My jsme jednou měly průšvih, když jsme byly přistiženy, jak ochutnáváme nerosty. Učily jsme se na nějakou příšernou poznávačku z mineralogie a v zoufalství nás už nenapadlo nic lepšího, než si k rozlišovacím prvkům jednotlivých kamenů přidat vedle takových těch trapných věcí, jako je struktura, barva nebo vryp (vrýpávat jsme ovšem nesměly, bylo by to ničení školního majetku), přidat ještě chuť.
Na vysoké škole jsem pak byla nepřímým účastníkem ochutnávání agaru. Docent ani nebyl zaskočen, když viděl, jak spolužákovi visí z úst agarová žížala, jen suše poznamenal něco ve stylu "Ale no tak, nejezte nám pomůcky..."