Nyambe: Africká dobrodružství

Představení prostředí Nyambe: African Adventures od Christophera W. Dolonuta. Vydáno Atlas Games roku 2002.
Napsal chrochta

Přijde chvíle, kdy člověka znudí „západoevropské“ herní prostředí a začne hledat něco originálního. Pod originalitu lze schovat mnohé, od změny žánru po změnu prostředí. U prostředí se obecně nabízí tři možnosti: jiná doba, jiné místo nebo jiná technologická úroveň. V případě jiného místa a tím i jiné kultury se ovšem zdá, že tu moc voleb nezbývá. Východní Asie, přesněji řečeno sinojaponský kulturní okruh, je už dost profláklá. Co tedy zbývá? Indie? Kočovnická a obchodnická Střední Asie? Turecko-persko-arabský muslimský okruh? Indiáni? Australští Aboriginové? Polynésané?


Pokud chcete něco skutečně „echt“ originálního, pak je pro vás Nyambe: Africká dobrodružství od Atlas Games to pravé. Jistě uznáte, že ve středoevropských luzích a hájích je jen máloco neokoukanějšího a nezvyklejšího než subsaharská, „černá“, Afrika, ne?


Nyambe: Africká dobrodružství sestávají z celkem tří samostatných knih: stejnojmenného popisu pravidel a světa v tvrdých deskách a dvou rozšiřujících příruček v měkké vazbě, Lítí duchové (Dire spirits) a Pokladnice předků (Ancestral Vault). Vnitřní ilustrace jsou černobílé a poměrně povedené; výjimkou je Kapitola 1 v Afrických dobrodružstvích, která je celobarevná. I zdejší ilustrace jsou slušné. Nachází se zde celostránková mapa kontinentu, která je (nebo alespoň byla) dostupná i na stránkách vydavatele.


Nyambe: Africká dobrodružství

Africká dobrodružství mají 256 stran rozdělených do třinácti kapitol a tří příloh. Kapitola 1 (Země Všemocného) nabízí úvodní pohled na prostředí. Vše se odehrává na kontinentě zvaném oficiálně Nyambe-Tanda, Země Všemocného, izolovaného od okolí mořem. Co je na západě, nikdo neví. Na východě leží země Dálného východu, na severovýchodě se nachází země Blízkého východu a kdesi na severu země Severu; první dvě označení záměrně odkazují na stejnojmenné pozemské kultury, poslední odpovídá Evropě. Dálný i Blízký východ má s Nyambe obchodní, kulturní i mocenské kontakty, Sever ostrouhal. Kontinent celý je v tropickém pásu a je tu vše od travnatých rovin po velehory a od pouští po bažiny a tropický les.


Je tu tucet nejvýznamnějších nebo nejviditelnějších etnických skupin a spousta menších. Také tu narazit na půlčíky (agogwe, chlupatí a s drápy, že by pásovec záviděl), elfy (wakyambi, s lidmi neplodní, zato s chápavým ocáskem), trpaslíky (endokanibalové utuchekulu), půlorky (ngoloko), gnómy (kitunusi, nenávidí trpaslíky, používají stínovou magii a ne iluze, a s byrokracií císařská Čína hadr). Kromě nich tu je, jak je v každém slušném fantasy settingu normální, i jedna nová rasa, drakorození unthlatu, potomci lidí a draků. Z nehráčských divošských ras nutno zmínit wemiky se lví hlavou připomínající entare, kteří si sice oškliví kanibalismus, ale jinak sežerou všechno a každého, kdo nemá v žilách lidskou krev, gorilo-gepardo-orčí getiet, mazané a ze všech divošských ras nejvíce nenáviděné paviánovité ingogo, další potomky orků, hyenovité mrchožrouty mbui (trochu se podobají gnolům, ale nemají jejich dobré stránky), bratrance sahuaginů silwane-mwanzi, z Dálného východu nově příchozí yuan-ti, a orky kosa. Pardon, ti tu už nejsou, což by všechny ostatní rasy měly považovat za řádný důvod k velkolepým oslavám. A samozřejmě typická africká zvířata a rostliny, doplněné unikátními bytostmi.


Dost nezvyklá je kosmologie. Nyambe leží uprostřed závitů velkého hada, s 2500 závity nad (nebeské sféry) a 2500 závity (pekelné sféry) pod sebou, kterého obklopuje stínový svět, zvaný také astrální nebo éterický. Nic jako jednotný panteon neexistuje, jen hromada duchů oriša, někdy významných či uctívaných na větším území, jindy obskurních či vázaných na jedinou rodinu nebo místo. Magie je zde dvou druhů: běžná duchovní (dimba) a mnohem vzácnější mystická (mchawi). On je totiž problém s čerpáním té druhé; buď máte mezi předky draka a jeho krev vám umožňuje magii od Všemocného čerpat, nebo máte dohodu s pekelnými oriša a ti vám umožňují magii Všemocnému krást. Mystičtí sesilatelé tedy nejsou zrovna oblíbení.


Kapitola 2 se věnuje historii. Kdysi zde orkové kosa, objevitelé železa, vynálezci mystické magie a ctitelé pekelných oriša, vytvořili velké impérium, které bylo svrženo povstáním porobených ras a orkové byli buď vybiti, uprchli jinam nebo zdegenerovali. S povstáním má spojitost objevení se unthlatu (magická podpora povstalců) a amazonek.


Kapitola 3 se věnuje popisu ras a kultur. Každé je věnována zhruba stránka a jeden obrázek, u pololidských ras více. Kromě toho tu jsou poznámky k případnému použití jiných ras – a není problém si zahrát domorodé dítě sfér.


Kapitola 4 si zaslouží delší komentář, protože se věnuje základním povoláním. Barbar, bard, druid, paladin, hraničář, tulák, čaroděj a kouzelník tu nejsou vůbec. Kněz a mnich ano, ale jen v oblastech silně ovlivněných kulturou Blízkého východu v prvním a Dálného východu v druhém případě. Vliv Dálného východu bude stát i za domorodými psiony a psychickými válečníky. Bojovník, profesionální voják, se vyskytuje pod vlivem Blízkého východu, ale pokud bude delší období nestability, bude se šířit zemí.


Chybějící povolání nahrazují povolání nová. Bojovníky zastupují gamba, vesničtí bojovníci postrádající zázemí formálního výcviku a spoléhající se místo techniky a fint na hrubou sílu, odolnost a rychlost. Tuláky zastupují nanala, „kradmí chodci“, o duchovní život se starají n´anga, lidé pověření komunikací s duchy a provozováním rituálů. Mají na výběr z 29 oriša nebo druhů oriša (geografičtí, ohniví, předci, rostlinní, vodní, vzdušní, zemní, zvířecí), z nichž někteří jsou dobří (Bedaga Šprýmař), někteří zlí (Zombi Pán hadů) a většina neutrálních. Mystickou magii zastupuje „čaroděj“ sei, který může být jakéhokoli přesvědčení a dračího původu (uvedení sice jsou jen kovoví a barevní, leč možní jsou i jacíkoli jiní), a „kouzelník“ mchawi, který bývá zlý a paktuje se s pekelnými oriša.


V kapitole 5 jsou prestižní povolání. Mystičtí lučištníci se jmenují shongo a spíše vrhají, než střílí, vrahy mohou být pouze tvorové s orčí krví, trpasličími obránci jen trpaslíci a stínovými tanečníky jen gnómové. Smrtihlavové se nevyskytují, zato opravdu hodně je mudrců.


Z nových, domorodých, prestižních povolání dembe, „lovec nestvůr“, nahrazuje chybějícího hraničáře. Engolo je mistr boje beze zbraní, se zázemím v domorodém zápase nuba (na Zemi ho hledejte v Súdánu okolo pohoří Nuba). Inyanga yensimbi, „lékař železa“, je mistrem práce s železem, látkou skoro posvátnou, jak je užitečná a pro život nezbytná. Levhartí kultista je lykantrop poněkud mafiánského ražení a rozhodně nedobrých úmyslů. Pojídač magie zasvětil svůj život potírání kouzelníků mchawi i horších tvorů, zatímco Zombiho kultista je přesně tím důvodem, proč společenství pojídačů magie vzniklo. Nespolečenský mganga, „lovec čarodějnic“, je neobvyklým sesilatelem (duchovní magie, ale kouzla čaroděje/ kněze), kterého okolí oceňuje teprve ve chvíli, kdy nutně potřebuje jeho pomoc. Ngoma, „bubeník“, je místní náhradou za barda. Jelikož domorodci vůči jedům nemají žádné předsudky, je soroka, „jedový věštec“, osobou vyhledávanou a za běžných okolností (dokud tráví jen kuřata a nic jiného) i vítanou a oblíbenou. A nakonec tu je nibomayská amazonka, členka elitního společenstva se vznešenými kořeny (to ony začaly zabíjet orky) a opravdu dlouhou tradicí.


Kapitola 6 popisuje nové dovednosti (přírodní léčitelství, místní forma alchymie), nové použití stávajících dovedností, nové odbornosti a přináší i pár poznámek k rituálním formám boje nebo méně obvyklým praktikám, jako je zakládání požárů a krádeže dobytka. Kapitola 7 přináší nové vybavení a bere to opravdu důkladně. Začíná se platidly, protože i když se všechno v ceníku přepočítává na standardní zlaté mince, mincemi se samozřejmě neplatí. Nejblíže k mincím asi mají mušličky kauri, které ostatně na zemi daly název drobné minci v Guineji. Následuje seznam starých i nových zbraní a zbrojí, a ještě delší seznam zboží a služeb. Můžete se svézt na africkém slonovi, jednohrbém velbloudovi a engargii, kterou byste na Zemi potkali nejspíše někdy v třetihorách. Následují popisy zvláštních předmětů a látek, a jedů (nezapomeňte – pro Nyambany je jed jen další zbraní! Docela drobným písmem tištěná tabulka zabírá celou stránku).


Kapitola 8 popisuje oriša, Kapitola 9 přináší magii – změny proti standardu, nová kouzla a domény. V Kapitole 10 se nachází informace o geografických prvcích kontinentu včetně tabulek, co tam lze potkat, o klimatu a počasí, o organizacích vyskytujících se ve společnosti (subsaharská Afrika byla zemí zaslíbenou různých bratrstev, tajných společností a kultů) a jednotlivých státech a etnických oblastech. Kromě oblastí obývaných méně společensky a politicky vyspělými etniky a rasami (entare, unthlatu, Marak´ka, Mbui, Shombe, silwane-mwanzi, wakyambi, utuchekulu, yuan-ti) tu je popis pouštního státu Bašar´ka, teokracie ovládané kněžími živlových oriša (popsaný konflikt/ intrika se dle Bible odehrála sabejské královně a králi Šalamounovi), kalifátu Boroko (silný vliv Blízkého východu, domov nubských zápasníků), konfederace městských států Kaya Vua Samaki (silný vliv Dálného východu; na Zemi východoafrická města mluvící svahilštinou – která se stala i hlavním komunikačním jazykem Indického oceánu, s vlastním dialektem na Malajském poloostrově), Mabwe (zlaté doly, vysoce stratifikovaná a represivní společnost, stylizovaná do Zimbabwe, ale s jorubským panovnickým titulem oba), Mademby (gnómí stát, kde nikdo přesně netuší, kdo vládne), Nibomay (matriarchální společnost, vládkyně je amazonka po plodném věku; na Zemi matrilineární a zároveň dosti bojovní byli ghanští Ašantové a amazonky fungovaly v beninské armádě), Taumau-Boha (vynálezci bronzu, porazili Vodní lidi stylizované do egyptizovaných Núbijců, vládce používá titul vládce Zimbabwe, historie zkázy říše Boha je vzata z dějin Beninu, podvojné jméno se používalo u říše Kánem-Bornu v oblasti jezera Čad, která byla významným obchodním partnerem Středomoří).


Kapitola 11 se věnuje dobrodruhování v Nyambe. Nachází se zde rozpracovaná pravidla pro nemoci, popis nemocí, rozpracování námětů na dobrodružství uvedených u jednotlivých států a regionů. Je sympatické, že jsou navržena tři možná řešení. Například těhotenství královny z Bašarky: 1) ano, její syn je dědicem Borokoa; 2) její syn není synem sultána z Borokoa, ale ona o tom neví; 3) její syn není synem sultána z Borokoa, ví o tom a její tvrzení je čiročirou politikou. Dále zde jsou komentáře k podobě pokladu.


Kapitola 12 se věnuje popisu nových kouzelných předmětů. Významnou skupinou jsou kouzelné masky (nkisi) a cetky (trinkets), kouzelné předměty obecně sice nepoužitelné pro dobrodružství, zato velice praktické pro každodenní život, jako třeba očarovaný hřeben mnohem lépe rozčesávající zcuchané vlasy. Také se zde nachází komentář ke změnám standardních kouzelných předmětů (například sedmimílové boty tu znají jako sedmimílové sandály).


Kapitola 13 přináší nové nestvůry. Začíná několika stránkami komentáře k nestvůrám z Bestiáře, k jejich výskytu, původu, eventuálně vzhledu – když už se tu vyskytuje všechno možné, nemusí to vypadat přesně tak, jako v Bestiáři. Například kvetzalcoatla nazývají zlatou kobrou, protože vypadá jako obrovská okřídlená kobra se zlatými šupinami. Kokatrice zase vypadá jako kokrhající opeřená kobra s kápí a hřebínkem. Žijí zde draci včetně chladnomilných, několik druhů obrů a golemů, zlobři (všeobecně se považují za reinkarnaci lidí vinných infanticidou), gorgony (lidé prokletí oriša za páchání perverzit s dobytkem), ale už ne goblinoidi, trolové, gnolové, medvědi (vyjma lítého), a vzácní jsou kostlivci (naopak zombií je hodně) a víly. Jde o ráj pro havěť


Z nových tvorů je třeba zmínit chepekwe, jednorožce v podobě slona, obra sao (na Zemi tvůrci prvních měst v okolí jezera Čad – prý také obři), místní víly eloko a ronga, nestvůrné entare, getiet, ingogo, „pradraky“ kongamato, létajícího šakala mlararuka, dinosaura mokele mbembe (na Zemi prý žere hrochy), přízračné nemrtvé obry rom, rybovité obojživelné kožoměnce nommo, zvířecí kožoměnce (šablona, zvířata zlého přesvědčení schopná brát na sebe lidskou podobu), barozi (šablona; reinkarnovaný mocný mchawi), hrstku lykantropů (šakalodlak a mocný lvodlak mají dobré přesvědčení), „upíry“ mwanga (prokletý živý člověk) a terkow (nemrtvý, který se musí oblékat do lidské kůže) a pravou zombi.


Příloha A přináší návrhy na zajímavé čtivo k tématu včetně článků z časopisu Dragon. Mým doporučeným čtivem k nasátí atmosféry a reálií v češtině jsou knihy Afrika a Afričané pro pochopení kulturních konstant a dvoudílné Dějiny Afriky pro pohled do politické reality a organizace a pro hromádku nových a staronových titulů. Toulky minulostí světa, díl čtvrtý, zaměřený na mimoevropské oblasti, moc užitečný není, to už radši zkuste Vratislava Assada Richtera nebo některou z knih pohádek a pověstí od vydavatelství Argo. Příloha B obsahuje text licence OGL, příloha C rejstřík.

Nyambe: Pokladnice předků

Nyambe: Pokladnice předků je sbírkou vybavení hodícího se do subsaharského prostředí. Dělí se do sedmi kapitol a čtyř příloh. Použitelnost s hlavní knihou bude trochu obtížnější, protože v Pokladnici se jedná o d20 ve verzi 3.5e, kdežto Africká dobrodružství jsou ve verzi 3.0e. Ilustrace jsou... trochu netematické. Spíš by ladily kamsi do Osmanské říše, v lepším případě do Egypta a severní Afriky, v tom horším kamsi na Balkán.


Kapitola 1 je o vybavení, se kterým by se dobrodruzi mohli setkat nebo – v krajním případě a hráčích nikoli zcela obvyklého zaměření – dokonce potřebovat. Jde třeba o tkalcovský stav, škrabadlo na záda, taštičku s kosmetikou, vodní dýmku, dřevěnou sochu, zrnotěrku. Nachází se tu oddíl o afrických látkách, lodích, fetiších, rituální skarifikaci.


Zvlášť zajímavá je Kapitola 2, protože popisuje rostliny rostoucí v Nyambe-tanda s nějakým zajímavým nemagickým i magickým využitím (lektvary, masti, prášky). Některé popisované rostliny – baobab, rooibos, kat (opojný a oblíbený v Jemenu i Etiopii) – prokazatelně existují, u jiných to ověřeno nemám.


Kapitola 3 se týká kouzelných zbraní a zbrojí, Kapitola 4 ostatních kouzelných předmětů. Druhá jmenovaná je zajímavější, jsou v ní nové odbornosti, lektvary mohou mít i dost neobvyklou podobu (okr ochrany před dobrem, polévka chůze mezi mraky), jako svitky mohou fungovat i šňůrky růžencových korálků. Kapitola 5 přináší divotvorné a prokleté předměty. Zajímavé jsou třeba magické korálky, které jdou navléknout na šňůrku tak, že fungují všechny najednou, cetky (trinkets; je libo kuchyňský nůž, který nikdy neudělá při krájení masa špatný a nekvalitní řez?), či kouzelné trofeje vyrobené z trofejních částí zvířat. Prokleté předměty postrádají dostatek nápaditosti, snad jen kosanské zlato, nesoucí kletbu, a kouzelná pouta, které sice dávají zajímavý bonus, ale taky nositele podřídí jiné osobě, které nositel nedokáže ublížit, o kterou se musí starat a od které se nemůže vzdálit více než 30 stop, stojí za zmínku.


V Kapitole 6 se nachází artefakty. Skoro jakýkoli předmět může existovat i jako vyrobený orky, a pak nejspíš nese nějakou kletbu. A aby fungovaly, musí je používat tvor s orčí krví v žilách. Kapitola 7 se věnuje magickým hrám, formě rituálního boje praktikovaného sesilateli. Obě popsané nejoblíbenější, bao a shahmatq, jsou deskové. Na Zemi použil souboj hrou malijský král Sunďata Keita, aby zničil svého protivníka a uzurpátora z nepřátelského kmene.


Nyambe: Lítí duchové

Nyambe: Lítí duchové je startovní dobrodružství určené pro postavy na 1. úrovni. Žil byl kdysi orčí lovec odměn jménem Kanuk, který nakonec skončil v těle lítého lva jako nemrtvý. Při rebelii proti orkům na něm vykonali rozzuření otroci spravedlnost a jediné, co po něm zbylo, bylo jeho stále tlukoucí srdce, následně ukryté následovníky ve svatyni pekelného oriša a chráněné kosanskou magií. Ochrany nakonec selhaly a Kanuk chce nové tělo, tělo lítého tvora. Má k ruce hromádku probuzených zvířat, kdežto ve vesnici Mamchili na území Mabwe právě ulovili lítého lva. Hra začíná...


Součástí je důkladný popis vesnice obydlené agogwe, wakyambi a lidmi Nghoi, statistiky pro řadu NPC, mapa svatyně, čtyři předpřipravené postavy, šablona pseudokostěje. Dobrodružství si netroufám hodnotit, pozadí je sice trochu zběsilé, protože postavy na 1. úrovni zachraňují okolí před tvorem s nebezpečností 20 (i když samotné srdce má teď nebezpečnost 3), ale jinak to vypadá na přiměřenou směs bojů a používání dovedností. Přínosem je jasné označení, co je OGL text a co nikoli.

Napsal chrochta 27.11.2016
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 8 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.14712405204773 secREMOTE_IP: 54.160.245.121