Jak magii hrát?

Teď jsme se dostali k otázce, která je opravdu základní jak pro hráče magicky aktivních postav, tak pro Game Mastery, kteří chtějí hráče s magií konfrontovat.

Tento článek se zaměřuje především na prostřední část magie - její dojem a popisnost - a proto neuškodí připomenout si základní pravidla popisu. Tři popsané atributy naráz jsou ideální, protože víc už je příliš na zapamatování a pojmutí, méně nedokreslí vše potřebné (runa je tedy zlatá (1), ostře řezaná (2) a žhnoucí (3) - popis lze pojmout rozšířeně, takže může být např. "matně žhnoucí"), je dobré zahrnout do popisu více smyslů, přičemž ideální je postupovat od těch nejméně k těm nejvíce vědomým (hmat - čich - chuť - sluch - zrak), takže ideální je popsat nejprve náhlý chlad a vůni ozonu, pak divné zapraskání a teprve následně výboj blesku (není-li specifický důvod popisovat v jiném pořadí, samozřejmě) - popis méně vědomých smyslů více probudí obrazotvornost před příchodem popisu patřícímu smyslu, jímž jsou lidé zvyklí se hlavně orientovat (zrak, popř. sluch), zatímco v opačném pořadí popis náležící k dominantnímu smyslu přebyje dojem z popisů ostatních smyslů.

Platí také pravidlo klesající míry opakovaného popisu - dost, ale ne moc. Dost na to, abyste zaujali a vložili do hry dojem z kouzla, ale ne tolik, aby se ostatní začali užírat nudou z popisu Jiráskovy rozmáchlosti. RPG jsou v určitém směru spíše jako film, než jako knížka - děj musí běžet, detaily jsou ale na vaší fantazii. Obecně platí, že rozsáhlý popis toho, co děláte, nebo toho, co se děje, se vyplatí použít ve chvíli, kdy do hry vstupuje něco nového - nové kouzlo, nový efekt atd. Později by se měly popisy opakujících se mg. postupů zkracovat, až by mohly upadnout jen do dvou či tří slov (protože už každý bude vědět o co jde, tak proč protahovat?). Znovu pak můžete již známou věc rozvést v zásadě ve třech situacích:

• Když ji nějak obměňujete (jinak známé kouzlo se rozhodnete použít k dosud neznámému účelu...)
• Když už toto kouzlo dlouho odbýváte jen pár slovy a rádi byste ho připomněli, aby neupadlo do naprostého stereotypu a nevyšumělo
• A konečně zatřetí když chcete vyšponovat scénu a dodat do ní drama

Dbejte také na to, aby způsob vašeho popisu vystihoval charakter magie jako takový. Forma je v tomto případě možná i důležitější než obsah, např. místo omílání trapných zaklínadel (DrD) stačí říct něco jako "odříkávám chrčivé zaklínadlo" nebo něco podobného. Na druhou stranu, úderná formulka ve správnou chvíli má také svoje - jak možná víte, magie v SR je silná, mocná a prudká, vůbec se nesnaží být nějak mystická, a já asi ještě sstále nějakou tu chvíli nezapomenu na to, jak Arfindal v Shadowrunu vzal Explozivní vlnu s hodnocením 8 a se slovy "tarzus, metatarzus, digitý" vyhodil do povětří docela slušnou křižovatku se vším, co tam zrovna bylo, včetně požárního hydrantu. Když pak nasedal do auta, tak se ho Sethi zeptala: "Ty, Arfi, víš vůbec, co jsi to tam vykřikl?" Odpověď byla laxní a zněla: "Samozřejmě."
Ano, prudká a místy až divoká magie SR se může odbýt podobnými žertíky - mágové tam studují na státních universitách, ovládají sílu srovnatelnou s těžkými ručními zbraněmi explozivního charakteru, kterou jsou schopni přivolat doslova v okamžiku (a pak se musí srovnat s následky). Je to svět, kde neustále létají kulky a občas něco vybouchne, takže mág utahující si z kouzla o výkonu kila plastické trhaviny tam tak nějak zapadá. V Call of C´tulhu nebo v dark fantasy s magií krve by to už tak cool nebylo.

Další věc, na kterou by hráč kouzelníka neměl zapomínat, je povaha magie, kterou jeho postava vládne. Pokud je pro jeho postavu magie snadná až intuitivní, pak by bylo docela divné, kdyby zakouzlila jen jednou za věčnost (V Algar Tarch, takové zábavné české béčkové dívčí fantasy, musel Ian bolestivým rituálem zabránit sám sobě v přístupu k magii, protože kdyby ji použil, Nepřítel by jej našel, a on věděl, že magii nedokáže nepoužít, protože to je pro něj příliš snadné a dřív nebo později se zapomene). Naopak, pokud každé použití magie přivolává pozornost Těch Oněch z Tamtěch Ne-Světů, pak si, bez ohledu na to, o jak slabé zaklínadlo jde, a bez ohledu na to, zda dané RPG obsahuje pro tuto skutečnost mechaniky nebo ne, kouzelník asi dobře rozmyslí, než magii použije (samozřejmě, pokud systém tyto mechaniky obsahuje, hráč si dá větší pozor než když bude věc reflektována jen herním obsahem utvářeným Vypravěčem)

Stejně tak není ani zaručené, že kouzelníci uvidí svět tak, jako my všichni ostatní. Magie můře otevírat nebo pootevírat nové smysly, zprostředkovávat odlišné zážitky. V určitých situacích třeba dostane hráč hrající kouzelníka odlišný popis situace než ostatní, jindy se dozví něco navíc. Nemusí to být přínosné ani dávat výhodu, ale mělo by to ukazovat to, jak odlišnou se magií vládnoucí postava stala. Ukázku pro fantasy nabídl v diskusi k tomuto článku Rytíř:
"Vstoupili jste do tmavé místnosti staré hradní kuchyně. V obrovském krbu žíří žhavé uhlíky, na hácích nad nimi visí malý kotlík. Cosi v něm míchá malá, shrbená stařena. Když jste vešli, pomalu, bolestivě se otočila. Má pichlavý pohled a velký nos, zbytek tváře je schován pod velkým špinavým šátkem. Celá ta místnost na vás působí podivně ponurým dojmem."
A k mágovi dodá: "Vzduch ti tu připadá dusivý, plný temného kouře valícího se z toho kotlíku. Skrze jeho chuchvalce jsi zahlédl nejasnou, jedovatě zelenou záři, která se nad kotlíkem vznáší. Když se stařena otáčela, trhnul jsi s sebou - stín, který vrhá její postava, náhle ožil a natáhl se po vás. Sklouzl po podlaze u vašich nohou.. a stáhl se zpět do temných koutů."