Rytíř:
1) Hawkwind pochází z téže party, na kterou odkazoval Andtom; je to Wothanův kamarád, který jim tam dělá luky. Jednak je dělá, jednak s nimi střílí, a jednak o nich flamewaruje (je velmi bojovný - za každé kacířské slovo proti lukům nebo nepřesnost to každý pěkně schytá). Nicméně co neví o lukostřelbě, obvykle nestojí za vědění.
Jeho teorie v mnohém odporují tomu, co se traduje, a dost se mi líbí. Tvrdí například, že veškeré luky (tedy i reflexáky, i longbows) se řídí účelem; původně loveskou střelbou, zastřelení nějaké vysoké, což vyžaduje tah okolo 75 liber; parametry zvěře a člověka jsou podobné (a kupodivu stejné i s vojenským moudrem, že jest vyvolati 25kg na hrotu střely, aby tě to bezpečně zabilo, protože u šípu se ztrácí cestou zhruba třetina energie.) Dělaly se taky běžně bitevní luky stoliberní (což zruší i nějaké to brnění), na ještě větší luky musí už být lukostřelec docela obr (což ostatně longbowmani bývali).
Lze důvodně předpokládat, že parametry reflexáku budou podobné, neb bývaly užity stejným způsobem. Rozdíl je v tom, že ABY se dosáhlo těch 75 či 100 liber, stačí luk podstatně menší - a v tom je ta výhoda.
Druhá výhoda je pak to, že Mongolové si dříve všimli "statistického" efektu lukostřelby - že pár střelců je k ničemu, kdežto velká parta je nepříjemný problém (patrno v každé počítačové hře).
Hawkwind tvrdí, že technicky jsou luky přímé furt stejné - nějaké luky ze Skandinávie z dob před naším letopočtem se podobají navlas těm longobow (ktreré se moc neliší vzhledem a typem, ale hlavně způsobem užití v boji).
O reflexácích to asi bude platit taky - je to zřejmě prastarý vynález, úspěšný zejména tam, kde bylo dost vhodných surovin (šlach a podobně).
Wothan mne například překvapil obrázkem (na těchže stránkách) ze spisu Petra de Ebulo z 12. století, kde jsou vyobrazeni "Bohemes", čili Čechové, do jednoho mají luky, a některé jsou reflexní.
Při tom se to dalo čekat; Avaři a Madaři sem přidrandili kdysi z těchže stepí, jako Mongolové, a mohli být podobně vybaveni; že Slovani v lesích stříleli, až běda, je patrno například z Wothanova pojednání o bitvě u Brůdku (asi 1040), kde namlátili Čechové německému císaři poprvé.
2) 30.000 v Konstantinopoli ovšem odpovídá několikanásobku na začátku výpravy, v Clermontu. V Konstantinopoli ten první, "lidový" podnik už byl v troskách, a ta "oficiální" výprava se zase dost špatně počítá, protože se dostavovala po skupinách (a taky neodešla najednou). Na počátku se mohlo těch 100.000 klidně objevit. Jinak většina dalších výprav mi vychází okolo 50.000 maníků (u svatého Ludvíka 1248 to ostatně máme dost přesně spočítáno, protože se nalodili na čluny, kde známe i účty).
Jinak moderní odhady bývají v tomhle přímo "ultraskeptické", jdou ještě pod to, co uvádí třeba Choc o českém vojenství (v sáhodlouhé debatě s Wothanem jsme se dopočítali k 15.000 vojákům v Čechách za Vladislava).
Čornej například tvrdí, že nejslavnější Zikmundovo tažení k Praze 1420, které skončilo bitvou na Vítkově, mělo 20.000 maníků (starší kroniky uvádějí 100.000). Tak skeptický bych nebyl; například mi připadá, že obléhat město s 50.000 obyvateli (optimisti udávají dvojnásobek), vojensky vyfutrované posilami z půlky země, s 20.000 vojáky je holý nesmysl. Můj odhad je okolo 50.000.
Za rekordní bitvu platí podle mne Katalaunská pole, která nepřekonal celý středověk (až někdy do Napoleona). Tam mohlo být přes 100.000 dokonce na obou stranách.