Když se někdo zeptá, jestli mu jeho aspekty něco umožňují (nebo obecně chce jednat podle principu "apsekty jsou vždy pravdivé"), odpověď je obvykle zřejmá, ale existuje i nejasná hranice, což může vyvolávat zmatky.
Tuto nejistotu můžete vyřešit platbou bodu osudu, ale ne vždy je jasné, kam až se to dá vztáhnout.
Část lidí má za to, že by to mělo být rozhodované konzervativně, s platbou bodu osudu které jsou z vnitřní strany oné hranice.
Já to měl vždycky spíš za otevřenou záležitost - platit bod osudu je potřeba, když natahujete aspekt dál, než kam očividně dosáhne.
V realitě to není vždy jasné. Můžete nesouhlasit ohledně toho, kde přesně ona hranice leží. V obecnosti mám za to, že jako GM nemůžete udělat chybu, když se přikloníte k benevolentní interpretaci. Když se hráči omezují sami, tak to není problém, ale když hráče omezíte vy, tak to kazí zábavu.
Pro případ, že byste potřebovali příklad, řekněme, mám aspekt "Pekelný jezdec" a při hře dojde na dvě situace:
1. Dokážu nastartovat auto kabely?
2. Znám ve městě nějakého zloděje aut?
Je #1 pokryto aspektem v jeho základním znění? Moooožná. Podle konzervativního přístupu by měl hráč utratit bod osudu, aby to mohl udělat (ať už to udělá jakkoliv), podle liberálního přístupu to je uvnitř mantinelů.
Je #2 pokryto aspektem v jeho základním znění? Nejspíš ne, ale protože můžete říct, že se to týká té samé oblasti, tak podle liberálního přístupu to může být za bod osudu možné (podle konzervativního přístupu to nejspíš nepůjde vůbec).
Nechci říct, že by moje odpověď byla správná. Oba přístupy mají své místo a je tu hodně nuancí s ohledem na žánr, styl a vyznění. Co ale je důležité je to, aby každá herní skupina sdílela k interpretaci aspektů stejný přístup.