Ačkoli budu první, kdo se přihlásí k názoru, že válka byla vlastně vždy nositelkou pokroku :) a že vojáci nejsou v otázce výzbroje vůbec konzervativní, tak zákaz kuší se opravdu konal. Pozor na to, ono se to stalo hodně brzy. Cituji:
Gallwey píše:Počátkem 12. století byla konstrukce kuše, jejíž lučiště v té době ještě nebylo ocelové, natolik vylepšena, že se stala velmi populární zbraní v Anglii i na kontinentu (rozuměj v Evropě).
Rány, které způsobovala, byly však považovány za natolik barbarské, že její použití bylo pod hrozbou klatby zakázáno Druhým Lateránským koncilem v r. 1139, neboť byla prohlášena za zbraň, jež se znelíbila Bohu a není hodná křesťana. Povoleno bylo jí použít pouze proti pohanům. Tento zákaz potvrdil na konci tohoto století ještě i papež Innocent III. Ve své zemi a armádě jí zakázal též německý Konrád III. (1138-1152).
Přesto všechno jsou kušiníci běžní v anglické i kontinentální armádě již za vlády Richarda I. (1189-1199). Právě jeho smrt, kterou způsobila šipka z kuše, byla považována za boží spravedlnost, trestem za jeho bezbožnost a neposlušnost, když kušiníkům dovolil vstoupit do jeho služeb.
Tahle přestávka se možná nezdá tak dlouhá, ale ono 50 let není málo. :) Minimálně ne pro získání kreditu a obliby nové zbraně. Pokud na sobě nesla stigma nekřesťanské zbraně, nebylo jistě přes její očividné přednosti úplně snadné sehnat nejen výrobce, ale ani vojáky, kteří by ji používali... Ve 13. století pokračovalo v evropských armádách soupeření kuše vs. luk, které nakonec v Anglii "vyhrál" luk, zatímco na kontinentě zůstala oblíbenější kuše.
K tomu, proč nebyla nasazena masově bych ještě dodal, že kuše byla úplně ideální zbraní měst, kde bylo dostatek necvičených lidí, peněz na jejich pořízení (cena zbraně byla v porovnání s lukem opravdu vysoká) a také bezpečný prostor pro její použití. A města byla ve 12. století teprve na vzestupu, feudálové (alias rytíři) hráli prim. A když hraju prim, nenechám přece sbírat vítězné trofeje kmány s kuší, to dá rozum :)
Jinak dlouhé luky a těžké kuše nebyly nic jiného, než klasickou honičkou mezi zbrojíři a zbrojaři (řeknou se tak tvůrci zbraní??) :) - jak se zlepšovala kvalita a počet zbrojí chráněných vojáků, bylo třeba zavést zbraň, která by si s nimi poradila. Dokud nebyla brněním chráněná významná část vojska, stačily slabší, vlastně lovecké, střelné zbraně.
Když to shrnu, myslím si, že by vůbec nebylo jednoduché přijít si ke středověkým velitelům a začít na ně machrovat s tím, která zbraň je lepší a jak by to měli dělat. Velmi snadno by se mohlo ukázat, že z našeho pohledu výborná výzbroj by se v kontextu příliš "brzkého" nasazení mohla ukázat jako mnohem méně účinnou, než by se nám teď zdálo.