Dějmistrův notýsek

Když se DM dobere neutrality u sebe (nebo si je alespoň vědom svých nedostatků), měl by začít pracovat na tom, aby si byl také vědom stylu hraní svých hráčů a třeba se podle toho rozhodl, jaký styl použije.

Styly hraní

Styl zahrnuje různé rysy: rychlost hraní (pomalé nebo rychlé hraní), způsob vzájemného reagování DM a hráčů, poměr soubojů, řešení situací nebo hraní postav, způsob řešení problémů, míra humoru ve hře, poměr nebezpečí a odměn, atd.Stylů hraní je stejné množství jako hráčů, kteří hru hrají. Ovšem většina z nich spadá do jednoho z níže uvedených. Stejně jako si autor musí vybrat způsob, jak prezentuje příběh (mystický, historická fikce, horor nebo epický příběh), tak i DM si musí zvolit metodu, která mu vyhovuje při předkládání informací jeho herní skupině. Žádný ze stylů není sám o sobě zlý ani dobrý, správný nebo špatný. Je důležité, aby styl hraní vyhovoval “osobnosti” celé skupiny a jejím přáním.

Hack-and-slash (Hek´n´sleš :))

Důležitým prvkem výběru stylu je udržení rovnováhy mezi řešením, hraním postav a souboji. Styl hraní zvaný hack-and-slash ignoruje rovnováhu ve prospěch neustálého neurvalého hrdinství (bojování). Většina hráčů zpočátku miluje vzrušení z boje. Ale z pouhého bojování se dříve nebo později stane nuda. A styl hack-and-slash má nakonec efekt místnosti, ve které stojí hrdinové proti otočným dveřím, kudy prochází dovnitř nekonečná řada nestvůr. I takový styl hraní poskytuje hráčům zábavu a napětí – na čas. Ovšem hráčům, kteří se nevyžívají ve svalových erupcích, nedává příliš prostoru, aby projevili svůj potenciál. Poté, co postavy zabijí koboldy, rozcupují troly, rozmlátí gobry, zdecimují dvojníky, zpustoší krysodlaky, vyřídí přízraky, rozdrtí troglodyty, vyhladí ogry a rozmlátí mrchožrouty, tak si i hráči s největší bojovou mánií začnou přát změnu.

Myslitel

Tento herní styl by seděl samotnému Velkému Detektivovi Sherlocku Holmesovi. Podněcuje hráče, aby vymysleli jak vyřešit situace (často s tím, že to vytěsní jiné možnosti hraní). Je to spíše zkouška umění hráčů řešit situace a luštit hádanky, než prověření schopností jejich postav. Když to přeženeme do extrému, tento styl hraní je nepřetržitým proudem tajemných hádanek, spletitých logických hlavolamů, zastřených záhad a nespočtu mazaných, obtížných pastí.Nezapomeňte při vytváření hádanek a problémů, že musí být řešitelné. V neřešitelných situacích totiž zábava rychle vyprchá. V každém případě musí mít postavy šanci získat stopy, vodítka nebo jiné pomůcky, které k vyřešení problémů potřebují.

Poctivý role-player (tedy herec své role)

Zaměřme se na úspěšné hraní role postavy. Hráči i Dějmistr se v tomto případě vciťují do osobností svých postav. Tento unikátní styl prezentuje postavám všechny informace tak, jak je postavy hráčů vnímají nebo jak je vidí nehráčské postavy. Pro vášnivé herce svých rolí může být i jen rezervace pokoje na noc stejně spletitá, jako setkání s úhlavním nepřítelem. Vývoj postavy se zúží jen na postup úrovněmi. Hráči se snaží překonávat problémy působením osobností svých postav, nezabývají se mlácením, zprovozováním ze světa a ani se nesnaží využívat vědomosti, které by jejich postava neměla mít. Mělo by se jednat o preferovaný herní styl a obvykle se pojí s jinými styly hraní, protože rozumná dávka hraní rolí vytváří uvěřitelnost hry.

Historická simulace

Obvykle se jedná o vážné hry. Mnohé z nich jsou založeny na určitém období dějin s důrazem na variacích pravidel „skutečného světa“ s velice malou dávkou nadpřirozena. Častěji však dochází k tomu, že je hra zaměřená na simulaci dobrodružných činností s cílem: „Aby to působilo reálně.“ Většina variant se zaměřuje na souboje, vytváří mnohostupňové systémy, které jsou časově velmi náročně, únavné a často i morbidně hrůzné. Jako první padá za oběť tomuto stylu hraní elegance a rychlost hry.Úspěšná simulační hra se zaměřuje na vytváření víry v hráčích, že jejich postavy v mezích simulovaného období existují.

Bláznivá hra

Tento styl hry je úmyslně absurdní a neuvěřitelný. Z celé hry se často stává jeden velký vtip nebo dalekosáhlá série slovních hříček. Nehráčské postavy jednají jako aktéři sit-comu, nestvůry se chovají a vypadají jako postavičky z komiksů a postavy hráčů se potýkají s odporně absurdním až směšným vývojem hry. Většina dobrodružství je satirickou parodií na soudobou kulturu, nabubřelé osobnosti a populární herní systémy. Postavy hráčů jsou „správní lidé“ na nekonečné gegy a vypointované situace. Ačkoli jsou takové hry nesporně populární (stačí se podívat například na oběti mnoha herních conů), když krmíte hráče neustálými porcemi humoru, tak hra brzy ztratí své kouzlo a vzrušující zážitky.

Hrabošení

Vztah mezi nebezpečím a odměnou může ovlivnit styl hraní daleko více, než spousta jiných faktorů. V tažení stylem hrabošení se nabízí poklady a body zkušenosti hráčům neúměrným způsobem, vzhledem k nebezpečím, která překonávají. Postavy nenasytně hromadí magické předměty, drahokamy a zlato s minimálním úsilím. Rychle se dostávají na nekontrolovatelně vysoké úrovně zkušeností a zároveň tak i přerůstají Dějmistrovi přes hlavu, protože již není schopen jejich postavy zvládat. Aby DM vyhověl takovým hráčům, musí na ně beznadějně obětovat armády skřetů a tucty draků, aby nakonec zjistil, že tím těmto absurdním postavám podstrkuje zdarma další stohy bodů zkušenosti! Z pokladů i z báječných magických předmětů se stávají bezcenné tretky. Jak může nález magické hůlky oslovit postavy, která jich má už víc, než může unést?Varování!: Jakmile do svého tažení zavedete tento styl hraní, je skoro nemožné jej pak umírnit, aniž byste hráče nepřipravili o úrovně zkušenosti a o jejich magické předměty.

Románový styl

Dějmistr má skvělý nápad na dobrodružství.... a bohužel... často už i ví, jaký bude závěr. Postavy hráčů používá k tomu, aby jimi „rozepsal“ události pro svůj výtečný fantasy román. Plusem určitě je, že tento styl hry často má vypracované linie zápletek a chytlavý námět na dobrodružství. A činnost postav je jak vystřižená z knihy. Nebezpečím tohoto stylu je, že DM má tendence manipulovat hráči tak, aby zapadali do jeho příběhu (nebo předem určeného závěru drobrodružství). Tento styl je obvykle nejvíce úspěšný, když hráči působí jen na okraji příběhu a hlavní dějová linie jde mimo ně. Dějmistr může linkou příběhu hýbat jak si přeje a hráči mají volnost rozhodování, tedy Dějmistr jimi nemanipuluje.

Vojevůdci

Tento styl hry je pojmenováním pro hráče militantních deskových her a nadšence do miniaturek vojáčků, kteří zkouší své štěstí v systému AD&D. Protože mají zkušenosti s hrami, které vyžadují velké porce strategie a taktiky v prostředí, které je úzce svázáno pravidly, mají sklony k potřebě používat pravidla na všechno. Nic se neprovádí jen tak, volně. Pokud něco nestojí v pravidlech, tak se to nedá udělat. Jestliže však jsou pravidla jen nahrubo vytvořená, pak to může být slušný způsob hry pro hráče (nebo DM) známé jako Advokáti pravidel*. Advokáti pravidel jsou odborníci na kličkování v pravidlech ve svůj prospěch (ačkoli se tím může narušit jakási „duše“ pravidel).Stejně jako u stylu hack-and-slash se hráči zaměřují na souboje, vojevůdce úzce zajímají vedení bitev. Přesto to nejsou bitvy, které mají jen vyvolávat pouhý chaos, ale konflikty, které jsou výzvou pro stratégy a příležitostí pro řešení vojenských problémů. Tento styl hry představuje sice jen omezené vyžití, ale vojevůdcovský styl přispívá k smyslu pro soutěživost ve hře.

Politická hra

Tento styl hry vyžaduje postavy v síti intrik, jelikož strana hráčů straní jedné či více soupeřícím frakcím v politickém boji. Může se jednat o soupeřící cechy, politické kandidáty, barony, města nebo dokonce země. Cílem těchto frakcí (ať již jsou dobré, zlé nebo neutrální) je zvýšení své sféry vlivu na úkor ostatních. Politické frakce ve městě, podzemí nebo ve státě mohou být zásobníkem potenciálních problémů, které může skupina řešit.Hráčské postavy mohou ovlivňovat politiku oblasti třeba jen lokálně ale i celosvětově. Například postavy zabijí draka, který požírá ovce (nebo ho přesvědčí, aby změnil stravu) a tím mohou vyvést z rovnováhy nepříliš vyvážené vztahy mezi ovčáky a chovateli dobytka. Obyvatelé města mohou naopak jednu z hráčských postav zvolit za starostu, přikázat vrácení všech pokladů, které byly v doupěti draka nalezeny jejich původním majitelům nebo se drak může stát pomocníkem prominentního kouzelníka...Politická dobrodružství se běžně zaměřují na změnu v konfliktu sil, na výzvědné mise a na snahu přetrumfnout soupeře. Úspěch jedné skupiny na oplátku vyvolává mstu jiné skupiny. Místní obyvatelstvo možná chce svrhnout vládnoucí sílu nebo možná má zlý kouzelník vliv na krále a kouzelníkův rival se dožaduje stejného privilegia. Války jsou také aspektem politického hraní, společně s diplomatickými misemi s cílem vyhnout se válce. Politika dává Dějmistrovi velikou volnost v tom, jak bude vývoj hry směřovat. Aby se tento styl dal úspěšně použít, musí se velká péče věnovat tomu, přimět hráče, kteří ovlivňují politické dění, aby nebyli pouhými pěšáky. Často existuje přelud, že vedlejší zápletky a zrady jsou stále přítomným nebezpečím. Hráči a DM jsou přitahováni k záhadě a intrikám, které se vytvoří, když postavy vstoupí do temného světa tažení za mocí. Hráči zřídkakdy vědí, komu mohou důvěřovat nebo která ze soupeřících stran je ta správná. Když čelí armádě, je jejich volba jednoduchá. Když stojí proti diplomatům a politikům, kteří touží po větší moci, je již volba daleko obtížnější.

Ekletický styl

Eklektické hry si vypůjčují prvky z množství různých zdrojů. Svým způsobem je to nejlepší styl hry, protože se v ní střídají různé, již zmíněné styly. Protože každý samostatný styl může zevšednět, moudrý DM stále uzpůsobuje a mění svůj styl, aby odpovídal potřebám skupiny dobrodruhů.Je jedno, jaký styl si DM na úvod vybral, protože jej může následně změnit podle své chuti nebo chuti jeho hráčů. I když je změna normálně dobrá, DM by měl svůj styl vedení hry čas od času zkontrolovat, zda neobsahuje zmíněné negativní prvky. Je možné, že jakékoli skutečné problémy v herním stylu se stanou patrné buď Dějmistrovi nebo hráčům ještě než nadělají příliš mnoho paseky.* Setkal jsem se i s pravým opakem Advokáta pravidel, nazval bych ho Obhájce pravidel. Ten měl zase všechna pravidla naučená skoro nazpamět a kdykoli DM vymyslel nějakou odchylku nebo něco zapomněl, tak tenhle hráč se byl se správnou variantou podle pravidel ochoten ozvat i v případě, že to pro jeho postavu znamenalo značné újmy... holt lidi jsou různí. Koneckonců, jak je psáno na začátku, herních stylů existuje stejné množství jako hráčů samotných.