Ahoj Ebone! Asi by byl čas na větu "já to říkal", ale schovávám si jí pro lepší příležitost. Nicméně souhlasím s tebou v tom, že teorie (nebo tedy to, co se za ní označuje na RPG fóru) je pro řadu lidí (řekl bych drtivou většinu lidí) zničující. Zvlášť tedy v dávkách a způsobech ordinovaných některými lidmi. Nechci to ale nějak generalizovat. Myslím si, že cílená aplikace na zcela konkrétní problémy může být příhodná, stejně jako z jedu se v malých dávkách může stát lék. Jenže proč se kurýrují zřetelně zdraví lidé, to nechápu. Pak jsou z toho pochopitelně nemocní.
Zdejší diskutující mi přijdou povětšinou v pohodě, ale asi to bylo míněno na RPG fórum. Každopádně ano střídání her (zvláště v onom tempu, které sleduji u některých lidí) mi připadá tak trochu patologické.
K podstatě tvého textu. Myslím si, že se dá hrát v pohodě i když jsi obeznámen s teorií. Tedy, že nemusí být nutně rozkladná, pouze často je. Zcela klíčová je v tomhle IMO schopnost nepustit si ji přímo do hry. Prostě teorii můžeš dělat před hrou (když ji připravuješ) nebo po hře, ale ve chvíli, kdy si ji pustíš do hry samotné, tak jsi definitivně v pytli. A tohle se mi potvrzuje i na tom, co jsem četl od lidí, kteří to dopustili. Myslím, že i v tom je jádro toho střídání her. Lidé hledají, něco co v teoretickém modelu má existovat, ale ve hře (a realitě) to prostě neexistuje. Příliš věří v model a nereflektují to, že prostě není přesný. Že je dokonce špatný. Z modelu se stává modla.
A v tom případě to skutečně vadí. Vadí to velmi. Pokud nejste schopni dát teorii stranou. Prostě ji nevnímat, neřešit a myslet jako normální člověk, pokud se cpe do každé vaší úvahy, tak pak máte ovšem problém. A ano, hráči se zdokonalují bez teorie. A zdokonalují se právě tak, jak jim to vyhovuje. Zdokonalují se, aniž by jim to ubližovalo. Je v tom určité sobectví lidí, kteří chtějí spoluhráče na úrovni jakou si myslí, že mají oni sami a chtějí je na tuto úroveň urychlit i za cenu obětí. Za cenu rozbíjení mezilidských vztahů.
Já bych dokonce šel dál a neříkal bych tomu jenom alibismus. Já bych řekl, že to je prostě sviňárna. Zvlášť proto, že lidé, kteří s tím nakládají většinou moc dobře vědí s čím pracují. A dělají to stejně. Naopak potom obvykle přijdou na řadu takové ty kecy, že to stejně nebyla žádná přátelství, když záviselo jen na tom, že spolu hrajete. Ale to je omyl. Ono je to totiž všechno oboustrané - vazba a zpětná vazba. Lidé se začnou vzdalovat v jedné věci a začnou se pak sobě vzdalovat ve všech ostatních.
Přátelství je o tom, že spolu lidé jsou, že si spolu vyměnují informace, emoce, podporují se, vyslechnou se. Pokud opustíte přátele a najdete si jiné lidi, s nimiž trávíte čas a myslíte si, že to ono přátelství nepoznamená, pak to zřejmě nemáte v hlavě v pořádku. A přesto spousta lidí (teoreticky nakažených) takhle uvažuje. Naboří vztahy a potom, si nad tím umyjí ruce s tím, že to stejně nebylo nic moc, když to viselo jenom na to.
Ale aby to nebylo jen takové pesimistické. Myslím si, že ten prožitek "teoretické otravy" je nicméně vratný. Ne asi na původní úroveň, ale do stavu, kdy to člověk dokáže mít pod kontrolou a bavit se hrou, bavit se tím, že je s lidmi. Chce to ale výrazně přehodnotit úhel pohled, do kterého vás teorie zatlačí.
Bajo: Ano. Někdy si říkám, jestli u některých lidí není teoretizování o RPG vlastně větší zábava než to RPG. A RPG je vlastně jen takový přívěšek, který je stále méně podstatnou komponentou toho teoretizování... aby pak člověk nezjistil, že stejně jako k filosofování nepotřebuje filosofii tak taky k teoretizování o RPG nepotřebuje hrát. Ale to už ode mne bylo opravdu hnusné, že? ;-)