Sirien píše:
No, moje idea byla ta, že ty částice rozdistribuuješ, necháš "v krabici" jak popsal Jerson, dokud je nebudeš potřebovat, a potom až budeš chtít komunikovat je nějak "rozbalíš"
Doplnil bych, v čem spočívá problém. Ty částice se rodí spolu jako pár. Každá má v okamžiku zrodu tohoto páru nastaven stav (který je v jisté vlastnosti opačný, proto umíme říct ze zjištěného stavu jedné částice, jak vypadá druhá). Bez přečtení jedné z částic se nedá zjistit, která z páru je jak nastavena. Zjištění stavu jedné neodvratně způsobí stanovení stavu druhé. To je fajn a proto se s tím počítá pro šifrování - kdo by chtěl odposlechnout takto rozeslanou šifru (jedna sada párů částic zůstává odesílateli šifrované zprávy, druhá příjemci šifrované zprávy), způsobil by změny šifry pro adresáta. Došlo by rozpadu provázanosti párů. Nelze tedy odposlechnout šifru a poslat ji dál správnému příjemci, aniž by se šifra nezměnila.
Tím to ale končí - nefunguje to, že dodatečnou změnou stavu (kdykoliv po období společného zrodu páru) jedné částice se dodatečně změní stav druhé částice. Takže i kdyby byli částice páru někde vzdáleně od sebe skvěle skladované, neposlouží komunikaci.