Monster manual je jednou ze tří základních příruček Dungeons and Dragons, bez které to opravdu nejde. Jako takový už byl poměrně podrobně představen a zrecenzován, ale pohled z poněkud jiného úhlu jistě neuškodí. Upozorňuji předem, že nejsem Hráč, nýbrž Čtenář. Proto se nebudu pouštět do hodnocení geniality/ imbecility statistik a jejich systému.
Kniha má cca 290 stránek a lze ji funkčně rozdělit do dvou částí, kdy tu poslední tvoří slovníček a tabulka nestvůr dle úrovně. První část začíná vysvětlením, co jednotlivé kolonky a oddíly v každé položce nestvůry znamenají. To je probráno na čtyřech stranách, z čehož jedenapůl strany tvoří obrázek.
Následuje část druhá s popisem monster. Je zde „pouze“ 152 položek zapsaných v obsahu, ale u drtivé většiny z nich jsou statistiky více než jedné nestvůry. A nemusí se ani jednat o anděly, draky, démony či ďábly, kde by to člověk očekával. Například u orků je popsáno sedm variant, u medúzy tři nebo u satyra dvě.
Popis nestvůry začíná úvodním bližším seznámením s danou bytostí; v případě, že je pod jednou hlavičkou nestvůr více, je popis rozdělený na obecnou charakteristiku v úvodu a bližší charakteristiku u každé bytosti. Úvod nebývá dlouhý, orkové ho mají na 15 řádek rozdělený do tří odstavců, kdežto u Ooze jde o jediný třířádkový odstavec na úvod (
„Ooze, amorfní nestvůry žijící jen pro žrádlo, slídí v jeskyních, zříceninách a podzemí po živém či mrtvém organickém materiálu vhodném ke strávení“ ) a tří-čtyřřádkový u Ochre Jelly (
„Ochre Jelly se dokáže protáhnout pode dveřmi nebo škvírami širokými pouhého půl palce (tj. 13 mm). Naopak nedokáže šplhat po kolmých stěnách jako jsou třeba schody a tak často zůstává uvězněna v nejspodnějších místnostech“) a Gelatinous Cube (čtyři řádky obdobného vyznění).
Následuje oddíl statistik, který při srovnání s 3.X edicí vypadá – alespoň dle mého nezasvěceného názoru – podstatně přehledněji a užitečněji, neb jsou do něj zahrnuty i věci, které dříve bývaly větší částí náplně oddílu Combat, a jsou udány rovnou výsledné hodnoty pro použité zbraně včetně všech údajů užitečných pro vedení a vyhodnocování boje.
Za statistikami je oddíl Taktiky (Tactics) specifikující a konkretizující způsob boje bytosti (
„Ochre Jelly je závislá na instinktech. K dostání se mezi nepřátele používá flowing form (blíže ve statistikách upřesněný druh pohybu) za současného slam attack. Je-li bloodied (tj. poklesne-li jí počet hit pointů na méně a polovinu – hodnota je taktéž uvedena ve statistikách), rozštěpí se na poloviny (split) a nadále útočí, dokud nejsou obě části zničeny“ ). V každé položce se také nachází oddíl Creature lore, udávající, co se o bytosti ví a jak moc jsou vědomosti rozšířeny (
„Ooze jsou amorfní stvoření s pouze nejzákladnějšími projevy rozumu. Jednání řídí instinkty a tak útočí buď proto, že mají hlady, nebo se útokem brání. K vnímání okolí používají blindsight nebo tremorsense“ ). Většinou se testuje znalost Nature, ale může to být i Arcana, Religion či další znalosti; někdy lze využít více zdrojů, které dodají různé informace.
Posledním oddílem bývá Encounter groups udávající, s kým vším se (ne)šťastná družina potká. Vždy je udána úroveň setkání a zkušenost. U Ooze je jen jediná položka s úrovní 3, 750 XP sestávající z jedné ochre jelly a tří orčích nájezdníků. Jindy může být odstupňována dle úrovní. U orků tak jsou setkání s úrovní 3 (dva nájezdníci, dva berserkové a jeden lítý kanec; 900 XP), s úrovní 6 (jedno Oko Grúmšovo, dva berserkové, čtyři válečníci a dva lítí vlci; 1350 XP), s úrovní 9 (jeden orčí náčelník, pět orčích válečníků, jeden lítý kanec a dva ogří skirmisherové; 2150 XP) a s úrovní 10 (dva bloodrageři, jeden bloodspike behemot, jeden ogří skirmisher a jeden oni night haunter).
Čistě jen pro příklad uvedu taktiky zúčastněných při setkáních.
Orčí nájezdník:
„Vrhá ruční sekery (handaxe) dokud mu buďto nedojdou nebo se nepřítel nedostane do vzdálenosti vhodné na boj zblízka. Pak používá svou greataxe.“ Orčí berserk:
„Nezodpovědně a lehkomyslně se vrhá do bitvy a radši zemře, než by ustoupil.“ Orčí válečník:
„Ztečuje do bitvy a cestou stíná protivníky svou battleaxe.“ Orčí Oko Grúmšovo:
„Zůstává stát v pozadí tak, aby spojenci mohli profitovat z jeho aury (Wrath of Gruumsh, orkové v jejím dosahu mohou využívat Death strike). Pokud nemá protivníka ve vzdálenosti umožňující útok kopím, používá proti nepřátelům až třikrát za kolo své Eye of Wrath (postih na AC) aby usnadnil útok na ně, a zakončí Swift arm of destruction (ork získá 15 hit pointů a volný útok), aby udržel své spojence v boji. Jestliže uvidí vícero protivníků seskupujících se dohromady, trefí je Chaos hamer.“ Orčí bloodrager:
„Ztečuje do bitvy a použije action point na to, aby získal po zteči útok navíc. Trefí-li ho protivník, použije Wounded retaliation (protivníkovi útok vrátí).“ Orčí náčelník:
„Zůstává natolik blízko spojenců, aby mohli získat výhodu z jeho aury (Blood of the enemy, bloodied spojenci v dosahu dělají při boji zblízka navíc dvě zranění) a schopnosti Inspire ferocity.“ Ogří skirmisher:
„Je poněkud chytřejší a mnohem čilejší než jeho ogří druhové, takže si osvojil jisté povědomí o taktice. Při zteči k nepřátelům vrhá oštěpy a používá Skirmish (zranění navíc při boji zblízka, předcházel-li mu pohyb) k útokům typu udeř-uteč (hit-and-run) s výhodou dlouhého dosahu.“ Oni night haunter:
„Používá Deceptive veil k tomu, aby vypadal jako postarší humanoid, nebo se plíží za kořistí v plynné formě. V obou případech se snaží dostat natolik blízko, aby mohl použít Hypnotic breath.jestliže jednu nebo více obětí uspí, použije Devour soul k nakrmení se. Hrozí-li bezprostředně smrt, uprchne. Jestliže už není v plynné formě, promění se do ní a pokusí se uniknout.“ Lítý kanec:
„Bitvu začíná Zuřivou ztečí a snaží se protivníka naproti sobě srazit k zemi. Útočí se zuřivou odvahou a bojuje až do smrti.“ Lítý vlk:
„Spolupracuje s druhy, aby strhl protivníka, obvykle nejslabšího jedince ve skupině. Kořist frankuje (i když to není nutné), aby při úspěšném kousnutí (bite attack) kořist strhnul a umožnil tak ostatním vlkům způsobit ji větší zranění.“ Bloodspike behemot (stegosaurus):
„Ztečuje do bitvy a tluče kolem sebe ostnitým ocasem. Pokud je obklíčen nebo bloodied, panikaří a používá buď Tail sweep nebo Bloodied sweep ke sražení nepřátel.“ Poslední součástí kapitoly bývá ilustrační obrázek. Část obrázků je převzata z dřívější edice a část je nová – nebo jsem ji alespoň dříve neviděl. Kvalita obrázků je různorodá, protože pochází od celkem skoro padesáti tvůrců, od Todda Lockwooda a Wayne Reynoldse po jména alespoň mne nic neříkající. Ponechání některých obrázků je nepochybně k prospěchu (sukuba je zkrátka sukuba), kdežto jiné by se klidně mohly nahradit novými phane z Abomination). Ale ani nové obrázky nejsou vždy výhra: marilith z Demon si rozhodně nepomohla a ogři (tělo obézního zápasníka sumo – včetně té bederní roušky – a hlava tupě vyhlížejícího vepře bez rypáku) a ogří mágové (šedomodré tělo, šafránové kalhoty se zeleným vzorem a decentní růžky, zato VELKÝ meč) dopadli ještě mnohem hůř. Naopak třeba draci nebo obrázky u Orkusova kultu (Orkus je i na titulní straně) jsou skoro dokonalé a dryáda si sice příliš nepomohla, ale alespoň už nepřipomíná oživlou dřevěnou sochu-samorost. Někdy jen dostala nestvůra jiný už existující obrázek (death hag = dune hag ze Sandstorm).
Poslední – třetí – částí jsou rasové statistiky pro 16 nestvůr. Jsou uvedena průměrná výška a váha, skóre schopností, velikost, rychlost, typ vidění, užívané řeči, bonusy a schopnosti (např. u drowa je zmíněn trans nahrazující spánek a požehnání od Lolth umožňující používat jednou za setkání (encounter) jednu ze dvou dále specifikovaných zvláštních schopností (racial power) v závislosti na momentální situaci a náladě).
Hodnocení je obtížné. Nepochybně jde o vynikající knihu pro hraní, kdy si stačí jen vybrat příslušnou nestvůru a nasadit ji do hry bez větších úprav (přidání tří dalších orků do skupiny protivníků není větší úprava stejně jako definování prostředí, ve kterém k setkání a boji dojde včetně promyšlení, kde se kdo bude skrývat). Na druhou stranu tu je několik „drobností“. Celá kompozice je prvoúčelově zaměřena na boj, a žádný druhý plán k tomu neexistuje. Tomu například odpovídá i skutečnost, že nejlepší možné přesvědčení je „any“ popřípadě „unaligned“ (rozdíly jsem ještě nenastudoval)… BERU ZPĚT, BERU ZPĚT! V kapitole Horse je uveden Celestial charger, který má přesvědčení „lawful good“! Ale mám tíživé podezření, že se spíše jedná o překlep, který korektoři neodchytili… Pokud si tedy budete chtít s někým pokecat, tak máte smůlu a musíte improvizovat od začátku do konce. Druhou „drobností“ je poněkud ADnD popis – jednoho konkrétního exempláře s předem propočítanými hodnotami vyplivnutými do koncových čísel. K tomu, aby jste si mohli vytvořit dalšího protivníka, například osmou verzi u orků, tu skoro nic nemáte, jen pár rasových statistik na konci knihy. A to nemluvím o tom, že někteří „úchylkové“ (sám se mezi ně kvůli své čtenářské posedlosti řadím) by chtěli i nějaké údaje antropologicko – sociologicko – religionisticko – hospodářsko – čertvíjaké. O těch tu samozřejmě není ani čárka. Jediným příčetným řešením je, že budou existovat dva formáty bestiáře: jeden ve formátu „core“ jako je Monstrous manual a druhý ve formátu pojmenovaném třeba „sociology“, kde bude obecnější i konkrétnější povídání o nestvůrách typu koho uctívají, pohled na svět, organizace společnosti… s řadou konkrétních příkladů i obecnějších templářů. V opačném případě se může velice snadno stát, že se dočkáme bestiáře s dvouciferným číslem NEZAČÍNAJÍCÍM JEDNIČKOU. Třetí „drobností“, tentokrát spíše formálního charakteru, je absence templářů, které se naopak nacházejí v příručce DM. Je jich tam v kapitole „Customizing Monster“ celkem 24, osm „class“ (standardní povolání dobrodruhů) a 16 „functional“ (lich, vampire lord nebo třeba demagog). Jejich zařazení zde sice chápu, ale v Monstrous manual by na ně měl být alespoň odkaz.
A na závěr pár perliček a postřehů. Primárnímu zaměření na boj odpovídá i výběr nestvůr, chybí skoro všechno, co by bylo možné definovat jako „good“. Proto tu nejsou metaličtí draci, lamassu a další ochránci dobra. Ti, kteří by podle jména a dřívějších edicí jimi být měli – jednorožec třeba – mají „lehce“ upravené přesvědčení, aby z nich mohli být rovněž vhodní protivníci dobrým družinám. Holt v módě je svět, kde je málo vína (a ještě si ho musíte vyrobit) a hodně splašků. Některé nestvůry se dočkaly změn. Tak bouřní obři jsou chaotic evil (předtím jich mohla být kolem poloviny chaotic good), z lamie je fey (technicky se jedná o hejno černých skarabů okolo kostí za života patřících nějakému fétovi; zda to je či není ke prospěchu si nedovoluji posoudit), naprosto chybí zvířata vyjma těch velmi rozšířených (šedí vlci, koně, krysy) nebo extrémně nebezpečných (panter, lítý a jeskynní medvěd, krokodýl), je tu překvapivě málo zástupců skupiny Vermin, worm that walk se přejmenoval na larva mage, dinosauři na behemoty a ogre mage na oni mage (nestvůr původem z Orientál Adventures tu je víc), fénix je popsán pod kapitolou Roc (dělají mu společnost roc a thunderhawk). Lykantropy zastupují jen wererat a werewolf (jedna z vzácných výjimek – nachází se tu jen jedny statistiky). Na druhou stranu tu je docela podrobný popis Orkusova kultu.