generacím. Může se stáhnout do ústraní nebo se vydat do izolované jeskyně, aby bádal nad povahou existence. Jen málo pomýlených duší se rozhodne sáhnout po té nejtemnější magii a prodloužit své životy tím, že se stanou kostěji. Nejčastěji se však obklopí svými spoluobyvateli a snaží se předat moudrost, kterou získali a pookřát srdce dětským smíchem.

Pohřební rituály se liší. Tam, kde je svěží půda, jsou těla pohřbívána do země, aby ji pohnojila. Kde je půda tvrdá, jsou spalována a jejich popel rozptýlen do větru, aby se tak vydal na poslední, nepředvídatelnou cestu.

Někteří elfové mají za to, že se po smrti jejich duše vydají do zelenajícího se ráje Corellona Larethiana. Jiní věří v cyklus věčné reinkarnace, v němž se duše vrací na zem podobně, jako se vypařená kaluž nakonec vrátí jako déšť. Skutečná odpověď zůstává na každém z hledačů...
Napsal Robin D. Laws
Napsal Alnag 02.08.2009
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 28 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.15295505523682 secREMOTE_IP: 54.161.108.158