sirien píše:
Kindred: The Embraced - 8 dílů podle WoDčka s 63/78? To rozhodně musim aspoň zkusit...
Je očividně ultralevné (nosfíka poznáte podle divně okousaných uší atd.), na můj vkus příliš sedativní, herci všelijací. Docela mě pobavilo to, že upíři jsou tam vlastně výrazně emotivnější než lidé.

Hellsing doporučuji Ultimate - těch deset OVA. Zejména některé z nich jsou naprosto kulervoucí.

A jak tak koukám na ten seznam, Vampire Knight je naopak lepší se vyhnout. Je to krásně nakreslený Twilight v anime podávní.

EDIT: Jo a Munsters je horší Addams family. Více dřenda rodinných hodnot, méně humoru. Má to jisté naivní kouzlo, pokud má někdo rád staré horrory od Universalu, asi docení.

Já tomu Dominionu asi trochu šanci dám, abych viděl jak scenaristi zvladnou to, že obě nejmocnější lidské rodiny jsou vlastně napojeny na nepřítele.

Zdravím vespolek,

nemá někdo náhodou nějaký seznam seriálů hodných zhlédnutí? Zejména postapo/fantasy/scifi/steampunk? KLidně může jít o webseriály :)

Díky!
A abych taky něco přihodil -

The Blacklist
Fargo
Crossbones
Firefly! Duh :D
Battlestar Galactica

Pěkný den přeji
Ulrik

Did you miss me?

To si ještě počkáme.

Jo, Alnag má pravdu, máš tam špatnej čas - má to bejt "do you miss me" :(

A popravdě, potom co sem viděl třetí sérii (a 8 sérii Doctora a zejména jeho poslední dva Speciály) tak už si nejsem moc jistej - přijde mi, že Moffatovi začíná poněkud hrabat a ve svém úspěchu se začíná topit (a dusit) v dojmu vlastní "uměleckosti".
Konkrétně mi přijde že začíná víc a víc kašlat na příběh za cenu až křečovité snahy o to vystihnout "lidsky dramatické" momenty postav (popř. u Doctora vykřesat větší a větší okamžitou coolness a awesomeness) a zapomíná na to, že aby postavy mohly být "lidské" (a momenty "awesome"), musí mít především příběh, který takové momenty podloží.

Na začátku roku když jsem se se Sathel bavil o Vánočním cpeciálu Doctora tak sem myslím prohlásil, že by mi vůbec nevadilo a naopak bych si trochu oddech a začal se ještě víc těšit na další sérii, kdyby Moffat na Doctora rezignoval a předal ho dál.
Poněkud se bojím, že u Sherlocka to skoro platí úplně stejně. Moffat u kormidla mě činí víc a víc rozpačitým.

A i když to nikomu nevnucuju a neříkám, že to někomu nemůže připadat úplně super kam to vede, tak co sem se tak bavil s lidma vím, že i když fanovské stránky na pohled slintají blahem, tak v tomhle postoji nejsem zdaleka sám.

sirien: No konečně sis toho taky všimnul.

Ono to je těžké hodnotit, protože čert ví, jestli Moffatovi hrabe, nebo jen plní diváckou poptávku... Popravdě jsem se docela děsil, když jsem zjistil, že jeden z nejlépe divácky přijatých a recenzenty/kritiky hodnocených dílů Doctora byl "The Girl who Waited", což, upřímně, byla sračka a snad jedinej díl Doctora, kterej bych radši neviděl (prostě protože to byla supernudná ztráta času - ostatně i scénáristé sami se od toho poměrně distancovali, když události toho dílu zpětně prakticky nereferovali. O tom že tamnější prokreslení Amyna charakteru bylo odfláklé že se z toho dělalo špatně ani nemluvě). Podobně co sem zahlíd tak ty nové díly s "polidštěným" Sherlockem skidily dost úspěch.

Ostatně tím samým dementním "polidšťovacím" syndromem trpí různé superhrdinské filmy. Závěr Iron Mana 3... ehm. Nebo i seriály - závěr poslední série Grimm, bleh...

SHERLOCK 2nd & 3rd SEASON SPOILERS FOLLOWS

Vtipné je, že si to někteří scénáristé očividně uvědomují a zkouší to zachraňovat. Třeba když Thompson totálně zkurv... "polidštil" Sherlocka na konci druhé sezony (The Reichenbach Fall - jak si tam se Sherlockem Moriarty vytře zadek a Thompson tam provede absolutní herezi na celém Sherlockově konceptu když nechá Sherlocka celým dílem projít s absolutní anti-tezí occamovy břitvy v jeho hlavě, aby se mu pak Moriarty na konci mohl vysmát na téma jak ho přelstil trikem co by prohlédlo každé malé děcko) tak to pak na začátku třetí Gattis zkoušel zachránit a poslepovat střepy, když celý ten Thompsonův díl představil jako Dunařské "plány v plánech jiných plánů" a celé to obrátil o 180° když šel ještě před začátek toho Thompsonova dílu a celý ten děj vykreslil jako Sherlockův a Mycroftův geniální masterplan a vykopnul tím Sherlocka z jeho "polidštěnosti" zpátky mezi hrdiny.

Což by bylo o hodně hezčí, kdyby taková možnost byla v tom Thompsonově díle aspoň naznačená a kdyby to celé nebylo zahrané tak jednostraně (=kdyby to nebyl průser, který Gattis následně musel celý poslepovat zpětně... ale tak čest mu, zvládl to dost čestně na to aby s ním divák mohl hrát hru "tak jako řekněme že to žeru" bez příliš velkých rozpaků)


Přitom Moffatovy díly v 1. a 2. sérii se mi líbily nejvíc a Gattisovy pak poměrně v závěsu - ne sice velkém, ale přesvědčivém. V 3. sérii u mě naopak Gattis exceloval a Moffat dost propad.
(Thompsona nezmiňuju, Sherlock by byl podle mě bez něj o dost lepší... nicméně opět, očividně běžné publikum jeho díly žralo, takže...)

Siriene, priznam se ze u tech spoileru nevim co myslis tou occamovkou

Co se Sherlocka týká, já vlastně ani nevím jestli se na novou sérii těším. Zrovna věci jako nekonzistentní vykreslení Sherlocky mě moc netrápí (i když já zrovna tohle nebo třeba vpašovávání různých "současných" témat do filmů obvykle dokážu v klidu vyignorovat... tedy alespoň dokud to není čistá propaganda typu Transformers 3...). Co mě ale začalo na Sherlockovi prudit čím dál víc je ta nesmyslná gradace, kdy se ze Sherlocka stává čím dál větší superman, "NPCčka" kolem něj jsou čím dál víc ujetý a všechno je jakoby víc cool, ale ve skutečnosti spíš čím dál víc o ničem. Už trojce pro mě chybělo hrozně málo k ukázkovému skoku přes žraloka a jsem přesvědčený, že čtyřka to dá. Jen nevím jestli chci vůbec být u toho.

Dle mého Moffat příliš uvěřil ve vlastní genialitu a je to vidět už na minimálně poslední řadě Doktora.

Naoki píše:
Siriene, priznam se ze u tech spoileru nevim co myslis tou occamovkou
when you have eliminated the impossible, whatever remains, however improbable, must be the truth?
...v tom díle udělal všechno jen ne tohle: namísto toho aby hledal nejjednodušší řešení (podle occamovy břitvy) tak jako obvykle (sherlock často najde jednoduché řešení, kterého si ale ostatní nevšimnou), tak se ihned upnul na Moriartim naservírované řešení, které ale naopak je v podstatě nemožné (ostrahagen key).
V důsledku tak Sherlock v tom díle vyznívá jako idiot kterého můžeš tahat za nos jen tím že mu naservíruješ cokoliv co vypadá složitě... což je pro mě tak nějak antiteze té postavy.


Gurney píše:
Co mě ale začalo na Sherlockovi prudit čím dál víc je ta nesmyslná gradace, kdy se ze Sherlocka stává čím dál větší superman, "NPCčka" kolem něj jsou čím dál víc ujetý a všechno je jakoby víc cool
Syntax po s03e03 prohlásil, že začíná mít problém u Moffatovejch dílů Sherlocka rozlišit, jestli kouká na Sherlocka nebo na Doctora. Gattis touhle sebe-obsesí naštěstí ještě netrpí, spíš naopak. A má o dost lepší naraci... vlastně by mi vůbec nevadilo, kdyby zrovna Gattis převzal Doctora.

Jinak jak jsme se bavili že kdo si to mohl rozdát s Toph, tak podle posledního dílu to vypadá že se na to troufli aspoň dva muži!

Gatiss již některé díly Doctora psal (a dobrý a hlavně má na triku Ligu gentlemanů, která je ultimátně boží).
Mně se teda poslední série Sherlocka hodně nelíbila a nelíbil se mi ani závěr druhé. Vůbec to šlo celé nějak do hajzlu, nebo jen mimo území, které mi přijde zajímavé.

Píše:
Co mě ale začalo na Sherlockovi prudit čím dál víc je ta nesmyslná gradace, kdy se ze Sherlocka stává čím dál větší superman, "NPCčka" kolem něj jsou čím dál víc ujetý a všechno je jakoby víc cool, ale ve skutečnosti spíš čím dál víc o ničem.

Když vyměníš Sherlocka (který mi nikdy nesednul) za Doktora, tak v podstatě dostaneš můj názor na Moffata.

Krásně to jde vidět u Andělů.

Blink -- Naprosto perfektní díl, v podstatě bez doktora. Krásně hororový, může se na to koukat i někdo, kdo doktora vůbec nezná. Krásně vyčnívá.
Ten chrám -- Už trochu megalomanské. Ale jsou tam nějaké super nové věci, například "Obraz anděla se stává andělem", což s tou kamerou je dost super.
Andělé na Manhattanu -- WTF? Co to sakra má být? Dyť to je totální nesmysl. A socha svobody to totálně zabila.

Už chrám byl divnej... V Blink byla celá zápletka vyřešena tím že andělé se dívali navzájem na sebe a tak se nemohli hýbat. V chrámu jich byla spousta na hromadě a neměli s hýbaním problém.

Hawkeye píše:
V chrámu jich byla spousta na hromadě a neměli s hýbaním problém.
protože tam byla tma?
Chrám byl divnej protože vzal Anděli co byli předtím hrozně hororoví a udělal je namísto toho akční. Nicméně zachraňuje to fakt, že tam je River Song...

Angles takes Manhattan byl fakt extra otravnej díl, ale to bylo dost kvůli tomu, že mě tou dobou už dost lezli krkem Rory s Amy, kteří podle mého názoru tou dobou už minimálně půl sezony přesluhovali

sirien píše:
mě tou dobou už dost lezli krkem Rory s Amy, kteří podle mého názoru tou dobou už minimálně půl sezony přesluhovali
Souhlas. Až na díl Dinosaurs on a Spaceship jsem byl ze začátku 7. řady docela zklamaný.

Dinosaurs on a Spaceship byly cool, ale to co na nich bylo cool co do companions byla Kleopatra a ten lovec (plus trochu tatík), Amy a Rory tomu dílu přinesli především a hlavně to, že mě v něm nerušili.

A vůbec, na to že byl věčný říman, tak i přes to, že si tohle všechno pamatoval byl pořád stejný suchar. Dyť ty postavy se vůbec nerozvíjely! Fajn věc na předchozích společnících bylo, že se z nich stávali drsňáci. Amy a Rory furt jen fňukali.

tak on si to úplně nepamatoval (někde proběhne mezi Rorym a Doctorem výměna kdy se ho Doctor ptá jestli si to pamatuje a Rory odpovídá něco jako "moc ne, občas záblesky" nebo něco podobnýho... myslim), nicméně jo, máš pravdu, Amy byla zrzavá hysterka a Rory děsnej suchar.

I když místy to vypadalo nadějně. Třeba v tom díle jak se s Amy rozvedou už vypadá že třeba i dospěl... jenže pak zase ne.

A je pravdě že to bylo otravný, zvlášť potom co se z Rose na konci co je v tom alter-universu stane docela badass a Marta ho pošle k čertu že bejt vedle něj je jak bejt vedle tavný pece - načež se stane high-ranking officer v UNIT, i když dva roky předtim sotva dokončovala školu a tak...