To je blbost. Inkové byli jen jeden z mnoha horských kmenů, kteří dobyli pobřežní nížinné říše a zvládli vytvořit civilizaci. Ti antropologové budou asi něco na způsob Dänikena a senzací jako jsou "vysocí křehcí vládci" u Inků nebo "Křišťálové lebky" u Mayů. Lidi mají prostě rádi senzace, stejně jako údajná kostra kavkazského typu nalezená na samotném jižním cípu jižní ameriky datovaná nějakých 16 000 let zpátky.

Těžko říct, tak daleko mé znalosti nesahají. Zkus nějakého antropologa :-)

Já bych jako historik slovo národ u Inků nepoužil. Tenhle koncept je příliš evropský, ostatně historici se tomu termínu vyhýbají i u Japonska (do reforem Meidži) a Číny.

No, hádat se nebudu :-) Ale taková debata mi přijde v našich poměrech neaktuální. Ostatně, informace obvykle čerpám z knih starých 10, 20 a více let, které na to,jak se mění přístup současné vědy, nepříliš dobře reagují.
A jak bys teda Inky nazval?

DenGrasse: většina mých knížek v češtině je 30 (teď už vlastně 40) let starých:( dneska žádné takové knížky v češtině nevychází:( jen samé kraviny ve stylu Dänikena a obrázkové učebnice, kde se sice člověk vynadívá, ale málo načte:(

Nejhorší je, že všechny ty obrázky člověku dávají smysl až potom, co si o problematice pořádně načte.

btw. noire, ty jsi historik?

Ano, vystudoval jsem historii a bohemistiku na FF MU.

a povoláním? By jsi mohl napsat nějaký článek:)

Povoláním píšu. Tudíž mám psaní plné zuby :)

Vojtěch píše:
Mno, žoldnéři nebyli zrovna spolehliví, co se rizika a neprotahování konfliktů týče.
Které to město bylo kompletně vyrabováno během 30 leté války vlastními silami kvůli tomu, že odmítli poskytovat další a další zásoby?:) To, kde armády vyzabíjeli přes 10k obyvatel města velkého 30k lidí:)


Každopádně, ani vlastní vojska nejsou vždy věrná říši. Co je říše, že? Vždycky hrálo prim věrnost veliteli. Krásný příklad je Řím. Jakmile měl maník věrnost legií a věrnost lidu, byl v pohodě a nějaký senát na něj nemohl. Někdy stačily jen ty legie:)

No a v Mesoamerice máme podobné případy. Ostatně, tam se do boje najímaly celé kmeny (no, ono se najímaly celé kmeny leckde, že...). Zábavné je to v postklasické době těsně před conquistou. Tam bylo dvě strany, které spolu válčily.
Hm, tak jsem své zápisky smazal, takže už to nebude tak přesné (a teď se mi to dohledávat nechce...), každopádně na Yucatánu byl Mayapan, kde bylo 5 frakcí. Ty začaly soupeřit o moc a sranda je, že jedna z těch frakcí byli původní žoldáci, které si jedna frakce přivolala, aby vůbec ten Mayapan ovládla. Naštěstí byli natolik vychování, že spolu byli furt v alianci a válčili bok po boku.
Podobnými praktikami jsou známí Aztékové, kteří sami byli ultrakrvežízniví žoldáci města, které je používalo k utlačování a šikane podrobených kmenů/měst. Sami Aztékové se proti nim s ostatními akonec spojili a převzali žezlo jejich moci.

No a nakonec žoldáci vs domobrana vs profi armáda. Stejný problém.
Jakmile se bojuje poblíž, je nejlevnější domobrana. Jakmile se bojuje dále, převládají žoldáci (třeba kmeny v oblasti, kde se bojuje, tedy využívání nepřátel mého nepřítele) nebo profi armáda, ktera má sice větší náklady, ale nezatěžuje tak logistiku (která byla v Mesoamerice hodně důležitá).

Dovolil bych si poznamenat, že podobně (ne-li naprosto stejně) to platí v jakékoliv době a na jakémkoliv místě.

Ono to i s tou věrností legií byl problém, jak pěkně vyzdvihoval Machiavelli z teď už nevím kterého historika. Leckterý uchvatitel císařského titulu byl o pár let svržen právě legiemi pokud jim neplatil dost. Armádu v Římě Machiavelli vyčleňoval jako samostatného politického činitele mimo chudých a bohatých, které bral jako protichůdné síly obecně.