Zamyšlení nad kouzelnickou specializací

Přitom v této, relativně malé změně skrývá až neskutečný potenciál a to jak pro tvorbu minulosti postavy, tak pro vyvinutí některých jejích zlozvyků nebo osobnostních rysů. Je to něco, na čem můžete bohatě stavět, a příjemně tak překvapit DMa, spoluhráče a možná i sami sebe. Začněme například Nekromancií. Černokněžnictvím. Většina z těch, kdo hrají nekromanty je ztvárňuje jako tiché, uzavřené a stárnoucí kouzelnické týpky. Ale jen málo kdo se asi zamyslel nad tím, proč je tomu tak? Možná, že právě takové láká studium této temné školy, ale stačí opravdu takové vysvětlení? A právě tím se chci zabývat v tomto článku. Prozkoumat možnosti, které přidají vaší postavě hloubku. Kouzelníci se na rozdíl od bardů, čarodějů a podobné havěti kouzla učí, neuvolňují už v sobě nashromážděné síly. Dozvídají se, jak přivolat určitou sílu a s její pomocí pak seslat určité naučené kouzlo. Kouzelnictví je složitá a mystická věda, plná rituálů a obřadů, některých možná dokonce zbytečných a okázalých, jiných naopak životně nezbytných. Nikdo ale neříká, že se kouzelnictví naučíte tak, že budete dvacet let zametat jeskyni nějakého vyšinutého staříka a po večerech číst magické knihy. Vlastně tohle až příliš smrdí klasickým klišé z levných akčních filmů, kde je hrdina na začátku poražen, poté potká "zázračného učitele", který ho prakticky nic neučí, ale nutí ho k podřadným pracemi a po X letech hrdina sezná, že ve skutečnosti objevil při pravidelném šúrování podstatu kosmu a je z něj superman, pak jde a padoucha porazí, zachrání svět, vezme si krásnou hrdinku... Takhle snad nefunguje ani v dobré fantasy. Kdyby to bylo tak snadné, jako držet v ruce pometlo, kde by dnes asi byli pracovníci technických služeb. Za ovládnutím tak mocné a prastaré síly, jako je magie musí být více. Vždyť je pro mnohé neznámá, pro další nepochopená. Jakou oběť tedy musí učedník přinést na její oltář, aby mu otevřela svoje tajemství. Ale zpátky k Nekromancii. Tento typ magie je zaměřený na smrt a mrtvé. Takže jako mezi významné události v minulosti postavy, které může DM dokonce vyžadovat by mohlo patřit například vážné, život ohrožující zranění, pokus o sebevraždu, akt odejmutí života, život s mrtvými - například strávením určité doby na hřbitově nebo v morem zamořeném městě, přežití útoku nemrtvého, který odsává životní esenci a tak podobně. U této školy asi více než u kterékoliv jiné by se hodilo nějaké vodítko o tom, kam až zajít. Tedy, pokud vynecháme nekrofilii (jestli nevíte co to je, tím lépe pro vás), potom bych se nebál zajít do jakékoliv krajnosti. Hranice mezi životem a smrtí je sice tenká, ale vzdálená. Možná že pohled na vlastní střeva valící se z břicha člověka přiblíží pochopení magie smrti, ale pravděpodobně mu nezbude moc času aby o tom vyprávěl. Šokující a hrůzyplný útok nemrtvého, vám jistě nedá do konce života spát a bude se před vašima očima odehrávat stále dokola, až nakonec uvidíte i ty tenké nitky magie, které jím vládnou. Jiné události mohou být vysloveně obřadní - třeba jste se stali členy temného kultu a jistý stupeň zasvěcení vyžaduje sestup a uzamčení v katakombách na dlouhé týdny či pouštění žilou od jiných nekromantů. Takové události mohou trvale poškodit osobnost (pokud strávíte měsíc zamčený v tmách mezi mrtvolami, budete pít hnijící vodu a čas od času chytíte nějakou neopatrnou krysu k večeři, asi už nebudete tak sdílný jako dosud). Také se u vás může projevovat nějaké výstřední chování související se zasvěcením svého života černokněžnictví. Třeba u sebe v mošničce nosíte kousek hnijícího masa, nepochybně lákajícího mrchožrouty z široka a daleka. Nebo máte "kosťová kámen", který je na jedné straně drsný a o který třete na prach suchou kost, aby jste výsledný prášek smíchali s vlastní krví a pak se s vzniklým inkoustem pomalovali. DM se může rozhodnout, dovolit rádoby nekromantovi začít jako normálnímu kouzelníkovi a nechat ho prokázat, vytrvalost a pevnost v jeho směřování, což by mělo být víc než jen sesílání nekromantických kouzel. Není mnoho lidí, kteří by zkoumali mrtvé u cesty aby zjistili čas a příčinu smrti, nemnoho se jich zabývá studiem nemrtvých a kdo si asi bere ze zabitých nepřátel "trofeje". Druhou částí téhle rovnice je, odmítnutí nějaké školy. Dá se předpokládat, že řada "dobrých" kouzelníků se rozhodne zavrhnout právě nekromancii. Ale smrt a umírání je součástí přirozeného životního cyklu a tak odmítnutí smrti není nic snadného. Je jistě potřeba velmi speciálního rituálu přijetí života. Což může znamenat velmi přísný závazek kouzelníka i do budoucna, který by mu mohl bránit v lehkomyslném odebírání života jiným. Jelikož se nekromancie spojuje s temnotou a chladem, měl by rituál obsahovat světlo a teplo. Možná, že mladý mág stráví celý den v pokoji, který je osvětlen stovkami svíček a je zahříván velkými ohni a musí zůstat strážit mrtvé tělo, aby znovu nepovstalo do neživého života. Nebo může jít o jednoduché zničení nemrtvého jako je zombie nebo kostlivec. Kdo ví, to už ponechám na vaší fantasii. Pojďme k další škole. Iluzionisté jsou mistři v tom, udělat viděné neviděným a neviděné naopak viditelným. Asi budete chtít, aby jejich výstřednosti v chování a události z jejich života zapadali do toho schématu. Možná, že některým DMům stačí, že si dá postava do základního výběru nějaké to iluzionistické kouzlo. Ale je to dost? Kdo se vůbec chce stát iluzionistou. Někdo kdo má, tendence k podvádění a lstím? A za jakých podmínek by se někdo takový mohl naučit magii? Možná, že se učedníci musí jako součást výcviku vydávat za někoho jiného, možná pracují jako špioni. Nebo jsou středem rituálu v němž mladý kouzelník sedí osamoceně v chýši a zažívá jednu iluzi za druhou, které sesílají jeho učitelé. Některé věci v takovém rituálu mohou být i skutečné a je jen na mladíkovi aby je rozlišil. Iluzionista by měl umět víc než jen kouzla. Možná by měl umět i zázračně unikat z pout, ztrácet se ve stínech a tak podobně. Posledním krátkým příkladem budiž Zaklínání. Zaklínači jsou kouzelníci, kteří dokáží přivést sílu tam, kde doposud žádná nebyla a přinutit ji dělat neuvěřitelné věci. Favoritem všech, je skvost třetí úrovně - ohnivá koule. Ale patří sem i třeba Magická střela nebo Tenserův létající disk. Něco z ničeho a často se zničujícími účinky. Co musí takoví mágové podstoupit, aby mohli vládnout takovou mocí? Představte si mladého učedníka sedícího u ohně, jako by jím byl fascinován, jako by ho studoval jako by se mu snažil porozumět, věda, že jednoho dne použije tu samo sílu v podobě koule, která způsobí jeho protivníkům neuvěřitelný bol. Nebo akt zhasnutí lampy pomocí palce a ukazováčku - aby viděli jaké to je uhasit světlo a přijmout tmu (pocítit při zhasínání co je světlo), a poté později přivolat pomocí stejných pohybů, pouhým lusknutím prstů (předehra k vytvoření ohně, které přijde později). Zaklínání se zdá být protikladem Vyvolání (které přivolává tvory nebo materiály, nikoliv síly) takže možná odmítnutí materiálů je cvičení pro zbavení se této školy. Možná, že pomalé a metodické spálení svitku s kouzlem Vyvolání je dost. Možná že pomalé studium účinku ohně nebo blesku na les je lepší. Procházení lesem, spáleným po úderu blesku může sloužit třem účelům - k ujištění se, že adept dává přednost síle před předměty, odmítnutí víry ve školu tvorů a materiálů a k pátrání po materiálních složkách kouzel jako je spálené dřevo. Probral jsem velmi stručně tři školy a načrtnul směr, kterým se mohou ubírat vaše úvahy. Zbytek už je na vás. Zkuste svým kouzelníkům vdechnout něco víc. Víc života, nebo v případě nekromantů víc smrti. :-)