Píše:
Chtěl jsem tím vytvořit tu krizi, ten přelomový bod, nastolit problém, který feudalismus vyřešil.
Ta krize vznikla vždy v okamžiku, kdy byl ranný barbarský stát úspěšný a začal se zvětšovat tak, že ho nedokázal jediný vládce řídit z jednoho centra; řekl bych, že kritická hranice byla asi tak o velikosti dnešního kraje. Čím větší byl stát, tím větší problém. Pročež se státy, které do feudalismu nedospěly, velmi často a překvapivě rychle rozpadaly (Velká Morava například).
Tenhle problém by ale patřil asi do té debaty o šlechtě - s duchovnem moc nesouvisí; je spíš státovědně technický.
Píše:
Křesťanství narazilo na kmenový systém, jenže jednotlivý kněží pak nepatřili do onoho rodu. To jest můj názor.
Tady by to ještě něco chtělo; nejsem si jist, jestli rozumím. Kněží zpočátku samozřejmě nepatřili do kmene, neb byli příchozí cizinci (tím méně do vládnoucího rodu). Ovšem většinou vyškolili nějaké místní pomocníky a nástupce. A stran toho "rodu" se velmi často stávali duchovními různí vedlejší synové a dcery.
Na Přemyslovcích je ten proces patrný docela jasně; první biskup byl importovaný cizinec, Sas Dětmar (Thietmar); druhý Slavníkovec Vojtěch, tedy z porobeného a konkurenčního rodu. Později byli církevní činitelé i různí Přemyslovci - třeba Anežka, její stejnojmenná teta, nebo Vojtěch, arcibiskup Salzburský.
Křesťanství tedy narazilo na kmenový systém, ale rozumělo si s ním docela dobře. A když se rozšířil feudalismus, rozumělo si s ním ještě lépe.