Střípky Mezoameriky: Válka a válečníci

Jakou roli hrála v mezoamerice válka? Proč Mayové válčili a jak vypadali mayští válečníci? To a mnohem více se dozvíte z tohoto článku.
Napsal Colombo
Obsah článku:

Vzestup a pád

Válka je dvojsečná zbraň. Dokáže lidi vybičovat k novým převratným myšlenkám, státy přimět k velkolepým stavbám a projektům, ale může celé civilizace dohnat ke kolapsu vzájemně válčících států, kde zášť a nenávist přetrvává věky. V Mezoamerice dokázala válka změnit kupu soupeřících kmenů na organizované státy. Válečná kořist a tribut, stejně jako prestiž, náležel úzké skupině bojovníků, z nichž se brzy stala kasta, která vlastnila většinu kmenového majetku. Proměny vedoucí k vytvoření státu, stejně jako další stratifikace společnosti, tak mohly začít.

Dlouhé období vzájemného soupeření, jaké můžeme vidět v pozdně klasické době, nebo nenávist z podobných konfliktů plynoucí však přivodila Mayské civilizaci pád, ať už jen jejího kulturního vrcholu na sklonku období let 250-1100 nebo typická rozhádanost celé Mezoameriky, která dovolila Španělům celou Mezoameriku ovládnout.

Důvody války

Počátek bojů mezi Mayi se vedl v duchu soubojů o kvalitní půdu, poražený kmen musel odtáhnout na nehostinné místo (toto byl i osud Aztéků při svém příchodu na Mexickou náhorní plošinu), vítěz dostal kvalitní půdu, dobrý zdroj vody (třeba cenoty ve vyprahlém Yucatánu) nebo naleziště kvalitního pazourku, což byl důležitý materiál jak pro zbraně, tak zejména pro nástroje každodenní potřeby. Po zformování prvních městských států vedli panovníci válku ze tří důvodů - ekonomických, politických a ideologických.

Ekomonické

Kořist, tribut a kontrola nad obchodními cestami. Kořistí mohli být jak otroci určení pro práci na pánových pozemcích, jako domácí otroci nebo i adoptovaní k nahrazení synů padlých ve válce, tak šlechtici, kteří byli vyplaceni. Tributem si státy často zajišťovaly chybějící suroviny. Obchodní stezky byly možná to nejdůležitější. Celou mayskou oblastí vedly obchodní stezky, začínající na Mexické náhorní plošině a končící až u Panamy. Kontrola těchto stezek mohla přinést panovníkovi značné bohatství. Převážela se sůl, jadeit (v mayské oblasti je známo jediné naleziště), obsidián, kakaové boby, barevné peří a jiné luxusní zboží. Mexická náhorní plošina byla sice velice úrodná a tedy osídlená, tyto druhy zboží se zde však prakticky nevyskytovaly. Jelikož se jednalo často o šlechtou ceněné zboží (čelenky z barevného peří mohla například nosit jen šlechta a quetzalí dlouhá zelené pera byla určena pouze pro krále a jeho rod) a vyjadřovalo její status, vyskytovalo se zde obrovské hladové odbytiště a tak kontrola těchto stezek byla hotovým pokladem. To však nebyly jediné stezky. Veškeré zboží vyprodukované ve státem kontrolované oblasti se sváželo do jeho hlavního města (v případě velkých celků do lokálního centra moci), které tak fungovalo jako jedno obrovské tržiště.

Politické

Ať už šlo o rozšíření vlivu skutečným posunutím hranic nebo jen získáním spojence/vazala. Také spousta vnitropolitických problémů se vyřešila, když vládce dokázal své božské postavení vítězstvím ve válce. Přímá integrace dobytých měst do říše však nebyla možná. To je i jeden z důvodů, proč se Mayové nikdy nesjednotili. O tom však později.

Ideologické

Cílem bylo získat zajatce (výše postaveného šlechtice) jako oběť k zasvěcení nových chrámů či při význačných astronomických či astrologických událostech.

Podoba války

Války se mohly vést na obrovské vzdálenosti. V předklasické době máme zdokumentovaný příchod vojáků až z Teoitihuacanu, který leží na Mexické náhorní plošině. Přivedl sebou také spoustu válečných zvyků. Mayové z počátku neútočili na hlavní města soupeřících mocností, spíše na okolní menší města, aby rozšířili svůj vliv a oslabili ten soupeřův. Z počátku také válčili jen šlechtici, bylo to levnější a efektivnější než tahat do pole na velké vzdálenosti (zhruba tři dny cesty) farmáře z pole. Obyčejní lidé se účastnili bojů zřídka, nejčastěji při občanské válce, kdy lid povstal proti vládnoucímu rodu, nebo v případě obrany vlastních obydlí. Cílem bitvy bylo zajmout soupeřícího vládce nebo ho donutit ke kapitulaci, případně se zmocnit jeho božského patrona, což byla podoba boha vytesaná ve dřevě. Tento vládce byl pak buď obětován, krev vládců byla velice ceněná oběť, nebo byl přinucen k vazalství a platbě tributu. V případě, že panovník zemřel, stával se novým panovníkem nejčastěji mladší bratr zesnulého. Mayové totiž věřili, že to co je na zemi je stejně skutečné, jako svět bohů a panovnický rod je přirozenou součástí přírodního řádu. Nechtěli riskovat trest za narušení přirozeného běhu věcí, proto podporovali poražený stát v zachování identity a vládnoucí rod ponechávali a podporovali ve vládnutí.

Když jednotlivé války nabraly na intenzitě, přibylo opevnění, ať už se jednalo o palisádu, kde bylo kamene použito jen v základech, nebo celokamenné opevnění (npř. tzv. Dům holubů). Běžné byly taky všelijaké narychlo nahromaděné obranné valy. Šlechtici také častěji verbovali prostý lid jim podřízený, přibylo útoků na hlavní město říše a vazalů snažící se osvobodit od svého svrchovaného vládce. Jindy však svého svrchovaného vládce oslavovala. Když byl natolik mocný, že jeho jméno získalo prestižní zvuk, tesali do kamene zmínky o tom, jak samotný vládce (nebo místodržící) např. Tikalu jmenoval nového místního panovníka. A to i roky po tom, co skutečná moc Tikalu přestala existovat.

Mayský válečník

Umělecká představa mayských válečníků

"Indiáni se objevili se všemi zbraněmi, které používali ve válce: toulce šípů, tyče s konci tvrzenými v ohni, kopí s ostrým pazourkem, obouruční meče z velmi tvrdého děva vykládané obsidiánovými ostřími, pískáním a bubnováním do krunýřů velkých želv s paličkami z jeleních parohů, trumpety z mořských ulit, nazí krom nejnestydatějších částí, které byly zakryty látkou, pomazaní zemí různých barev tak, že vypadali jako nejdivočejší ďábli, jejich nosy a uši propíchnuté kostí a kameny různých barev."

Zbraně

Spousta zbraní mělo dvouruční i jednoruční variantu, některé byly velice tvarově proměnlivé, jiné zůstávaly naprosto stejné. Základními materiály byly dřevo, obsidián a pazourek na ostří a kaučuk, jako lepidlo. Neobvyklé ani nejsou bronzové zbraně, ačkoliv ty se omezují jen na pár typů. Obsidián je velice křehký kámen, je to vulkanické sklo, proto je velice ostrý, ale příliš křehký a velké kusy obsidiánu jsou vzácné. Ačkoliv se dochovalo i ostří velké jako gladius. Zároveň i nepravidelná a polámaná čepel zůstává velice ostrá. Pazourek sice nemá takovou průraznost, ale vydrží o mnoho více. Proto se ve větší míře používal k nástrojům.  Bronz je ze všech těchto materiálů nejměkčí, proto z nich vydrží nejvíce, ale zároveň se rychle otupí. Cokoliv jiného krom bronzové sekyry je vzácnost.

Nůž sloužil jako nástroj, tak i jako klasická záložní zbraň každého válečníka v každé době. Ne jinak tomu bylo u Mayů. Ať už se jednalo o celokamenný nůž, nebo kousky ostří zasazené do dřeva, podobně jak je tomu u mexického obsidiánového meče.

 

vyobrazení sekerySekera byla spíše zbraň improvizovaná, používala se k sekání dřeva. Ale měla také náboženský charakter, při stínání králů a vysokých šlechticů. Sekera měla dřevěné topůrko a ostří buď z pazourku nebo bronzové, v tom případě sice hodně vydržela a byla tak vhodnější jako nástroj, ale neměla potřebnou průraznost. I tak můžeme sekeru najít na vyobrazených bitvách.

 

Foukačka se v boji používala vzácně. Šlo o zbraň k lovu ptáků. K jejich lovu se také používali bavlněné sítě.

Kopí bylo zdaleka nejpoužívanější mayská zbraň. Ostří buď z pazourku nebo obsidiánu. V jednoruční i dvouruční verzi. Mayové také vynalezli zvláštní druh kopí, kde nebyla špička tvořena jedním hrotem, ale obložena ostřími. Tímto vzniklo sečné kopí

 

Mayové také používali kaučukový prak.

mayský palcát

A nakonec kyj nebo palice. Velice oblíbená mayská zbraň mnoha tvarů. Mohlo se jednat o klasický kyj, palici s kulatou hlavicí, kyj s obsidiánovým hrotem, ten byl později nahrazen lehčími kyji s obsidiánovými ostřími. Spousta z nich měla dvouruční i jednoruční verze.

 

Původně mexickými zbraněmi jsou vrhač oštěpů atlatl, obsidiánový meč Macuahuitl a také luk.

Atlatl byl donesen poměrně záhy v předklasické době, nejspíše s jednotkami Teotihuacanu. Brzy se rozšířil po celé oblasti a stal se dokonce i symbolem vládců. Jedná se o krátkou hůlku s drážkou na jednom z konců, do které se zahákl oštěp, který mohl být vystřelen mnohem větší razancí. Tato zbraň byla vynalezena již v pravěku, o její účinnosti mluví i teorie zániku huňatých nosorožců, obřích jelenů a mamutů. Snědli jsme je a může za to prý tahle věcička.

Macuahuitl byl běžný až v poklasické době. Jedná se o plochou palici s obsidiánovými hroty nebo ostřími po jejích stranách. Měla jednoruční i obrovské dvouruční verze (použivané zejména spojenci Aztéků, jak si ke své smůle všimli conquistadoři). Jeho vývoj, stejně jako podobné zbraně bych rád popsal u Aztéků.

Luk a šíp je také zbraň poklasická. Běžná pro bojovníky, kteří neměli válčení jako řemeslo. Využívala se zejména při obranných válkách. Tahat obrovskou zásobu munice na zádech nebylo asi dvakrát pohodlné.

Zbroje

Obchodní styky s Teoitihuacanem a vytvoření aliance s mayským Kaminaljuyu nepřinesl Mayům jen atlatl, ale i helmu ve tvaru orlí hlavy a hlavně bavlněnou vestu, někde se udává, že byla vycpaná kamennou solí. Tato prošívanice mohla být až čtyři centimetry tlustá. Dostatečná ochrana proti tehdejším zbraním. Krom vesty měli Mayové chrániče kolen a loktů. Podobné se používaly i v populární míčové hře, kde bylo brnění životně důležité. Dále používali i dřevěné helmy, někdy tvarované do podob zvířat, a bohaté čelenky, výjev měl zpodobňovat válečného boha-démona a vystrašit protivníka. Našla se i kamenná, pyritová, přilba, směli ji nosit jen vládcové.

Mayové používali štíty různých tvarů. Jak obdélníkové, tak kulaté, dřevěné, kožené i bavlněné. Vyskytovaly se zde i štíty z peří, to byla ale propracovaná "tapisérie" a ceněný umělecký předmět.

Někteří šlechtici se účastnili bitev s propracovanou standartou. Kopí připevněné na zádech s barevným štítem sloužilo k lepší orientaci v bojišti a k organizaci spolubojovníků. Ovšem u této jednoduché verze to často nekončilo a nosili se i pečlivě zdobené konstrukce z dřeva, papíru a peří, někdy ozdobené i zlatem. Panovník, který se bitev účastnil jen jako organizátor, byl nošen na nosítkách, ochraňován dřevěnou podobou svého boha-patrona. Zmocnit se této podobizny znamenalo vyhrát bitvu. Podobná podobizna byla i ve městech v hlavním chrámu.

V bitvách se používaly také různé hudební nástroje. Bubny, dřevěné trubky nebo velké mušle, na které se také dalo troubit.

 

< Vzestup a pád >
Aztékové
Napsal Colombo 27.07.2010
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 31 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.18738698959351 secREMOTE_IP: 54.158.238.108