Zaprvé musím poznamenat, že to může být hru od hry jiné, stejně jako se ukázalo malým průzkumem na RPG F, že jsou pro každou hru u každého hráče jiné i
Lawsovy preference. Např. já si jdu nějaké hry zahrát jen tak, nezajímá mě o čem jsou, prostě chci vidět ty lidi a zahrát si s nimi. Pak tu jsou naopak hry, ve kterých mi jde hlavně o tu hru a hráče volím podle toho jak se mi jejich herní styl, pojetí hry a vkus hodí k tomu aby ta hra vypadala jak ji chci (například Pavučina. Tam jsem si pečlivě vybral hráče, které jsem oslovil. Ti si pak sice vytvoili úplně (ale dokonale) odlišné postavy, než jsem přepokládal a tak jako tiše naznačoval že by mohli, ale přesto tyto postavy přesně sedly do hry, kterou jsem chtěl a můžu být jedině spokojený (sice byly diametrálně jiné, přesto zapadly do toho co by postavy v té hře měly být a hráčské pojetí jim dává to co hra potřebuje))
Dále trochu pochybuji o tom propojení výnzamu hry s pravidly (které jsem tak nějak pochopil, možná jsem to pochopil špatně). Například i u her, které jsou pro mě významnější než sociální rozměr pro mě pravidla nic moc nenzamenají, přesněji jsou mi téměř (!) ukradená, jde mi o ten příběh, roleplaying, svět. Zájem o hru nemusí nutně znamenat zájem o pravidla.