Výpisky: Církev

Následující práce není žádný ucelený text, nýbrž výpisky původně mající sloužit jako pomůcka při nástřelu jisté církevní organizace. Jako předloha posloužila Encyklopedie heraldiky, proto také ta zjevná omezení na latinskou západní a střední Evropu a chybějící pravoslaví a Blízký východ. Snad to bude užitečné.
Napsal chrochta

Abatyše

Představená kláštera (opatství) některých ženských klášterů (např. benediktinek, cisterciaček či klarisek) a ústavů římsko-katolické církve. Abatyše přijímají opatskou benedikci podobně jako opati. Mají právo nosit berlu, prsten a pektorál, nikoliv však mitru. V některých klášterech nosily abatyše korunky – např. abatyše u sv. Jiří na Hradě pražském, které od dob Karla IV. požívaly knížecí důstojnosti a měly spolu s nejvyšším purkrabím Království českého a s pražským arcibiskupem právo korunovat české královny. Původně užívaly abatyše jen štít, který bývá od 17. Století oválný, podložený vzpřímenou berlou opatřenou velem a se závitem vpravo, která prostupuje zlatou listovou korunou na vrcholu štítu.

Administrátor

Ustanovený duchovní jako správce farnosti, který v případě uprázdnění místa, do doby, kdy je jmenován nový farář, spravuje (tj. administruje) farnost, v níž má stejná práva a povinnosti jako farář.

Administrátor diecéze

Dříve kapitulní vikář. Dočasný správce diecéze v případě, že není obsazena sídelním biskupem z důvodů úmrtí, rezignace, přeložení nebo zbavení úřadu. Je volen konzistoří (sborem konzultorů) v době osmi dnů od přijetí zprávy o uprázdnění stolce a úřaduje až do nástupu nového diecézního biskupa.

Almužník

U papežského dvora je tato funkce doložena již v 6. století, kdy byl příslušný hodnostář označován jako sacaularius. Později byl almužníkem (eleemosynarius apostolicus) vždy arcibiskup in poatribus a trůnní asistent, který náležel k užší rodině papeže (familia pontifica). Jeho úřad trvá do smrti papeže, který ho jmenoval.

U nás ustanovil Karel IV. opata kláštera augustiniánů-kanovníků na Karlově (Nové Město pražské) úřadem stálého almužníka českého královského dvora (Josefem II. přeneseno na opaty premonstrátské kanonie na Strahově). V Anglii bývá hodnost nejvyššího almužníka (Lord High Almoner of England) tradičně spojována s úřadem biskupa oxfordského. Ve Francii tento úřad (aumônier) nabyl časem velkého významu, protože jeho nositel dokonce králi navrhoval kandidáty pro biskupství a jiná beneficia.

Apoštolské řády

Řády řeholních kleriků věnujících se vzdělávání národů, šíření vědy, misijní a sociální službě jako například jesuité, piaristé a další.

Apoštolská administratura

Územní celek, kde nebylo možné pro zvláštní a mimořádně obtížné podmínky dosud zřídit diecézi. Tak například v roce 1922 byla zřízena trnavská apoštolská administratura, ač v Trnavě již od roku 1543 do roku 1822 sídlili dočasně ostřihomští arcibiskupové. Teprve roku 1978 se z Trnavy stala metropole nově zřízené slovenské provincie.

Apoštolský administrátor

1) Titul papežem jmenovaného církevního hierarchy, který je pověřen řídit apoštolskou administraturu až do zřízení diecéze, kterou nebylo možné pro zvláštní a mimořádně obtížné podmínky dosud zřídit (např. rozdělením při změnách hranic). Apoštolský administrátor bývá zpravidla s biskupským svěcením a pokud není biskupem, je mu pravomocí roven.

2) Papežem jmenovaný prozatímní a mimořádný ordinář (správce) diecéze nebo jiné dílčí církve v zemi, kde není náboženská svoboda, respektive kde je bráněno státem řádnému obsazení arcibiskupského stolce.

Apoštolský prefekt

Titul církevního hierarchy stojícího v čele apoštolské prefektury, tj. území, kde z jakýchkoliv důvodů nemůže být zřízena diecéze. Apoštolská prefektura většinou vzniká z autonomní misie. Apoštolský prefekt zastupuje na daném území papeže, je ordinářem, a jeho hodnost je podobná té, kterou má apoštolský vikář.

Apoštolský protonotář

Titul prelátů papežského dvora (zpravidla jich je 12), kteří se starají o papežské písemnosti a ověřují je. Ve svých znacích užívají fialový klobouk se šesti červenými střapci bez dalších atributů.

Apoštolský vikář

Titul správce apoštolského vikariátu, tj. církevního obvodu (území), který není pro mimořádné podmínky dosud ustanoven jako diecéze. Tyto administrativní jednotky se nacházejí zejména v misijních oblastech a podléhají vatikánské Kongregaci pro evangelizaci národů. Pravomoc apoštolského vikáře je na úrovni diecézního biskupa, a proto bývá zpravidla titulárním biskupem a zastupuje na daném území papeže. Apoštolský vikariát vzniká povýšením apoštolské prefektury po vzrůstu počtu farností.

Arcibiskup

1) Titul hierarchy stojícího v čele církevní provincie (arcidiecéze), která se skládá z několika tzv. sufragánních diecézí. Arcibiskup má i titul metropolity, protože sídlí v metropoli, tj. v hlavním městě církevní provincie. Někteří arcibiskupové navíc mají ještě titul primas. Až do zrušení šlechtických titulů v rámci církve požívali někteří arcibiskupové–metropolitové (pražský, olomoucký, salcburský apod.) z titulu svého úřadu knížecí důstojenství. Pražský arcibiskup, mající právo korunovat české krále, mohl v den korunovace nosit kardinálský purpur i když nebyl kardinálem. Arcibiskup má právo na oslovení Excelence, pokud není kardinálem. Ve svých znacích spojují arcibiskupové znak své arcidiecéze se znakem rodovým, popřípadě osobním (nejčastěji čtvrcením). Štít metropolitů je uprostřed podložen patriarším křížem a vlevo berlou (zpravidla zákrutem ven), zatímco na pravé horní hraně štítu spočívá mitra. Dříve obsahoval znak arcibiskupů, jejichž stolec byl spojen s knížecím titulem, ještě knížecí korunku a někdy také meč na znamení světské moci. Kolem dolní poloviny štítu mají sídelní arcibiskupové ovinuto pallium jako odznak své hodnosti a úřadu. Vše je převýšeno zeleným kloboukem provázeným 10 zelenými střapci po každé straně. Pouze salcburští arcibiskupové užívají tradičně červené klobouky.

2) Titulární arcibiskup: čestný titul vysokého církevního hodnostáře, který nestojí v čele církevní provincie, není metropolitou. Titulárními arcibiskupy jsou zpravidla jmenováni papežští nunciové nebo tento titul získávají někteří biskupové jako osobní vyznamenání. Ve svých znacích užívají titulární arcibiskupové rodový nebo osobní štít, za štítem pouze patriarší kříž a také zelený klobouk s 10 střapci po každé straně.

3) Titul hierarchy v některých nekatolických církvích, například v ruské pravoslavné církvi nebo v církvi anglikánské, kde jsou arcibiskupové dva – z Canterbury (primas) a z Yorku.

Arcibiskupství

Označení úřadu a sídla arcibiskupa.

Arciděkan

Dříve titul biskupem ustanoveného vyššího duchovního dozorce nad okrskem zahrnujícím několik děkanátů nebo vikariátů a tvořícím vlastní arciděkanství. V Čechách byla arciděkanství tradičně v Bílině, Sokolově, Krumlově, Kutné Hoře, Liberci, Plzni a Horšovském Týně. Kdysi mívali arciděkani právo nosit i infuli (mitru).

Arcidiecéze

V římskokatolické církvi provincie nebo oblast spravovaná arcibiskupem nebo biskupská diecéze metropolity.

Arcijáhen

Titul užívaný ve 3. století pro představené žáků v katedrále, od 4. století pak pro zástupce biskupa v diecezních záležitostech dozorčích, správních a majetkových. Instituce arcijáhnů vycházela teritoriálně z historických krajů, jak se vytvářely v obvodu významných hradišť. Arcijáhnové byli podřízeni biskupovi a po hmotné stránce je zajišťovaly biskupské statky. Titul arcijáhna se začíná objevovat v době, kdy mizejí arcikněží. Zatímco arcikněží více záviseli na světských činitelích, kteří jim poskytovali hmotnou základnu, arcijáhni byli výlučně pomocným orgánem biskupské správy diecéze a byli hmotně na světské moci nezávislí. Představují tedy v podstatě první článek nové, nezávislé církevní organizace. Měli spravovat majetek, starat se o chudé, bdít nad výchovou a disciplínou kléru a konat jménem biskupa vizitace. Byli jakýmisi „generálními vikáři“, proto si je biskup volil sám. Měli na starost různé okrsky diecéze, včetně biskupského města (tam užíval arcijáhen někdy titulu archidiakonus maior). Morava byla již roku 1131 rozdělena na 6 arcijáhenství, v Čechách vzniklo od počátku 60. let 12. století do počátku 13. století 10 arcijáhenství (Praha, Kouřim, Bechyně, Žatec, Litoměřice, Bílina, Boleslav, Plzeň, Horšovský Týn a Hradec Králové). Ve 13. století se stali tito hodnostáři na biskupovi téměř nezávislí, přičemž jejich pravomoci se blížily biskupské jurisdikci. Od 16. století byl však jejich vliv omezen.

Arcikněz

Staročesky arcipryšt. Nejstarší titul představeného hradských kostelů. Čechách je poprvé písemně doložen až v roce 1039, ale nemůže být pochyb, že existoval mnohem dříve. Arcikněží stáli pod ochranou a ve službách světské moci a působili i jako knížecí úředníci, zejména jako veřejné žalobci. V poslední čtvrtině 12. století se však titul arcikněze z pramenů ztrácí.

Arciopat

1) Titul představeného několika mužských klášterů, jímž stojí v čele jiní opati, popřípadě řídí jednotlivé řádové kongregace (provincie) jako například u řádu benediktinů.

2) Titul opata, který stojí v čele opatství, které obdrželo od papeže čestný titul arciopatství. Tak například se souhlasem papeže povýšila při příležitosti milénia břevnovského kláštera Kongregace pro instituty zasvěceného života a společnosti apoštolského života břevnovské opatství na arciopatství.

Barvy

Liturgické barvy se vyvinuly až ve 12. století, kdy zesílila tendence k symbolickému výkladu úkonů a znamení. Různými barvami byla vystihována atmosféra a citová náplň jednotlivých svátků a slavností. K ustálení však došlo až roku 1570, kdy nový římský misál stanovuje jednotlivé barvy, vykládá jejich symboliku a určuje pravidla, kdy se má která barva užívat.

Bílá je barvou světla a obrazem Syna Božího, který se nazýval světlem světa. Proto církev využívá tuto barvu o všech svátcích a slavnostech Páně, pokud nejsou připomínkou jeho umučení a smrti. Je také barvou nevinnosti, a proto se užívá při svátcích Panny Marie, andělů, svatých vyznavačů, panen a vdov, kteří netrpěli mučednickou smrtí. Užívá se také při pohřbech dětí. jako barva radosti je užívána při všech slavnostních příležitostech a průvodech.

Červená je barvou ohně a krve, a proto se užívá o svítcích svatodušních, o svátcích připomínajících utrpení Páně a smrt mučedníků a mučednic.

Zelená je barvou naděje, zejména naděje na život věčný, na zmrtvýchvstání, které slavíme vlastně každou neděli v rámci liturgického roku. Užívá se ji tedy ve všední dny a o nedělích během roku.

Fialová je barvou smutku mírněného nadějí. Je tedy symbolem kajícnosti, a proto se užívá v obdobích kajících, v adventním a postním čase, při svátcích pokání, při exorcismech a při katechumenátu. O 3. neděli adventní a 4. neděli postní je možné fialovou barvu ještě více prosvětlit nadějí a zaměnit ji za barvu růžovou.

Černá je barvou smutku a smrti. Užívala se na Velký pátek a v den památek Věrných zesnulých (dnes je nahrazena fialovou). Černá se tedy může užívat jen při pohřbech.

Berla

Pedum, pastorale, baculus, virga pastoralis, cambuta, sambuca, ferula. Pastýřská hůl, odznak pastýřského úřadu a vlastní jurisdikce biskupa, opata nebo abatyše na území své diecéze nebo kláštera. Vznikla z obyčejné poutnické hole nahoře zakončené koulí nebo hlavici ve tvaru litery T. Teprve od 13. století nabývá nynější podoby se zahnutým zakončením (curvatura). Poprvé se objevila na synodě v Toledu roku 633. Symbolika berly je trojí:

1) Zatočená horní část: a) pastýřská péče, která přitahuje k dobrému a odvrací od zlého; b) podřízenost papeži, který, ač je také biskupem římským, nosí zásadně kříž (pedum rectum), dříve trojitý, dnes s Kristem.

2) Střední část: opora a vedení podřízených.

3) Spodní bodlo (stimulus) je určeno k pobízení k dobrému a k trestání zlého.

Berla se zásadně nosí při liturgických úkonech v levé ruce (pravou se žehná) a arcibiskupové, biskupové a exemptní opati (tj. přímo podřízení papeži) ji drží zákrutem dopředu, ostatní opati pak vinutím dozadu. Berla bývá buď dřevěná, anebo kovová – pak je zpravidla stříbrná, nahoře po způsobu šneku dovnitř zavinutá a tvarově i zlatem a drahokamy bohatě zdobená. Berly opatů, převorů a abatyší jsou ještě opatřeny kusem hedvábí nebo jiné látky (velum, sudarium, pannisellum), který je k ní připevněn a slouží k tomu, aby se něm berla držela ruce, čímž v zimě chrání ruku před chladem kovového držadla berly, v létě pak umožňuje vsakování potu z ruky. U biskupů velum chybí, protože měli ceremonielem předepsané užívání pontifikálních rukavic.

Berlu užívá i papež (je biskupem římským), avšak nemá zahnutou zdobenou hlavici, symbolizuje podřízenost biskupů papeži. Proto je papežská berla zakončena křížem (dříve se třemi vodorovnými rameny, dnes křížem s Ukřižovaným). Původní papežská berla (zvaná ferula) byla vlastně kopím zakončeným křížem. Délka této insignie a její postavení symbolicky naznačovaly prodloužení ruky, a tím i moci. Zpočátku ji používali pouze opati, avšak od 7. století se stala i odznakem pastýřského úřadu biskupů. Ve znacích užívají berlu sídelní arcibiskupové a biskupové (bývala zpravidla závitem ven) a také opati a ostatní preláti s právem pontifikálií (bývala závitem dovnitř), přičemž je jí zpravidla podložen štít.

Biskup

Z řeckého episkopos, latinského episcopus, doslova: dozorce, strážce, dohlížitel. Původně skladníci, pokladníci a dozorci křesťanských obcí, kteří se zpravidla rekrutovali ze zámožných rodin. Teprve postupem času se dostali do popředí těchto obcí a pojem slova se naplnil novým obsahem.

1) Vysoký církevní hodnostář, nejvyšší duchovní a administrativní činitel v diecézi. Biskupové jsou ustanovováni Duchem svatým a nastupují na místa apoštolů jako pastýři duší, jako autentičtí učitelé víry a také aby posvěcoval lidi v pravdě (zpravidla ve svěřené místní církvi). Svůj úřad vykonávají společně s papežem a pod jeho autoritou, přičemž jsou sjednoceni v kolegiu (sboru). Každý biskup má tři základní povinnosti: a) učit, tj. hlásat lidstvu Kristovo evangelium a vyjadřovat se k pozemským věcem a profánním institucím ve světle hodnot nauky církve; b) posvěcovat, tj. přinášet dary a oběti za hříchy (biskup má plnost svátosti kněžství) v rámci jemu svěřené místní církve; c) vést, tj. jít v čele jako dobrý pastýř v čele svého stádce (diecéze) v jakékoli době a situaci.

Ozdobou všech biskupů je tzv. apoštolská posloupnost, tj. nepřetržitá řada předchůdců, kteří od dob sv. apoštolů světili své nástupce vkládáním rukou. Zpočátku volila biskupa církevní obec a jeho ordinaci vykonávali vkládáním rukou biskupové sousedních obcí. Postupně se pravomoci biskupů rozšiřovali z městské církve i na okolní obce. Od 5. Století zasahovali do voleb biskupů ve vzrůstající míře panovníci, což často přerůstalo v přímé jmenování. Tato praxe byla ukončena až přijetím Wormského konkordátu v roce 11222.

Dovrší-li biskup věkovou hranici 75 let, je povinen podat rezignaci, kterou sv. Otec podle svého uvážení buď přijme, či nikoliv.

Sídelní biskup (episcopus ordinarius) stojí v čele své diecéze (biskupství), kterou spravuje a která je základní jednotkou územ,ní správy římskokatolické církve. Ve své diecézi má plnou moc zákonodárnou, výkonnou i soudní. Odznaky diecézního biskupa jsou prsten, berla, mitra, pektorál, talár fialové barvy a trůn (katedra). Diecézní biskup je povinen vždy do každých pěti let vykonat návštěvu ad limina apostolorum (k apoštolským prahům) nebo také zvané visitatio sacrorum liminum u Svatého otce, kterému podává zprávu o stavu své diecéze.

Biskupem může papež dle svého uvážení jmenovat každého kandidáta, který vedle mravních a lidských kvalit musí být starší 35 let, musí být již 5 let knězem a mít doktorát nebo licenciát z některého teologického oboru. Dle kanonického práva je možné zbavit biskupského úřadu dvojím způsobem: a) abdikací; b) sesazením po předchozím řízení v Sacra Romana Rota (tribunál Svatého Stolce); v obou případech je nutný souhlas papeže.

Někteří biskupové měli v minulosti privilegium knížecího důstojenství (např. Olomouc, Pasov). Od roku 1915 však nesmí znaky všech biskupů nést jakékoliv známky šlechtictví. Dříve byli biskupové oslovováni Vaše biskupská milosti, dnes jim náleží titul Excelence, pokud nejsou kardinály.

Sídelní biskupové spojují svůj znak rodový/ osobní se znakem diecéze a mohou užívat latinský kříž se znakem uprostřed, mitru vpravo a berlu vlevo, což vše je převýšeno zeleným kloboukem se 6 zelenými střapci po každé straně (pokud nejsou kardinály).

2) Titulární biskup nemá vlastní sídlo a diecézi a bývá ustanovován jako pomocník některého biskupa, jehož diecéze je rozsáhlá. Nemá však, na rozdíl od koadjutora, nástupní právo. Titulárními biskupy jsou také vysocí úředníci a hodnostáři římské kurie, apoštolští administrátoři a podobně. Protože tito biskupové nemají vlastní diecézi, dostávají titul některého v historii zaniklého biskupství, tradičně in patribus fidelium (v krajích nevěřících), zejména v severní Africe a na Blízkém Východě, kde nemohou vykonávat svoji pravomoc ve „svých diecézích“, protože se nacházejí v moci pohanů nebo nekatolíků. Instituce titulárních biskupů vznikla ve 13-14. století, kdy bylo mnoho biskupů vypuzeno ze svaté země a nebylo pro ně diecézí. Ve svých znacích užívají pouze rodový nebo osobní štít, biskupský kříž a zelený klobouk se 6 střapci po každé straně štítu.

3) Biskup-koadjutor je pomocný biskup s právem okamžitého nástupu na místo uprázdněné úmrtím diecézního biskupa. Diecézní biskup jej musí jmenovat generálním vikářem.

4) Auxiliární (pomocný) biskup (episcopus auxiliaris) je pomocný biskup buď nově jmenovaný Sv. Otcem nebo již vysvěcený titulární biskup přidělený diecéznímu biskupovi (arcibiskupovi) na pomoc zejména při správě rozlehlé diecéze. Pak se stává generálním nebo biskupským vikářem.

5) Emeritní biskup se vzdal řízení své diecéze pro nemoc nebo vysoký věk. I nadále titul své dosavadní diecéze (arcidiecéze).

6) Chórový biskup byl dříve biskup určitého území mimo město sídelního biskupa, rovněž označení pro pomocného biskupa sídelního.

7) Regionální biskup je misijní biskup bez stálého sídla (až do 10. Století).

Titul užívají i jiné církve s episkopální strukturou (starokatolíci, anglikáni, pravoslavní).

Biskupský vikář

Funkce umožňující diecézním biskupům (arcibiskupům) aby jmenovali biskupského vikáře pro lepší řízení a správu diecéze, jmenovat jich mohou i více. Biskupský vikář pak s diecézním biskupem vykonává jen dílčí spolusprávu (například pro část diecéze, určité úkoly a podobně). Spolu s diecézním biskupem (arcibiskupem) a s generálním vikářem je místním ordinářem. Zatímco funkce generálního vikáře zaniká sedisvkancí, funkce biskupského vikáře zůstává.

Biskupství

Úřad a sídlo diecézního biskupa. U nás bylo a je celkem 9 biskupství

Blahoslavenství

Je jich osmero (dle Kázání na hoře; Mt. 5,3-10):

1) Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je království nebeské (víra).

2) Blahoslavení lkající, neboť potěšeni budou (naděje).

3) Blahoslavení tiší, neboť dědictví obdrží na zemi (moudrost).

4) Blahoslavení lačnící a žíznící po spravedlnosti, neboť nasyceni budou (spravedlnost).

5) Blahoslavení milosrdní, neboť milosrdenství dojdou (milosrdenství).

6) Blahoslavení čistého srdce, neboť boha viděti budou (láska).

7) Blahoslavení pokojní, neboť synové boží slouti budou (umírněnost).

8) Blahoslavení trpící příkoří pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské (statečnost).

Těchto osm blahoslavenství symbolizuje i osm hrotů řádového kříže řádu Maltézských rytířů. Tento devoční symbol zbožnosti a oddanosti vyjadřuje svými čtyřmi rameny i čtvero rytířských ctností (věrnost, čest, zdrženlivost a prozíravost) a také jeho bílá barva symbolizuje čistotu.

Bugia

Malý svícen s rukojetí používaný při pontifikálních bohoslužbách pro lepší osvětlení liturgických knih.

Bula

Dvoustranná kovová pečeť, zhotovená ze zlata, stříbra, bronzu či olova. Zlatá bula (bulla aurea) bývala přivěšována k listinám se zvlášť důležitým obsahem a tvořili ji zpravidla jen dva zlaté plíšky. První zlaté buly vydávali byzantští císařové, od dob ottonské dynastie i císařové Svaté říše římské, dále pak papežové (velmi zřídka), králové francouzští, angličtí, sicilští, dóžata benátská a také český král Přemysl Otakar I. (dochovány čtyři). Stříbrné a bronzové buly jsou velmi vzácné. olověné buly vydávali nejčastěji papežové (poprvé mezi lety 615-618), přičemž jedna strana masivní pečeti nese jméno papeže, druhá pak obraz svatého Petra a Pavla.

Cappa (magna)

Latinsky velký plášť s kapucí. Zřasený háv s kápí jako obřadní roucho kardinálů, biskupů, opatů, prelátů a kanovníků, jimž se právo užívat cappy dostalo jako vyznamenání. Cappa magna vpředu splývá téměř k zemi a vzadu přechází v dlouhou vlečku (syrma, fimbria, cauda), kterou kardinálům a biskupům nosil klerik (zvaný caudatarius). Kanovníci ji měli svinutou a sepnutou stuhami, takže si ji nosili sami. Cappa kardinálů byla barvy purpurové, ostatní preláti (vyjma biskupů-řeholníků) ji měli fialovou. Biskupové užívaly cappy výhradně jen ve své diecézi a v Římě, když přisluhovali papeži nebo kolegiu kardinálů.

Kardinálové měli až do pontifikátu Pia XII. (1939-1958) právo nosit vlečku dlouhou 12 metrů. Když tento papež nařídil její zkrácení o 9 metrů, přijali to někteří kardinálové s velkou nevolí. Užívání cappy magny zrušil II. vatikánský koncil.

Církevní heraldika

Není o mnoho mladší než rodová heraldika. Znak lze získat buď příslušností k církevní komunitě, ale také nabytím církevní hodnosti a s tím spojenou volbou či udělením znaku (světské úřady se do toho nepletly). V některých případech šlo o kombinaci obojího, respektive kombinaci znaku rodového a znaku komunity/ úřadu (často čtvrcení – ale závazná pravidla neexistují).

Základem znaku je štít (později často kartuše jako znak mírumilovnosti). Přilba a klenot často – ale ne vždy – chybí, naopak je nahrazuje klobouk se střapci, pomocí kterého se rozlišuje důstojnost církevního úřadu. U vysokého kléru se místo klenotu objevují odznaky úřadu (kříž, mitra, berla, pallium, ale i meč nebo jiné odznaky světské důstojnosti). Štítonoši jsou vzácní a knížecí pláště, stany a koruny se objevují jen někde. Devizy velice časté a mění se dle jednotlivých držitelů úřadu.

Rozlišují se:

1. Znaky duchovních osob jako jedinců

2. Znaky církevních institucí (biskupství, duchovní řády, kláštery, farnosti…)

Církevní pečetě

Pečetě jsou starší než znaky. Mohou být jak nápisové, tak portrétní nebo erbovní (případně s vyobrazením světců), kulaté, mandlovité (mandorla).

Confra

Odvozeno z latinského confrater, spolubratr. Původně statutární označení laika podporujícího špitální činnost, později titul nižších tříd členů některých církevních řádů (na Zemi Suverénního řádu Maltézských rytířů).

Ctihodný

Jako „Ctihodný pán“ či „Ctihodnost“ je označován kterýkoli klerik, případně i jáhen. Jako „reverend“ je označován řeholník a kněz, jako „vpravdě ctihodný“ (Right Reverend) biskup, „vpravdě ctihodní“ jsou provinciálové řádů, převoři, kanovníci, děkanové katedrálních kapitul a „nejctihodnější“ arcibiskupové.

Jde rovněž o honorifikační titul (venerabilis, honorabilis) v katolické církvi; o dané osobě byl sepsán dekret o jejích hrdinských ctnostech, na jehož základě je povolena soukromá úcta a šíření jeho slávy včetně přenesení ostatků, šíření díla atd. V podstatě jde o předstupeň blahořečení (beatifikace), ke které je ale potřeba alespoň jeden prokázaný zázrak. Veřejný kult je zakázaný.

Dalmatika

Svrchní obřadní roucho kněží v liturgických barvách a rovněž korunovační roucho králů. Je symbolem spásy, radosti a spravedlnosti. Jeho nošení bylo původně omezeno na některé oblasti (Řím) nebo zvláštní povolení.

Dei gratia

Latinsky „z boží milosti“. Formule užívaná v titulatuře císařů, králů a vysoké aristokracie, ale rovněž vysokého kléru, který ji užíval jako první. Nešlo jen o vyjádření pověření z nejvyšších míst, ale rovněž osobní odpovědnost nejvyšším místům (moc je jen propůjčená). Současně šlo o vyjádření legitimity panovníka (dodržoval li evangelium, jednal v souladu s vyšší mocí a byl oprávněný vládnout; v opačném případě byl tyran a bylo proti němu možné vést vzpouru.

Děkan

Název označuje několik různých pozic a úřadů. Na Moravě a Slovensku to je správce několika farností tvořících děkanství; náleží mu oslovení „Vysoce důstojný pán“. Jinde jde o titul zasloužilých duchovních (děkanství může být čestný název farnosti). V kapitulách jde o titul druhého nejvyššího hodnostáře v kapitulách (má právo na označení „Milost“). Rovněž jde o označení kardinála stojícího v čele sboru kardinálů a (v protestantských církvích) hodnostáře stojícího v čele okrsku.

Kromě toho jde o titul představitele fakulty na univerzitě.

Delegát

Dočasný představený řádu jmenovaný papežem v případě, že z nějakého důvodu není možné provést řádnou volbu.

Diecéze

Základní jednotka místní církve spravované v římskokatolické církvi biskupem. Může se dělit na vikariáty (Čechy) nebo děkanáty (Morava).

Dignitář

Římskokatolický hodnostář mající úřad spojený s pravomocí a správou či vládou v církevních záležitostech. Patří sem například. Kardinálové, papežští legáti, nunciové, biskupové, probošti a děkani katedrálních a kolegiátních kapitul, řeholní opati apod. všichni jsou současně preláty.

Direktor

V představený koleje církevního řádu salesiánů.

Domicil

V církevním právu domovské právo, bydliště (rozlišuje se řádné a přechodné/ mimořádné).

Duchovní řády

Společenství lidí řídících se jistými pravidly života umožňujícími hlubší prožívání Kristova evangelia. Kořeny jsou už v antickém judaismu (například kumránci), ustavení nastalo ve 2-3. století při pronásledováních křesťanů (Sýrie, Egypt; poustevníci žijící v poušti – eremité). Ve 4-5. století došlo ke zmasovění mnišských (monastických) hnutí a vzniku prvních řeholí (pravidel života). V Sýrii se objevili stylité (podle Šimona/ Symeona Stylity), žijící na sloupech (stilus). Na Západě se rozšířila řehole sv. Benedikta rehabilitující práci (Ora et labora – modli se a pracuj; benediktini), a podporující vzdělání.

Od poustevníku se odlišují především životem v komunitě. Členové skládají slavné sliby (vota solemnia): poslušnosti, čistoty, chudoby a sliby související s posláním řádu. Členové kongregací a některých ústavů skládají jednoduché sliby (vota simplica), buď věčné (perpetua) nebo na určitou dobu (temporatia).

Řehole latinského ritu se tradičně dělí na: 1) řeholní mužské A) mužské řády a) rytířské (ordines militares, ordines equestres), b) křížovníky (crucigeri), b) řeholní kanovníky (canonici regulares), c) mnišské (monastické) řády (monachi), e) mendikanty, žebravé řády (ordines mendicantes), f) řeholní kleriky (clerici regulares), B) mužské kongregace (congregationes ecclesiasticae), C) mužské řeholní společnosti; 2) řeholní ženské A) ženské řády, B) ženské kongregace, C) společnosti, D) ústavy

U většiny řádů znamená 1. řád (primus ordo) řád mužský, 2. řád (ordo secundis) řád ženský a 3. řád (tertius ordo) sdružení laiků (terciáři).

Elekční pečeť

Kdysi se užívala mezi ustanovením nového patriarchy a jeho uvedením do úřadu.

Eminence

Titul kardinálů zdůrazňující i politickou moc.

Excelence

Z latinského excellentia = výtečnost. Čestný titul osob vynikajících rodem nebo stavem – mají na něj právo presidenti, předsedové vlád, ministři, velvyslanci, generálové, arcibiskupové, biskupové, hrabata a baroni.

Exempce

Z latinského exemptio = výjimka. Vyjmutí buď celého řádu („suverénní“ – např. Maltézští rytíři) nebo jednotlivé kongregace/ opatství z pravomoci diecéze a jeho přímé podřízení papeži. Byly dvě formy, kdy abbatia nullius dávala držiteli stejná práva jako správci diecéze, kdežto exemptio inferior dávalo pouze svobodu ve správě kláštera a ne podřízených území.

Farář

Z řeckého parochus , latinského parochalis; presbyter, rector, plebanus, pastor. Duchovní spravující farnost. Má právo na oslovení (Vele)důstojný pán.

Farnost

Nejmenší správní jednotka diecéze. Znaky jsou doložené od středověku na pečetích.

Frater

Latinsky bratr; plurál fratres. Označení řeholního mnicha bez kněžského svěcení (laického bratra mnišského řádu), u Maltézských rytířů označení profesní řádoví rytíři. Zkratka před jménem Fra.

Galerus

Latinsky kožená čepice. U křížovníku s červenou hvězdou hodnostní klobouk generálů a velmistrů z bílého hedvábí se zlatou stuhou.

Generál

Latinsky generalis = povšechný, všeobecný. Titul nejvyššího představeného některých řeholních řádů a kongregací. Je volen doživotně nebo na určitou dobu a je podřízen papeži, který ho též potvrzuje. Většinou sídlí v Římě.

Generální kapitula

V duchovních řádech shromáždění zplnomocnění zástupci jednotlivých řádových domů volící generální představené nebo rozhodující o záležitostech týkajících se celého řádu. . dnes se schází většinou jednou za tři roky.

Generální opat

Nejvyšší představený některých řádů. Jeho vedoucí postavení je ryze formální a zajišťuje pouze koordinaci činností jinak samostatných opatství a styk s papežem.

Generální probošt

Titul nejvyššího představitele některých řeholních řádů a kongregací.

Generální představená

Latinsky superiorissa generalis, praeposita generalis. Titul nejvyšší představené některých ženských řeholí.

Generální převor

Latinsky prior generalis. Titul nejvyššího představeného některých duchovních řádů a kongregací.

Generální vikář

Latinsky vicarius generalis. Titul osobního zástupce (náměstka) sídelního biskupa a jeho první pomocník při výkonu pravomocí (v podstatě biskupský prokurátor – procurator generalis). Zpočátku jmenováni jen na dobu biskupovy nepřítomnosti/ nezpůsobilosti, později trvale. Úřad zaniká biskupovou smrtí nebo rozhodnutím; výjimkou je papežský generální vikář mající zachovány pravomoci až do nastolení nového papeže. Je to místní ordinář (ordinarius loci)

Guardián

Italsky dozorce. Titul představeného řeholních domů (klášterů) některých řádů a kongregací. V anglikánské církvi titul zástupce biskupa po dobu uprázdnění stolce.

Hierarchie

V širším smyslu u duchovenstva přísně stanovené pořadí podle hodností a funkcí, tedy řád podřízenosti nižších hodností funkcím vyšším propůjčených církví. V užším smyslu soubor církevních hodnostářů, kteří ve svých rukou soustřeďují klíčové pozice a jsou nadáni pravomocí nad ostatními kněžími a věřícími. Dříve existovalo celkem devět stupňů církevní hierarchie:

1) Klerik (tonsurista), tj. posluchač 1. ročníku kněžského semináře, který přijetím tonsury učinil první nezbytný krok ke kněžství;

2) Dveřník (ostiarius);

3) Čtenář (lector);

4) Zaklínač (exorcista);

5) Přisluhovač (akolyta); všechny tyto nižší stupně kleriků i svěcení byly zrušeny a povinnosti kleriků byly svěřeny laikům. Akolyta se stal přímým pomocníkem jáhna nebo kněze při liturgii.

6) Podjáhen (subdiakon); východními církvemi považováno za svěcení nižší, římskou církví za vyšší (celoživotní celibát, povinnost breviáře)- dnes též zrušeno;

7) Jáhen;

8) Kněz;

9) Biskup.

Plné kněžství mají ovšem jen biskupové, nástupci apoštolů a vlastní pastýři, kteří mají dle božského práva (iuris divini) pravomoc přenášet kněžství na druhé – na pomocníky biskupa.

Internuncius

Titul nejvyššího diplomatického zástupce Vatikánu u státu, se kterým jsou diplomatické styky.

Intronizace

Slavnostní uvedení do úřadu spojeného se stolcem (biskup, opat).

Investitura

Udělení respektive uvedení do církevního úřadu (zpravidla biskupství) předáním berly a prstenu. Předával-li je panovník, šlo o laickou investituru. Dnes se nahrazuje termínem intronizace (u biskupů) nebo nastolení (kanovníci, faráři).

Jáhen

Řecky diakonos, latinsky diaconus = přisluhovatel. Dříve klerik vyššího svěcení (poslední před kněžským), dnes duchovní nižšího svěcení. Jde jednak o vyjádření svěcení a jednak funkce (pomocník faráře: může vykonávat svátosti, vyučovat náboženství, kázat, přisluhuje při mši). Obléká si albu, dalmatiku a (šikmo přes levé rameno k pravému boku) štolu.

Jáhenské svěcení

Nejnižší stupeň svěcení. Vyžaduje slib celibátu a je k němu potřeba jen biskup (jáhen je závislý přímo na biskupovi).

Jeptiška

Odvozeno od latinského abatissa. Označuje členku ženského řádu (mnišku i řeholnici).

Kalich

Latinsky calix. Nádob užívaná při posvátných úkonech (mši). Má být zlatý nebo stříbrný, vždy se ovšem vyžaduje, aby alespoň vlastní číše (cuppa) byla uvnitř pozlacena.

Kánon

Z řeckého kánon = (původně) rovná rákosová hůlka, (pak) pravidlo, předpis, vzor. Označení církevních pravidel nebo textů uznaných za pravé. Rovněž označení církevního práva.

Kanonie

Latinsky canonia. Označení pro klášter (řeholní dům) řádů řeholních kanovníků.

Kanovník

Latinsky canonicus = kanonicky ustavený. Biskupem jmenovaný člen katedrálního/ kolegiátního kolegia kleriků ustavených při kapitule. Mají provozovat chórovou modlitbu, pomáhat při správě diecéze a zabezpečovat slavnostní bohoslužby. Dělí se na sídelní a nesídelní (povolují-li to pravidla kapituly), řádné a čestné (nosí oděv sídelních kanovníků ale nemají v kapitule hlas). Hodnostáři (probošt, děkan) jsou oslovováni Milosti.

Kapitula

Název je odvozen od zvyku na začátku shromáždění kapituly číst kapitolu ze svatých textů nebo řehole.patří sem:

1) Katedrální/ dómská/ metropolitní kapitula, sbor kanovníků při katedrálním chrámu. Členové původně vedli společný život dle pravidel (clerici canonici). Na rozdíl od mnichů členové neskládají sliby, mohli mít majetek a nenosili řeholní oděv. Část kanovníků se posléze zřekli i majetku a stali se z nich řeholní kanovníci, zbytek se vzdal společného života. Původně kapitula (jí volený kapitulní vikář) přebíral biskupovy pravomoci v případě jeho smrti.

2) Kolegiátní kapitula, sbor kanovníků při významném nebiskupském (často poutním) chrámu. Každá kapitula má zvláštní oděv, insignie i znak.

3) Shromáždění všech plnoprávných členů řeholní společnosti. Dle povahy a rozsahu se rozlišuje kapitula generální, provinciální a domácí.

Kapitulní vikář

Dříve katedrální kapitulou volený člen, na něhož za sedisvakance přecházela biskupská jurisdikce. Musel být zvolen do 8 dnů po smrti biskupa a jeho úřad končil jmenováním a nastolením nového biskupa.

Kaplan

Latinsky capellanus = vedlejší. Zástupce a pomocník faráře, nejnižší duchovní hodnost v římskokatolické církvi (nemá vlastní faru, ale může plně vykonávat všechny kněžské pravomoci). Ustanovuje a odvolává je diecézní biskup.

Rovněž jde o označení kněží určených pro specializovanou službu (vojenští, lodní, vězeňští…). Dříve přebývali i při kaplích význačných rodů domácí/ zámečtí kaplani.

Kapuce

Pevná součást hábitů (kuten) zahalující v případě potřeby hlavy členům některých řeholních řádu a kongregací.

Kardinál

Z latinského cardinalis = hlavní, nebo cardo = roh (oltáře). Titul nejvýznamnějšího katolického hodnostáře po papeži, kterého volí původně název kněží římských kostelů, později i některých jáhnů a biskupů. Dnes musí mít biskupské svěcení (nebo ho dostane společně s titulem). Jmenování kardinála se nazývá kreace (creatio). Kardinálové – s výjimkou sídelních biskupů – musí sídlit v Římě. Kdykoli přijedou, musí navštívit papeže a nesmí město opustit bez jeho svolení. Oslovení je Eminence. Kardinálská barva je purpurová.

Kardinál-komoří

Též kardinál-kamerlengo (camerlengo). Předseda apoštolské komory odpovídající za správu majetku. V době mezi úmrtím papeže a zvolením nového vykonává některé papežské pravomoci, zejména správního charakteru.

Kardinál palatino

Titul několika úředníků (většinou sekretářů, ale i kardinála knihovníka a prefekta apoštolského stolce) papežského stolce.

Kardinálský sbor

Kolegium kardinálů sloužících papeži jakožto pomocný a poradní orgán. Patří sem kardinálové-biskupové bývalých příměstských biskupství (rekrutují se z nich dva nejvyšší úředníci sboru) a patriarchové východních obřadů, kardinálové-kněží (patří sem většina extrakuriálních kardinálů) a kardinálové-jáhnové (většinou kuriální kardinálové). Dnes mají všichni kardinálové biskupské svěcení. Počet kardinálů byl proměnlivý (začínalo se na 30, pak jich mělo být 70), dnes jich je 100-150.

Kartouza

Název pro konvent (klášter) katruziánů.

Kasule

Latinsky casula, domeček; jinak též ornát (?). Svrchní liturgické roucho při mši svaté. Má otvor pro hlavu, nekryje ruce a nebrání pohybu. Zdobené je především na zádech.

Katedra

Řecky kathedra, latinsky cathedra, sedadlo, křeslo. Biskupský stolec (trůn) v katedrále, zpravidla pod baldachýnem.

Katedrála

Sídelní chrám biskupa (jméno odvozeno od biskupova stolce).

Klášter

Latinsky castrum, ohrada, uzavření. Uzavřený areál sloužící za obydlí a působiště členů řeholních řádů a kongregací. Smyslem klášterů je vést kontemplativní (rozjímavý) život a účinně prokazovat lásku k bližnímu, ale také další požadavky kladené řeholí (výuka mládeže, misie). Rovněž tak je součástí klášterního života kultivace krajiny a intelektu jeho obyvatel.

Klasickou a standardní stavbu tvoří konventní kostel kvadratura (uzavřený blok budov) s rajským dvorem (uprostřed), kapitulní síň (místo jednání členů konventu), refektář (společná jídelna), dormitář (společná ložnice), obydlí opata, obydlí pro hosty, kuchyně, hospodářské budovy, noviciát, klášterní hřbitov a laický špitál (většinou mimo zdi kláštera).

Klerik

Ten, kdo obléká kleriku, dlouhé svrchní roucho kněží (zpravidla černé); obecně odchovanec kněžského semináře.

Klerus

Kněžský stav, souhrn osob nadaných duchovní mocí získanou skrze svěcení.

Klíče

Symbol velekněžské moci papežů.

Kněz

Latinsky presbyter; ve slovanských jazycích původně přední osoba, pán, vládce, kníže (Velikij kňaz Potěmkin = velkokníže Potěmkin). Titul osoby duchovního stavu, nositele kněžského svěcení oprávněného udílet svátosti, konat mše, kázat a zpovídat. Oslovení je Důstojný (Velebný) pán. Dělí se na kněze světské (faráři) a řádové (regulární; ve farnostech jen jako administrátoři).

Kněz má pověření k výkonu funkce liturgické (obřady), teologické (výklad učení) a soudcovské (zpověď a udělování rozhřešení). Svěcení se provádí rituálem vkládání rukou na hlavu (provádí jen a pouze biskup).

Koadjutor

Latinsky coaditor = pomocník. Původně titul kněze pomáhajícího v církevní správě, pak biskupa/ opata s právem nástupnictví, určeného ku pomoci zneschopněnému hierarchovi.

Kolana

Řetěz velmistra duchovního řádu.

Kolegium

Latinsky collegium. V církvi se používá k označení kardinálského sboru a některých klášterů a vzdělávacích ústavů (viz. kolej).

Kolej

Označení kláštera některých řeholních řádů. V čele stojí buďto rektor, ministr nebo direktor.

Komenda

Z latinského commendare = svěřovat. Zpravidla opevněný konvent některých duchovních vojenských řádů. Rovněž nejmenší správní jednotka těchto řádů s vlastními finančními zdroji a útulkem pro nemocné a poutníky.

Komtur

V církvi titul představeného komendy.

Koncil

Latinsky concillium = sněm, shromáždění. Shromáždění nositelů církevních pravomocí (většinou – ale nikoli výhradně – biskupů) a laiků za účelem porad a usnesení v zásadních církevních otázkách (zejména věroučných a organizačních).

Kongregace

Latinsky congregatio = sdružování.

1) Označení některých řeholí s pouze jednoduchými sliby.

2) Označení řádové provincie (několika klášterů spojených ve vyšší řádový celek; congregatio monastica) s představeným v čele.

3) Římský kuriální úřad (obdoba ministerstev) s kardinálem-prefektem v čele.

Konklave

Latinsky conclave, z cum clavis/ con clave = s klíčem, tj. uzavřeni na klíč. Přísně uzavřené místo, kde se schází kardinálové k volbě papeže.

Konsekrace

Latinsky consecratio. Obřad posvěcení, kterým se osoby/ věci oddané/ zaslíbené službě bohu oddělují od věcí/ osob světských. Jde především o:

1) proměnu chleba a vína při mši

2) svěcení jáhnů, kněží a biskupů

3) svěcení budov a předmětů

„Vysvětit“ lze použít jen u lidí (ordinatio)! O konsekraci (dedicatio) jde jen je-li stavba/ předmět pomazáván křižmem; nekonsekrované stavby a věci se pouze žehnají (benedicto). Konsekrace trvá, dokud je místo vymezeno obvodovými zdmi (nevhodné činnosti jej mohou pouze znesvětit, nikoli odsvětit).

Konsistoř

Latinsky consistorium. Původně poradní sbor papežů a biskupů pro správu církevních záležitostí. V tajné papežské konzistoři (papež a kardinálové) se jmenovali významní církevní hodnostáři a rozhodovalo o jiných důležitých církevních záležitostech. V poloveřejné papežské konsistoři (navíc biskupové) se řeší méně závažné církevní záležitosti, veřejná konsistoř (opravdu široká účast včetně laiků) je vzácná záležitost. Do biskupské konsistoře může biskup povolat dle svého uvážení i jiné duchovní, ba i laiky, než jsou kanovníci katedrální kapituly.

V pohusitské době u nás řídily záležitosti církve dvě konsistoře: katolická horní (sídlila v areálu Hradu) a kališnická dolní (sídlila u chrámu Panny Marie před Týnem).

Konvent

Latinsky conventus = shromáždění. Jednak se takto označuje osazenstvo všech řeholníků jednoho kláštera, a jednak označení obytné budovy v klášterech některých řeholních řádů a kongregací.

Konventuál

1) Člen duchovního řádu sídlícího v konventu.

2) Člen řádu sídlícího ve městě s posláním misijním, kazatelským nebo vědeckým.

Konvikt

Výchovný ústav, malý seminář, formační dům nebo jiná přípravná škola s internátním zřízením pro teologické studium.

Konvrš

Z latinského conversus = obrácený na víru. Starší název pro laického bratra v klášteře (dnes frater).

Korektor

Titul představeného konventu pavlánů.

Kříž

Latinsky crux, francouzsky croix, německy Kreuz. Nejvýznamnější znak (emblém) křesťanství. Kromě toho na půdorysu kříže se staví chrámy a znamením kříže se žehná.

Křížovníci

Označení duchovních řádů užívajících jako svůj znak kříž. Posláním je péče o chudé, špitálnictví, pohostinství a duchovní správa.

Kurie

Latinsky curia = dvůr. Jako římská/ papežská kurie se označuje soubor nejvyšších úřadů církve (dikasterií) – nemá nic společného se státem Vatikán. Pod kurii patří kongregace, soudní tribunály a papežské rady. Jako biskupská kurie se označují pracovníci biskupského úřadu.

Legát

Latinsky legatus apostolicus. Titul mimořádného zástupce s většinou jednorázovým posláním (pravidlem bývá kardinálská hodnost). Známi už v antice – zplnomocněnci u cizích národů a států.

Magister

Původně správce, vyšší úředník, učitel. V církvi v některých řeholních řádech a kongregacích představený pro výchovu noviců, a dříve i titul představeného rytířských řádů.

Maltézský kříž

Osmihrotý kříž (osm blaženství), spojený s několika rytířskými řády.

Mandorla

Italsky mandle. Druh svatozáře ve tvaru svislé elipsy (někdy nahoře a dole zahrocené) spojený s Kristem a Pannou Marií. Také druh středověké biskupské pečetě stejného tvaru.

Mater

Titul představené kláštera některých ženských řeholí.

Metropole

Sídlo arcibiskupství nebo církevní provincie.

Metropolita

Představitel (většinou arcibiskup) církevní provincie.

Metropolitní chrám

Nejvýznamnější chrám církevní metropole, katedrála metropolity.

Ministr

Latinsky minister = pomocník, sluha. Představený koleje řádu trinitářů.

Mistr

Z lat. magister. Původně titul nejvyššího představitele některých církevních rytířských řádů, později představitele řádové provincie nebo dokonce jen komendy.

Mitra

Latinsky infule, mitra, řecky mítra. Liturgická pokrývka hlavy biskupů a infulovaných prelátů. Je rozeznávána mitra drahocenná (preciosa: zlatá/ stříbrná látka, výšivky či drahokamy), auriphygiata (bílé hedvábí lemované zlatem), jednoduchá (simplex: bílý damašek/ plátno s fialovými třásněmi). Plné právo na její užívání mají papež, kardinálové, patriarchové, arcibiskupové a biskupové; infulovaní preláti ji smějí nosit jen s určitým omezením.

Mnich

Latinsky monachus, z řeckého monachos = osamocený. Označení člena řeholního řádu, konkrétněji mnišského řádu. Titul zní Velebný/ Důstojný pán.

Mnišské (monastické) řády

Typ řeholních řádů zaměřený na život v kontemplaci a těžké fyzické práci v ústraní od světa.

Monstrance

Latinsky monstrare = ukazovat. Liturgická schrána zpravidla z ušlechtilých kovů ve tvaru sluneční desky k uchovávání a ukazování hostií.

Nunciatura

Označení úřadu a sídla diplomatického zástupce papeže v cizí zemi

Nuncius

Latinsky nuntius = posel. Mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Vatikánu, trvalý diplomatický zástupce (stálý legát, legatus apostolicus) nejen u cizího státu, ale i u partikulárních církví, vyšších řeholních představených a exemptních řeholních institucí. Má mnoho povinností diplomatického i informačního charakteru, ale do práce metropolity nebo biskupské konference nezasahuje. Nuncius zpravidla bývá titulární arcibiskup a doyen diplomatického sboru. Nižší úřady jsou pronuncius a internuncius.

Oficiál

Latinsky officium = služba, práce, úřad. Titul delegovaného biskupova zástupce pro soudní záležitosti, obvykle kanovníka kapituly. Rozhodoval nejen soudní záležitosti kléru, ale i spory mezi duchovními a laiky či v záležitostech manželských.

Opat

Z aramejského abbas a z latinského abba = otec. Představený mužského kláštera katolické řehole. Opat je volen členy konventu (doživotně i na předem danou dobu) a má právo na oslovení Vaše Milosti. kromě představeného kláštera existují i opat čestný (emeritní – jak titulární tak po ukončení svého působení v klášteře), generální, primas (první mezi rovnými ve sdružení opatů), nullius (exemptní opat) či arciopat. Jeden opat může mít pod svou správou i více klášterů.

Opatská benedikce

Latinsky beneditio abbatialis. Slavnostní uvedení opata do úřadu.

Opatství

Latinsky abbatia. Opatské důstojenství a samosprávný svrchovaný klášter )za jistých podmínek má opat pravomoci i na vnějších farnostech. V Anglii se jako opatství (abbey) označují některá chrámy (Westminster Abbey) a dokonce i zámky vybudované na místě bývalého kláštera.

Oratoř

Latinsky oratorium. Má několik významů:

1) Kaple, místo k modlení, modlitebna

2) Název konventu oratoriánů (v čele probošt)

3) Místnost/ prostor v přízemí/ patře chrámu určené pro řeholníky nebo šlechtické patrony. Bývá oddělené od zbytku lodi a mívá vlastní vchod.

Ordinace

Latinsky ordinatio. Akt svěcení vytvářející řád dělící církev na vedoucí (duchovní) a vedenou (laici, tělo církve) a tvořící hierarchii.

Ordinariát

V širším smyslu biskupský úřad jako celek, v užším soubor biskupských úřadů (generální vikář, kancelář, synodální examinátoři, faráři konsultoři, církevní soud) podléhající generálnímu vikáři. Církevní soud: v čele oficiál, dále tu jsou promotor, defensor vinculi (pro manželské záležitosti) a synodální soudcové.

Ordinář

Latinsky ordinarius. Biskup s právem ordinace. Kromě papeže (ordinář celé církve) mají ostatní ordináři pravomoc jen nad určitým územím (ordinarii loci). Mezi ordináře patří: arcibiskup-metropolita, sídelní biskup, generální vikář, apoštolský administrátor, apoštolský vikář, prefekt, opat (klášter), opat-nullius a dočasně všichni, kteří řídí církevní územní celky po dobu nepřítomnosti výše uvedených. V řeholních společnostech je ordinář ordinářem lidí (řeholníků), ne místa.

Pacifikál

Malý zdobený kovový kříž na způsob monstrance užívaný při liturgii v chrámech.

Pallium

Znamení plné moci arcibiskupů-metropolitů (symbol Dobrého pastýře). Vždy jej osobně předává papež ve Vatikánu (nebo tamtéž pověřená osoba), a s palliem se jeho nositel pohřbívá. Jde o bílý čistě vlněný pásek ve tvaru uzavřeného prstence se dvěma po stranách černým hedvábím vyšitými křížky, a s pruhy spadajícími dolů vředu a vzadu, taktéž s dvěma černými křížky a zakončením z černého hedvábí.

Papež

Řecky pappas, latinsky papa = otec. Titul nejvyššího představitele římskokatolické církve. Má nejvyšší a univerzální pravomoci a proti jeho rozhodnutím není odvolání k jiné instituci.

Papežská volba

Probíhá v konkláve a všichni přítomní jsou zavázáni mlčenlivostí. Jsou možné tři možnosti volby: aklamace (jednohlasý souhlas všech přítomných se jménem), delegování pravomocí na výbor o lichém počtu členů (všichni musí předem souhlasit s rozhodnutím výboru) – obojí je mimořádné – a tajné hlasování (dvě třetiny a jeden hlas navíc).

Papežské znaky

Každý papež má svůj vlastní znak (společným znakem je přítomnost klíčů a neobvyklý tvar štítu), který je současně i státním znakem Vatikánu.

Papežský domácí prelát

Titul vysokého kuriálního úředníka papežského dvora.

Papežský primát (papežství)

Papež je zástupcem Krista (vicarius Christi) na zemi. Papežský primát je jednak jurisdikční (soudní, zákonodárný, správní a dohlížecí, učitelský) a jednak čestný (prestiž).

Papežský tajný kaplan

Titul vysokého kuriálního úředníka papežského dvora.

Papežský tajný komoří

Titul vysokého kuriálního úředníka papežského dvora.

Páter

Řecky patér, latinsky pater = otec. Obecné označení kněze.

Patriarcha

Řecky patrias archón = hlava rodiny. Titul vybraných nejvyšších představitelů církve (pět biskupů), v některých církvích titul duchovní hlavy církve.

Patron

1) Světec ctěný jako zvláštní ochránce kaple, kostela, města, země nebo osob.

2) Světský příznivec kostela s řadou privilegií a (později především) povinností.

3) Kardinál dozorující z pověření papeže konkrétní duchovní řád.

Pedum rectum

Přímá berla, pastýřská hůl papeže.

Pektorál

Latinsky crux pectoralis. Náprsní (latinsky pectus = prsa) kříž, často ze zlata, nošený na zlatém řetězu. Biskupská (opatská) insignie, některými nošená stále, jinými jen při mši.

Pileus

Kněžská čepička sloužící k zakrytí tonsury. Smeká se jen před bohem. Má různou barvu dle svěcení a úřadu.

Plebán

Latinsky plebanus. Staré označení kněze s farářskými pravomocemi, především pokud sloužil mimo sídlo diecéze lidu (plebs).

Podpřevor

Latinsky subprior. Náměstek převora.

Podpřevorství

Název místního sdružení (III. řádu) Maltézských rytířů v čele s regentem.

Pontifex

Latinsky stavitel mostu. Původně kněz a duchovní dozorce v antickém Římě (představený kněžských kolegií). V církvi jeden z titulů římského biskupa (pontifex maximus).

Pontifik

Titul římského biskupa.

Pontifikálie

Součásti oděvu a liturgická náčiní sloužící jako insignie moci (až na výjimky jen biskupská záležitost). Patří sem berla, mitra, prsten, pektorál, katedra, faldistorium, střevíce, rukavice, ponožky a bugia, pro některé pallium a pro papeže ještě cappa, camaura, sedia gestatoria a vějíře.

Pontifikální punčochy

Latinsky caligae, udones. Stejné barvy jako střevíce.

Pontifikální rukavice

Latinsky urenti, manicae, chirothecae. Užívají se všech liturgických barev kromě černé.

Pontifikální střevíce

Latinsky sandalia, campagi. Užívají se ve všech liturgických barvách kromě černé.

Pontifikát

Označení důstojnosti, úřadu a doby vlády papeže.

Postulace

Žádost církevních orgánů o obsazení úřadu kandidátem nevyhovujícím kanonickému právu adresovaná nadřízeným úřadům.

Preceptor

Dříve titul johanitského řádového představeného a představitele řádové provincie křižovníků s červeným křížem.

Prefekt

1) Dříve titul dozorce v bohosloveckých seminářích.

2) Titul kardinála stojícího v čele některé z římských kongregací.

Prelát

Latinsky prelatus. Nemá-li vyšší důstojenství, má být oslovován Vaše Milosti. v Čechách a na Moravě i duchovní s právem zasedat a hlasovat na zemském sněmu.

1) Vysoký církevní hodnostář zastávající úřad s jurisdikcí.

2) Čestný titul církevního hodnostáře zastávajícího v papežské kurii úřad spojený s jurisdikcí

3) Čestný titul propůjčovaný za osobní zásluhy.

4) Titul duchovního představitele duchovních rytířských řádů.

5) Dnes označení hodnostářů kapitul s právem pontifikálií.

Primas

1) Římskokatolický arcibiskup mající ve srovnání s dalšími biskupy v zemi význačnější (privilegovanější) postavení.

2) Titul voleného opata decentralizovaného řádu (první mezi rovnými).

3) V anglikánské církve titul arcibiskupů canterburského a yorkského

Probošt

Latinsky praepositus = představený. Původně mnich dozorce, pak klášterní hospodář. Dnes:

1) První hodnostář metropolitních, katedrálních a někdy i kolegiátních kapitul (zpravidla ho potvrzuje papež).

2) Představení mužského kláštera u některých řádů.

3) Představený menších konventů, zdejší zástupce opata.

4) Čestný titul pro faráře města, kde kdysi byla kapitula.

Proboštství

1) Úřad a sídlo probošta kapituly

2) Označení menších konventů některých řádů (v čele probošt).

Procesionál

Kříž na dlouhé tyči, nošený v čele průvodu, procesí.

Profes

Latinsky professus = ten, který veřejně vyznal. Označení řeholníka, který složil slavné sliby a stal se členem řádu. Naopak u Maltézských rytířů jde o nejvyšší kategorii řádových členů. Dělí se na profesní rytíře (jádro řádu – jen z jejich řad mohou být vybíráni úředníci) a profesní kaplany.

Pronuncius

Titul diplomatického zástupce papeže (níže než nuncius, výše než internuncius). Je velvyslancem, ale nemůže být doyenem diplomatického sboru. Zpravidla jde o titulárního arcibiskupa.

Protonotář

Latinsky protonotarius. V církvi jde o titul dvou skupin:

1) Sedmi notářů papežské kurie (preláti, právo pontifikálií).

2) Kanovníků některých římských i neřímských patriarchálních bazilik.

Provikář

Titul zástupce apoštolského vikáře.

Provinciál

U řeholních řádů s centralizovanou strukturou titul představitele řádové provincie. Je volen provinciální kapitulou na dobu určitou a zastupuje provincii na generální kapitule. Je-li řehole vyjmuta z biskupovi jurisdikce, má vůči podřízeným i pravomoci ordináře.

Provinciální představená

Latinsky praeposita provincialis, superpriossa provincialis. U některých ženských řádů titul na úrovni provinciála.

Provinciální převor

Titul provinciála u některých řádů.

Provinciální superior

Titul provinciála u některých řádů.

Provincie

Latinsky provincia. Vymezené území. v římskokatolické církvi se provincií rozumí:

1) Církevně-právní celek v čele s arcibiskupem-metropolitou.

2) Správní celek řádů a kongregací v čele s provinciálem.

Prsten

Latinsky annulus, francouzsky anneau, německy Ring. Jedna z biskupských insignií, zpravidla je ze zlata s barevným kamenem (někdy přesně určeným) s vyrytými křesťanskými symboly, o něco méně často nezdobený. Nosí se na pravé ruce (jde o svazek duchovní, ne tělesný). Zvláštní tzv. rybářský prsten nosí papež na důkaz svého svazku s církví (po jeho smrti se dříve ničil).

Převor

Latinsky prior. Původně označení jakéhokoli klášterního představeného, později pouze opatova zástupce. Jinak se ale v některých řeholích a řádech jako převor označuje představený kláštera, menšího konventu (ještě ne opatství), většího řádového domu.

Převorka

Latinsky priorissa. Představená konventů některých ženských řádů a řeholí, nebo menších řeholních domů u dalších. Jde o nižší důstojenství než abatyše.

Převorství

Označení klášterů některých řeholních řádů.

Regent

Latinsky regnum = nejvyšší moc, vláda. V církvi jde o titul administrátora (správce) velkopřevorství Maltézských rytířů v období, kdy není zvolen velkopřevor. Jinak je rektor představený podpřevorství Maltézských rytířů.

Rektor

Latinsky rector = ředitel.

1) Nejvyšší hodnostář církevní vysoké školy (rector magnificus). Oslovení je Vaše Magnificence.

2) Představený koleje některých řádů a kongregací, u redemptoristů i nejvyšší představený celé kongregace (rector maior).

3) Ředitel rektorálního (tj. ani farního ani filiálního) kostela. Je místním (řádovým, jde li o kostel spravovaný řeholní institucí) ordinářem.

Residence

Latinsky residentia. Jednak jde o sídlo duchovního vladaře a residenční povinnost vysokých duchovních, jednak o název menšího řeholního domu u některých řádů a kongregací.

Růženec

Latinsky rosarium. Šňůrka s navlečeným jistým počtem kuliček různého tvaru, velikosti a barev (počítadlo modliteb). Je jich několik druhů odpovídajících různým sadám modliteb. S růžencem je spojen vznik růžencových slavností (známý Dürrerův obraz má ovšem jinou symboliku) a růžencová bratrstva.

Řeholní kanovníci

Latinsky canonici regulares. Členové kapitul (kanovníci) žijící ve společné komunitě dle závazných pravidel. Působí v duchovní správě a školství.

Řeholní klerici

Latinsky clerici regulares. Řeholní instituce, jejichž členové působí v duchovní správě, vyučují na školách a pečují o nemocné a chudé. Na rozdíl od kanovníků nekonají chórové modlitby (tj., nezpívají v kostele ve sboru ?).

Řeholní kongregace

Její členové skládají jen jednoduché sliby. Zaměření je rozmanité, členky ženských kongregací často poracují jako ošetřovatelky v nemocnicích a učitelky ve školách.

Řeholní observance

Řeholní kázeň uvedená v předpisech každého institutu pomáhající naplňovat jeho poslání. Tvoří ji například silencia (mlčení – časová a prostorová specifikace), chórová modlitba, hábit, klausura (uzavřený prostor, kam nemají cizinci přístup), zdrženlivost od masa atp.

Řeholní společnost

Druh řeholní instituce.

Sandály

Obuv mnichů nebo – ve zvlášť zdobené verzi – obuv vysokých duchovních, často součást insignií.

Sede vacante

Latinsky za uprázdněného stolce. Označení uprázdnění biskupského stolce a úřadu. Zvláštními pravidly se řídí uprázdnění papežského stolce (platí pravidlo Sede vacante nihil innovetur = po dobu sedisvakance ať se nic nemění).

Sedisvakance

Obecný termín pro uprázdnění biskupského stolce.

Seminář

Latinsky seminarium = semeniště. Církevní internát pro výchovu kněží (bohoslovecká kolej).

Střapec

V církevní heraldice jde o významný prvek udávající postavení nositele v církevní hierarchii.

Sufragán

Původně každý duchovní s hlasovacím právem (sufragium) na církevním shromáždění, dnes označení všech biskupů podřízených metropolitovi a někdy i všech pomocných biskupů.

Superior

Latinsky vyšší postavením. Vyšší řeholní představený konventu, koleje nebo řádového okrsku u některých řádů a kongregací.

Superior generalis

Nejvyšší představený některých řádů a kongregací.

Superior localis

Představený koleje salesiánů.

Svatý

Latinsky sanctus, zkráceně Sanct. Sct., St, sancta = svatá, řecky hagios. Označení věcí (svatá hostie, svatý kříž), míst (Svatá země, Svatý Jeruzalém), dějů (mše svatá) a lidí jsoucích ve vztahu k Bohu (jediný plně svatý). Obecně je přívlastek užíván pro mrtvé, uznané církví (nejen křesťany, ale i třeba islámem) za svaté. V křesťanství jde o vzory hodné následování. Křesťanství rozlišuje několik typů svatých: mučedníky (martyry – z řeckého martys, svědek; důkazem oddanosti Bohu byla jejich prolitá krev) a vyznavače (konfesory – z latinského confiteor = vyznat, vyjevit něco; důkazem oddanosti bohu jejich celý život), mezi které patří asketové z pouště, učitelé církve, vynikající biskupové aj. Prosadila se čtrnáctistupňová klasifikace svatých (apoštolové, evangelisté, mučedníci – papežové, mučedníci – biskupové, mučedníci – ostatní, vyznavači – biskupové, učitelé církve, vyznavači – ostatní, opati, panny mučednice, panny – ostatní, svaté ženy/ vdovy – mučednice, svaté ženy/ vdovy – ostatní), dnes opuštěná a nahrazená jednodušší (apoštolové, mučedníci, pastýři, učitelé církve, panny, sv. muži, sv. ženy, případně ještě řeholníci a řeholnice, lidé vynikající milosrdnými skutky, vychovatelé). Katolíci mají přes 20 000 svatých a 200 000 blahoslavených.

Světci chrání instituce, obce, země a území (zemských patronů bývá více – domácí chrání před vnějšími nepřáteli, cizí před vnitřními), rody, stavy, cechy, povolání i zájmové skupiny. Kanonizace je složitý proces, vyžadující hodnověrně prokázané zázraky. Slaví se vždy datum smrti, v případě Panny Marie, Ježíše Krista a Jana Křtitele i narozeniny. Zvláštností byly/ jsou svátky Všech svatých a Všech mučedníků, kdy se uctívali všichni svatí najednou.

Synod(a)

Řeckého synodos = shromáždění, sbor.

1) Biskupský synod, v němž zasedají představitelé národních episkopátů a mezinárodních katolických organizací, slouží jako poradní orgán papeže, který ho svolává dle potřeby.

2) Diecézní synod, shromáždění vybraných kněží a laiků diecéze, je poradním orgánem biskupa, který mu také předsedá.

Teokracie

Z řeckého theos = bůh, a kratos = vládce. Způsob vlády, kde nejvyšší moc mají nejvyšší duchovní představitelé. Možno používat i název hierokracie. Pozemskými teokraciemi byl Tibet, arabský a osmanský kalifát (sultán kalifem) a papežský stát.

Tiára

Latinsky triregnum = trojvládí. Koruna papežů, tvořená vysokou bílou homolovitou čepicí se třemi nad sebou nasazenými korunami a říšským jablkem na vrcholu, z níž vybíhají dva pruhy (fimbrie) volně spočívající na papežových zádech.

Universita

Latinsky universitas = všeobecnost. Původně církevní vysoké školy (vznikly z církevních škol při katedrálách a kapitulách). Kancléřem univerzity proto vždy býval biskup nebo arcibiskup jakožto papežův pověřenec. Teologové také učí výhradně s povolením biskupa jakožto jediného autentického učitele víry. Středověké univerzity a jejich koleje často měly vlastní znaky

Ústavy šlechtičen

Světské instituce s duchovní náplní pro šlechtické paní a dívky.

Velkopřevor

Latinsky magnus prior, francouzsky Grand Prieur, německy Grossprior, anglicky Grand Prior. Titul představeného stojícího v čele velkopřevorství maltézských rytířů. Je volen na dobu určitou a úřad může zastávat jen třikrát. Musí být profesní rytíř, ale nesmí být členem svrchované rady.

Velkopřevorství

Francouzsky grand prieure, německy Grosspriorat, anglicky grand priory. Nejvyšší forma místního sdružení řádu Maltézských rytířů.

Velmistr

Latinsky supremus magister, magnus magister, francouzsky grandmaitre, německy Grossmeister, anglicky Grand-master. Titul nejvyššího představeného rytířských řádů johanitů (Maltézských rytířů; velmistr je volen doživotně a je suverénem, protože řád má mezinárodní právní suverenitu), německých rytířů (velmistr má opatskou benedikci), templářů, křižovníků s červenou hvězdou (velmistr má opatskou benedikci) a lazariánů (rytířů sv. Lazara).

Velum

Liturgická rouška, kterou se během mše pokrývá kalich a ciborium s hostií. Dále liturgický pruh látky pokrývající knězova ramena při manipulaci s monstrancí apod., látka zahalující v postní době obrazy a kříže, a liturgický šátek (známý i jako sudarium) připevněný k berle.

Vidam

Ve Francii zástupce na panství či hradu duchovenstva, v podstatě vysoký úředník biskupa nebo opata, mající vlastní hodnostní korunu a důstojenství vikomta.

Vikář

Latinsky vicarius. Zástupce vlastního představeného, v Čechách i titul správce několika farností (není ordinářem; na Moravě je ve stejné pozici děkan). Oslovení je Vysoce důstojný.

Visitatio sacrorum liminum

Povinnost biskupů navštěvovat v pravidelných intervalech papeže.

Zemský komtur

Německy Landkomtur. Představený stojící čele řádové provincie (bailliva) řádu Německých rytířů.

Zlatá růže

Latinsky rosa aurea. Ze zlata zhotovená a vysvěcená růže, dávaná jako dar zvláštní přízně papeže lidem, institucím a chrámům.

Znaky duchovních řádů a jejich konventů

Řeholní instituce s centralistickou strukturou mají jen společný řádový znak. Decentralizované řády, se zastoupením na zemských sněmech, naopak mají znaky i pro jednotlivé kláštery (často modifikované znaky jejich zakladatelů). Spravoval-li opat více klášterů, měl ve znaku i více berel )jinde to řešili mitrami). Rytířské řády povolují užívání osobních znaků, a to ve formě čtvrcení (1 a 4 pole řádový znak, obvykle kříž). Neužívají přilby, časté jsou knížecí pláště.

Žebravé řády

Rovněž zvané mendikantské. Jejich hlavním posláním byla evangelizace do té doby v podstatě pohanského nebo heretického obyvatelstva, zvlášť výrazně se uplatnily ve městech (také jsou zvány městskými řády) a na univerzitách. Nemají vlastní majetek (veškerý jejich majetek patří papeži). Členové se nazývají i mendikanti nebo menší bratři.

Napsal chrochta 03.03.2012
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 1 příspěvek.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.26929903030396 secREMOTE_IP: 54.92.163.105