No, překvapilo mne, že to není vedle těch ostatních; pak mne překvapil ten rozstřih na hodně kousků (když ty ostatní jsou tak na 2-3), ale v zásadě proč ne. Budiž.

jejda, mě to píše že článek není, nebo nebyl schválen

To proto, že článek nebyl schválen. Rytíř chtěl totiž s Argonantem právě to dělení ještě probrat. :-))

aha, no já se těšil. asi nezbyde než počkat :)

Nuže, zkrotil jsem své střihačské choutky a příběh rozdělil jen na tři části. :)Četlo se mi to hezky, je to takové kronikářské zamyšlení... tož si ho užijte i vy!

Rytíř:Je to moje oblíbená technika dvojexpozice; současnost a minulost přes sebe, jako dvě fotky na jednom políčku. Cestování do minulosti u mne v poslední době vynechává to cestování; už tam prostě jsme.

Nebudu předstírat že rozumím podivným zákoutíma zákrutám zmínek o Umění. Přesto je to působivé vyprávění. Z té bitvy šel mráz cítit a hrátka se zmrzlými svršky a zbrojemi je málem geniální .) I Judita byla jako živá, což je moc dobře, tyhle momenty tomu dávají uvěřitelnost. A teď otázka, proč se Bedřichova manželka v tvém příběhu jmenuje Eliška? A kde je sakra Konrád Ota? Kam jsi ho zašantročil ? :)

Tu a tam jsem se ztrácel, ale jinak se mi to líbilo - a to středověk nemusím. I těm zmínkám o Umění jsem trošku rozuměl, i když jsem čekal nějaký silnější závěr.

Naopak, závěr krásně koresponduje s celým vyzněním toho v podstatě obyčejného příběhu malého kouzelníka, který se možná mohl stát velikým, ale... nechtěl.
Vadila mi tam malinko asi jediná věc, na konci ta polemika se čtenářem jaký že asi čekal závěr. To mi přišlo trochu násilný, zbytečný. Mohlo být myslím vyprávěno i bez toho, trochu mi to narušilo dojem. Ale jen malinko a je pravda, že to svůj význam má, celé to právě z toho malého příběhu posouvá do jiné roviny. Ta mi sice vyhovuje míň, ale to už je holt život :)

Protože všechny postavy jsou živé, tak působí jako živé. To je jednoduché. Závěr je pro mne dramatický až dost. Je to rok 2005-2007/1179-81 asi. Měl jsem dojem, že se Alžběta jmenovala. Ke Konrádu Otovi jsme ještě nedospěli (viz ten seznam). Bedřich vládl dvakrát, a jeho vláda ještě nebyla u konce. Judita se tak nejmenuje. Ale to je jedno.

Druhé nastolení Bedřícha proběhlo za přispění Konrády Oty. Jeho síly se k ustupujícímu Bedřichovi připojili u Prahy a rozdrtili Soběslavovo vítězné vojsko od Loděnice. Ta bitva měla proběhnout 27. ledna 1179 poté, co se Bedřich narychlo vrátil z říšského sněmu, kde poněkud nezodpovědně ztrácel čas (ale zase Soběslav Barbarossu ignoroval, tak si to možná žehlil u svého nejvýznamějšího spojence, který ho koneckonců nastolil).

Lotrando: Jo, je to tak; ale ta bitva proběhla, když už byl Bedřich chvíli nastolen. Ono tam těch obratů bylo strašně moc; já jen zmiňuji tu první bitvu u Loděnice, pár dní předtím, co byla taky docela významná, které se Bedřich vlastně vůbec nezúčastnil (ale Soběslav ano). V té druhé bylo podle všeho několik moravských spojenců Bedřicha, takže hned několik knížat, z nichž každý měl papírově jistý nárok na trůn, a několik z nich skutečně vládlo (například tam zřejmě byl i Soběslavův bratr Václav). Ten efektní detail s kapající krví je mimochodem Dalimilova kronika, to jsem nevymyslel. Připojím ještě, že místu se dodnes říká Bojiště, a jsou tam dnes Dopravní podniky... Pak byla ještě druhá bitva u Loděnice, jenže na Moravě, 1185, taky slavná. Všechny ty tři bitvy byly vlastně k ničemu, protože nic trvale nevyřešily. Stran konce příběhu - to zavinil Jerson, že to tak dopadlo. Je to příběh o zavřených dveřích, a všechno ostatní jsou odbočky.

Argonante, pokud se jedná o takový časový posun, tak jsem si ho tedy opravdu nevšiml, ač jsem ho hledal. Nevím zda mám být rád nebo nerad, že jsem takový konec způsobil já - mám rád, když je na konci vysvětlení :-)

Argo: Alžběta tam pak nechala postavit kostel, pokud se nemýlím. No ta doba byla nepřehledná až do doby Přemysla I., takže žádná křeč.

Ten kostel tam dokonce v základech stojí, na dvorečku domu českých legií (roh Ječné a I.P.Pavlova), a je to rotunda svatého Jana na Bojišti. Pro Jersona - vysvětlení je průběžně v celém příběhu, a je dočista zřejmé, milý Watsone; ostatně, ten Rybářův kostel taky fandologicky existuje, a kdo hledá, najde. Je pravda, že jsem ty historky časově různě posouval, aby mi seděly na ten rok 1179; nicméně se staly všechny.

Pokud bych v povídce hledal nějakou pointu, tak asi tu, že kdo ví "dost", může "dveře" použít. Ovšem analogie s dvěřmi mi přijde trošku jako berlička - Rybář Agrnonantovi nejspíš hodně pomohl už tím, že mu pomocí těch dveří vytvořil zástupný objekt. Ale to jen tak kdybych měl štourat :)P.S. jedna otázka, mám nějaký text který bych rád nechal posoudit z hlediska nadpřirozena. souvisí s tažením. Troufnul by jsi si na to Argo?

Analogie s dveřmi je stará... nejméně jako ty události, tedy 800 let a něco. Je mimořádně trefná. Rybář samozřejmě vůbec nějaké řešení umožnil - bez něho by nešlo vyřešit vůbec nic. Neřekl ani slovo navíc. Podrobnosti jsou na Tajemství katedrál; ale o tom Rybářově kostelu se tam nedozvíte víc, než je tady; já to ještě nikdy nikde neuveřejnil.Text pošli - není mi jenom úplně jasný můj úkol.

Argonante, "zřejmé" je velice relativní slovo, stejně tak "vysvětlení" :-) Ale to sem nepatří.

Pěkně podaná mystická historka - ty já rád.Jen dotaz k tomu "staly se všechny": existuje ten kostel na sázavě nabo na letné? A Argonantus a Rybář jsou tvoje postavy nebo taky historické jako knížata a spol? ;-)

L.Z.J.:
kostely existují oba, z nichž ten na Sázavě je pochopitelně důležitější; v odborné literatuře je notoricky známý a často citovaný (pro mne byl jedním z největších překvapení, co jsem kdy ve středověku potkal),
ten Kliment v Kostelní se dostal do věci vinou geografického detailu povídky o drakovi, neb když Zvěst měl uhánět poněkud bezmyšlenkovitě k Praze, byla silná pravděpodobnost, že skončí na Letné (Petřín by ho asi zarazil v rozletu...), takže jsem čarodějovo sídlo umístil do nejvhodnějšího bodu (oproti reálu). Už jsem si na tohle přesídlení zvykl. Napřed to byla marginální postava té první povídky (zcela vymyšlená), pak jsem ho použil jako nick na Pevnosti, čímž se začal rozvíjet, a dnes už má za sebou slušnou historii. Jestli jsem reálný, to je otázka. Zážitky jsou všechny moje, nicméně zpřeházené.

Rybář je samozřejmě vymyšlené jméno, což je jasné i Argonantovi v té povídce, ale odvážně předpokládám, že když existuje kostel, tak že ho někdo postavil. Tudíž je skutečný.