v článku 30 nejlepších dobrodružství všech dob se píše:
- Postavy v městech na povrchu si užijí (nebo v případě paladinů si užívat nebudou) zvrácené město drowů Erelhei-Cinlu, kde si „temní elfové podávají dveře s illithidy v zelených pláštích…volně se vyskytují přízraky a duchové a tu a tam zahlédnete stína nebo upíra“.
Mohl by mi prosím někdo vysvětlil proč by si paladinové nemohli užívat, ať už se tím myslí cokoliv? (Nevím co jsou zač illithidové v zelených pláštích ani co je zvráceného na Erelhei-Cinlu)
Colombo píše:
Vojáci taky přemýšlejí o svých činech až po válce. Ve válce musí střílet, není na to čas, není čas pochybovat.
Pominu, že sem pleteš válku, ale to co píšeš je nesmysl. Už před mnoha lety si velitelé všimli, že při útoku nebo obraně střílí na přeítele jen zhruba 10 - 15% vojáků. Zbytek buď nestřílí vůbec, nebo vůbec nemíří na lidi a střílí jen tak nazdařbůh. A zápisky vojáků ukazují přesný opak toho co píšeš, totiž že o zabíjení přemýšlí ve válce často, zejména když na ně dojde poprvé.
Píše:
Ale, pokud jsou způsoby ničení, zabíjení, mnohem fyzičtější, pokud je otázka přežití bezprostřednější, je lepší vyzabíjet všechny orčí děti a zajistit, že už se nikdy nebude uskutečnění hrůz, jako bylo vyplenění naší vesničky, opakovat.
S touto logikou jsem se už setkal. Nutně vede k logice, že když vybiješ všechny jiné rasy, už se nebude opakovat žádné plenění lidských měst. A pak pobiješ všechny muže, protože to oni plení města vlastního druhu. A pak většinu žen, protože jsou toho schopny také. Až ti na konci zbyde jen paladin - ve světě, kde už k žádnému dalšímu krveprolití nedojde, protože není z koho by krev tekla. Zcela určitě to bude dobrý svět - jako každý svět prostý lidského myšlení.
Dobro se dá definovat vcelku jendoduše - neděláš ostatním nic, co bys nedovolil aby dělali oni tobě. Z toho ti vyjde základ plus mnoho různých situacích, kde není rozhodnutí úplně jasné a je třeba je ošéfovat individuálně, ale vcelku snadno tím vyřadíš zabíjení lidí.
K Sirienovi - i dneska jsou lidé, kteří staví na svou úroveň pár kamarádů (pokud vůbec) a všichni ostatní jsou pro ně "podřadní", které je možno zabít. A pak jsou lidé, kteří jako sobě rovné berou nejen všechny ostatní lidi (včetně těch, kteří se narodili s polovinou hlavy a budou celý život jen ležet), ale i zvířata. Plus všechny stupně mezi tím.
Nicméně mě napadla jedna věc - co když se nad orčím nemluvnětem setkají dva paladinové různého vyznání (či z různých řádů, to je jedno)?
Zachovají se oba stejně, musí se zachovat oba stejně, a co budou dělat ve schvíli, kdy se jejich záměry budou diametrálně rozcházet? Třeba když jeden bude chtít nemluvně odnést do orčí vesnice a druhý podříznout?
Když nad tím přemýšlím, velmi snadno a velmi rychle dojdu k situaci, kdy jeden paladin označí druhého za "tlého" a jeho zásady mu budou velet zabránit mu v takovém činu, i kdyby měl zabíjet. A ve chvíli, kdy proti sobě stojí dva paladinové, a oba mají být "zákonně dobří" (předpokládám že je řeč o tomto typu), tak jde veškerý základ jejich chování do místa, kam slunce nesvítí.
Rád bych věděl, jak by takovou situaci řešil jeden každý z vás - nebo co by dělal, aby nenastala.