Kultura

Rytíř
16.4.2007 08:37
Posvátná místa a stavby
Diskuze k Manifestu RPG se nám stočila k posvátným místům a sakrálním stavbám - a k tomu, jakou mají a mohou mít moc. Ve hře i v našem světě :)

Je to natolik zajímavé a samonosné téma, že si ho dovolím vydělit a přesunout onu diskuzi sem (začala na str.3 a je tak dlouhá, že sem vzdal úmysl jí sem překopírovat..) :)
Autorská citace #41
25.4.2007 09:42 - andtom
Mně debata vůbec nevadí, jen jsem zas vzpomínán stran svého oboru. Jdu si nasadit pár tulipánů :) Vlastně když o tom tak uvažuji, tak flóra s touto témou souvisí. Co třeba takové posvátné stromy a magie. Přírodní stavby všeho druhu, to je síla.
Autorská citace #42
25.4.2007 10:13 - Rytíř
Argo: Ale jo, proč by nemohlo být více zdrojů v jedné stavbě - o to bude výsledek mocnější, věhlas větší, no problemo :) A pořád myslím platí, že každé to místo je něčím specifické, má trochu jinou moc/účel..
Andtom: voda obecně a zejména pak pramen jakožto symboly věčného pohybu, zrodu a také čistoty jsou rozhodně velký adepti na posvátný místo, jj. Je taky skoro pro mě až zarážející, kolik studánek a pramenů mělo mít věšteckou moc, resp. voda z nich. Jestli si tam ty lidi tak často něco míchali a pak to radši sváděli na studnu.. :)
Staré a velké stromy byly taky často uctívaný, to je pravda. A musím říct, že dotknout se dubu starého 500 let byl pro mě mnohem větší zážitek, než dotknout se stavby staré tisíc let.. U těch hradů mi to nějak nejde, u dubu jsem neměl potíže vidět běh staletí, vichřice kterým odolal a které mu postupně zlámaly některé větve, nebyl problém zaslechnout dupot kopyt tam na té pěšině pod jeho korunou a vidět rytíře jedoucí kolem nebo třeba pradlenu peroucí prádlo v nedalekém kamenitém potoce... jo, když tak nad tím přemýšlím, tak podobná přírodní místa na mě působí víc než stavby.
Jinak sme taky ještě nezmínili posvátné vrchy, hory a kopečky! Ve Středozemi klasický Caradhras, kterému vlastně Tolkien připisoval podobné vlastnosti, jako Argo svým katedrálám - taky měl jakousi mysl, mrzkou, zlou a zákeřnou, dokázal sám jednat a reagovat, prevít... (čili jak vidno, sám si dokazuju, že to není zdaleka tak podivný nápad a že by to mohlo fungovat i na Ardě) ;)
Autorská citace #43
25.4.2007 10:24 - wraiths
andtom ,Argonantus: ale hosi vy jste jak maly...:-)).

rytíř: u tech tromu to muze byt taky tim ze to je (vetsinou)ziva vec. ja osobne mam moc rad stare stromy. clovek si u nej muze vklidu sednou.
jinak treba rad se projdu hribotev u nas a ctu si jmena na nahrobcich a premyslim jaci ti lide byli. take to ma sve kouzlo.
Autorská citace #44
25.4.2007 10:33 - andtom
No mně právě také berou stromy a vůbec příroda mnohem víc než umělé stavby. Tys to Rytíři napsal moc poeticky, neuměl bych to lépe. Jestli to není tím, že u přírody jsou pocity spíš pozitivní a u staveb převažují negativní (i tady se probírají koncentráky a věznice). To se pak člověk nediví, proč si východní asijské kultury potrpí na své zahrady a pokud jsou tam stavby, tak je snaha o harmonii s přírodou. Koneckonců jsme ve fantasy, takže viz bydlení klasických elfů.
Autorská citace #45
25.4.2007 10:38 - Argonantus
Rytíř:
Pár tipů z mého světa (totiž našeho):
Hodně efektní prameny jsou v pískovcovém prostoru mezi Mělníkem a českou Lípou; nejlepší v Dolském údolí. Jinak pramenů je jako mraků; možná každý přirozený má v sobě jistou dávku působivosti (voda prostě teče ze země, z ničehož nic). Hodně jsem v příbězích využíval Svatováclavskou studni na Novém městě, nyní dávno ukrytou v kanalizaci, původně zdroj vody pro širé okolí.
Stromy: Největší (nikoli nejstarší) jsou v Praze topoly na Chodkových sadech. Jsou nečekaně obrovské. Hodně působivé jsou některé buky ve Stromovce. Nenápadný tis pod Hradem je z dob Karla IV. Ale nejefektnější jsou platany; říká se, že je dovezli Vladislavovi johaniti, a ten kolosální exemplář na Kampě kus od Wericha je jejich potomek; to, co mají ve dvoře kláštera je podle pověstí dokonce jeden z původní aleje(měl by tedy 800 let, čemuž se skoro nechce věřit). Senzační lípy mají na Vysočině ( místě zvaném Telecí, například);dubů je vícero.
Hrady: největší nemusí být nejpůsobivější. Ale mocný je Hazmburk, Bezděz nebo Ronov, kde je synergie s výrazným kopcem. Někde je naopak působivý hrad v lese (Jenčov). Opravdu fantastický je Osek.
Kostely (u nás) - Panenský Týnec, nedostavěný (u Loun); Jakub u Kutné Hory (nádhera...), Panna Marie Sněžná (nejpůsobivější prostor v Praze).
Kopce: zejména Středohoří je plné výrazných vrcholků - Vlhošť, Raná, Lovoš...
EDIT: A zapomněl jsem - vodopády! Stačí velmi mrňavým exemplář padající vody, a všechno je jinak. Není nezajímavých vodopádů. Vemte dítě, a pozorujte, co to s ním udělá.
Autorská citace #46
25.4.2007 11:36 - Jerson
Slyšel jsem o nějakém hradu, který byl postaven jakoby "naruby", tedy jako by se měl bránit proti nečemu, co je uvnitř - snad tam měla být brána do pekla či co. Nevíte někdo nějaké podrobnosti?
Jo, a mělo to být v čechách.
Autorská citace #47
25.4.2007 12:57 - andtom
Jerson: Jelikož se zatím nikdo nemá k odpovědi, google říká, že je to hrad Houska.
Edit: Z diskuze na té stránce dolů vyplývá, že je to celé fake :) Na oficiální stránce onoho hradu je akorát cosi o nalezení tajné místnosti.
Autorská citace #48
25.4.2007 13:41 - Argonantus
Teorii o Housce vymyslel jeden známý záhadolog, jehož jméno mi vypadlo (Kozák? Dvořák?...?), od té doby to záhodologické nety i články občas recyklují, když nemají co napsat (asi jako flašku s dračím mládětem).
Nicméně, Houska je moc pěkný hrad pana Berky z Dubé (sever, okolí Máchova jezera), který má uvnitř docela významnou sérii gotických erbů (menší varianta Písku nebo Jindřichova Hradce), jinak lehce renesančně pojednaný. Za vidění stojí, jen nevím, jestli je normálně otevřený.
Autorská citace #49
25.4.2007 14:00 - Rytíř
Jo, o Housce už jsem taky kdysi něco zaslechl.. jen jsme si honem nevzpomněl :)
Ať je to s ní jak chce, tak ten dopis od KHM je dost dobrej! Ten by se dal použít v lecjaké hře, hlavně začátek.. dát dohromady tenhle slovosled, gramatiku a tak, to dá fušku - já bych si na to netroufal. Fakt není pravý? :)
Autorská citace #50
25.4.2007 14:21 - Argonantus
Dopis je dobrej, nicméně moderní. Dívka v šedé elfí říze je v 19. století nesmysl (jasně, Liv Tylerová, já ji viděl taky...). A půvabné archaismy střídají vazby naprosto moderní; toť Vácslav Hanka naší doby. Nebo Zdeněk Urban (znáte?) Fakt je, že to muselo dát docela velikou práci.
Autorská citace #51
25.4.2007 14:28 - Rytíř
jj, na druhej pohled už je vidět, že to kapku kulhá, hlavně v tý druhý půli malinko docházel dech a invence.. ale i tak je to dobrej výkon :)
Tak mě napadá, když sme u těch ukázek reálných míst - byli ste někdo někde v neobvyklou dobu nebo za neobvyklých okolností, o kterých můžete říct, že zážitek z daného místa umocnily? Kdybych si něco vybavil, napíšu, zatím teda pohříchu nic..
Autorská citace #52
25.4.2007 17:40 - Jerson
První odkaz na Hrad Houska mi nejde, hází mi to chybu, něco s cache - můžete sem někdo ten článek - dopis zkopírovat?
Autorská citace #53
25.4.2007 18:15 - Argonantus
K. H. Mácha svůj příběh sepsal do dopisu, který zde též uvádím:
Milý Eduarde, ... nazítří na silnici litoměřické před Bohušovicemi mne přepadla nevýslovná touha, že když se dám vpravo, přes lesy a hory, za pár mílí doputuju k Housce a Bezdězu - kdo ví, kdy je zas zhlídnu!
Došel jsem na Housku s druhé hodiny půlnoční. Císařský háv nebes, lesy šuměly nočním vánkem. Jasno všude, lampy nepotřebí, v duši horší temnota. Jeť prý na hradě jáma, sluje jakási, vede do pekla. Jedni praví, že ji sám d'ábel vykopal, jiní, že alchymisti prorazili. Jda po nádvoří, v hlubokých stínech zahlédl jsem temnější - otvor v podzemí. Do té pekelné jámy spustil kdys zločince - Eduarde, mně té chvíle bylo zoufaleji, než dávnému odsouzenci - táhlo mě to v neznámé hlubiny stezkou neznámou! Pro tu chvíli zažehl jsem borovou soušku, a Eduarde, já se toho odvážil - vlezl jsem do té díry. Chvíli sestupuju - podobné chodby bývaly na Dobytčím trhu, co klučík jsem jimi prolézal - závanem z hlubin louč zhasla.
Kolem děsivé nicoty, noha se třásla na výstupcích kamení, chrastění kostlivců, světlo modravé, co odraz v hladině, v něm stíny jak strašidla...
Když jsem k sobě přišel - Eduarde - já byl v pekle - nebo v zimničních snách.
Mraky bledé, slunce nevidno, nebe povlečené obrovitou sítí pavučin. Povětří sytila síra, prach a čoud štípal v plicích, že jsem stěží dýchal. Pomíšený hluk se rozléhal, dunění a potlumené ryčení - lkala zem z roztaveného kamene. V útesech pískovcových vyhlodaná doupata plála nadpřirozeným jasem, žlutým, sinavým.
Kostlivci netvoři se vypínali nad vrcholky bradel, porostlých sežehlými křovinami, ratolestí nevidět. Bytosti lidské s lícemi změněnými, za časté nevidomí, namnoze šaškovskou veteší oděné, chvátaly v zástupech co vichřicí hnány rmutným labyrintem.
Štvaly je Dantovy ďábelsky chechtající se měchy s očima ohnivýma - vsávaly a polykaly ty neštastníky. Eduarde, já myslel, že zešílím - ouzkost a smutek mě pojaly ze strašlivé končiny. Pekelných nástrojů jsem se nebál, dalo se jim utýct - zatracenců jsem želel, že se v hořkém chvatu míjejí, na sebe nepromluví, bez usmání, bez pozdravu.
Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až dívčina jakási v šedé elfí říze, zářivá co Anjel, ve zlatých vlasech černou čelenku, obepínajicí tvář - pousmála se na mne. Přistoupil jsem k ní, v zoufání svém pravím: "Jsem v pekle... " Zavrtěla hlavou - já se leknul, že mi nerozumí. Tu sňala z hlavy tenkou pásku, já se opakoval. Smála se, řkouc po česku zpěvným hlasem, leč rychle a podivným přizvučením: "To si myslí mnohý... " Eduarde, ty vidiny se měnily a přelévaly - na nich skutečné peklo horoucí.
Člověk nemůže vypsat, co vidiny ukazovaly. Všechny mé noční přístrahy se otevřely, všechny temnoty, plameny, propasti, lidi, co larvy - kéž bych oči mohl otevřít mimo vidění své...! Rakev temnoty a červů, bolest, hrůznost nejdivější, děsivější otevřeného hrobu... Hrůza... Eduarde, kéž bych směl zapomenout!
"Jestli toto není peklo, kde tedy jsem?" táži se vyjeven - člověk je slabé zvíře. "V Praze," předci, odvětila sličná Dídó. Mně se zatmělo před očima. Vzpomněl jsem na legendy, kdy člověk opustiv domov, vrací se po řadě roků: "Který letopočet?" vyhrkl jsem, doufaje, že žertem odpoví. "Dva tisíce šest, " pronesla. Zakroužila prstem po čele - zmizela mi.
Já jí nevěřil, Eduarde - budoucnost nemohla být hrozivější mých nočních můr! Bloudil jsem mezi domy - útesy, tak vidím v povzdálí utěšené villy, zeleň, bílé zídky... Utíkal jsem k nim: zas nebylo vidět živáčka, jen psi štěkali za vysokými ohradami. Najednou zhlídnu kovový plot, kolem trocha křoví, uvnitř jáma, zpustlé rozvaliny - smetí kolem...!
Já to místo poznal, Eduarde - poznal jsem ho! Kdybych paměť ztratil, stála tam cedule, na ní ouředním hranatým písmem, špatným českým jazykem sepsané, co za místo se zde nachází...
Já to místo předce znával, kolem lesy hluboké a stinné. Sedával jsem tu, slýchal hlahol rohů, třeskot mečů

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.076107025146484 secREMOTE_IP: 44.192.95.161