Tvorba světa - použití vytvořeného světa

napsal Alnag

Jelikož se nechám snadno vyprovokovat, rozhodl jsem se napsat odpověď na Plzovu reakci na můj původní článek (doufám, že z toho nevznikne nějaký řetěz). Nováčkům doporučuji si nejprve přečíst oba předcházející články, tedy Tvorbu světa a Tvorbu světa II. Dozvíte se zde mimo jiné, jak v rámci hotového světa generovat stále nová a zajímavá dobrodružství, proč je občas dobré, aby hrdinové zemřeli a o tom, kterak časový posun levně a pěkně oživí celý svět k novým epickým událostem.

I. Stále nová dobrodružství

Představte si, že máte hotový svět ve kterém hrajete. Hrdinové se typicky banálním příběhem z pohublých sirotků vypracovali na drsné bijce epických úrovní, hlavního padoucha pochovali v katedrále hlavního města a nyní se znuděně šťourají mezi zuby. Co s tím. Jako DM si musíte honem něco počít, ale ještě lepší je prevence.a) Hlavní padouši se nezabíjejí. To může být dost divné, ale funguje to. Dobře to funguje třeba v Ravenloftu, kde moc Temných sil a jejich nástrojů ve světě zdaleka přesahuje možnosti postav a jejich titěrné schopnosti jim nepodsouvají ani náznak úvahy, že by se s vládci jednotlivých panství pouštěli do křížku. Postavy usilují o to přežít.b) Nedělejte z toho cestu kolem světa za 80 dní. Vím, že je to lákavé, cestovat po celém světě, jako se Frodo s prstenem hnal tam a bez něj zase zpátky, ale tažení se dá odehrát i v jednom městě a na prozkoumání vám pak zbývá ještě zbytek světa. Je to komornější, můžete jít do velkých detailů a blíží se to opravdovému životu. Hraní stylem "...tak zejtra mrknem do Hlubiny, co je novýho, potom se stavíme v Calimšanu, páč tam máme ňáký nevyřízený účty a nakonec rozbijem držku Cormyrskýmu králi, za ty jeho výpadu proti goblinům..." je nejlepší způsob, jak si přivodit problémy.c) Vždycky jsou tu sféry. Když už si problémy nadrobíte, budete se jich muset nějak zbavit. Jednou z možností, když už není kam vecpat další kontinent, je otevřít postavám možnost sférického cestování, které skýtá výzvy i pro epické postavy a padouchů dost na celý život.d) Poslední a nejlepší možnost je nechat postavy jít. Každé dobrodružství a každá pohádka někdy končí. Možná, že žily šťastně až do smrti, možná, že je sejmula skupina hrdinů, která chtěla odstranit ty "uzurpátory moci". Je hezké, když jejich vliv na svět promítnete do dalších dobrodružství odkazy typu: "no... a za časů Gandalfa a Froda žili ještě ve středozemi elfové, dneska už tu máme jen pár exemplářů v ZOO."

II. Lenost jako ctnost?

Jak už jsem zdůraznil ve svém prvním článku, tvorba světa zevnitř ven má svoje nesporné výhody a souhlasím s Plzem, že to šetří čas a dává prostor pro nápady. Ale na druhou stranu to DMa připravuje o perspektivu. Nemůže se dost dobře připravit na všetečné otázky hráčů a improvizace obvykle neplodí dobré (natož konzistentní) odpovědi. Ideální je tudíž připravit si alespoň obecné povědomí o světě předem, a konkrétní oblasti rozvíjet, až když si to vyžádá aktuální potřeba. Z Plzovy argumentace by se totiž mohlo zdát, že pokud se rozhodnu hrát historickou fantasy ve středověké Evropě, pak vědomím o tom, že existuje jakýsi kontinent na západě, jsem si zazdil možnosti pro nové nápady v podobě invaze Inků do Afriky. A překáží mi to nějak v napínavém dobrodružství, při němž středověký mnich, potulný rytíř, univerzitní student a zaběhnutý saracén společně hledají místo Attilova hrobu, protože je prý na místě pramenu věčného mládí? Fakt, že máte dopracovaný svět nejenže nebrzdí možnost rozvíjení nových nápadů, ale naopak generuje stále nové a nové. Proto vydávat přístup zvenčí dovnitř za jedinou alternativu pro kreativní DMy by bylo chybou.

III. Obtížná bytová otázka

Argumentovat ve prospěch přemnožení ras tím, že hry na hrdiny jsou hry a tudíž je dovoleno vše, je zcela mimo mísu. Jak byste se dívali na někoho, kdo by chtěl hrát šachy ve třech s černými, bílými a červenými figurkami? Hra a dokonce ani fantasy hra, není záminkou k tomu pobořit logiku světa. Právě naopak. Je na místě nutit hráčům jednu rasu nebo nechat je vybírat z dvaceti? To už je opravdu na pováženou. Ovšem takto otázka zřejmě neleží. Hráč by měl dostat to, co ho baví. Ale baví ho opravdu trpaslík? Co hráč o trpaslících vlastně ví? Ví, že mají rádi zlato (zřejmě), žijí pod zemí (zřejmě), bojují se sekyrou, nosí lucerničku a špičatou čepičku... Pokud chce takovou osobnost zosobnit, proč ne? To může dělat i jako člověk. Přiřazovat totiž určité charakterové stereotypy určitým rasám je jen dobrý odrazový můstek k extrémním pravicovým hnutím, nemluvě o tom, že je to pěkná blbost.V čem jsou hráči omezeni ve hře na hrdiny, když si nemůžou vzít svého oblíbeného kentaura. Prostě kenatuři ve světě nejsou, protože tam nejsou ani koně ani žádní kopytníci. Tečka. Pokud hráč trvá na kentaurovi, zeptejte se ho proč na něm trvá, co by chtěl, aby jeho postava díky své kentaurovitosti uměla a pak jeho postavu obdařte takovými schopnostmi nebo nějakými podobnými. Vlk se nažere a koza zůstane celá.Ve skutečnosti mám ale dojem, že v úvaze za tím, mít ve světě co nejvíc ras, stojí snaha moci si postavu správně nakombit. V takovém případě hrajte Forgotten Realms a vezměte si třeba drowa. Se dvěma šamšíry je to fakt drsné kombo. Pro případné zájemce můžu přihodit i další tipy, kterak z něj udělat sekačku na maso.

IV. Svět žije dál

Co se otázky historie týče. Hrdinové právě prozkoumali mohutné opuštěné podzemí. Odpustím si vtíravou otázku, kdo zacáloval dolování větší než pod ostravsko-karvinskou pánví a jakto, že dřevěná výdřeva i po osmi tisících letech stále drží. Ne, pravda, jedna z chodeb byla zavalená. A zbytek je ve skále... Ehm... ano to tesali kamennými sekeromlaty...Otázky po původu takového podzemí můžete zodpovědět různě. Ale měli byste opravdu VĚDĚT, jak ve skutečnosti vzniklo a také umět rozlišovat skutečné informace o světě od různých zvěstí, které předhazuje hráčům. Je pěkné, že pan Škrábal a pak Kaňka se neshodují na tom, kolik mužů padlo v bitvě o Zelený vršek, ani v tom, kdo ji vyhrál, ale nějak to dopadnout muselo a vy to nevědět, tak je problém. Je to problém nejen kvůli existenci věštebné magie a dalších schopností, odhalujících minulost, ale také proto, že od bitvy o Zelený vršek se odvíjí řada dalších událostí, např. zavraždění vítězného vojevůdce Adolfa Z Kamene, který už byl takřka na roveň císaři, atd. Pokud byl podle druhé verze událostí zabit na bitevním poli, proč má tedy hrobku ve svém rodinném sídle v Uchu. Jistěže není na škodu tahat hráče trochu za fusekli, ale tahat za fusekli ještě sami sebe, to je buď nějaká duševní porucha anebo jenom zlehčování lenosti, o které už jsem mluvil výše. O náboženství platí tuplem to samé...

V. Co je lepší?

Je lepší mít přehled o celé situaci nebo být sami překvapeni tím, jaký jste si jako DMové na sebe upletli bič a do jaké šlamastiky jste se zase namočili? Je lepší přerušovat dobrodružství v půli, protože tamtu mapu ještě nemáte hotovou nebo tlačit postavy tím jediným směrem, na který jste dneska připraveni nebo jim dát volnost v jejich počínání? Je zábavnější se setkávat s tisícem ras, které reprezentují jednotlivé stereotypy lidské povahy, nebo obdařit osobitými charakteristikami každou postavu zvlášť a snížit počet jednotlivých kultur na rozumné a zvládnutelné počty? Na tyhle otázky si každý musí odpovědět sám; já už jsem si svou odpověď našel.