Hodně času imho zabere výběr kouzel, pokud si člověk nevezme ta doporučená. Taky jsem si všiml, že vytvářet několik postav najednou (jedním člověkem) dost trvá, protože každé povolání se koncepčně chová jinak a chvíli trvá "přepnout" do jiného módu (aspoň mně).

Vidím to jako velký rozdíl oproti 4E (ne Essentials), kde všechna povolání jela podle stejné koncepční šablony. Na druhou stranu právě to, že jsou povolání jiná nejen fikčně (archetypálně), ale i mechanicky (koncepčně) vytváří během hraní větší pocit jedinečnosti.

Osobně jsem taky zvědavý na 10+.

Přesně tak. Toto došlo i 13th i Essentials, že 4E i přes jistý rozdíl v spoštěcích mechanikách atd. vytvářela (zřejmě nechtěně) svou strukturou dojem neustálého opakování toho samého.

Arten: Proč vlastně hrajete DnD 5e a ne třeba Kostky osudu?

Pokud někdo máte francouzské přátele, tak tady je překlad Basic rules:
- Pro hráče
- Pro DM

Arten: bingo.

Arten: To je zajímavý postřeh. Já měl ještě před nějakou dobou za to, že 5e nebude mít pro dnešní hráče (navyklé mimo jiné na 3E/Pathfinder nebo 4e) těch schopností a mechanického vývoje postavy dost. Ale čím dál víc mi přijde, že lidem co 5e dělali se opravdu povedlo trefit do onoho "sweet spotu", kde ta hra pořád není příliš komplikovaná a rychle odsýpá, ale přitom je pořád nabízí hráčům postavy které se nějak vyvíjí i z toho pohledu, že dostávají spousty nové schopnosti, magic itemy a další vychatávky, které hráči milují, ale ne v každé hře k nim mají tak kladný vztah i GMové, kterým mnohdy komplikují život.

Arten: To jsi v podstatě přesně shrnul moje preference. Respektive teda s tím, že teď jsem už přes dva roky nehrál žádnou postavu, takže momentálně ve hře ten předpřipravený růst postav nijak zvlášť nepotřebuju.

Gurney píše:
ne v každé hře k nim mají tak kladný vztah i GMové, kterým mnohdy komplikují život.

V tom bude podle mě nějaký specifický zádrhel, já totiž vůbec nemám pocit, že by mi schopnosti postav nějak komplikovaly život. Hráči si je vybírají sami a používají je taky sami, mě to vůbec nezatěžuje.

York: To je tím, že těch možností v Dakaře je málo. D&D 3e/PF a 4e nabízí tolik nejrůznějších věcí, že se ve všech možnostech už nikdo neorientuje (a proto v pozdější části životního cyklu vznikaly knihy jako Player's Strategy Guide nebo různé Complete knihy apod.

ShadoWWW: Rozhodně výrazně víc, než si zvládnu pamatovat. Hráči z nich ale používají jen malou část. Tím zbytkem se nemusím vůbec zatěžovat, pokud ho tedy nechci využít pro nějaké NPCčko.

Možná jsem měl napsat relativně málo. Možná si nepamatuješ všechny možnosti, ale určitě máš zhruba ponětí, co tam je a s čím se na tebe hráči mohou vytasit. V mnou zmiňovaných hrách je tolik možností, že GM nemá ani tušení, s čím se hráči mohou občas vytasit.

Arten: musím říct že v tomhle máš pravdu. Fate je super take&play pro one-shoty a podobné, ale pro kroniky je potřeba ho "dodělat". Nedávno jsem přemýšlel nad nějakými implementacemi pro pár her a došel jsem k závěru, že to není těžké, ale je potřeba tam změnit pár nastavení a pak dodělat možnosti různých výběrů (popř. je vykrást odjinud), což už je samozřejmě práce navíc, i když to není těžké. V tomhle směru mají ty konkrétní Powered by Fate hry samozřejmě výhodu.

My se furt plácáme s tím Fate Freeportem, ale to je taky dost nedodělek, například hráč chtěl hrát alchymistu a pravidla tam na to nejsou.

ShadoWWW píše:
V mnou zmiňovaných hrách je tolik možností, že GM nemá ani tušení, s čím se hráči mohou občas vytasit.

To je fakt. Stejný problém je ostatně i v počítačových hrách.

Složitost se dá zvedat celkem vysoko, pokud hráč nepřetržitě hraje jednu postavu a tu samou hru a učí se to postupně s tím, jak jeho postava leveluje a průběžně získává nové schopnosti. Jakmile z toho ale hráč na chvíli vypadne, tak vrátit se zpět je pro něj obrovský problém, protože to musí zvládnout všechno najednou a ne postupně, jako když to hrál poprvé.

V DnD style tabletop RPGčku to může nastat i ve chvíli, když si na vysokém levelu uděláš novou postavu - pak zase potřebuješ nastudovat mraky pravidel najednou, místo aby ses je učil postupně s tím, jak tvoje postava leveluje. Když tohle navíc udělá víc hráčů najednou, tak se ta složitost pro GMa násobí.

Stejně tak je pro nováčka docela velký problém přidat se do rozjeté vysokolevelové hry.

sirien: Já jsem zjistil, že dodělat a odladit doplňky k FC není zase tak lehká věc, jednodušší mi přijde vzít něco, co je hotové. Ve výsledku bych se stejně vždy něčím inspiroval, tak je lepší si vzít už hotové to, co mě inspiruje. Osobně mám nejradši pořádně temnou heroickou fantasy plnou magie a nadpřirozena s příběhy, které hýbou dějinami světa. S Powered by Fate hrou jsem se vlastně ještě v praxi nesetkal, tak uvidím, až si přečtu Freeport. Zatím se mi ale D&D5 moc líbí, tak ho asi jen tak neozkouším.

York: Já jsem nehrál postavu v klasické hře snad deset let. Teď jsme ale dohráli jeden příběh a máme jiného GM, než mě, tak se těším jak malý kluk. GM připravuje svět, kde se bude hodně řešit původ magie a souboj bohů a draků, tak jsem si připravil paladina drakorozeného, to bude mazec :-D

Gurney: Já jsem hrál asi rok D&D3.5E jako hráč a asi pět sezení jsem vedl D&D4e jako GM. A oboje jsem neměl rád. U 3.5E byla kupa featů, ale většina z nich dávala jen bonus +1 do něčeho a ty byly také nejprotěžovanější. Mechaniky byly rozházené, nastavení se stále přepočítávalo, postavy byly příliš specializované, a peklo byly útoky z příležitosti (to padá na vrub tehdejšímu GM, který se vyžíval v hýbání figurkami po plánu a vždy měl vše lépe spočítané než my, takže jemu vše přesně vyšlo a nám vždy o jedno políčko ne). 4E u nás skončila jak "Větší bere" - házeli jsme po sobě kartičkami s powery, ale vytratila se hra za postavy.

5E se podle mého podařila spojit jednoduchý systém a zajímavý vývoj postav. Systém je univerzální a jednoduchý. Pokud vezmu jádro, je to d20 + dovednost(atribut) + (zdatnostní bonus) vs DC/opoziční hod. K tomu HP, základní zranění d6 a obecné atributy a dovednosti a máme systém, který by mohl stát sám o sobě po boku jiných univerzálních dovednostních systémů. Pomocí základního systému je možné vyřešit libovolnou situaci ve hře.

Zbývalo dodělat systém povolání - a zde se designéři rozhodli ke kroku, který zapřičinil, proč jsem si vybral právě D&D5e. Autoři se rozhodli, že přidávat bonusy k obecnému systému je cesta, kterou se nechtějí vydat. Na místo toho jsou povolání postavena na rozšiřování možností uplatnění nad rámec obecného systému dovedností. Některým mohou chybět optimalizační orgie, já je ale nikdy neměl rád a jsem vděčný za povolání, která jsou v D&D5e.

Každé povolání se na každém levelu naučí něco nového, co ale neslouží ke zvýšení bonusů v obecném systému, ale přidá úplně novou možnost jak řešit výzvy ve hře. A přestože je každé povolání koncepčně úplně jiné, mechanicky se vše řeší stále jedním obecným pravidlem.

Jako příklad uvedu druida a jeho změnu ve zvíře. Už od začátku se umí proměňovat v menší zvířata. Může se proměnit jak v malé zvíře, lasičku nebo krysu, a využít jeho mrštnost a nenápadnost a prozkoumávat, může se proměnit v bojovější zvíře, vlka nebo pantera, a využít jeho sílu nebo se může proměnit v jezdecké zvíře, koně nebo pštrosa, a využít jeho rychlost. Postupem času se naučí proměňovat ve zvířata z vodního živlu a hned se jeho potenciál rozšíří, když se jako chobotnice proplétá lanovým lodí nebo jako žralok sleduje odplouvající člun. Dalším krokem jsou tvorové, kteří umí létat. Sokol, který dokáže varovat vojsko před útokem, nebo ptáh noh, který dokáže ulovit slona, nebo královský orel, který se vrhá do bitvy s jezdcem na zádech. Když už to vypadá, že je potenciál přeměn ve zvíře vyčerpán, naučí se druid proměnu v samotného pána živlů, elementála. A aby toho nebylo málo, o chvíli později se naučí ve zvířecí/elementární podobě i kouzlit. A takto bych mohl pokračovat u všech povolání.

Nejde o bonusy, nejde o větší sílu, jde o nové možnosti, které každým levelem rozšiřují potenciál postavy a rozvíjejí hru za ni. Tvůrci se tímto přesně trefili do mého vkusu.

Máte nějaká své kostkové rituály? Já vždycky dělal to, že jsem si všechny kostky vyskládal vzestupně vedle sebe, a pak je otočil na nejvyšší možná čísla...teď už ale jak dělám většinu času vypravěče, tak nemám vlastně vůbec žádný (asi mi tolik nejde o to házet dobře jako za postavu :) )

dole je pár příkladů...a ten poslední :D

kin: Já dávám kostku jedničkou nahoru, protože je pocitově menší šance, že padne hned druhá. Jeden z mých hráčů naopak kostky "nabíjí" tím, že dává nahoru šestku. Debaty o tom, čí metoda je účinnější, jsou výborné ;-)

edit: Jo, ten poslední je dobrej :)

kin píše:
Já vždycky dělal to, že jsem si všechny kostky vyskládal vzestupně vedle sebe, a pak je otočil na nejvyšší možná čísla
Jo, taky mám tenhle zvyk. A když jsem hrála 4e, tak byl skoro rituál z toho: "Tak si hoď." "OK, kde mam kostku?" +následovalo hledání, bo ta pohovka, na které jsem seděla už tu kostku měla napůl natrávenou...+

A ano, ten poslední je super! :D Akorát u mě by teď nefungoval, bo jsem si pořídila ty obří gumový kostky a těm by se tam asi nelíbilo. :D

Arten: zrovna Freeport je takovej polovičatej trochu, spíš šáhni po těch scífkovejch nebo po Dresden Files nebo tak něčem.


Kin, York: Crowley style, docela brutální klasika. Je týpek co hrával Exalted, takže měl hafo d10. Po každý hře vzal tu, co házela nejhůř a cestou domů jí položil na tramvajové koleje... a cestou na další hru si místo ní koupil novou.

Já používám svojí "vyvolenou" kostku co tak hezky zavraždila družinu v LMoP... Čas od času se pohádáme, páč pokazí co může a klidně i v dlouhý řadě za sebou, ale pak hodí něco hezkýho a zas jsme zadobře. Prostě je to taková dvacetistěnná manželka* :D

* Což znamená, že má před hlavní akcí nárok na předehru.p